LilyGorch komentáře u knih

Knížka Stráže! Stráže! je osmým dílem z fantasy série Úžasná Zeměplocha od geniálního anglického spisovatele Terryho Pratchetta. Jde o první knihu o Noční hlídce ankh-morporské městské stráže.
Z knihovny Neviditelné univerzity se nenápadně ztratí důležitá kouzelná kniha a o pár dnů později začne neznámý tvor obyvatele Ankh-morporku měnit na hromádky prachu. Muži z Noční hlídky pod vedením kapitána Elánia postupně objevují, že nejspíš nejde o "velkého brodivného ptáka", nýbrž že jsou na stopě děsivému drakovi. Draci ale přece už dávno vyhynuli.. Do příběhu se vloží také lady Berankinová, vášnivá chovatelka malých bahenních dráčků, která kapitánovi Elániovi daruje dráčka Errola a společně s Noční hlídkou se snaží vyřešit celý dračí případ.
Pan Pratchett patří mezi mé oblíbené autory, jeho knížky jsou pro mě vždy sázka na jistotu. U Stráže! Stráže! tomu nebylo jinak. V příběhu vystupují originální postavy, přičemž každá z nich má svou minulost a propracovaný charakter. Nechybí zde ani typický autorův humor a lehce ironická rýpnutí.

"V mnohovesmíru se vám může naskytnout bezpočtu strašlivých pohledů. Ale i přesto, pro duši naladěnou na citlivý rytmus knihovny je málo co horší než zívající mezera v místě, kde má být kniha. Tu knihu někdo ukradl."

4,5/5 *

3 26.03.2023

Dvůr Temnoty je první díl ze série Vampyria z pera francouzského autora Victora Dixena. Jde o alternativní historii, ve které se roku Spásy 1715 Král Slunce, Ludvík XIV., nechá transmutovat na upíra a stává se tak Neměnným Králem Temnoty. Ve Versailles se pořádají bujaré plesy a pompézní oslavy a pro nasycení věcně hladových upířích zubů tu teče krev proudem. Je to krev smrtelných neurozených, jimž je pravidelně povinně odebírána. Jenže Temnota se rozrůstá nejen po celé Francii, ale i po jejích místokrálovstvích - po celé “Magně Vampyrii” - a krve je potřeba čím dál víc.
31. srpna roku Temnoty 299 vyvraždí inkvizice a královští vojáci celou rodinu mladičké Johany. Ta je od té chvíle odkázána pouze na vlastní schopnosti. Lstí se vydává za Dianu, dceru barona, která je nešťastnou náhodou zabita. Jako urozeného děvčete se jí ujímá upír Alexandr a přiveze ji ke Dvoru. Johana - Diana zde začne studovat na královské škole, která z těch nejlepších vychovává královy panoše. Stejně jako ona, i její spolužáci však mají svá tajemství.. ..Nemluvě o těch tajemstvích, co skrývají strašidelné kamenné školní chodby a sklepení.
Kniha se mi četla velmi dobře. Poutavý děj do sebe čtenáře rychle vtáhne a má spád. Jediné, co bych vytkla, je to, jak hlavní hrdinka v mžiku bez rozmyslu klidně “potopí” i své přátele. Až přehnaně cílevědomě si jde za tím svým, nehledíc na to, že by svým chováním mohla třeba někomu ublížit. Jinak se ale samozřejmě už těším na další díl a jsem zvědavá, kam se bude příběh dál vyvíjet. =o)

4/5 *

3 05.12.2022

(SPOILER) Hlavní postavou kontroverzní knížky s názvem Znamenitá mrtvola od argentinské spisovatelky Agustiny Bazterricy je Marcos Tejo. Marcos pracuje jako provozní ředitel v mrazírnách Krieg. Po smrti jejich synka jej opustila manželka a tak se teď naplno věnuje své práci, aby zároveň měl z čeho platit svému stařičkému nemocnému otci odbornou péči. Od té doby, co se udála “velká změna”, to totiž s Marcosovým otcem začalo jít rychle z kopce. Ve světě se objevil smrtící virus napadající všechna zvířata. Ta proto musí být utracena a jejich maso se už nesmí jíst. Vláda tedy uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí, čímž je uveden do praxe kanibalismus. Buď jsi ten, kdo maso jí, nebo ten, kdo je konzumován. S tímto novým rozdělením společnosti se Marcosův otec nedokáže sžít a časem se zblázní.

Původně jsem si myslela, že Znamenitá mrtvola bude nabádat k veganství, že to bude jejím smyslem. Naštěstí jsem se mýlila. Znamenitá mrtvola má poukázat na zvrácenost lidstva, na ztrátu lidskosti v určité situaci. Na začátku jsem neměla žádná velká očekávání, nakonec mě však toto dílko překvapilo. Jasně, téma a společnost v ní popisovaná není růžová, není to něco, o čem byste četli rádi. Ale rozhodně na mě tato knížka zapůsobila. A čím silnější pocity ve čtenáři po dočtení zůstanou, tím lepší to bylo čtení, ne? ;o)

“Nebuď idiot. Copak nevidíš, že nás takhle ovládaj? Když se požíráme navzájem, udržej pod kontrolou přelidnění, chudobu, zločinnost… Mám pokračovat? Copak to nevidíš?”

Po dočtení tedy zůstává jen otázka - existoval opravdu nějaký smrtící virus? Nebo ne a vše to jen byla snaha vlád vyřešit některé světové problémy? A je vůbec důležité vědět, jak to bylo doopravdy?

4/5 *

3 13.11.2022

(SPOILER) S týdenním zpožděním jsem konečně dolouskala Druhou šanci, která se četla v dubnovém společném čtení s Knihami Dobrovský. Pozdě, ale přece!
Jsme zde svědky putování muže zvaného Pětka a záhadné dívky Jenny polorozpadlým, nefungujícím světem. Během jejich pouti se Pětka s pomocí Jenny pokouší rozvzpomenout na svoji minulost, na to, kým byl dříve, ale také na to, jaké je jeho opravdové jméno. Pětka s Jenny se několikrát v různých časech a na různých místech setkávají s Danielem, kterého následuje tzv. temnota. Dalo by se říct, že Danielovým opakem je postava Elly. Ta je vytržena z vlastního světa, bojuje o svůj život a následně i o osud dalších světů.
Příběh je postaven na myšlence, co by se stalo, kdyby lidé měli možnost “druhé šance” - kdyby si mohli vzít pilulku, která by je dokázala vrátit do jakéhokoli bodu jejich života a žít jej znova, lépe. Kdo a jak však zaplní prázdné trhliny po těch, kteří tímto způsobem najednou změní reálný svět? A co když je svět už natolik “děravý”, že se opravit nedá?
Myslím, že jde o knížku pro náročnějšího čtenáře. Děj totiž není vyprávěn posloupně, ale čtenář během čtení rozkrývá jednotlivé střípky - části příběhu. Obávala jsem se, zda se stihnou jednotlivé poházené dílky skládačky smysluplně poskládat. To se také stalo, takže jsem poslední stránku otočila se spokojeným pocitem, že jsem právě dočetla příběh, který byl poutavý až do samého konce.

"Představ si, že ztratíš milovaného člověka. Celý vesmír pozbyde smyslu a najednou se objeví možnost, jak to napravit. Kdo by ji nevyužil? A nemusely by to být ani tak velké věci. Neúspěch ve škole? Špatně zvolené povolání? Lidé se zbláznili do představy, že mohou žít nekonečně životů. Žádná volba by nemusela být definitivní. Mohli teď hledat tu nejlepší verzi svého bytí a sebe samých." - "Ale vždyť všechno nechali za sebou. A zůstalo tam po nich jen prázdné místo." - "Nejen prázdné místo. Zbyl po nich zástup špatných rozhodnutí a lidí, kteří také začali hledat cestu, jak z tohohle rozpadajícího se a nudného světa utéci.."
4/5 *

3 08.05.2022

(SPOILER) Jde o detektivní thriller, ve kterém sériový vrah zaživa upaluje podobně staré, bohaté muže. První oběť vykazuje i známky mučení. Do těla třetího upáleného bylo navíc vyřezáno jméno suspendovaného detektiva Washingtona Poea. Poe je proto povolán zpět do služby a jeho pravou rukou se stává vynikající analytička Tilly Bradshawová. Společnými silami rozklíčují nejen důvod vražd, ale i zdánlivě nesouvisející vazby mezi obětmi a samozřejmě odhalí vraha samotného.
Přibližně sto stránek před koncem bylo jasné, kdo je vrah, autor však píše velice dynamickým stylem, výborně vykresluje ponuře tíživou atmosféru a dokáže si čtenáře udržet až do poslední stránky. Místy jsem musela rozdýchávat nechutnou zvrácenost některých popisovaných scén, ale to už nejspíš k tomuto žánru patří. Za zmínku také stojí skoro až zázračná proměna vyšetřovatelky Tilly, která je ze začátku sice “bedna přes počítače a všemožné databáze”, ale jinak si pomalu ani sama nezaváže tkaničky, jak je pro praktický život nepoužitelná. Na konci je to však už “Superman Tilly”, která jedná zcela samostatně a překvapivě zachraňuje situaci.
Přestože bych si Loutkové divadlo momentálně ke čtení nevybrala, přijala jsem ho jako výzvu v rámci březnového “Závisláckého společného čtení” u Knih Dobrovský. Svého rozhodnutí rozhodně nelituji. Jde o napínavě a smysluplně vystavěný příběh. Ještě nějakou dobu po přečtení budete přemýšlet, nakolik a zda vůbec důvod a motiv ospravedlňuje vraha a jeho hrůzné činy. Svým způsobem jeho uvažování totiž pochopíte.. Ale vražda pořád zůstává vraždou a je neodpustitelná - tím spíš, když jde o několikanásobnou vraždu..
4/5 *

3 06.04.2022

“..Někde hluboko uvnitř mě se něco rozbilo už dávno, možná ještě dřív, než jsem se narodila, protože jsem se narodila rozbité mámě a všechno se pořád opakuje.”

Spolu s hlavní postavou - Vladěnou - se vydáváme na cestu Evropou a během tohoto putování ji postupně máme možnost poznat. A že je to někdy opravdu jízda!
Celý příběh plyne jako nekontrolovaný, volný proud myšlenek hlavní postavy - dalo by se říct spíše antihrdinky. Díky tomu se poměrně rychle čte, i když se čtenář občas (hlavně ze začátku) může ztrácet a nemusí mu být hned jasné, zda Vladěna vzpomíná na svoji minulost, popisuje přítomnost, zda je čtenáři předkládána realita, nebo jej “má poplést” zkreslený pohled hlavní hrdinky.
Pokud hledáte román z červené knihovny, koukněte se raději po jiné knížce. Tato svým stylem totiž vybočuje mimo komfortní prostor běžného čtenáře, nejedná se o pohodlné či snad zábavné čtení. Jde o první knihu, kterou jsem od autorky četla. Sama tedy bohužel nemohu soudit, ale podle ohlasů je toto dílo odlišné od jejích předchozích knih. Uvidíme, třeba se k některé z nich také dostanu a budu moci porovnávat..

3 19.11.2020

Městský strážník Durham zatím vyřešil pouze jednu ovcovraždu. Nyní je ale povolán, aby se společně s Kobkanýry vydal na výpravu do krypty nekromanta Alahama pro ukrytý magický palcát. Koblanýři jsou povedená partička trpasličích čističů hrobek používající mimo seker, kuší a trhavin také hejno cvičených slepic. Tento úkol by pro ně proto neměl být žádným oříškem, ale neříkejme hop, dokud nejsme z hrobky venku..

V tomto příběhu vystupuje snad nejvíc pasivní hrdina, s jakým jsem kdy měla tu čest. Trochu mám pocit, že by se bez něj vyprávění i obešlo, což nevím, jestli je úplně dobře. U ostatních postav je škoda, že je autor více nespecifikuje, nejde více do hloubky. Díky tomu se poměrně lehce pletou a čtenář si k nim těžko vytvoří bližší vztah. Vyprávění místy drhne, někdy jsem se přistihla, že moc nevnímám, o čem vlastně čtu, a musela jsem se proto vracet. Některé pasáže ale byly fajn, autor popisoval vtipné situace, a tak jsem se i zasmála. Čím víc se blížil závěr, tím víc měla knížka spád.. ..Jenže pak už byl konec..

Na podzim by u nás měl vyjít druhý díl z této série s názvem Kobkanýři. Mno, pravděpodobně si ho nejspíš ale nechám ujít.. 0:)

Slabší 3/5 *

2 07.08.2024

“Nejde o to, jak je život dlouhý, nýbrž jakou má hloubku."

Jednoho jarního rána čeká každého člověka staršího dvaceti dvou let přede dveřmi záhadná krabička. Ti, kteří se ji odváží otevřít, zjišťují, že v ní je provázek. Provázek každého člověka je však různě dlouhý. Lidé postupně přichází na to, že délka provázku značí délku života dotyčného. Podle prvních úmrtí vznikají kalkulačky, které dovedou podle zadané délky provázku vypočítat zbývající délku života. Tyto kalkulačky se postupně zdokonalují tak, že lze odhadnout čas vaší smrti s přesností vyšší než jeden měsíc. Na celém světě vypukne chaos. Mnozí přemýšlí, jak provázky oklamat. Najdou se i tací, co zarputile odmítají svoje krabičky otevřít. Najednou vyvstává spousta etických a morálních otázek, jako například zda má smysl léčit ty s krátkým provázkem, když už jim stejně nezbývá moc času. Jak lze tuto informaci zneužít v oblasti politiky (nemá smysl volit “krátkého" prezidenta), nebo jak ji využít ve vojenství (když do armády pustíme pouze “dlouhé", máme větší šance na úspěch), apod. Důležitý je však také poznatek, že délka provázku automaticky nezaručuje stále stejnou kvalitu života.

Setkala jsem se s názorem, že některým čtenářům vadí, že se v knize nevysvětlí, proč a odkud se krabičky s provázky vlastně vzaly. Já si však myslím, že to není podstatné. Autorka podle mě spíše chtěla čtenářům přednést otázky, zda bychom otevřeli svoje krabičky, zda bychom chtěli vědět, kdy umřeme, a jak bychom s tím naložili. Změnili bychom nějak svůj dosavadní život? Semlela by nás vlna beznaděje? Smrt je totiž ještě stále jednou z mála věcí, kterou tak docela neumíme ovládat. I přes místy pomalejší tempo mě čtení bavilo. Pokud zrovna nepotřebujete knihu nabitou dramatem, ale jste ochotní zvolnit a trochu si zapřemýšlet, tak vám Život na míru mohu doporučit.

Za knížku děkuji @knihydobrovsky a všem spolučtenářům děkuji za účast v našem květnovém společném čtení!

4/5 *

2 16.06.2024

Kosti pod mechem už na první pohled zaujmou svou krásnou obálkou se zlacenými prvky. Česká autorka, Zuzana Hartmanová, nás v této své hrdinské fantasy přivádí do neotřelého světa minotaurů, kde čest znamená víc než sám život.

Udatný válečník Nerghan se potkává s mladou minotaurkou Unifareou. Musí se s ní dorozumívat gesty, protože je němá. V jejích očích si ale všímá drobných zlatavých teček – takových, jaké mají jen šamanky, které dokážou používat svoji moc, provádět rituály nebo léčit raněné bojovníky. Nerghan učí Unu lovit a také základům bojového umění. Čím dál se ve vyprávění dostáváme, tím hlouběji poznáváme příběh Nerghana, ale i Uny. Jsme svědky rozhodnutí, kterými se náčelník minotaurů spolu se svými nejvěrnějšími snaží navrátit klanům jejich ztracenou slávu. Jenže ne všem stále tolik záleží na cti, jako tomu bývalo dřív. Jako by už Kodex, kterým se řídily celé generace minotaurů z Accadských plání, pomalu pozbýval svoji platnost. Nechybí málo a veškeré jejich tradice a hodnoty se obrátí v prach..

Za možnost přečíst si tento příběh ještě před vydáním ve formě recenzního PDFka velice děkuji autorce @zuzana_hartmanova . S vyprávěním o udatných minotaurech jsem se zatím nesetkala, takže jsem se ráda začetla do stránek její knihy. Líbila se mi životní filozofie minotaurů, jejich kultura a zvyky. Důkazem budiž i to, že jsem si knížku po jejím vydání i koupila. O:)

Jenom bych upozornila nedočkavé čtenáře, ať vnímají i letopočty na začátcích kapitol. Já, co se s čísly moc nekámoším, jsem je vždycky jen zběžně přelétla očima a pak jsem měla trochu problém orientovat se v příběhu. Není totiž vyprávěn chronologicky, ale až na konci dávají všechny střípky dohromady jeden celek. Těším se, až nás autorka zavede do svého světa podruhé a až nám opět více poodhalí jeho fungování. ;o)

4/5 *

2 01.04.2024

Harry Keogh je podivný samotářský chlapec, který jednoho dne překvapí svého učitele matematiky nebývalými znalostmi. Místo toho, aby si hledal kamarády mezi vrstevníky, se začne přátelit s mrtvými. Přijde totiž na to, že si s nimi dokáže povídat a převzít od nich jejich dovednosti. Když dospěje, začne pracovat pro britskou tajnou organizaci zabývající se prací s nadpřirozenem. Dozví se také, že jeho matka byla zavražděna a že právě po ní zdědil tento neobyčejný dar.

Stejně jako v Anglii, také v Rusku existuje podobná organizace sdružující osoby s nadpřirozenými schopnostmi. Podobné umění jako Harry zde ovládá krutý a mocichtivý Boris Dragosani. Také dovede komunikovat s mrtvými, aby se od nich něco dozvěděl, musí jejich mrtvá těla mrzačit (varování: u některých scén fakt není dobrý nápad jíst =D). Dragosani zároveň hluboko v srdci rumunských hor nachází dávno pohřbenou temnou sílu, kterou se mu podaří probudit a s pomocí níž chce nejen převzít vedení sovětské tajné pobočky, ale i ovládnout celý svět. Co když se ale mrtví vzbouří?

Nekroskop je prvním dílem z kultovní upíří série s nádechem hororu. Původně tato kniha vyšla už v roce 1986. Líbí se mi, jakou práci si dal autor s postavami, jak jsou do detailu propracované. Příběh je vystaven poutavě, aby čtenáři postupně odhaloval a vysvětloval všechny záhady. Vše do sebe nakonec perfektně zapadá a dává to smysl.

Za tuto “starou poctivou fantasy" děkuji @knihydobrovsky a moc moc prosím, aby co nejdříve vydali i další díly (samozřejmě ideálně všechny). Staré vydání se totiž už hůř shání..

4,5/5 *

2 01.02.2024

Princezna Annaleigh je dcerou krále, jenž ze svého hradu Highmoore vládne ostrovům obývaným Solným lidem. V celém království nyní panuje smutek. Anna měla původně jedenáct sester, čtyři z nich ale postupně tragicky zahynuly. Jejich úmrtí sice vypadají jako nešťastné náhody, princezně Anně se na tom všem však něco nezdá. Zároveň se také bojí, aby jejich rodina nebyla prokletá a aby na ni nečekal stejný osud, jaký postihl sestry. Jednou přijde také na to, že zbývající princezny po nocích tajně navštěvují záhadné plesy, z nichž se nad ránem vrací naprosto vyčerpané a s prošoupanými střevíčky. Je to jedna záhada vedle druhé a Annaleigh má co dělat, aby všemu přišla včas na kloub, než děsivé prokletí stihne i ji.

Autorka v této místy až hororové pohádce nádherně popisuje prostředí, zvyky a slavnosti Solného lidu, dovede úžasně vykreslit atmosféru každé scény. Mrzí mě ale, že co se týče děje, je knížka místy dost pomalá. Větší spád nabere až ve finále. Pokud se vám zdá složité jméno hlavní postavy, vězte, že je ještě poměrně obyčejné. Ostatní princezny měly ještě složitější jména a upřímně si už nepamatuji ani jedno z nich. Díky tomu se mi oněch jedenáct sester docela pletlo. Líbilo se mi však, jak si autorka dokáže pohrávat se čtenářem, předkládá mu různé scény, postupem času se ale ukáže, že u některých šlo o pouhé iluze.. Škoda těch několika nedostatků, protože jinak má Dům soli a smutku určitě dobře našlápnuto..
3,5/5 *

2 25.01.2024

Kniha Čtyři po půlnoci obsahuje čtyři hororové povídky. Každou z nich předchází předmluva, ve které autor objasňuje okolnosti, za jakých ji psal, popisuje, jak vznikl a jak se vyvíjel námět pro každou z nich a podobně.

Soubor začíná povídkou Časožrouti, která se odehrává během nočního letu z Los Angeles do Bostonu. Na palubě se probouzí několik cestujících a se zděšením zjišťují, že zmizel zbytek pasažérů i s posádkou. Řízení se ujímá jeden ze zbylých cestujících, protože je náhodou pilot. Při pokusu zorientovat se v chaotické situaci proletí trhlinou v čase a následně přistane ve zvláštním liduprázdném světě. Tam se přeživší setkávají s ničivými Časožrouty. Rázem je jasné, že přišel nejvyšší čas vrátit se zpět do L.A. Jenže kromě toho, že nikdo neví, jak najít trhlinu a vrátit se s ní do našeho světa, je tu také problém s docházejícím palivem..

Po Časožroutech následuje Skryté okno do skryté zahrady. V něm se jednoho dne setkává rozvedený spisovatel Morton Rainey s jistým Johnem Shooterem. Tento podivín tvrdí, že mu Mort ukradl jednu jeho povídku a vydává ji za svou. Mort si ničeho takového není vědom a přemýšlí, jak dokázat, že příběh nikde neopsal. Samotnému však vrtá hlavou, jak je možné, že jsou si obě povídky tolik podobné. Současně se mu začnou zdát znepokojivé sny. O pár dnů později čeká na Morta také první reálná výhrůžka..

Třetí povídkou je Policajt z knihovny. Příběh dávno dospělého realitního agenta Sama Peeblese začíná ve chvíli, kdy se rozhodne navštívit knihovnu, aby si půjčil podklady pro svoji neplánovanou přednášku. Vzpomíná si, jak jako malý ztratil vypůjčené knihy a nemohl je proto vrátit. Zlá knihovnice spolu s policajtem z knihovny však nezapomínají! Pokud nevrátíte půjčenou knihu včas, udělají vám ze života zvrácené peklo. Přesně to se teď stane Samovi.

Sbírku uzavírá povídka Sluneční pes. Kevin Delevan v ní ke svým patnáctým narozeninám dostává vysněný polaroid. Po vyfocení pár snímků Kevin zjišťuje, že z polaroidu vyjde pokaždé stejný obrázek, ať už zabíráte jakoukoli scénu. Na všech fotkách je vidět velký děsivý pes. Ten se s každou další fotografií přibližuje a je ještě děsivější..

Nejvíce se mi líbilo Skryté okno do skryté zahrady. Fascinuje mě, čeho všeho je lidská mysl schopná, co vše dokáže vytáhnout ze svých temných hlubin. Jak to pak nenápadně smíchá s realitou, nechá člověka žít v poloiluzích, až jej nakonec dovede k nevyhnutelnému rozkladu osobnosti.
Lehkých tónů pohádky pro dospělé jsem si všimla v Policajtovi z knihovny. Když už mi ale ve druhé polovině začalo docházet, co a jak vlastně bylo, málem jsem knihu se znechucením odložila. Jenže pak jsem si uvědomila, že o to vlastně jde - policajt z knihovny má být nechutný, slizký a odporný. Takže to jen potvrzuje, že je napsán výborně.
Milovníci cestování časem jistě ocení zase Časožrouty, kteří perfektně dávají smysl a vše do sebe zde logicky zapadá.
Mno a Sluneční pes se svým nebezpečně narůstajícím napětím je už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Myslím, že mě pan King nikdy nepřestane bavit svými originálními nápady, promyšleným dějem a do nejmenších detailů propracovanými postavami.

Za knihu Čtyři po půlnoci děkuji @knihybeta!
4/5 *

Satoru Mijawaki jednoho dne zachrání toulavého kocourka a postupně si ho ochočí. Pojmenuje ho Nana, oblíbí si ho a vezme si ho k sobě do bytu, kde o něj s láskou pečuje. Velice mu připomíná kočku, kterou měl v dětství. Po několika letech Satoru sbalí do své stříbrné dodávky pár důležitých věcí a spolu se svým kočičím přítelem se vydá na cestu, během níž se setkává s kamarády z dětství. Nana poznává, že se mu Satoru nenápadně pokouší najít nového paníčka. Kvůli špatné finanční situaci se prý musí přestěhovat do jiného bytu, kde jsou však kočky zakázané. Bystrému kocourkovi se tento důvod ale moc nezdá. Tuší, že by ho jeho milující páneček jen tak neopustil. Cítí, že hledání nového kočičího domova má mnohem smutnější a tíživější příčinu..

Kočka na cestách je krátký román o přátelství člověka a jeho věrného zvířecího kamaráda. Autorka zde také jemně vykresluje vztahy a city mezi lidmi, nechá čtenáře vnímat jejich emoce. Za jednoduché vyprávění dokáže schovat silnou myšlenku. Příběh vyprávěný z kočičí perspektivy přelouskáte rychle, jenom upozorňuji citlivější povahy, aby si hlavně ke konci knížky nachystaly pro jistotu pár kapesníčků..

4/5 *

2 22.10.2023

Primabalerína Sophie se po svém zranění už nemůže vrátit na taneční parket a ztrácí tak smysl života. Netuší, co by měla dál dělat, a jen náhodou přijde do pekařství, kde zkušenou rukou vládne bodrý pekař Giacomo. Tomu by se zrovna šikovná pomocnice moc hodila. Sophie se pokouší Giacomovi vypomáhat, ale neustále teskní po předchozím životě talentované a obdivované baletky a její chleby vůbec nechutnají dobře. Jak by taky pekařka, která nemá svou práci ráda, mohla upéct výborný chleba? Hlavní přísadou do takového pecnu je přece i láska. Právě ta také vyprchává mezi Sophií a jejím manželem Floriánem. Najdou si ti dva k sobě zase cestu? A naučí se Sophie péct stejně vynikající chléb jako Giacomo?

Pekař příběhů je milý, poetický příběh, který pohladí po dušičce. V cca půlce knížky byl úsek, který bych trošku proškrtala a zkrátila, ale jinak měl děj spád. Úsměvná jsou četná Giacomova přirovnání - všechno přirovnává buď k těstu, práci s ním a nebo ke chlebu. Jenže ono to fakt sedí! :o)) Humorným prvkem je zde také Sophiina malá neteř Anouk, jejíž naivně dětské chování a bezprostřední reakce přivádí do rozpaků nejednoho dospělého.

Slabší 4/5 *

Za poskytnutí knížky k recenzi moc děkuji @tojsemja_kate z @knihydobrovsky ! :o)

2 20.08.2023

Prvorozená je pro trůn předurčená.
Druhorozená Vlku zaslíbená.
A Vlci patří Divému lesu.
~~~
Prvorozená Nei má tedy vládnout Valleydii, zatímco Druhorozená Reda má být kněžkami obětována Vlkovi z Divého lesa. Les za to ochrání obyvatele Valleydie před příšerami, které v něm přebývají. Zároveň všichni doufají, že urozená oběť obměkčí krutého Vlka natolik, že propustí Pět králů (bohů), kteří v Divém lese kdysi zmizeli. Nei se toto předurčení nelíbí a snaží se přijít na to, jak se vyhnout osudu a jak uchránit svou sestru. Reda se však příliš nebrání. Cítí totiž, že se v ní probouzí zvláštní síly, ze kterých má strach. Bojí se, že je nedokáže ovládat a že jimi nechtěně ublíží svým blízkým. Divý les jako by pro ni proto byl to správné místo, i přesto že v něm najde svou smrt. Nebo že by tomu nakonec bylo jinak? Co když je vyprávění chův nepřesné a některé z příběhů, které si předávají obyvatelé Valleydie, jsou dokonce mylné? A co Vlk - je skutečně takový, jakého jej popisují staré zkazky? ;o)
Autorka se při psaní inspirovala klasickými pohádkami, jako je Červená Karkulka a Kráska a zvíře. Pozorný čtenář si jistě všimne i náznaků dalších pohádek. Příběh je ale promyšlený, není to žádná slátanina. Děj zpestřuje pozvolná romantická linka, která ale není vůbec otravně přeslazená, jak jsem se původně trochu obávala. Místy by dle mého příběh mohl mít rychlejší spád. Pár pasáží popsaných z pohledu Nei mě nebavilo tolik, jako části s Redou. Reda společně s Vlkem jsou mými oblíbenými postavami (holt tajemní kluci mají vždycky něco do sebe =D). Líbilo se mi vykreslení temné atmosféry Divého lesa a využití jeho magie. I přes drobné výtky jsem s knížkou byla spokojená a už se těším na další díl. :o)

4/5 *

2 02.05.2023

Knížka Skryté obrázky od amerického autora Jasona Rekulaka u nás vyšla tuto středu 1. března. Děkuji Knihám Dobrovský za možnost si ji přečíst ještě před jejím vydáním. =o))
Jednadvacetiletá Mallory Quinnová byla závislá na drogách a se svou závislostí se léčila v protidrogové léčebně. Odtud ji nyní propustili a ona se snaží začlenit do běžného života. Uchází se o místo chůvy u Teda a Caroline Maxwellových. Tuto práci se jí podaří získat, takže novou náplní jejího života je péče o pětiletého zakřiknutého Teddyho, který neustále něco kreslí do svého skicáku. Ve volném čase Mallory trénuje běh a přitom poznává okolí nového domova. Seznamuje se také s pohledným mladíkem Adrianem. Všechno by se zdálo být téměř dokonalé, kdyby Mallory jednou mezi Teddyho obrázky nenašla obrázek muže, který temným lesem táhne tělo mrtvé ženy. Další zlověstná dílka na sebe nenechají dlouho čekat. Mallory se také dozvídá, že v její zahradní chatce, v níž u Maxwellových bydlí, byla kdysi zavražděna jistá Annie Barrettová. Je zvláštní, že Teddyho imaginární kamarádka, se kterou si často o samotě povídá, se jmenuje velice podobně - Anya. Souvisí spolu nějak všechny tyto děsivé náznaky? A co Malloryn neodbytný pocit, že ji někdo večer v chatce sleduje? Nebo jde pouze o řadu náhod a při pátrání po souvislostech Mallory nikdo neuvěří, protože každou nevysvětlitelnou skutečnost bude pokládat za výplod drogami zatemnělého mozku feťačky, co znova spadla do své závislosti?
Skryté obrázky rozhodně doporučuji těm, co mají rádi knížky s obrázky. =D Tady jich najdou opravdu hodně, ačkoli některé jsou minimálně znepokojivé. Příběh se mi četl velmi dobře. S každou další kapitolou stoupalo napětí a kdybych nemusela knížku odložit, poslední čtvrtinu bych přečetla na jeden zátah. Těm, kdo mají rádi temné horory a drsné thrillery, se tato kniha bude nejspíš zdát jako slabý odvar, mně to však stačilo. 0:) Já sama bych ani neřekla, že se jedná o horor, ale spíš o thriller s prvky duchařiny.
4,5/5 *

2 05.03.2023

Alíša pracuje jako brigádnice v knihovně i přesto, že ji knížky téměř nezajímají. Jednoho dne však nachází záhadný seznam osmi náhodných knih a ze zvědavosti se do jedné z nich začte. Čtení pro Alíšu začne být únikem od těžkostí všedního dne, kdy se spolu se starším bratrem musí starat o svou psychicky nemocnou mámu.
Do knihovny jednou zavítá nesmělý stařík Mukéš, který je po smrti milované manželky velice osamělý. Jako úkol si dává vrátit do knihovny jednu knížku, kterou jeho žena už vrátit nestihla. A tak se potkává s Alíšou. Jejich první setkání nedopadne nejlépe, což Alíšu pak mrzí. Snaží se proto napravit svou reputaci a když se s Mukéšem potkává znova, doporučuje mu ke čtení právě jednu z knih uvedených na onom seznamu. Sama musí pokračovat ve čtení dalších zmíněných knih, aby měla starému pánovi příště co doporučit. O přečtených knížkách spolu pak diskutují a stávají se přáteli, což je něco, co oba potřebují.
Alíša se také pokouší díky předčítání příběhů přiblížit své matce. Čím dál víc se jí daří ji vytrhnout z jejího uzavřeného vnitřního světa. Tajemný seznam knih tak mění život nejenom Alíši a Mukéšovi, ale i pár dalším čtenářům, kterým se připlete do cesty.
Knihovna malých zázraků od Sary Nishy Adams je příjemné lehké podzimní čtení, které vás dokáže pohladit po dušičce, ale zároveň se v některých částech nejspíš neudržíte a ukápne vám i slzička. Pro mě například velice tesklivě vyzněly scény s Mukéšem, kdy vzpomíná na svoji drahou ženu, všechno v domě mu ji připomíná, ale přitom v sobě cítí nezaplnitelné prázdno. Nejde o knihu se strhujícím dějem, některé pasáže by mohly být svižnější, ale ve výsledku mi to nevadilo. Sama pro sebe jsem si ji zařadila do skupiny “náladové/pocitovky”..
Děkuji Knihám Dobrovský, že mi umožnili si ji přečíst!
4/5 *

2 31.12.2022

(SPOILER) Za bouřlivé listopadové noci se na okraji divočiny severního Ruska Marině a Pjotrovi narodí dcerka Vasilisa. Marina však při porodu umírá. Z neposedné holčičky vyroste odvážná divoška se smaragdovýma očima. Od malička si v sobě nese báchorky, které jí vyprávěla stará chůva. Věří a časem i vidí všemožné nadpřirozené bytosti, které hlídají jejich dům, stáje a koně apod. Vasja tvrdí, že o tyto dobré duchy se lidé musí starat, aby jim dobře sloužili a aby byly vyváženy temné síly. Mnozí obyvatelé vesnice ji ale mají za čarodějnici, vždyť taky může za smrt vlastní matky! Jak Vasjočka dospívá, začne se o ni ucházet sám Zimní král - Mrazík. Ten má zlého a mocného bratra, který se o dívku také zajímá. Pjotr, Vasjin otec, jí mezitím hledá vhodného ženicha mezi lidskými chlapci. Vasja ale jeho snahy neustále maří, až ji nevlastní matka pošle do kláštera. Říkáte si, co bude dělat “čarodějka” v klášteře? A zda se Mrazík nechá jen tak odbýt? To už si dočtěte sami - stojí to za to!
Už z prvních stránek na čtenáře dýchne tvrdá ruská zima, ve vzduchu společně s jiskřivými vločkami poletuje místy až strašidelné napětí, nadpřirozeno si vás zaháčkuje a jen tak nepustí. K tomu také musíme připočítat silné hlavní hrdiny a jejich nezlomnou touhu po životě a pevnou vůli postavit se všemu zlu, které se nenápadně plíží kolem jako první mrazíky.
Kromě příběhu na podkladu slovanského folklóru se mi také líbí, jak autorka barvitě popisuje probíhající roční období a přírodu. Ději to přidává na atmosféře, čímž se čtenář do knížky ještě lépe vžije. Ráda bych ji viděla třeba i ve filmovém zpracování, myslím, že by to byla kouzelná podívaná.

4/5 *

2 28.12.2022

Analfabetka, která uměla počítat je humorný román Jonase Jonassona, z jehož pera pochází také Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Staříka jsem četla před pár lety a na Analfabetku jsem si vzpomněla teď, když jsem hledala knížku na září pro splnění výzvy Bingo se zaměřením na romány. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu v podání Martina Stránského.
Černošská dívka Nombeko Maeki vyrůstá v Sowetu, což je chudinské předměstí Johannesburgu. Neumí sice číst, zato však exceluje v počtech. Díky tomuto svému talentu a nezlomné povaze se dokáže vysvobodit z bezútěšného života ve slumu a osud ji zavane až do Švédska. Tam potkává svoji spřízněnou duši, Holgera Qvista, kterému přezdívají Holger 2 a který ve skutečnosti neexistuje. Ptáte se, jak je to možné? Přečtěte si tuhle knížku a dozvíte se to.
Autor mistrně využívá veškerých maličkostí a zdánlivých náhod, pohrává si tak s jednotlivými postavami a přivádí je absurdními rozhodnutími do absurdních situací. Díky tomu je kniha vtipná, i když někdy se mi to už zdálo “trochu moc na sílu”. Občas jsem se také ztrácela, když např. některá z postav líčila historii své rodiny až přes x generací do minulosti.
3/5 *

2 09.10.2022

(SPOILER) Autor vypráví příběh kamarádů Harryho a Tyrona a jejich přítelkyň, Marion a Alice. Ve snaze o lepší budoucnost vymyslí plán, že za peníze, které se jim podaří vydělat na nočních brigádách, nakoupí kvalitní heroin, který následně po malých dávkách rozprodají, čímž si přijdou na mnohem víc peněz. Harry s Marion, která pochází z vyšší vrstvy a má umělecké vlohy, sní o tom, jak si za svůj výdělek otevřou kavárnu s obrazy a sochami, jak budou společně cestovat atd. Jenže správný prodejce musí vyzkoušet, jak kvalitní zboží prodává.. Pořád se utěšují tím, že v tom nejedou jako ty politování hodné smažky venku, že přece můžou kdykoli přestat. Postupem času si ale čím dál víc uvědomují, že tomu tak dávno není a že pro získání své dávky udělají všechno možné.
Paralelně sledujeme příběh Harryho osamělé matky Sáry, která tráví většinu volného času sledováním televizních pořadů a soutěží. Sní o tom, že se její syn Harry ožení a dá jí vnoučata, ale také o tom, že bude jednou v televizi, všichni ji tam uvidí a ona bude slavná a možná i něco vyhraje. Jednoho dne jí z jednoho takového pořadu zavolají a prosí ji o účast. Sára se od té doby začne na svoje účinkování v televizi horlivě připravovat - nechá si obarvit vlasy, začne brát prášky na hubnutí, aby se vešla do oblíbených šatů.. Jenže tím si jen nakračuje na bezútěšnou cestu, která ji namísto do televize přivede do psychiatrické léčebny. Tam z ní rychle vyprchávají poslední známky lidské důstojnosti..
Jde o těžší čtení - jak tématem, tak i formou. Knížka nemá vyznačenou přímou řec, místy se čtenář musí zamyslet, kdo co říká. Text je často jednolitý, bez dělení do odstavců. Musím ale říct, že když se mi povedlo chytit se “flow” autorových myšlenek, šlo mi čtení rychle. Střídaly se u mě chvíle, kdy jsem neměla sebemenší problém a příběh mě zajímal, s úseky, kdy jsem si říkala, že knihu nedočtu, že mě nebaví. Nakonec jsem ale vydržela až do konce.
Slabé 4/5 *

2 05.09.2022