Litocha komentáře u knih

Laskavá a zábavná knížka (s lehkým dotekem vážnějších témat) o období, které děti milují. Líbily se mi veselé ilustrace Markéty Vydrové. A hlavně mě moc bavily (nejen) Dušanovy myšlenkové pochody a ztřeštěné nápady. Rozhodně ji během adventu zase otevřu.


"V nebi se perou andělíčci!" volala naše Bára.
"Andělíčkům se roztrhaly peřiny," opravila ji maminka.
"Andělíčkům se roztrhaly peřiny, jak se perou," řekl jsem.
"Andělíčci se neperou! Andělíčci nezlobí!" řekla maminka a podívala se na mě tak, že jsem věděl, co chce říct.
Naše maminka neumí pochopit, že se někdo pere jenom z legrace. Jako třeba my, kluci. Jenom kdo koho položí na lopatky...
No jo, ale to andělíčci nemůžou, protože tam vzadu mají křídla...! Ale stejně bych řekl, že se někdy perou. Co by taky pořád dělali? Možná, že když se nemůžou pokládat na lopatky, tak vyhraje ten, kdo druhému roztrhne peřinu.
Takhle to možná je!
Ale maminka to Barče vysvětlovala jinak, protože nikdy, ani v mládí, nebyla kluk.

5 30.08.2019

Nadšená nejsem, spokojená docela ano. Mínus má kniha za mizernou (pokud vůbec nějakou - některé chyby fakt bijí do očí) korekturu a taky mi docela vadila malá písmenka (zase se mi ale líbil motiv na začátku kapitol). Je sice neoriginální v námětu, místy dost nelogická a někdy si přímo odporuje, problémy jsou někdy malicherné, Holland nijaká (a chvílemi přímo na proplesknutí, to její sebepodceňování a nejistota se staly postupem času úmorné), ale má nějaký děj (tady půjdu proti proudu, ale první knížky autorek byly pro mě jen sled sexuálních scén poslepovaných chatrným příběhem, navíc všechny na jedno brdo), místy vtipné momenty, je čtivá, je zasazena do zajímavého prostředí (hodnověrnost nebudu moc řešit). Líbilo se mi, že postavy řešily i jiné věci než kdy, kde a jak na to vlítnou. Jako knížka na dovolenou tenhle titul vyhovuje, i když znovu už si to jistě nepřečtu.

5 24.08.2019

Námět dobrý (cestování v čase je prostě zajímavé téma), zpracování pokulhává. Předně by neškodilo, kdyby si autorka nastudovala, o čem píše. Stylizovaný jazyk je šroubovaný a nedůsledně používaný, chování postav (hlavně těch ze šestnáctého století) nepravděpodobné, psychologie postav povrchní, chování nevěrohodné. I tak se tam ale našly pěkné momenty a celkově byla knížka zvláštním způsobem milá. Myslím, že mladé čtenářky si četbu mohou docela užít.

5 03.08.2019

Působivá vyjádření a básnické obrazy, autentičnost, melodičnost, rytmičnost a překvapivě dobrá práce s jazykem zdobí verše pro mě dosud zcela neznámé autorky.
Zapůsobila na mě už autorčina předmluva. Čtyřicítka básní se vrací k zážitkům z vězení (útržky lidských osudů bodají jako třísky), obrací se ke snům, kraji jižních Čech, lásce, víře, rodinným poutům, mateřskému jazyku, tradičním hodnotám, přírodním dějům i stáří. Silně působí například i báseň řešící dilema, zda emigrovat.
Velkou devízou je pravdivost a upřímnost, která i přes mnohdy zprofanované motivy nedovolí básním sklouznout k sentimentu. Zaujaly mě básnické obrazy, přirovnání, metafory, nebanální rýmy i to, jak je přitom text srozumitelný.
Za tohle náhodné setkání jsem moc ráda.

Ukolébavka v bouři

Spinkej, má dívčičko,
mé malé klubíčko,
spinkej už.
Tma deštěm šlehaná
houstne jak smetana,
po blatech chodí divý muž.

Voda mu kape z modrého límce,
v rukách má paličky orobince,
a jak se dotkne hladiny,
naráz se zavřou lekníny.

Jak zdvihne hřeben z jehličí,
labutě vzlétnou a zakřičí,
jak vlny prudce rozčesá,
zčernají nebesa.

A když hrom ze skály
balvany kutálí,
strhává blesky na dno tůní,
na bubny rybníků po kraji
duní a duní a duní.

Při této písni kdysi tvé babičky
stavěly na stůl rozžaté hromničky
o Velké noci svěcené
stříbrem a vodou z lučního pramene.

Při této písni divně se usíná,
padají hvězdy jak prsteny do vína,
z poháru vodních lilií
divý muž s námi si připíjí
na smutek, na krásu této země.

Dívčičko moje, pojď blíž ke mně,
divého muže se nesmíš bát.
Nejsi tu cizí, jsi krev naší krve,
uč se i v bouři klidně spát.

5 18.07.2019

Bohulibý záměr, plno informací, práce se rčeními, ale edukační funkce pro mě trošku zastínila funkci zábavnou, která je u malých školáků prostě důležitá. Zkrátka bych více ocenila o něco zajímavější příběh. Ale co já vím, třeba bude mít knížka u začínajících čtenářů úspěch. (Pointa je ale povedená.)

5 12.06.2019

Připadalo mi to nějak mdlé. Vypravování v třetí osobě mi hlavně zpočátku moc nesedělo, moc jsem nepochopila to Oliverovo a Hadleyino setkání u kostela a na to, že se vše odehrává během jednoho dne, Hadley nějak podezřele rychle zmoudřela a dospěla. Knížku jsem si půjčila na základě autorčiny povídky v Letních dnech a nocích, ale kdybych ji nečetla, vůbec o nic bych nepřišla...

5 17.04.2019

Lisa se nezapře, bylo to docela příjemné čtení, ale bohužel moc zkratkovité. Láska se dostavila okamžitě, změna z flamendra byla příliš rychlá (a tím i méně uvěřitelná), několik událostí, které by si zasloužily rozpracovat a zahrnout do děje, bylo jenom naznačeno. Kdyby autorka příběh rozpracovala do plnohodnotného románu, byla bych mnohem spokojenější.

5 02.03.2019

Zpočátku mi Luisa lezla na nervy, jak ze sebe nechala dělat rohožku. Pak se to sice změnilo, ale do druhého extrému, takže tahle proměna moc hodnověrně nepůsobí. Bavily mě některé vedlejší postavy. Místy je to naivní až běda, místy dost zábavné a ve výsledku z toho vychází docela příjemné čtení. (Jen by si korektor měl zjistit, jak se píše vymiškovat - oči mi krvácejí ještě teď.)

5 23.02.2019

Nesedlo mi to. Rádobyvtipné situace mi moc vtipné nepřišly, Simon, zastydlý puberťák, byl polovinu času na proplesknutí, Bridget se rozhodně nechovala jako třiatřicetiletá matka, děj byl stereotypní a nudný, až už jsem si říkala "tak se spolu konečně vyspěte". Knížku bez jakýchkoliv výčitek přesouvám do nedočtených.

Moje možná nejoblíbenější Nořina kniha. V době, kdy jsem ji četla, na mě zápletka působila neotřepaně, zobrazovaný svět starožitností je pro mě atraktivní, Dořina excentrická rodina milá, sama Dora veskrze sympatická, Jed je správný, životem trochu pomuchlaný, mužný hrdina, který si během knihy srovná priority. A k tomu docela napínavá kriminální zápletka a atmosféra Vánoc. Dořin krámek bych docela ráda navštívila.

Na začátku jsem se ke knize stavěla celkem vlažně, ale přibližně od chvíle, kdy se Tomáš vymotal z podzemí, jsem už byla chycena na udičku. Bavila jsem se čím dál víc a poslední asi třetinu knihy jsem už vyloženě hltala.
Podobností s Harrym Potterem je poměrně dost (a kvůli tomu se dají některé věci vytušit předem), ale zároveň autor představuje vlastní promyšlený svět, který čtenáře s jen trochu objevitelským duchem (bez rozdílu věku) zaujme.
Oceňuji hodnověrné (dětské) postavy a popis jejich chování, dobře vybraná jména i to, že se autor docela šikovně vyhnul některým klišé (ne že by tam tedy nebyla vůbec žádná), dočkáme se i několika překvapivých momentů. Tomášovy motivace jsou pochopitelné a Lucinka přidává příběhu neobvyklost - budování jejich vztahu se mi moc líbilo.
Knížka není okatě výchovná, ale ani to není jen dobrodružný příběh. Písečníkům určitě prospělo, že se jim autor věnoval několik let. Zachytila jsem pár míst, která by si zasloužila dotáhnout nebo vysvětlit (doufám, že se toho dočkáme v dalším dílu, knížka si o něj vyloženě říká).
Jsem ráda, že něco takového vzniklo i v českém prostředí (a v našem kraji, protože bez toho bych se o knize asi nedozvěděla a byla bych ochuzena o krásný čtenářský zážitek), na prvotinu úctyhodný výkon!

5 20.01.2019

Po dlouhé době zase jedna Nořina kniha (když nepočítám Evu Dallasovou), která mě bavila. Kriminální zápletka je pro mě přijatelnější než alternativa (duchařiny, magie a jiné nadpřirozeno) a tady se to autorce povedlo docela hezky propojit s milostným příběhem a celkem zajímavým (i když dost přikrášleným) líčením práce fotografa.
Výše ale nemůžu hodnotit, protože Nora už drahnou dobu vykrádá sebe sama, takže už předem víme, že nás čeká jistý typ hrdinky, jistý typ hrdiny, přátelské vztahy podle zaběhlé šablony atd. Dokonce i ten zloduch je tak nějak zaměnitelný za jiné. Žádná obměna, žádné překvapení, prostě jen celkem příjemná (pokud čtenářce vyhovuje autorčin styl) knížka, která se od podobných liší snad jen tím povoláním hlavní hrdinky. (Docela by mě ale zajímal Masonův příběh.)

5 28.12.2018

Ke knížce jsem se - jako spousta dalších - dostala díky seriálu, nevím ale, jestli byl nejlepší nápad číst a sledovat paralelně. Zatímco na začátku u mě vyhrával seriál a knihou jsem se poměrně nesnadno prokousávala, časem se vše obrátilo. První půlka knihy byla totiž dost rozvláčná, neustálé popisy Dianina bádání a rozebírání jídla a vína a dokola se točící úvahy byly úmorné, navíc se Diana chovala jako puberťačka a chvílemi byla neskutečně naivní a působila neschopně. Překáželo mi i poměrně velké množství chyb (korektura už je zřejmě přežitek).
Později to ale přece jen nabralo spád a přibližně od střetu se Satu už mě knížka bavila. Líbila se mi část odehrávající se v domě tety (čarodějnický dům si mě získal). Začala jsem oceňovat promyšlenost tohohle fantastického světa, díky informacím o Matthewově osobnosti a minulosti působí příběh propracovaněji a upír tady naštěstí nevychází tak "normálně" jako v seriálu.

5 09.11.2018

Tohle mě neuchvátilo. Tak nějak mi připadá, že jsem to četla už mockrát. Pro Noru až moc typický hrdina, typické rodinné vztahy, typická atmosféra malého města, předvídatelná zápletka. Nemůže chybět úspěšný podnik patřící rodině hrdinů nebo hrdinům, představitel zákona, sousedské vztahy plné pochopení, ještě více pochopení a neutuchající podpora v rodině, vztah matka a dítě (s dítětem - dokonalým andílkem, jaké potkáte jen v takovéhle pohádce), ženské přátelství, snaha o nový začátek, hrdinka, která je líčena jako silná samostatná žena. (Akorát že tentokrát působila spíše jako uťápnutá bezradná chudinka, která se chvílemi nekonsistentně změní v superženu.) Chybí tady už jen trochu duchařiny nebo magie.
Zvládla jsem přečíst asi polovinu, zbytek už jsem jen prolistovala. Tentokrát na mě známé ingredience prostě neúčinkovaly. Kdyby autorka nechrlila jednu knížku za druhou, nebyly by si tak zoufale podobné. A i když mi styl psaní Nory Roberts sedí, možná se kvůli těm stereotypům nakonec úplně přesunu k Evě Dallasové, kterou mám stejně z jejích knížek nejraději a kde ještě občas dovede překvapit.
Nejzajímavější pro mě nakonec byla informace, kterou jsem mimochodem získala - jak si autorka představuje správnou výchovu malého dítěte.

Průměrný příběh s typickým autorčiným rukopisem. Mám sice její "obyčejné" knihy ze současnosti (zvláště ty starší vydávané pod jejím skutečným jménem) raději než její historické a paranormálnem nahuštěné romance, ale připadá mi, že začíná až moc vykrádat sama sebe. Neustálé upozorňování na rodinné rysy - ty jsi Hartová, ty jsi Madison, tak přece musíš být taková nebo onaký - mě rozčilovalo a připomínalo Stíny minulosti. Nechyběla ani záliba ve vaření (taky použitá leckde jinde) a občas nějaká ta svým způsobem vyšinutá nekonformní figurka. Dialogy byly ale občas vtipné a některé až absurdní situace docela zábavné. Jen mě mrzí, že celý ten vztah-nevztah hrdinů v současnosti byl tak nějak odfláknutý.

5 05.06.2018

Tenhle díl mě potěšil. Knížky o Evě jsou jako dobře rozšlápnuté boty. Člověk ví, co od nich může čekat, cítí se v nich pohodlně, možná jsou trošku ošoupané, ale osvědčily se a ještě dobře slouží, a přestože v nich většinou chodí známými nebo povědomými cestami, občas zabrousí i na méně obvyklou stezku. Knížka se četla dobře, případ byl zajímavý a tentokrát nebyly ani sexuální scény nějak rozsáhlé (ty mě po tolika dílech už moc nebaví). Potěšilo mě setkání s Mavis a Jamiem, jsou to moje oblíbené postavy.
Mám jen pár rýpavých poznámek. Dost se tady řeší tykání/vykání s Peabodyovou. Mě ale zaráží i to, že si vykají Roarke se Summersetem. To jako vážně - po tom, co ho Summerset zná od dětství a prakticky ho vychoval?
A vydávat 38°C za horkou vodu, ze které se zvedají oblaka páry a kde hrozí člověku uvaření?
Prozrazení pohlaví vraha mi tolik nevadilo (přestože jsem si toho taky všimla), protože už o kousek dál se k tomu stejně dopracovali.
I po tolika dílech se na Evu vždycky těším a většinu jejích případů čtu i opakovaně. Tenhle nejspíš nebude výjimkou.

5 27.04.2018

Po matných knihách ze současnosti je tady konečně to, co Lise opravdu sedí. A já jsem s výsledkem celkem spokojená.
Na téhle autorce se mi líbí, že píše tak nějak lehce - není pro mě příliš vážná, příliš křečovitá ani příliš sentimentální. Vyhovuje mi, že v knížce nejsou žádné extra dramatické situace, třeba souboje, intriky, únosy, usilování o život. Líbí se mi podání příběhu z hlediska více než jedné postavy - tady jich bylo dokonce několik. Časté sarkastické poznámky mě pobavily a na rozdíl od jiných mi byla Kathleen sympatická - třeba tím, že se v nejmenším neostýchala se Devonovi (nebo i jiným) postavit, její neochvějnou loajalitou, soucitem s nájemci i tou snahou o dodržování pravidel.
Ke konci se bohužel trošku ztrácí spád a taky těch erotických scén na mě tentokrát bylo trošku moc. (A název knihy není podle mého šťastně zvolený.) Protože jsem ráda, že se Lisa vrátila k historickým romancím, ten kousek, co jí u mě chybí do čtyř hvězdiček, zaokrouhlím nahoru.

5 06.04.2018

Trošku mě děsí, že je tady dospívajícím (pro které je kniha určena) v atraktivním obalu přímo ústy hlavní postavy podsouváno, "že vám projde všechno, pokud nabídnete správnou cenu". Že je v pořádku, pokud někoho rovnáte do latě pěstmi (stačí si to jen trochu zdůvodnit). A že vás za to ještě uznale poplácají po zádech.
K tomu ještě pokřivené, nefungující a (snad pořád ještě) nereálné vztahy mezi dospívajícími a dospělými, teenageři, kteří bez jakéhokoliv postihu dělají, cokoli se jim zamane, zavádějící zpodobnění střední školy a naprostá většina postav nekonsistentních a/nebo nesympatických. A typicky americké adorování sportovců. Celé je to obalené frázemi a jedním klišé za druhým, natřené pozlátkem, doplněné nelogičnostmi a korunované laciným cliffhangerem (však je potřeba prodat ještě jeden díl). V takovém světě bych se fakt pohybovat nechtěla.

5 17.03.2018

Přečetla jsem tři autorčiny knížky, ale tahle se mi líbila nejvíce. Je to sice dost přitažené za vlasy a místy je tam možná toho cukru až moc, ale stejně mám ráda Kate a její špičkování s Jerichem, oba mladé herce, pro mě správně namíchaný koktejl humoru, sentimentu i romantiky. Řekla bych, že knížka je stejná jako Katein film: sladký, sentimentální příběh zacílený na ženské publikum. Čas od času se k téhle knížce ráda vracím.

Dodnes si vzpomínám na to nadšení, když se mi za levný peníz podařilo ulovit hned dva příběhy s oblíbeným hrdinou v jedné knize. U Francise mám prostě ráda jako hlavní postavy žokeje, pohled na dostihy z pohledu jezdce je pro mě cenný - kdo jiný by to koneckonců měl umět normálnímu smrtelníkovi přiblížit? A tyhle dva příběhy mám dost vysoko v žebříčku francisovek.
Kit je taková esence francisovských hrdinů - člověk na první pohled možná nenápadný, ale s charismatem, vnitřní silou a zásadami, který je pro ostatní autoritou a který umí být velkorysý. A protože se i ostatní postavy - princezna, Wykeham, Holly, Thomas a další - a samozřejmě i zápletky obou příběhů povedly, občas ráda vklouznu jako pod hřejivou kostkovanou deku do známého světa.