Lili2 komentáře u knih

Mně se kniha líbila. Aby si čtenář odpocinul od politiky, prokládá ji autor zážitky z výletů a co víc, líbily se mne jeho osobní poznámky k věci, resp. názory
.

2 06.02.2022

2 X během půl roku jsem to přečetla. Kniha má pro mě zvláštní atmosféru kromě úžasného slohu a celkovému obsahu je to i tím záhrobím, a ten konec... úžasné. Ách ty osudy...

Pěkný příběh a pozoruhodný život, ach ty osudy ????. Jenom to na mě bylo trochu zdlouhavé.
Ale jeho kniha o markýzi de Sade se mne zdála taky moc podrobná a tudíž zdlouhavá, jen Cestou lásky se mne četlo velmi hezky a hodlám se k tomuto vrátit.

Kniha se mně četla dobře, mám na ni pěkné vzpomínky, nepamatuji se na žádná negativa, a jelikož jsem ji četla v těhotenství, tedy před 8 lety, tak jak mně v graviditě bývalo špatně, tak u pasáže, kdy autor popisuje, jak některá výprava se zde otrávila z jater z ledního medvěda, se mně udělalo zle ještě více.

Líbezné čtení.

Zajímavé osudy lidí, nicméně rozvláčně napsané a poněkud zbytečně široký formát knihy tento můj pocit jen umocnil.

Souhlasím s Cecetkou,místy ten příběh byl opravdu nudný,takže jsem ty stránky jen přelitla ocima... až mozna ten samotný konec. Jo,jsou hold věci mezi dvěma lidmi,kterým rozumí jen oni dva,proto nemá smysl to vůbec vydávat knižně.
Film jsem viděla dvakrát z rychlíku ale zdal se mi lepší.

Čtivá kniha, i zde nalezáme specifické slovní obraty: "Vari z cesty ty bídáku, tebe nehledám!" A ty lidské osudy...Nic méně, kdybych mela tuto trilogii ohodnotit co do čtivosti od nuly do trojky, tak Ze sveta lesních samot - 0, V ráji šumavském - 2, O srdce člověka - 3 - pro mě nejčtivější a jedna z nejhezčích knih, jaké jsem kdy četla.

Velice čtivé dílo od samého začátku. Kdo by na tu dobu řekl do autora, když napíše "Tohle je zábava k čaji? vy blbci!". To se sešli chlapi v hospodě, kdy už měli popito z předchozí hospody, a začali jeden vytahovat na příbuzný toho druhýho různý historky, až to toho nejmladšího dopálilo a řekl výše uvedenou větu. Připomínám, že tento čaj byl s rumem.

Čtivý román, odehrávající se někdy okolo roku 1989 v Praze, takže čtenář se musí trochu vpravit do tohoto období, nicméně nevěra a dluhy po zesnulém manželovi jsou aktuální i dnes. Máme zde mj. možnost poznat prostředí metalurgické laboratoře.

Autor si vybral dobré zajímavé téma, ale obsahově mně to nesedlo. Ten příběh měl být napsán jinak, působí na mě uměle a neprýštila z něho autentičnost. Ta kolektivizace ano, to je bezesporu, ale ta omáčka okolo toho pátrání po osudech těch lidí.

To byla krásná kniha - práce, mezilidské vztahy, zrada, peníze. Část děje se odehrává ve Finsku v tundře, potom cesta do Prahy jen otec s jednou dcerou, cesta zpátky............Doteď si říkám, že kdybych měla prachy - bezednou studnu peněz - dala bych je Renčovi, ať podle toho natočí film. Takový tu ještě nebyl. To byste koukali...........

Neurazilo ani nenadchlo, neboť sloh byl jakýsi kostrbatý, autor odbíhal od toho daného děje, místa a času někam jinam. Nato,že on sám je mj. i autorem scénářů, tak toto dílo je po stránce zpracování divné. Jsou daleko lepší autoři.

Málo co nedočtu, ale toto se fakt nedalo číst. Furt dokola - vaří se, peče se a z dřívějšího života, když už to tam bylo naťuknutý, a který mě zajímal nejvíc, strašně málo a taky furt dokola. Celý divný to je.

Přečetla jsem celou trilogii, což se u mě nestává. Je to tím, že jsem se v osudech dvou ze tří sester našla a s nimi spojeným i Pavlíčkem.

Když to nepřečetly děcka, tak alespoň já, ač to dotáhly právě ze školy.
Pěkný příběh, dozvěděla jsem se něco o zpracování pepře, jenom ten výraz "koupelna" si mohla autorka odpustit. Říkali těm hygienickým prostorám ve starých barácích vůbec tak?

Pěkné, čtivé, živé. I když jsem měla k dispozici jenom tento II. díl, začetla jsem pomocí strýčka Googlu.

Není to můj šálek čaje, ale byla jsem ráda, že jsem tímto mohla přispět na jezevčíka v nouzi. Jsem na druhou stranu ráda, že jsem mohla nakouknout do autorovy biografie. Jediné, co mi nesedlo, bylo, že ač mladší o 7 let než já a pamatuje si bití ve škole? To si nepamatuji už ani já !!!
Soucítím s ním s tím, že asi v obou nás je stará duše, která se s tímto světem a jeho soc.sitemi neztotožňuje a trápí se v něm. Já zaklínila v 80.kach a on v 90.kach.

Na první pohled jednoduché čtení, autor těmi povídkami chtěl nejspíš říci toto:

- Nechtěně se člověk klame tím, když se žene jenom jedním směrem, jednou vidinou a představou a nevidí pak toho "pravého" člověka, potom je již pozdě,

- po návratu z ciziny po dlouhé době je člověk cizincem i ve své rodné vsi a nutí jej ji opustit znovu,

- vyhnání syna z domova, jehož nenávratu stáří lituje a doplatí na to,

- mladí lidé se loučí na dlouhou dobu, slibují si věrnost do návratu, kterou však on i ona poruší a nechtějí se a bojí se již navzájem setkat, aniž by tušili, že jim to oběma vyhovuje,

- vzpomíná muž se svým spolužákem na svou první lásku , zjistí, že se stala ženou tohoto spolužáka a ví, že je tímto sňatkem zkažená,

- jakási karma seznámila muže s dívkou, když se šel pomstít, zjišťuje, že je dcera jeho dávné lásky a soka v lásce,

- líbí se dívka, ale když se zjistí, že je na vozíku, tak se váhá...., a zda to tedy byla láska,

- jak se člověk mění během roku čekání na někoho - potom váhá, zda toho člověka vůbec chce.

Společným jmenovatelem jsou "OSUDY" a jejich mnohdy propletenost aneb co všechno může život přinést.

Asi nedoctu. Souhlasím s L. Helenou. Do čtení se musím nutit a pak ty nejasnosti hned zkraje otec zaměněný za dědu, autor se nedrzel jazyka dané doby - v kocovine si mladík "dal sprchu" - jo, v 19.stoleti ,atp. Autor si z nás dělá prostě prde l!!!! Přitom jsou knihy tak drahé.