Lili2 komentáře u knih

Fakta napsaná ne příliš čtivou formou. Autorka neměla ztrácet energii vypisováním všech jmen trestankyň, která nám stejně nic neřeknou, ale soustředit se spíš na sloh, aby její kniha byla pro čtenáře poutavá. Jsem ráda, že jsem se knihou prokousala, obrázek o tom, jak to na lodi vypadalo, jaká byla hygiena, nakupování zboží při různých zastávkách, jeho nakládání na loď atp. mám a to je všechno.

Biografie, autobiografie 2 smíšených manželství za 2.sv. války. Autorova babička z matčiny strany vyrůstala za CaK jako sirotek na statku u svého dědečka v Sedmihradsku. Děda ji trestal fyzicky - dostala kladívkem přes palec, takže jej od té doby měla znetvořený. Vdala se na Moravu, ale po první manželské noci muži utekla za svým bratrem do Sedmihradska a ten ji řekl, že to co po ni její muž v posteli chtěl je úplně normální, takže se k němu vrátila. Měla s ním holčičku, ale po 1. sv. válce její muž zemřel a ona s dcerou se odstěhovala do Karlových Varů a tam se seznámila s ovdovělým židem Martinem Fünkelgruenem, otcem dvou dětí. Byli milenci a její dcera Esti si nakonec vzala jeho syna Hanse. Za 2. sv. války babička byla zavřená v Terezíně za přechovávání onoho žida, který tam byl poté gestapáky utlučen k smrti. Hans utekl před Hitlem do Šanghaje, Esti jej s kufříkem elegantních rukaviček tam následovala s tím, že si tam založí obchod a malou dílnu. Což se jim sice podařilo, ale jen na krátko, neboť i tam bylo zřízeno ghetto a Hans tam našel smrt. Jejich syn byl v tu dobu párměsíční. Po válce se Esti s malým Péťou vrátila k matce, která přežila Terezín, do Prahy, v roce 1950 však umírá na selhání srdce a o malého Péťu se stará babička. Dokonce má takovou odvahu, ač nezná Dálný východ, s ním odjet před komunistickým Československem na pár let do Izraele. Poté se vrátí znovu do Prahy a pak do Německa. Klobouk dolů před takovouhle obětavou a akční babičkou. Nicméně dílo, ač tedy naprosto nechronologicky uspořádáno, je směřováno k pátrání po vrahovi autorova dědečka - gestapáku Antonu Mallothovi, který jej utloukl v Terezíně k smrti.

Kniha mě nadchla od začátku až do konce, ale přiznám se, že některé pasáže jsem musela číst víckrát. Nu, teď jsem zvědavá, zda se mně podle tohoto návodu přání splní a nemyslím si, že bych někde udělala chybu.

Příběhy varšavských židů, kteří se svými, většinou rodinnými a milostnými problémy, přicházejí za jedním ze zdejších rabínů s prosbou o radu nebo rovnou se rozvést. Některé jsou i humorné. Jako např.: Muž se ženou se rozvádí, protože ona si pořídila psa a toho měla víc ráda než jeho. On se dal po rozvodu na alkohol a ona si našla jiného muže, který psy rád měl. No, a když jednou tento její nový milenec venčil tohoto psa a potkali jejího bývalého muže, tak ten pes na něj začal vrčet, bývalý manžel jej začal rdousit, no a milenec začal nožíkem bodat do tohoto muže. Skončilo to tak, že pes byl uškrcen, bývalý manžel v nemocnici a milenec utekl. Domů se k ní vrátil bývalý manžel (jestli si to pamatuji dobře, je to už dýl, co jsem to četla). Skvěle doporučuji.

Opravdu velice čtivě napsaná kniha, a to tak, že si lze jen těžko představit to utrpení, odhodlání a fyzické i psychické vyčerpání.

Knihu asi číst nebudu, neboť hned na začátku mně udivilo to, že autor, i když o věci mnoho ví, tak samotnou synovraždu zasadil do prostředí svatební veselky, přitom se vše událo doma a on se šel pak udat. Děj knihy nepůsobí tak věrohodně. Ztráta času. Fakta jsem již četla, a to je to hlavní.

Velmi dojemný příběh. Sice jsou někde delší pasáže, ale i tak to stojí za to. Jo, lidský osud je lidský osud..........................

26.08.2014

Příběh a jeho atmosféra na mě vůbec nepůsobí autenticky, což možná není autorův účel, ale měl by být. Dočtu to jen proto, že jsem zvědavá, kdo teda starého Alfonse zavraždil a proč zemřel hraběnčin strýček Bertík.