libuse6749 komentáře u knih

Knížka měla obrovskou marketingovou propagaci, takže jsem byla velmi silně ovlivněna si ji přečíst, přestože žánr dystopie nepatří mezi mé oblíbené.

Už po přečtení anotace mi bylo zřejmé, že půjde o velmi kontroverzní čtení, a skutečně to pro mě byla velmi silná káva už od první strany. Knížka nemá až tak dějovou linku, která by vás vtáhla do děje, ale vévodí ji brutální popisy zpracování masa a vše, co s tímto obchodem souvisí. Spousta scén byla morbidních, nechutných, smutných, děsivých, zvrácených,….že jsem se rozhodovala, zda vůbec pokračovat. V druhé půlce, kdy myslíte, že už vás nemůže nic zaskočit, tak vás konec překvapí stoprocentně.

Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni.
Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme.

Při čtení této knížky jsem viděla rudě, informace pro mě byly těžko stravitelné, ale neměli bychom před nimi zavírat oči. Sedm zpovědí se severokorejskými uprchlíky, rozhovory díky kterým si budete více vážit své svobody.

KLDR vypouští jenom zprávy, o které se chce podělit se světem. Podrobnosti o běžném životě občanů jsou světu však utajeny. Tady máš možnost se dozvědět více od profesorky, dělníka, převaděče, vysokoškolačky, feministky, řidiče a důchodkyně, ti všichni se dobrovolně rozhodli opustit svou zemi a útěk za svobodou se jim podařil.

Jednotlivé zpovědi jsou hodně osobní a reálie o 7 denním pracovním týdnu, 10 leté povinné vojenské službě, týdenních nebo měsíčních přídělech jídla, veřejné popravy se vám dostanou hodně pod kůži. Každodenní tvrdá práce v zemědělství na venkově za každodenního počasí, přesto však rodiny žijí tak chudě, že trpí podvýživou nebo hladem.

Bylo toho tolik, co mi při čtení zvedlo ze židle, ale přesně, jak psala v úvodu autorka @ninaspitalnikova, doporučuji nesoudit. Mé osobní doporučení je přečístPři čtení této knížky jsem viděla rudě, informace pro mě byly těžko stravitelné, ale neměli bychom před nimi zavírat oči. Sedm zpovědí se severokorejskými uprchlíky, rozhovory díky kterým si budete více vážit své svobody.

KLDR vypouští jenom zprávy, o které se chce podělit se světem. Podrobnosti o běžném životě občanů jsou světu však utajeny. Tady máš možnost se dozvědět více od profesorky, dělníka, převaděče, vysokoškolačky, feministky, řidiče a důchodkyně, ti všichni se dobrovolně rozhodli opustit svou zemi a útěk za svobodou se jim podařil.

Jednotlivé zpovědi jsou hodně osobní a reálie o 7 denním pracovním týdnu, 10 leté povinné vojenské službě, týdenních nebo měsíčních přídělech jídla, veřejné popravy se vám dostanou hodně pod kůži. Každodenní tvrdá práce v zemědělství na venkově za každodenního počasí, přesto však rodiny žijí tak chudě, že trpí podvýživou nebo hladem.

Bylo toho tolik, co mi při čtení zvedlo ze židle, ale přesně, jak psala v úvodu autorka @ninaspitalnikova, doporučuji nesoudit. Mé osobní doporučení je přečíst

5 17.09.2022

"Když jedu, žiju. Dokud je moje tělo v pohybu, necítím vnitřní bolest."

Přesně tyto pocity, které Blanka svěřila své nejlepší kamarádce Růže, vystihují životní sílu baronky Le Murie, rodným jménem Battaglia, žijící většinu života na zámku v Bratronicích. Románový příběh je Cyklistka je sice smyšlený, ale částečně vychází ze skutečnosti.
I v životě se často prolíná současnost s minulostí, stejně tak je tomu i v příběhu Blanky. Doslova oslavuje ženskou sílu, díky které hlavní hrdinka statečně zvládá svůj život ovlivněný válkou, ztrátou životní lásky, poté i všech členů rodiny v těžkém období komunismu.
Druhou hlavní roli má v románu jízdní kolo a z krátké jízdy na dovolené v Itálii je láska k cyklistice na celý život. Nejdřív krátké výlety po okolí bydliště, ale brzy již velké výpravy jako cesta do Vídně za studiem a měsíc putování půvabnou švýcarskou krajinou.

"Když si člověk zvykne na samotu už v mládí a umí být sám se sebou, ve stáří je to výhra. Už vás nic nepřekvapí."

Pokud se k vám knížka ještě nedostala, určitě si na ní udělejte čas. Je v ní spoustu momentů k zamyšlení. Pár jsem jich už prozradila, ale každý si určitě najde ty svoje.

Místo činu P Ř Í B R A M, přesně tak by se mohla jmenovat tahle knižní detektivní série se sympatickými parťáky v roli hlavních vyšetřovatelů.

Právě na Příbramsko nás autorka @terka.bartosova.psani, se svojí již třetí knihou ze série s Tomáše Vyskočilem a Honzou Richterem, zavede. S názvy se však nechala inspirovat u klasika baladami ze sbírky Kytice, zda její příběhy mají nešťastné konce si přečtěte už sami.

Ač se jednalo o moje první knižní sblížení s autorkou, o to více jsem byla příjemně překvapena, jak mi její styl psaní kápnul do noty.

Líbil se mi realisticky vykreslený příběh z domácího neokoukaného prostředí. Návnada hned na první stránce ve formě prologu a s každou přečtenou kapitolou povinnost číst dál. Autorka vysázela čtenářům úctyhodné množství postav, které mohou působit rušivě, ale jako celek do sebe vše perfektně zapadne jako skládanka. Pátrání mě bavilo a tušila jsem, kdo za zločinem stojí dříve než to objasnili vyšetřovatelé. Se zatajeným dechem jsem však dočetla epilog…

Těším se na předchozí dvě knížky a doufám, že i další díly z této série.

4 26.10.2024

První motivační kniha, která mě zasáhla. A byl to průstřel skrz naskrz.

Po prvním přečtení ve mně spoustu myšlenek dozrávalo. S odstupem času jsem se pustila do druhého čtení, už jsem plakala. Našla jsem se v několika kapitolách. Pláč to byl však očistný jako dlouho očekávaný déšť, po které vysvitne slunce. Jako bonus se všem i lépe dýchá a ŽIJE!

Michelle Losekoot s Táňou Brodskou dávají v této malé knížečce tolik rad, inspirace, pohlazení a podpory pro všechny ženy, které si mohou připadat ve svém životě ZTRACENNÉ. Všechny texty jsou podané čtivě a výstižně, nečekejte žádnou nezáživnou omáčku. Navíc je celá kniha skvěle zpracovaná, líbivá je grafika a barevné ilustrace.

4 30.07.2024

Krimi román Jezero je osvěžujícím zpestřením v žánru krimi nejen díky tomu, že se odehrává pod sněhovou pokrývkou od Silvestrovské noci do první poloviny ledna, ale zejména díky turisticky oblíbené lokaci Slovinska. Tím je Bohinské jezero, umístěné v ledovcovém údolí a obklopené vrcholky Julských Alp. Shodou šťastných náhod jsem knihu četla právě na dovolené ve stejné oblasti, ač v létě, ale i tak jsem díky tomu měla naprosto přesně vykreslené prostředí, kde probíhalo pátrání.

Hlavní hrdina se k případu přimotá náhodou při návratu ze své dovolené, kdy je nalezeno tělo mladé ženy v blízkosti jezera. Do pátrání se pouští se svými dvěma kolegy a novou kolegyní. Slovinští protagonisté získali mé sympatie díky smyslu pro humor, ten musí mít i autor, protože dva mužské spolupracovníky kriminálního inspektora Tarase byste na detektivy rozhodně netipovali.

Zdůraznila bych označení ROMÁN, autor si totiž náramně libuje v popisu prostředí, postav, odborných termínů… pátraní je tedy zpomaleno a čtenář se k němu někdy musí dostat přes pár stránek nesouvisející se s případem, jak se na první pohled může zdát. Osobní linky zúčastněných hrdinů dělají příběh reálnější, na stránkách se dočteme i to, co se děje po pracovní době.

Celkově hodnotím příběh jako čtivý a v daném žánru má velice originální pojetí. Komu se zpracování bude líbit, ten se se mnou bude moci těšit na pokračování v dalších knihách, které na Jezero navazují. Navíc doufám, že k nám dorazí i seriálové zpracování s charismatickým hlavním hrdinou, kterým je slovinský herec Sebastian Cavazza.

Co mají společného seriály Vraždy v Midsomeru nebo Hercule Poirot a tato kniha?
Autora

Právě Anthony Horowitz napsal scénáře k uvedeným známým seriálům a nespočet knih nejen pro dospělé, ale i děti. A na svědomí má i tuto knižní novinku.

Jde o klasickou detektivku, avšak ze současnosti a navíc ve velmi originálním pojetí.
Obsadil sebe jako vypravěče a spisovatele do hlavní role. Z vyprávění se dozvíte mnoho zajímavostí z jeho tvorby a zároveň knižního prostředí. Pátráním po pachateli vraždy ho bude provázet velmi osobitý, možná až nesnesitelný, detektiv Hawthorne.
A jak to u dvojic v detektivkách bývá, jeden hot a druhý čehý, přesto mě jejich styl vyšetřování moc bavil. Líbilo se mi postupné seznamování s možnými pachateli, hledání motivů, ale i spřádání verzí vedoucí k objasnění.

Vlastně jsem zatím neprozradila to hlavní, zápletku. Tady ji máte: Jednoho rána navštíví bohatá matka slavného herce pohřební ústav, aby si domluvila svůj vlastní pohřeb. Ještě týž den, o 6 hodin později, je nalezena ve svém bytě uškrcená.

Tak se přiznejte, kdo další si knihu přečte? Za mě velké doporučení pro milovníky anglických detektivek stylu Sherlock Holmes.

Sbírku historek, jak jsem se nevdala, bych mohla sepsat taky. Dost veselých příběhů, nejen o našem vztahu, sypu z rukávu, když chci pobavit přátele na večírku nebo si třeba jen postěžovat kamarádkám u vína.

Ale uznávám, že Lucie Macháčková má těch svatebních historek v zásobě mnohem více, jsou prošpikované někdy až bizárními situacemi, které autorka jako věčná družička zažila na svatbách i ve svých vztazích.

U většiny příběhů jsem se dobře bavila, některé až příliš zaváněly specifickým stylem a la stand-up komičky, kdy vyprávění bylo humorné za každou cenu, v každém větě, v každém odstavci....

Pokud však knihu věnujete kamarádce při rozluzče se svobodou, zaručeně se pobavíte na úkor nastávající nevěsty.

Velké body dávám za červené stránky, kde mě rozesmály doporučení, které písničky vynechat ze svatebního playlistu, seznámila se s typy svatebních hostů, ohromilo mi, jak pravdivé je velké české svatební bingo i upřímný dovolenkový slovník.

Celá kniha se nese na veselé vlně, takže doporučuji jako víkendovou oddychovku nebo lehké čtení pro dny, kdy se cítíte na nic.

Co se vám vybaví, když se řekne Provence?

Většině asi fialové levandulové pole, pronikavé vůně. Ale Provence není jen o levanduli, celý rok v této oblíbené francouzské lokalitě vám přiblíží autor Peter Maile, Angličan, který tam s manželkou zakoupil dům.

Od ledna po prosinec přibližuje, jak se žije cizincům mezi domorodci. Jaká úskalí na ně mohou číhat třeba v pojetí času a plnění termínů po francouzsku nebo jak ovlivní jinak poklidný život, když zavane mistral. V průběhu čtení se vám budou určitě sbíhat sliny nad labužnickou kuchyní, proteče mnoho litrů vína a šampaňského, nebude chybět vyprávění o olivovém oleji a dozvíte mimo jiné zajímavé informace o hledání lanýžů.

Autor dokáže po pár stránkách přenést na čtenáře místní atmosféru, příběh psal doslova sám život a je to z něj cítit. Je velmi inspirující, úplně se podat pomalu plynoucímu stylu života, stejně jako to udělal autor s manželkou. V průběhu čtení jsem spřádala plány, kam se odstěhuji já.

Kniha vyšla již v několika vydáních a já ji rozhodně doporučuji, zvláště těm, kteří chtějí v této hektické době trochu zabrzdit. Na knihu volně navazují knihy Znovu Provence a Navždy Provence. Mimochodem, jestli jste si oblíbili romantickou komedii Dobrý ročník, tak právě autor napsal jeho předlohu.

Po literatuře YA běžně nesahám, ale v tomto případě mě k četbě nalákaly především zajímavé ohlasy ostatních čtenářů, a hlavně touha seznámit se s tvorbou českého autora @novotnyalda , jehož knížky mě prozatím míjely, přestože jich má na kontě již několik.

A od nového roku si z každé přečtené knihy zaznamenám citát, zajímavou myšlenku nebo vtipnou hlášku.
„Dokonalost je břímě, které nikdo z nás nemůže unést.“

Spojení oblíbeného žánru thriller s nálepkou YA ve mně vzbuzovalo otázky, zda mě v mých letech už četba nebude nudit Od prvních stránek jsem se ocitla v partě gymnazistů, kteří však řeší nejenom školní lásky a průšvihy, ale bohužel jejich studentský život zasáhne i brutální vražda jejich kamarádky a spolužačky.

Když jsem se prokousala počátkem knihy, kde autor seznamuje čtenáře s hlavními hrdiny, a že jich bylo, tak už nic nebránilo užít si vyšetřování případu. Od toho momentu už mě příběh naplno pohltil. Líbila se mi forma napětí, která se linula celou knihou a umocňovaly ji krátké kapitoly, kde se střídalo vyprávění jednotlivých teenagerů. Ač se v knize řešila zejména smrt Julie, každý z party měl své velké trápení, ať už to byla manipulace hraničící se šikanou nebo například problémy v rodině ve formě násilí, alkoholu a vážné nemoci.
Děsí mě, kolik nástrah číhá na děti ve škole, kde by se měly cítit v bezpečí. O to horší zjištění je, že jejich největším nepřítelem může být jejich nejbližší kamarád.

Dojmy po přečtení suma, sumárum – nálepka YA je v tomto případě hodně diskutabilní, protože tak špatné sny jsem dlouho neměla.

Považuji se za protřelou čtenářku krimi příběhů z celého světa. Ať už ponuré krimi série ze severu, anglické nebo francouzské detektivky nebo třeba kriminální případy ze sousedního Německa, tohle všechno čtení mě uspokojuje po mé čtenářské touze za napětím. V neposlední řadě musím vyzdvihnout tvorbu českých autorů v této oblasti, baví mě čím dál více.

I právě proto jsem sáhla po knize od českého autora, z českého prostředí, která však představuje kriminální případy trochu netradičně.
1 Autorem je Kpt. Mgr.BC. František Müller, který je kriminalistou na Krajském ředitelství policie v Plzni a zabývá se odhalování vražd.
2 4 případy popsané v knize jsou, jak už název napovídá, SKUTEČNÉ
3 Všechny 4 brutální vraždy se staly v rádiu 10 km od mého bydliště

Autor v úvodu zmiňuje, že jednotlivé případy líčí tak, jak se skutečně odehrály. Od přijatého oznámení činu na policii, příjezd na místo činu, přes fáze šetření až po dopadení pachatele a jeho odsouzení. Ze všech textů je dostatečně zřejmé, že se na vyšetřování sám podílel a autenticitu textu dodávají zveřejněné výpovědi svědků nebo pachatelů. Navíc je každá kapitola zakončena černobílými fotkami pořízeními přímo na místě činu.

Knihu jsem přečetla prakticky za 4 večery, i když to vůbec nebylo vhodné čtení před spaním. Překvapilo mě, jak brutální případy se staly v místech, které jsou mi dobře známé, a cítím se tam bezpečně. Vůbec se mi neusínalo dobře s vědomím, že vlastně vůbec netušíme, co se děje v rodině ve vesnici, kde žijeme nebo co se honí v hlavě člověku, kterého potkáme na přechodu pro chodce při čekání na zelenou. A mnohem více se mě dotýkalo, když jsem si při čtení často uvědomovala, že nebezpečí číhá mnohem blíže, než si dokážeme připustit.

Líbily se mi autorovo perličky z kriminální praxe odkazující na zkreslené informace podané v seriálech. Přestože jsem si musela na počátku čtení trochu zvyknout na styl psaní, po přečtení jsem dychtivá po dalším dílu.

KOMIKS nemusí být jen značkou pro nenáročné, lehké, akční nebo vtipné čtení.

O svém strachu, o obavách, o pocitech, o svém selhání, vypráví ilustrátorka @debbietungart v novém komiksu natolik intimně, že si uvědomíte, že pokud netrápí podobné úzkosti nebo deprese právě vás, mohou s nimi bojovat lidé ve vašem blízkém okolí.

Debbie se rozhodla jít z kůží na trh a vydala skutečně silný příběh plný emocí, který však může být velmi inspirativní pro lidi, kteří mají podobná trápení. Pro mnohé z nic je ze všeho nejtěžší si připustit, že potřebují pomoci. Na stránkách krok za krokem ukazuje, jak sama sváděla vnitřní boj než se odhodlala k řešení. Dál předává poselství, nebát se vyhledat pomoc a nestydět se za svůj příběh. Už tento krok je ten nejstatečnější, co uděláte. Navíc v tom nejste sami, ikdyž si tak připadáte.

Za mě její nejsilnější komiks plný důležitých myšlenek, inspirativní a navíc může pomoci.

4 10.01.2024

Po přečtení anotace jsem zjistila, že mám nejen stejné iniciály jako oběť, ale dokonce i stejné příjmení. Více společného, doufám, nemáme.

Ve čtvrtém dílu krimi série s Hankou Vítkovou a Davidem Winklerem je hlavním tématem vražda mladé ženy, ale na dalších linkách navazuje Davidovo interní vyšetřování inspekcí, které nemá konce.
Kdo čte čtvrtý díl s odstupem nebo dokonce samostatně, nemusí se bát, že se nechytne, autorka mu připomene vše důležité. Přesto doporučuji přečíst si celou série hezky pěkně od začátku, kdy hlavní hrdiny dokonale poznáte. Každý z nich má svoje mouchy, ale jejich největším problémem je k o m u n i k a c e. Několikrát během čtení jsem se chytala za hlavu, proč už TO Hana Davidovi neřeknenebo proč se David Haně nesvěřil, případně ji záměrně zatajil svoje jednání. Z pohledu čtenáře je to na zbláznění, ale autorka pokračuje střídáním kapitol z pohledu hlavních hrdinů, takže se naštěstí dozvíte i zdůvodnění některých jejich kroků.

Tím, že jsem četla všechny čtyři vydané díly ze série prakticky za sebou, tak se mi aktuálně s hlavními hrdiny těžko loučí. Přestože měla tato kniha otevřený konec, jsem ráda, že autorka má další knihu s názvem Mrtvá budoucnost již dopsanou. Je tedy na co se těšit.

Při čtení mi příběh doslova ožíval před očima, takže bych vůbec nebyla proti jeho ztvárnění do seriálové podoby.

4 10.01.2024

Osm povídek, které jsou plné smutku, bolesti, neuskutečněných přání.

Všechny příběhy poznamenané dobou před rokem 1989.

Pár stran, ale nebylo to lehké čtení. I přesto doporučuji k přečtení, protože historii je třeba si připomínat.

Současné autory pod iniciály A.M., K.T., P.S., P.D., M.K., O.N., V.H. a M.E. netřeba blíže představovat, určitě jste od nich četli příběhy delší než povídky a máte mezi nimi své favority.

Po necelém roce jsem se vrátila na Skotskou vysočinu pustila se se šéfinspektorem Jackem Loganem do dalšího případu. Jezero Loch Ness vyplaví mrtvolu ženy, která byla ohavně mučena a začíná nové pátrání ve stejném složení týmu.

Vyšetřovacích verzí je několik, podle jedné svědecké výpovědi za útokem dokonce stojí světoznámá lochneska Nessie. Tomu ještě dneska věří?!
Dále pátrání ovlivní strašidelný dům, spiristické tabulky, exorcismus i ruský mafián. Kdo bude za vraždou nakonec stát se budete muset pročíst sami.

Knížka je čtivá, to bez debat, dá se přečíst za jeden, dva dny úplně bez problémů. Malý háček vidím v označení thriller, spíše mi pátrání sedí více na detektivku. Pro vyznavače thrillerů by potom čtení mohlo být zklamáním, protože zde není příliš akčních scén, velkých hrdinů či neobvyklá oblast. Fanoušek krimi příběhů, detektivek si může tuto sérii naopak oblíbit, pokud nehledá proudy krve a líbí se mu detektivní příběh protkaný humorem. I toho tu však bylo i na můj vkus příliš, jako by se ho autor snažil propašovat do příběhu za každou cenu.

Celkově hodnotím jako průměr, co nenadchne, ani neurazí, avšak jsem zvědavá na další díl. Už jenom díky ztřeštěné patoložce, která se nově objevila v tomto dílu. A stejně tak doufám, že již autor představí více jednotlivé postavy, které známe zatím jenom hodně povrchně.

Další z velikánů klasické švédské krimi, který mi již nebude unikat, protože naše první seznámení dopadlo na výbornou. Spisovatel Johan Theorin umí opravdu zaujmout čtenáře od první stránky, nepotřebuje k tomu podrobný popis násilí, nevyžívá se v krvi, nechce za každou cenu šokovat, ale dokáže na stránkách vykreslit příběh.

Hlavní hrdinové i další účastníci jsou představeni přesně tak, abyste pochopili jejich skutky i co se jim asi zrovna honí hlavou. Místa a krajinu dokáže popsat tak barvitě, že fantazie se nemusí moc namáhat a mozek si myslí, že jste tam už někdy byli.
Sečteno podtrženo, při čtení jste součástí příběhu s atmosférou.

Už v prologu jsou prozrazeny čtyři násilná úmrtí, následují kapitoly pojmenované podle hrdinů, a ty postupně skládají mozaiku dohromady. Pro vyřešení případu je nutné několikrát se vrátit vzpomínkami do minulosti, nechybí stará tajemství i romantická linka.

Knihu bych zařadila mezi „klasické“ krimi romány s postupným pátráním, které stránku za stránkou dojde ke správnému pachateli.

Co kdyby všechno, co jste kdy milovali, znali, vše, čemu jste věřili…prostě zmizelo? To přesně se , jednoho deštivého dne, stalo Annie. Po nehodě se probudila v nemocnici a rázem nemá svůj oblíbený dům, nežije již se svým manželem, ale hlavně vůbec nemá dceru. Přestože si pamatuje každičký detail, od vůně vlasů její dcery Hannah, přes její hračky, vybavení domu, po vůni rozkvetlých šeříků, které vysadili s manželem na terase, teď ji doktoři přesvědčují, že nic z toho neexistuje.
„Kolik detailů si člověk musí vybavit, aby dokázal, že byly skutečné.“
Ten moment ztráty byl pro Annie k zbláznění, šťastných 5 let jejího života se evidentně nestalo. Noční můra každé matky nebo si to beru jako novopečená maminka 2 leté dcerky moc k srdci?
Annie začíná docházet na terapii, poznává svůj nový život a vydává se hledat pravdu. Přestože jsem si na začátku knihy říkala, o čem to celé může být, příběh mě naprosto pohltil. Přes smutnou zápletku, jsem si užila citlivý příběh plný emocí a laskavosti.

Všechno, co jste chtěli vědět o létání a báli jste se zeptat. Přesně tak by se mohl jmenovat knižní rozhovor Martina Moravce s Davidem Heclem, který se stal prvním českým kapitánem na největším dopravním letadle světa Airbus A380. Myslím, že po přečtení nezůstanou nezodpovězené otázky a na 300 stránkách se dozvíte opravdu mnoho, a ještě navíc vás to bude bavit. Kniha je rozdělena do pěti tématických celků: VE VZDUCHU - MAYDAY - MŮJ PŘÍBĚH - ŽIVOT PILOTA - VELRYBA a jako bonus na konci objevíte nádherné fotografie pohledů na svět shora, nakouknete do kokpitu i do soukromého archivu pilota.
Pohodlně se usaďte, přeji šťastný let.

4 29.03.2022

Tento komiks je o Tereze, ale mohl být i o tobě. Mladá dívka stránku za stránkou popisuje, jak během několika měsíců přišla o všechny vlasy. V jejím případě za to mohlo autoimunní onemocnění alopecie, kdy imunitní systém vyhodnotí vlasy a chlupy jako nepřátele a zaútočí na ně. Příčinou je nejčastěji skrytý zánět v těle, špatná strava nebo dlouhodobý stres.

Bohužel mám stejnou zkušenost se ztrátou vlasů, o které jsem přišla po prodělané chemoterapii, ikdyž jsem do poslední chvíle doufala, že to moje hříva ustojí. Prožívala jsem její příběh s každou další stránkou. Vím přesně, jak se v jednotlivých etapách cítila – ztráta vlasů i ženskosti, okamžitá změna vzhledu, sebevědomí na nule, výběr paruk, nošení šátků, stud, lítost, smutek i vztek. Svůj první rok bez vlasů sdílí autorka s nadhledem i humorem a je tak silná, že alopecii dokázala přijmout jako součást svého života. Za to ji tleskám a posílám do světa její příběh jako osvětu.

Já jsem od léčby již 5 let, vlasy mi sice hned po roce narostly, ale bohužel ne v kvalitě a hustotě, kterou jsem měla dříve. Zkoušela jsem snad už všechny zázračná séra i tablety, jím zdravě, jsem v klidu, ale zásadní změna zatím neproběhla. Svého zdraví si vážím nadevše, ale veřejně přiznávám, že jsem se s touhle ztrátou úplně nevyrovnala. Proto posílám všem bojovníkům sílu a objetí.

Svět se zbláznil, držte se. Je zajímavé, že se stále lidé dívají na pacienty s psychickými problémy přes prsty. Ale že se stejně dívají i na lékaře, kteří se psychiatrii věnují, to už je absurdní.
Knížka formou deníčkových zápisů zaznamenává postřehy ze studia medicíny, období po získání diplomu i lékařské praxe.
Jsou to poznámky veselé, smutné, často k zamyšlení. Stejně jako tento úryvek:

"Když se zpětně podívám na spoustu věcí, které jsem dělala, opakuje se tam přesně tenhle vzorec.
Být lepší.
A přitom to tak vůbec být nemusí.
Možná prostě stačí jen být a užívat si to.
Víte, jak se říká, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
Je to tak.
Nemusíte být lepší.
Nemusíte se zavděčit.
Nemusíte neustále někomu něco dokazovat.
Prostě jen buďte sami pro sebe. Třeba jen chvilku.
Je to osvobozující."