LimedkaMikki komentáře u knih

Já vlastně ani nevím, jak jsem tu knížku dočetla. Ta knížka byla tak nudná a tak o ničem, že je to ideální pro trénování rychločtení. Celou dobu jsem čekala, že se tam něco stane, ale nestalo se nic a kdyby Sofie neměla potřebu být tak ohleduplná, mohla být svatba po 200 stránkách. Osobně bych dala hodnocení tak jedna hvězdička, protože úplný odpad to nebyl, ale nakonec jsem dala smířlivé dvě, protože někdo se v tom najít může. Kdo je ale zvyklý číst ženské romány tohohle rádoby historického typu, pro toho to bude nejspíš jen nuda.

19.06.2024

(SPOILER) Z knihy mám rozporuplné pocity. To co předkládá, je poměrně aktuální téma. Stát se to může každé, i každému. Ale jak třeba mi přišlo poměrně logické iracionální fantazírování Su-Ji o setkání s matkou, naopak tam byly momenty, kde jsem si říkala, že wtf. Na rozdíl od některých komentujících mě nezaráží fakt, že matka nechala jet dcery samotné někam daleko (furt tam s sebou měla přece tu zodpovědnou Su-Jin), ale spíš to jak na tu událost zareaguje. Od soudkyně bych čekala víc soudnosti. I když asi sklony k tomu šílenému chování nejspíš měla, když si vezmeme tu storku, kdy začala čekat Leu.
Co dalšího mě dost překvapilo, tak matka, která pomalu neumí zapnout počítač, najednou umí úplně bez problémů během pár hodin sestříhat chytlavé video, které se nechytilo, jen protože nezvládá marketing. To jí teda gratuluju. A skutečnost, že všechny vždycky vypátrá - taky bych chtěla mít takové známé. Ale chápu, že bez toho by se příběh nejspíš tak daleko nedostal, nebo by trval podstatně déle.

Celkové hodnocení bych dala asi jako jednou stačilo a délka je optimální.

08.01.2024

Co si budeme, knížka je typické neurazí nenadchne. Je zde hodně poznat, že autorka sice psát umí, ale tohle už psala na žádost čtenářů a někdy si ty věci tahala až z paty, aby měla vůbec nějaký příběh. Ztráta času? Ne. Přečtu si to někdy znovu? Ne. Můžu to doporučit? Možná někomu, kdo má Bridgertonovi rád, jinak ne.

2 26.12.2023

Do knížky se mi nezačítalo úplně snadno, ze začátku to byla docela dost nuda, že jsem přemýšlela, jestli ji neodložím. Jelikož jsem si ale zde v komentářích přečetla, že to není tak zlé, dala jsem tomu šanci a pokračovala jsem. Jak tady kdosi v komentářích psal, asi nejzajímavější část byla ta, kdy byla Meg v Rusku. Pak už to šlo celkem ráz na ráz, za což sem ráda. Nebylo to zbytečně rozvleklé. Nicméně do dalších dílů se nepustím, tohle mi stačilo.

02.06.2023

Uch, jakoby.... Uch! Prej se dá na všem najít něco dobrého. Tak na téhle knížce bylo dobré, že jsem v ní poznala něco, co jsem doposud nikde neviděla. Styl jakým byla psaná mě poněkud zaskočil - náhodná slova ve verzálce, náhodné zvýrazněné věty a slova a do toho ještě plácnutý smajlík. To bylo rozhodně.... neobvyklé.
Jinak ta knížka nestojí za přečtení. Tomášovi bych i jeho chování věřila, ale Markéta se chovala jako totální..., vlastně ani nemůžu říct kráva, protože tím bych všechny krávy urazila. Takže jako nějaká vyžilá zmalovaná čtyřicítka s komplexem a představou toho, že ji všichni hrozně chtěj a touží po ní? Osobně jsem Hračku četla jen kvůli hecu, ale tak zhruba ve čtvrtině jsem začala vážně uvažovat, zda mi to za to opravdu stojí. Když jsem se dostala do 3/4 knihy, tak už jsem nejspíš rezignovala a zvykla si, že už jsem u toho nedělala divné výrazy (od neuvěření, po znechucení) a jen jsem to chtěla dočíst.
Ale když už jsem si myslela, že to nemůže být horší, tak přišel závěr. To jsem na to skutečně čuměla jak puk. Bylo to divný a nechutný. "Usmívající se smajík"

(SPOILER) Takže, o čem ta knížka vlastně byla? Typka záhadným způsobem zapálí chajdu, kde má první rande. No jelikož při tom požáru zároveň její první rande umře, je poslána do speciální školy něco mezi zvláštní školou a pasťákem (prvních cca 50 stránek). Tam je to celý nějaký divný (51-300 stran) a pak je asi tak 10 stránek nějakého potenciálně zajímavého děje a konec.
Lucinda je typický otravný puberťák, kterému máte chuť nafackovat, protože ze sebe dělá hrozného chudáčka, nemůže se furt rozhodnout mezi chlapcem A a chlapcem B a tváří se, jak kdyby ji potkalo to nejhorší na světě, zatímco ostatní jsou v tom podivném pasťáku asi na dovolené. Jak moc je to dobře, nebo špatně napsaná postava je otázkou vkusu, ale jelikož na mě byla zároveň hrozně nudná a hloupá, klidně bych ji vyškrtla.
A pak je tam Daniel, u kterého mám tak trochu větší pochopení, proto proč se chová jako kozel (díky konci), zároveň ale taky nemůžu tvrdit, že by mi byl extrémně sympatický.
No a co se týče konce, tak to úplně... Uh. Místo toho, abychom se dočkali nějakého normálního, nebo pořádného vysvětlení "vo co teda go", tak zase dostáváme jen milion náznaků a kusých informací překryté hláškou: "Ale Lucindo, my ti to nemůžeme říct, na to si musíš přijít sama." Takže sice víme, že je problém a že ten problém je Lucinda (haha, to jsme věděli od začátku), ale stále nevíme, kde přesně ten problém je. Jestli mě to mělo nalákat na přečtení si dalších dílů, tak jako ne no, je to spíš otravné.

1 03.05.2023

Myslím, že knížce v mém hodnocení dost pomohla předchozí, co jsem četla a ta byla natolik vztahově komplikovaná a utahaná, že tohle byla vlastně svěží dílo. Když se na to ale zkusím podívat co nejvíc objektivně, tak knížka byla sice super, ale místy hrozně přeplácaná. Autor nám sem nacpal, co možná nejvíc známých bytostí. Občas i dost zmatená, že jsem se musela vrátit o pár řádků, nebo stránek zpátky, abych se zase chytila. Přeskakování příběhu v různých místech byla po většinu času v pohodě, ale občas to na mě působilo trochu jako tečka do hlavy a nechápala jsem, proč, jak a kde v ději jsme se ocitli. To nejčastěji když z reality přešel do jiného časového období Utopie.
Celkově - jo, stojí to za přečtení, pokud nemáte nic lepšího po ruce, ale jednou stačilo.

28.02.2023

Pár dní zpátky jsem četla Mafiánku a bylo to úděsný. Jelikož ale ráda dávám autorům víc šancí a Léčitele jsem už měla doma, tak jsem to zkusila. Mno, platí to stejné, co jsem napsala předtím. Množství chyb značí o tom, že korektora to nevidělo (a pokud jo, tak by měl vrátit peníze i všechna osvědčení) a redaktor by tomu taky prospěl. Na stylu autorky je vidět, že je staršího ročníku, což ne každému může sedět.
Tentokrát jsem ale v hodnocení trochu hodnější. V knížce jsou dva příběhy. Plus je, že autorka nemá potřebu je zbytečně natahovat, což bývá kámen úrazu o dost lepších knih. Důvod proč ale dávám jednu hvězdičku a ne odpad, je ten, že prvním příběhem mě celkem zaujala.

28.01.2023

Přemýšlím, jak moc špatné je napsat "prosím, zabte mě někdo za ten výběr", hned na úvod komentáře? Jsou knížky, které jsou zbytečně dlouhé a knížky, které jsou zbytečně dlouhé. A pak je tady tahle knížka, která je přesně o 72 stránek delší, než by měla být. Vážně jsem nečekala, že budu někdy hodnotit nějakou knížku jako odpad, protože jsem vesměs velmi vstřícná a vždycky tam najdu něco aspoň na tu jednu hvězdičku, ale tahle? Má to jen 72 stránek a v půlce jsem to musela odložit. Knížce by prospěl aspoň levný korektor z řad studenstva a při vší úctě k autorce, ve 12 jsem napsala lepší fanfikci s duchaplnějšími rozhovory, než je v téhle knížce. Myšlenka na to, že mám doma ještě jednu její knížku, mě zcela upřímně děsí.
Ale tak aspoň to má velký písmenka no.
A pokud je ta paní na fotce opravdu ona, tak mě to upřímně mrzí, vypadá moc sympaticky.

Jedná se o příjemné čtení. Příběh sice dost idealizovaný, ale to jsme asi všichni čekali. Líbila se mi předmluva autorky, která sama upozorňuje, že se jedná o klasický román, takže žádné zvláštní zvraty nemáme čekat a postavy se jmenují každá jinak, abychom si je nepopletly (zde bych tak úplně nesouhlasila, Lesley a Lennox navzdory tomu, že se jednalo dokonce o postavy odlišného pohlaví, se mi lehce pletly). Vzhledem k prostředí, je to ideální knížka na zimní večery.

4 24.01.2023

Dost jsem váhala, jestli tomuhle dát dvě, nebo tři hvězdičky. Předchozímu dílu jsem dala tři a tenhle mě zaujal o něco méně. Nakonec jsem se ale rozhodla být smířlivá a přecijen tomu ty tři hvězdičky dát. I když dost s odřenýma ušima.
V příběhu byly situace, které podle mě byly zbytečné a jen ho to natahovalo. Na druhou stranu, zase jsem viděla potenciál v některých věcech, kterým autorka pozornost nevěnovala. To vnímám jako dost sporné, tak příběh se odehrává v rozmezí asi dvou týdnů, ale přesto má člověk dost často pocit, jako kdyby tam byla měsíc. Chybí mi nějaká vyváženost toho, co se reálně mohlo na tu dobu odehrát a co se skutečně stalo.
Nicméně další díl si také časem přečtu.

1 19.01.2023

(SPOILER) Knížka mě dost zklamala. Měla jsem od ní dost velké očekávání, protože jako žena v plodném věku se potýkám s častou otázkou "kdy budu mít děti". A jako žena dokážu nahlédnout jen na tuhle naši stránku. Proto jsem se na příběhy (ne)otců těšila a doufala jsem, že dostanu mužský náhled na stejnou problematiku. Že se zde dočtu, zda a jestli jo, tak jak se potýkají s tou všudypřímnou otázkou. Jenže přesně to jsem v té knížce nedostala. Asi pět příběhů bylo od autorů-gayů, což mi přijde jako zbytečně moc (i když nijak nezpochybňuju, že se s těmi pocity mohou potýkat) a poslední příběh, který vykládá o rodině, kde jim syn ve 14 zemřel, mi přijde vzhledem k tématu úplně mimo. Jen pár příběhů skutečně stálo za to. Tak možná příště.

1 29.12.2022

Kniha je to rozhodně zajímavá. Je nám předložen dystopický svět, kde se jakákoliv nedokonalost trestá. Ale jinak než v sérii Oškliví (S. Westerfeld). Zatímco v sérii Oškliví je běžná populace plastikou přeměněna na Krásné, zde jsou spíš nehodné lidské věci jako soucit a láska s ostatními. Zároveň musím říct, že jsem v knížce cítila i jistou paralelu k černošskému obyvatelstvu v minulém století v Americe. Oddělené sedačky, oddělené prostory, bezdůvodná nenávist už jen k samotné existenci atd. A to všechno je zabalené do příběhu, který už jsme slyšeli tisíckrát a přesto je to jiné. Společnost, kde hlavouni dychtí po moci, jsou ochotní jít přes mrtvoly (velmi často bohužel doslova), a kde si pravdu přizpůsobují tak, aby to vyznělo pro ně dobře. Příběh mě chytil hned od začátku a s téměř každou stránkou mě zajímalo víc a víc, jak se to vyvine.
Co bych ráda na téhle knížce vypíchla - autorka zde krásně ilustruje, jak se nás problémy cizích lidí netýkají, dokud se to nestane někomu v našem okolí. Pak na to najednou začneme nahlížet úplně jinak. Opravdu jsou vadní takoví problém? Nebo je jen společnost špatně nastavená a za pozlátkem se to už netřpytí? Na tuhle otázku si musí každý odpovědět sám.

1 29.12.2022

Knížka má hrozně hezkou myšlenku - ukázání dospělcům, že svět může být krásný a bojovat za práva slabší je hrozně fajn. Zároveň ale i překládá jak důležitá je správná komunikace. To všechno nám říká naivní, veselá a mladá holčička. Přesto mě ale příběh nijak zvlášť nezaujal a místy jsem byla trochu zmatená z toho, co se stalo/děje, že jsem se musela vrátit pár stránek zpátky a přečíst si to znovu.

1 25.12.2022

Solanin byla manga, od které jsem nevěděla, co očekávat. V knihovně jsem po ní sáhla především proto, že je to manga a já si chtěla půjčit nějakou, kterou jsem ještě nečetla. Titulní obrázek vypadal pěkně, jen dva díly, volba byla jasná.
Velmi mě překvapila, protože vypráví o dospělém životě člověka, který na něj není připravený, ale s jemností typickou snad jen pro Japonce. S hlavními hrdiny se člověk může snadno ztotožnit - pár, který spolu je už dlouho, takže je postaven před volbu zda se vzít nebo rozejít (obrazně řečeno), člověk který je ze školy vyplivnut do náročného pracovního procesu, který jej nijak neuspokojuje, jelikož má své sny a touhy, které si kvůli tomu nejspíš nikdy nesplní. Kór v Japonsku, kde je to zapojení do práce v mnoha ohledech náročnější, protože když si nenajdete práci, která vás baví na první dobrou, tak už nejspíš máte smůlu. S jejich mentalitou je odejít z práce potupa a další firmy na vás nebudou koukat nejlíp. Do toho řeší i starosti všedního dne. Naštěstí mají ale dobrou partu kamarádů se kterými všechny těžkosti hravě překonají.

25.12.2022

Pan Mumla byl děsivý, ale šílená pětiletá holčička s hadrovou panenkou? Raději dvakrát Mumlu. Brr. V knize je zajímavé jak dokáže nevinné dětské hry obrátit tak, že se jich bojíte a rozhodně si nechcete hrát. Kdo by taky chtěl, když to má pod palcem šílená psychopatka, že jo. Oproti první ději, který byl zaměřený víc na fyzičku, se tento díl zaměřuje spíš na psychiku. Co je horší a co lepší už je na posouzení čtenáře.
A vážně mě zajímá, kdo je u všech všudy Ameena! :D

31.08.2022

Ani já jako dospělý člověk jsem se občas necítila úplně pevná v kramflecích, jak se asi musí cítit děcka, která jsou cílovkou? I když je pravda, že v dnešní době jsou děti celkem otrlé, takže s nimi příběh možná moc nehne. Já sama za sebe musíš říct, že to bylo hodně zajímavé, děj rychle odsýpal a některé zvraty v ději byly poměrně překvapivé.

27.08.2022

Začněme tím pozitivním - postava na obálce má vážně pěkné šaty. Kdyby to byl jiný žánr, mohlo by to být docela slušné fantasy.
Jinak... strašný.
Vzhledem k tak vysokému hodnocení, jsem tomu dala šanci a neodložila po první kapitole, s naivním očekáváním, že se to třeba nějak rozjede a bude to dobrý. Nebylo a já to měla skutečně odložit hned, místo toho, abych si tím zabila odpoledne a půlku večera.
Jazyk - asi i dokážu pochopit cíl toho, co se autorka/překladatelka pokusily jazykem vytvořit, ale ne, nefungovalo to. Místo toho to působilo šroubovaně a rádoby starobyle.
Dialogy - ty jsou jedno velké au. Ne zrovna málokrát jsem měla pocit, jako by se jednalo o generátor náhodných vět.
Postavy - Lucianna je skvělá, úžasná, dokonalá, všechno umí, jeden by jí až záviděl, kdyby se narodila v dnešní době. Místo toho byl příběh zasazen do války růží, což je 15. století. Pozor, znovu opakuji, příběh je zasazen do 15. století. Asi jsem ochotná uvěřit tomu, že v Itálii jsou k ženám benevolentnější, ale v Anglii by v tomhle století rozhodně nenechali ženy běhat, pardon, nosit se v nosítkách, samotné po ulici, bydlet samotné v domě a vést obchod. Jakkoliv přitom mé feministické srdíčko pláče, prostě to tak je.
Robert je to stejné v bledě modrém. Skvělý, úžasný, kámoš a rádce krále, který na něho dá, ale bacha, jen v pozadí, protože nechce být moc vidět, osvícený. Jeden má až trochu problém, že někdo takový skutečně existuje. I když v ženském románu.

Víc se k tomu asi nemá smysl vyjadřovat. Když jsem zjistila, že jsem v knihovně sáhla po třetím díle, trochu jsem toho litovala a říkala si, že si nejprve půjčím ty předchozí dva. Jsem jen ráda, že jsem to nakonec neudělala, protože pokud jsou předchozí knihy stejně "kvalitní" jako toto, nechci mít s autorkou nic společného.

21.08.2022

Tak i já si konečně přečetla Srdcerváče a... vážně nechápu to šílenství kolem nich. To se ti lidé setkali s gay tematikou poprvé, nebo co? Kresba byla průměrná, příběh je roztomilý, ale to je tak všechno. Vlastně jsem se tak od půlky knihy nudila a jen děkovala tomu, že je to komiks, protože tak jsem to aspoň měla rychle za sebou. Respektuju ty reálie okolo, Amerika, přiznání k tomu, že je někdo homosexuál a nějaké (ne)přijetí okolo, ale kvůli tomu to vážně zbožňovat nehodlám. Časem si možná přečtu i ostatní díly, ale bude to spíš později než dřív.

2 20.08.2022

O knize nějak nevím, co si mám myslet. Podle toho, jak je prezentována, se jedná o skvost české fantastiky, ale já to tak prostě necítím.
Na začátku jsme byli hozeni do úplně jiného světa, bohužel ale značně nesrozumitelného. Spousta divných slov, spousta divné fyziky, která nebyla nijak vysvětlena... Kdyby se jednalo o povídkovou knihu, která byla doplňkem k již existující sérii, pak by to bylo v pořádku. Jenže ona nebyla. Jedná o povídky nezávislé na nějakém původním příběhu. Na knize je znát, že se jedná o autorčinu prvotinu, jelikož na dost věcech tam je potřeba zapracovat a to i přesto, že toto je reedice původních příběhů a možná už nějakou tou korekturou prošly. Přesto se nedá autorce upřít velká fantazie, kterou se nám pokusila zprostředkovat. Pokud bych měla hodnotit samotné příběhy, tak ten první byl bezesporu nejnáročnější, jelikož přesně v něm jsme se poprvé s tímto divným světem setkali.

19.08.2022