limetka2008 komentáře u knih
Taková typická kniha svého druhu - čtivá, nenadchne a neurazí a člověk na ni brzy po přečtení zapomene.
Smutný příběh, nabízí se myšlenka, co by bylo s Adou, kdyby tato poněkud povrchní a naivní dívka nežila v tak tragické době. Návrat s dítětem k rodičům, pak možná později sňatek, další děti a všední život? Konec překvapil a bylo mi z toho hodně smutno.
Celkem dobře napsaná knížka. Předchozí ze série jsem nečetla, takže jsem zpočátku úplně nechápala "napnelismus" mezi Lacey a Markem. Uvítala bych prokreslenější charaktery všech aktérů, zejména záporných postav, to zde podle mého názoru schází. Ale jo, dalo se to číst.
Chvílemi jsem se otřásala nad tím hnusem, ve kterém jsme tenkrát žili. Téma není uchopeno špatně, kniha začíná celkem dramaticky a čtivě, jenže mezi začátkem a rozuzlením, které již tak od první třetiny není moc tajemstvím, je poměrně dlouhá část, která celkem zbytečně a rozvláčně popisuje život Anny mezi dětstvím a odhalením pravdy. Někde v Rusku mne to prostě začalo nudit a přemýšlela jsem, jestli některé stránky i nepřeskočit. Nicméně poctivě jsem dočetla... Možná je ta spousta nudného popisu dána tím, že, jak jsem se dozvěděla, příběh je z větší části autobiografický a autorka tedy neměla nad ním ten správný nadhled. Takže za to hvězda dolů.
Vcelku dobrá kniha, jedná se vlastně spíše než o beletrii o dokument emigrace jedné rodiny se spoustou zajímavých postřehů. Spíše pro nás pamětníky, než pro generace, které už to znají jen z dějepisu.
Hodně dobré, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout a "zhltla" jsem ho za dva dny, vlastně spíš noci.
No nejprve jsem se lekla, že to bude přesladká romantika, ale do půlky moje ostražitost polevila a pak mne děj naprosto vtáhl a přestože jsem happyend očekávala, knížka mne rozhodně nezklamala. Takže se mnou může paní Moyes rozhodně počítat i příště!
Tahle kniha se z pochopitelných důvodů natolik liší od běžné literatury, že nevím vlastně ani, zda se na ni dá použít běžné hvězdičkové hodnocení. Nakonec dávám 4 hvězdy za otevřenost, se kterou autor nechává nahlédnout do svého nemocí sužovaného nitra. A čte se těžce, přetěžce, je to hodně smutná kniha...
Celou dobu jsem čekala, jak příběh dopadne a pořád jsem moc chtěla, aby se Annie k Orionovi vrátila. Zajímavě napsáno, autorka dokázala nestranit ani jednomu z protagonistů, takže nebylo kladných hrdinů ani záporáků. Asi jako v životě...Nic není jen černé nebo bílé, všichni jsme strakatí :)
Ne, tohle opravdu nee.... Vzdávám po 20 stránkách a to si myslím, že jsem se snažila dost. Sice jsem chtěla něco oddechového, ale pro mne je toto dílko jednoznačně v kategorii "bezbřehá nuda" Příběh o ničem psaný naprosto mizernou češtinou. Chtělo by se napsat, že se jedná o pokleslou literaturu, kdyby to ovšem vůbec literatura byla. Čtení pro nejjednodušší čtenářky :(