Lili2 komentáře u knih

Krásný těžký sloh. Kapitoly jsou chronologicky přeházené, volně navazující. Autor se vrací do místa svého rodiště.
Má to ale několik a l e.
Na straně 14 v roce 1989 se oznamuje na plakátu konající ples, vstupné 25 Kč - tak snad ještě 25 Kčs, ne?
V povídce Zelené pahorky africké, která má být z 80 let, si mladý inženýr ráno vaří kávu r o z p u s t n o u. Tak asi z Tuzexu no, běžně k dostání nebyla.
Z dostupných informací autor vystudoval práva, pracoval v podniku zahraničního obchodu Škoda export, takže nejspíš musel mít rudou knížku a tady rýpe do prohnilého socialistického komunistického systému, režimu - no to se mně snad jenom zdá? Absolutně bezcharakterní. Kazí to celkový dojem z knihy.

Milenci na celý život - Jednoduchý sloh, historické události jsou až v závěru knihy, do té doby je to pro mě o ničem, až na to, že na pozadí manželství je vylíčen život prarodičů i matky autora.

Sázka na lásku - je oproti předchozí povídce živější a barvitější. Jenom mě udivuje, že autor, tedy chlap píše v er formě ženy a dost sexu je zde (i v předchozím díle) na dobu normalizace, divím se, že to prošlo.

1 01.01.2023

Pěkné postřehy, a ty osudy...

Souhlasím s většinou níže uvedenými komentáři. Nestalo si mi poprvé, že anotace knihy tohoto autora neladila se samotným dějem. Líbil se mi příběh vesničky z války a samotného Jindřicha. Chtěla jsem prve přečíst jen toto, ale pak jsem si řekla, abych o něco nepřišla. Člověk asi musí číst hodně mezi řádky, aby mu děj dal smysl. Ale vygooglila jsem si článek, který autora inspiroval, a jestli to byl teda on, tak to bylo o otci, který se vydal hledat syna sám na vlastní pěst. Ale celý text mně nešel otevřít - to bych musela zaplatit.
Pak jsem našla i článek ke knize a ten mne taky neladi, když se v něm píše - v souv. s těmi nacistickými pokusy odkrývá autor tajemství, proč i po letech zde lidé záhadně umírali. Kladu si otázku "Kolik lidí tady záhadně umrelo?" Jsem nepozorny čtenář či co? A že by minulost děje ovlivnila jeho přítomnost, to jsem nijak nepocitila.
Ta kniha je nějaká zakleta.

Nedocteno a cítím, že jsem o nic nepřišla. Sloh mi vůbec nesedl. Nechápu, proč pojmenovala milence Grety Mank. Vybavil se mne ten potrhlý detektiv z americké kriminálky Muj přítel Mank a bylo po parádě.

Čtivé, jenom je to zbytečne tak dlouhé. Přemýšlím, který z těch borců na fotce je autor, ale typuji toho s tou puškou, ten je mne z nich nejsympatictejsi.

1 12.11.2022

Moje první Poncarová, jsem teprve na začátku a už v rozpacích - nad ní i nad nakladatelem: Větu "Když přišli hitlerovci, ve škole jsme hajlovali. Pak mě zbyli Hitlerjugend." - tady podle slova "zbyli" jsem si říkala -Aha, tak rodinu asi zřejmě neměla a měla jenom tudle tu partiju. V dalším kontextu už to slovo bylo s měkkým i. Tak jsem se dovtípila podle tohoto posledního kontextu - že ji zmlátili.
Tak do prdele, knihy jsou tak drahý, autor má svůj osobitý styl a kolikrát se to fakt nedá ani číst a ještě jsou v nich takové chyby !!!!!!!!!!!!!!!!
Pode mnou je 120 komentářů - nečetla jsem všechny, tak jestli na to už někdo upozornil, tak se omlouvám, že to opakuji.

Pěkný roman, i když byl trochu tezkopadny, mohl by být i zfilmován, i s těmi komickymi scénami, kdy Petitova u pana Ronaldse zakopne o psa a zachytí se dveří. Komicky temi svými rozmary a uminenosti pro vysokou společnost v Londýně na mě působila i lady Clonbronyova.
Hned ze začátku jsem však byla zmatená z těch spousty jmen a sem tam jsem si trochu pletla Colambre X Clonbrone, Brook X Beryll.

1 16.10.2022

Krásné, čtivé, k zamyšlení.
Bylo zfilmovano někdy v r. 1968, leč film jsem nikde nenašla.
V novém zpracování si v roli zubaře Krofty představuji Zdeňka Svěráka, když představoval vilu novému najemci:
"Paní Kozáková, je možné sehnat někde dřevo!"
"Těžko" řekla domovnice
"Tak vidite. Je to vzácnost. Uprostřed lesa."
Nebo
"A všiml jste si té paničky....? Kdyby jste si s ní něco začal.. on by vás prostě něčím klepl a bylo by".
"Něco takového by mě nenapadlo. Ostatně jsem ji ani neviděl."
"Uvidíte ji a napadne vás to."
Úžasné.

1 02.09.2022

Popravdě řečeno čekala jsem barvitejsi vyprávění, když už se rozhodl vydat svůj životopis knižně. Co se týče manželek, je mi ho líto. Čert ví, co z toho je karma a co zákon přitažlivosti - co vyzařujeme, to přitahujeme, prý. Většinou semetriky mají chlapy co prachy vydělají a ještě skáčou kolem domácnosti a snášejí modré z nebe.
V politických otázkách se s ním neshodnu. EU je podle mě náš hrob, dělají z nás jenom větší blbce než jsme, a listopad 89 byl předem naplánovaný.
Jo, a potraviny kvalitní nebo kvalitnější nemame, spíš naopak.

Krásně se to čte, ovšem taky jak počítám tak počítám - cca 144 lidí denně mohl tak odbavit, k tomu se ráno a možná i večer staral o zahrádku a hlavně rozdělával po večerech poštu, odpovídal na dopisy i na lahvičky došlé poštou. Zaměstnával asi 5 lidí, ale i tak. Psal to ve svých asi 63 letech a člověk taky s odstupem času některé věci vidí trochu jinak.

Nicméně čtivé to je.

No, příběh je ze soudního prostředí trestního asi někdy v 89 nebo možná 88 roce. Úplatky zakryté vraždou a pokusem o vraždu. Číst se to sice dalo, ale to uhlazene prostředí soudu mne šlo na nervy.

Na jedné straně jsem ráda, že nás autor seznámil se skutečným příběhem, kterého se hned tak někde nedogooglíte, na druhé straně mně byl odporný formát knihy a tím pádem roztáhlý text - u tohoto vždycky dostanu deprese, že tu knihu nepřečtu ani za 100 let. Jsem velmi vytížená dnes a denně a můj čas je drahý. A tak jsem asi po 100 stranách skočila rovnou na Doslov a nechápu, proč v něm autor udává některé věci na pravou míru s tím, že v románu to bylo jinak anebo to tam vůbec nebylo. Ach schade, schade, schade.

Moje třetí knížka od autorky. Čtivé to bylo, ale tentokrát u mne z toho až tak nedychaly osobní prožitky - autenticnost. Já si u mne nepamatuji, a to bylo poč.80 let, že by nám už ve školce vtloukali do hlavy Lenina, březen měsíc knihy atp.,a ze by tam byla nějaká nástěnka na tyto temata, stejně školkáčci neumějí ještě číst, tak k čemu to.
Nejvic, a na ty nikdy nezapomenu, se mne od autorky líbily Spálená křídla a Rafanda.

Velice vtipně a čtivě napsané vzpomínky na vojnu první poloviny 80. let 20. stol.
Autora jsem si i vygooglila - no řeknu vám, že potkat ho v lese coby hajného nebo myslivce či co, tak z něj budu mít větší respekt než ze zvířat. Působí tak nekompromisně, ani bych do něj neřekla, že umí tak hezky vyprávět.

Ach ty osudy.... Nicméně v knize jsou nesrovnalosti ohledně Šťastných, jestli jsem teda byla pozorný čtenář - na strane 190 je uvedeno, že když k nim přišli parašutisti poprvé, tak byla doma vzhuru pouze Barbora, manžel se synem byli někde ve vsi. V deníku, který si psala (str. 299), píše "já byla sama doma se synem". Tak nevím, když už někdo píše knihu, měl by si dávat pozor i na detaily.

Čekala jsem více tajemna, než přehršle případů, takové neuspořádané mně to přišlo, a taky, že se bude odehrávat po celém našem pohraničí - tedy v Krkonoších, Orličkách, Jeseníkách atd. Autor všechno soustředil do Karlovarského a Plzeňského kraje.

Silný příběh. Vydýchávám...
Zajímalo by mě, z čeho autorka čerpala, zda ze své kroniky, vyprávění jiných či vlastní fantazie nebo z každého něco.
Za zfilmovani by ten příběh stál, mohl by to být pěkný film.

Čtivé, několik chybicek by se sice našlo, avšak v každém případě - Ach ty osudy ????.

Krásná kniha, jedna z mála, ke které se vrátím ještě jednou. Ach ty osudy... Neštěstí druhých nám pomáhá nést naše vlastní.... Jenom mě ta žena, kterou jsem považovala od přírody za chytrou, dojala tím, že toho psa, kterého hlídala Gustovi, zatím co on byl na moři, mohla uvázat nebo zavřít do chalupy, než ho nechat lítat po dědine a vystavit se tak v nelibost celé obce. Nemusela by ho pak utopit, aby byl klid. Ach bože, bože... Syn byl také hloupý, když si ho pořídil, když věděl, že bývá celé léto pryč.

Těším se na film, jestli ho Teda budou někdy dávat na ČT.