Lienilda komentáře u knih
Zápletka byla zajímavá, propojení s černobílými filmy super, ale nějak ve mě kniha nedokázala vyvolat napětí a to by podle mě dobrý thriller měl umět.
Když jsem četla Ikaboga v září postupně tak, jak vycházel na netu k ilustrátorské soutěži, prišlo mi to jako kruta knizka pro děti a spíše az od 9 let. Ale teď, precist si to jako komplet i s obrázky mi uz tak hrozné neprijde a příběh funguje jak má... Nahrobeni Ikabogu je povedena záležitost, popis království a jeho obyvatel také, dokonce tam Rowlingová zakomponovala sirotčince a institucionální péči proti kterým bojuje (viz dovětek v knize). Prostě moje TOP spisovatelka :)
Autor bohužel opakuje pár svých myšlenek a vtípků stále dokola, po desáté už to vážně prudí. Chyběl mi nějaký závěr, zhodnocení, přijde mi to useknuté. Třeba jenom komentář k tomu když už si nakoupil to nejdražší vybavení na letní i zimní turistiku, jestli to ještě někdy hodlá využít. Mám ráda otázky zodpovězené. Ale alespoň mě to o trochu víc nalákalo navštívit Norsko.
Pro mě hlavní předností tohoto románu bylo vykreslení psychologie postav, matka-dcera, tchýně-snacha. Překvapil mě popis podzimního počasí a pouštění draků o Velikonocích a po chvíli jsem si uvědomila, že se kniha odehrává u protinožců a počasí je tudíž obráceně než u nás. Tajemství manžela bylo překvapením. Moje třetí kniha od Moriarty a co mě začíná už trošku nudit je opakující se postava matky dětí školou povinných (=účastnice kvizovych večerů, dobrovolnice ve škole atd atd)
Překvapuje mě, že je tato kniha tak málo v přečtených, přitom není vůbec špatná. Vybrala jsem si ji z mamciny knihovnicky do kategorie výzvy Kniha, ktera má méně než 20 přečtených. Vyprávění bylo velice zajímavé, o těžkém osudu pěstitelů zeleniny, potomku holandských přistěhovalců, kteří žili u Chicaga. Takové příběhy o tvrdé dřině, ze které člověk něco vybuduje, mám ráda. Začátek se mi trošku hůře četl, take autorka měla ve zvyku prozrazovat vývoj děje na následujícich stranách. S tím jsem se ještě v jiné knize nesetkala. No a ten useknutý konec mě tedy moc neuspokojil. Ale s letošní teplým únorem a čtením o pěstování zeleniny, už mám chuť se do nějakého sázení a setí pustit :)
Špatně se mi četlo, ale zvládla jsem to. Pár stránek vždycky super, ale pak se děj zase rozskakal a ja byla častokrát ztracená. Prožívá to právě nebo vypráví o tom a kdo to vlastně mluví? Tím, že je ten milostný příběh skrytý v mnoha vyprávěních, vlastně ani nevím jak to dopadlo s Katherine v jeskyni. Škoda... Vybrala jsem si tuto knihu do kategorie ManBooker prize, v naší malé knihovně jsem mezi tituly co tuto cenu vyhráli, téměř neměla na výběr.
Tahle knizka mi jako milovníkovi fantasy a sci-fi byla doporučena, když jsem studovala vejšku. Přiznám se, přečetla jsem jen půlku. Asi mi nejspíš vadilo přeskakování děje o desítky let skoro v každé kapitole a hodně nových postav. Teď po 10 letech v rámci Čtenářské výzvy mě Nadace napadla jako první pro kategorii "kniha odehrávající se v budoucnosti", aby to tedy byla opravdová výzva. A nakonec se mi to četlo docela dobře, protože jsem mezitím zvládla sérii o Honor Harrington. Ale od Asimova mám raději detektivky s roboty a detektivem Elijášem Baley, jsou takové čtivější.
Malá knížečka, přečtená za 2 dny. Mně se (na rozdíl od posledních komentujících) líbila ze 3 autorových knih nejméně. Začátek se vyvíjel slibně, ale pak ty zajímavé úkoly vyšuměly doztracena. Každopádně stojí za to přečíst.
Další nádherná kniha od Andrey Popprove. Už jsme četli o všech ročních obdobich.
Postava z titulní obálky se objeví v celé své kráse, ale pardon, není ten člověk charakterově jiný, než jak jsme ho znali pred 1,5 rokem? Jistěže je a já jsem velmi zvědavá, kam počínající se rozepře mezi ním a Emmou ohledně démonů povede.
Tento díl mě tolik neoslnil, o to více pak překvapil díl následující.
Opět nádherně napsaná a nakreslená kniha od Andrey Popprové, kterou bych doporučila nejlépe předškolákům a řekla bych, že ze série Vánoce, Jaro a Oříškový podzim jsou i hlavní postavy v knize nejmladší. A odpovídají tomu i úkoly k řešení.
Děti utekly před démony a zatím přežívají. V tomto díle mangy se dozvíme jestli jsme na Zemi nebo ve vesmíru, střípky fungování tohoto světa a kdo jim na konci předchozího dílu pomohl. Opět vše nebude tak, jak se zprvu zdálo.
Četla jsem dětem 8 a 5 let. Je znát, že je kniha rozhodně pro mladší ročníky, klidně od 2 let. Vypráví o Barnabáškovi, jehož tatínek píše o něm a o světě jak ho vidí malé dítě. Většina kapitol je kraťoučkých, dá se jich večer přečíst tedy několik. Celkově hodnotíme pozitivně, líbilo se nám. A časem se poohlédneme v knihovně po druhém díle, kde již Barnabášek nebude jedináčkem, ale přibudou mu rovnou dva sourozenci.
To, že je kniha hlavně o rozvodu rodičů a dalších problémů, které se navalují na malou Natálku, jsem se dozvěděla až při čtení. Anotaci jsem asi četla dost nepozorně při půjčování v knihovně. Nezalekla jsem se a dočetli jsme to až do konce. I když to bylo dost často smutné a ilustrace se ztrápeným výrazem tomu nepomáhaly. Hlavně části o nástrahách pravého přátelství se mi líbily. Nevím jak moc to pochopily děti, asi částečně také. Ale závěr knihy mi nepřišel jako závěr knihy, jen jako konec kapitoly. Příběh podle mě úplně nebyl dotažen do konce a proto nedávám plný počet hvězdiček.
Moc pěkná, zábavná. Děti poslouchaly předčítání se zaujetím. Potěšilo nás i pár větiček ve slovenštině a z olomouckého nářečí.
Moje první manga - takže překvapení, že se čte odzadu dopředu a obrázky, které jsou černobílé, zprava doleva, ale rychle jsem si zvykla.
S čím jsem měla problém byl příběh a minimum textu. Sice je poměrně brzy vysvětleno, proč dívka nemá problém s tím, že jí někdo unesl, ale její chování (v koupelně, na mostě) mi stejně nedává smysl. Ani se nezeptá na jeho jméno??
Přemýšlela jsem, jestli mému nactiletemu já by to připadalo boží a usoudila jsem, že ne. V knihovně ještě kouknu do dalších dílů a rozmyslím si, jestli si je nakonec přečtu nebo ne.
Tak tahle kniha je úžasná, nápaditá, vtipná a hravá. Na každé dvojstraně jsou 2 až 3 obrázky a textu tak akorát, takže se dítě ani nemůže nudit.
Je pravda, že úplně nesnáším, když je v knize pro menší děti obrázků poskrovnu a na dvojstraně, nedejbože čtyřstraně žádný není. To však není tento případ a velmi oceňuji jakou práci si s tím ilustratorka musela dát.
Jediné co mě jako mámu zarazilo byla pasáž s házením mokré houby. To znám leda tak z filmů, na ZŠ nás to snad ani nenapadlo dělat :o)
Četli jsme už dvakrát a určitě na ní ještě přijde řada.
Půjčila jsem z knihovny na večerní čtení, ale 6letého syna to vůbec nezaujalo, je to spíše pro starší děti. Alespoň jsem si knihu přečetla já a líbila se mi. Na nočním stolku už mě čeká od autorky "Klub divných dětí" a na to se moc těším.
Zajímavé propojení s komiksem... Hlavní hrdinku a její chování ve 14 letech prostě nechápu. Za mě zatím nejslabší kniha Picoultové. Ale těším se na další.