Lili2 komentáře u knih

Nemám ještě dotčeno, zbývá mi poslední kapitola, ale musím již teď říci, že je to velice čtivé dílo a chtěla bych se k němu jednou vrátit. Co mě však zarazilo byla pasáž, kdy Jan se po propuštění z fašistického vězení seznamuje s jediným přeživším člověkem z Lidic, o němž zde tvrdí, že to byl otcovrah (pro otcovu nevěru se do otce jednou v noci pustil, to je známo), ale vědělo se to snad vždy, že to bylo naopak, že ve vězení byl právě otec pro vraždu syna. Ale jak jsem se dočetla na internetu, tak i právě ten synovrah byl pak komunisty zakázán a smazán z veřejného mínění, tak možná proto si to Hrabal popletl. Nebo má nějaký jiný čtenář na toto jiný názor, který by mě osvětlil? Ráda přivítám.

Měla jsem za to, že se bude jednat o spiritismus, proto jsem se do čtení dala, ale byla to spíše detektivka, ale četla se hezky, autor používá humorných slovních obratů, takže bych v budoucnu chtěla šáhnout i po jiné jeho knize.

Hezky psaná kniha, místy i humorně. Suma sumárum - věci mezi nebem a zemí opravdu existují, ale nemá cenu do nich šťourat, pokud se neozvou sami.

Příliš mnoho filosofických úvah o duši, o lásce, životě, jediné s čím se ztotožňuji, jsou debaty o předešlých i nadcházejících životech.

První povídka těchto sebraných spisů se jmenuje Kůň s bílou hlavou a ta mě zaujala nejvíce. Je to ze života, nejsou v ní obsáhlé pasáže a rozjímání, zkrátka děj odsýpá. Děj se může odehrávat tak před 1. sv. válkou - mladá chudá holka si vezme chudého hocha, on se po svatbě změní - nejdříve že chce onoho koně, když jej dostane, tak nadává na něj, týrá ho, jezdí s ním po hospodách, zázrak že se tomu koni nic nestalo, ale za to on se v opilosti a sběsilé jízdě zabil. Jak je zlý na zvířata, tak je zlý na manželku, děti a tchána a tchýni. Zkrátka všechno je to osud.

Pěkná detektivka s vůní starých domů a záhad okolo nich i v jejím podzemí. Prve jsem myslela, že se to odehrává v Anglii - soudě podle názvu, ale bylo to v Americe podle někde vygugleného krátkého obsahu a podle vygugleného místa, kde se Greystone nacházel.

Nedočetla jsem to, na mě je to moc psychologický, jinak příběh to může být zajímavý. Dvě kamarádky - studentky medicíny, z nichž jedna si nabrnkne tajemníka starosty a druhá muže nemá ráda, takže to od kamarádky bere jako zradu. Zprvu jsem si myslela, že jsou lesby, ale asi ne.

Celkem čtivé dílko.

Po babičce jsem sice měla knihu, která se jmenovala jen Kajícník, ale autor, nakladatelství a rok vydání souhlasí. Ve Furnes se kajícný proces také konal. Tak nevím, jak to tenkrát bylo, když vyšly dvě knihy, ale každá měla jiný název. Nicméně musím říct, že ten můj Kajícník - tam nešlo o nevěru ani trochu, manželka mu sice zdrhla s mladým bývalým vojákem 1. sv. války, ale nespala s ním nikdy, a když on se s ní chtěl vyspat, tak dělala takový tyjátr, že ho z toho trefil šlak a umřel.

Tak trochu sága jednoho obchodního rodu, ale druhá polovina knihy je dobrá tak leda pro studenty historie businessu poloviny 19. století do začátku 20. století. Ale jinak celkem čtivé.

Čtivý román polského autora. Jen jestli to není jakási idealizace, či takové osudy opravdu existovaly?

Pěkné, čtivé. Jako u nás na dědině: babička v kostele při mši popisuje různé zdejší typy lidi, take se zde vyšetřují kradeze, je zde obecni rada, která se hádá,když má něco rozhodnout a samozřejmě zde nechybí barvity popis přírody.

Libezna kniha o tom ják zlí lide jsou potrestani a hodni odmeneni.

Pekny pribeh z dediny. Zlo potrestano, dobrota odmenena.

Pro mě to bylo velice čtivé - ze života našich prababiček a pradědečků na moravském venkově.

Celkem pěkná knížka. Nejvíc se mně líbilo, kterak 90. letá babička všem, hlavně manželu své vnučky, nadává, že ho pověsí, a jaké to bylo, když ona byla těhotná atd. Tu těhulku jsem nechápala, měla se šetřit a ne se tak nervovat, měla víc myslet na dítě v bříšku. To, že v těhotenství oslepla, mně připadá přehnané, to se snad nestává, a pak z toho i blouznila, to asi byla taková hysterka. Dobré taky byly rozhovory ostatních šestinedělek s knězem o jménech pro své ratolesti pro matriku.

Mně se kniha líbila. Nedýchala na mě vůní nebo spíš smradem prvorepublikové naivity. Byl v ní pokus člověka přetvořit městečko a lidi v něm podle mravního řádu, a zároveň muže, který má své tělesné potřeby, a také umí i milovat.

Příběh o smrti a zamilování.

Nijak mě to neuchvátilo. Jednak nemám k Ivančicím osobní vztah a jednak dějiny do 17. stol. jsou na mě už moc staré.

Nic moc, "náš" Klostermann je barvitější.