Litocha
komentáře u knih
Dívka, která chtěla zachránit knížky
Klaus Hagerup
Hlavně vizuálně je knížka hotovou hostinou, ale i příběh je zajímavý, i když by si zasloužil ještě propracovat. Vypravěčský styl je bohužel poměrně strohý, nezaujatý, což knížce trošku ubližuje. Palec nahoru za knižní téma i celkové vyústění.
Jak jsi mohla
Heidi Perks
Knížka mě zaujala, přestože měla i své mouchy. Ve sledu událostí leccos skřípalo, dvě hlavní ženské postavy by si zasloužily psychologicky více propracovat, ale i když jsem s hlavními aktérkami ne vždy souhlasila, knížka mě donutila k zamyšlení (nad tím, kam až je člověk ochoten zajít, aby unikl z trýznivé situace, nad různými podobami přátelství, nad tajemstvími a klamáním okolí...). Střídání vypravěčských perspektiv i časových pásem zajistilo dynamičnost a posledních asi šedesát stran jsem musela dorazit na jeden zátah, přestože už jsem měla dávno spát. Líbí se mi, když umí být příběh napínavý a působivý i bez brutálních scén a krvavých detailů. V hodnocení kolísám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale za tu čtivost (a za to, že mě po delší době dokázala kniha takhle vtáhnout do svého světa) se přikloním k vyššímu ocenění.
Vilda a pidipískové
Roald Dahl
Nemůžu si pomoci, ale Dahl dětem rozuměl. A jeho směs groteskní a absurdní nadsázky, jazykové hravosti, napínavých okamžiků a vážnějšího sdělení (spolu s obrázky dvorního ilustrátora) je jedinečná. (Není divu, že v naší knihovně pořád patří k nejpůjčovanějším dětským autorům.)
Přátelství. Odvaha. Fantazie. Dětské sny. Líbilo.
On
Elle Kennedy
Trošku jsem přemýšlela nad tím, co vede dvě ženy, aby napsaly erotickou romanci o gayích. Hodnověrnost nemůžu posoudit, nikdy jsem v mužské kůži nebyla, ale zarazilo mě opravdu velké množství sexuálních scén (popravdě jsem je postupně začala přeskakovat). Bez nich by zbyla útlá knížečka s dost jednoduchým dějem (a místy nabarvená na růžovo). Ale čte se to dobře a postavy byly sympatické.
Bez rozloučení
Samantha Young
Knížka není docela špatná, ale žádný hluboký dojem taky nezanechala. Hrdinka nebyla tak docela miss sympatie (třeba její výčitky svědomí byly dost únavné, nechápu, proč si tak libovala v sebemrskačství - na druhé straně tady bylo docela hezky zachyceno, že s osobními démony se člověk nevyrovná přes noc), Jim mě vloženě štval prakticky od první stránky, na které se objevil. Aidan už se mi zamlouval víc.
Děj je samozřejmě neskutečně přitažený za vlasy, ale aspoň si Nora prošla nějakým vývojem. Delší časový úsek mi nevadil, naopak mě jindy dráždí, když je v knížkách popisovaná láska až za hrob, která vznikne během měsíce.
Celkově je to text, ke kterému nemám potřebu se vracet a který dost rychle vyvane z paměti. Ale upoutala mě obálka.
Tajemství ostrova za prkennou ohradou
Pavel Čech
Anotace slibuje přesně to, čeho se čtenáři dostane. Nostalgický, posmutnělý, silný příběh plný vzpomínek na dětská dobrodružství, do kterých nesmlouvavě zasáhla tragická událost. Přátelství, vina, smíření. Výtvarné zpracování jako vždy dechberoucí. Mám pocit, že čím více let bude čtenáři, tím více knihu ocení.
Záležitost lásky
Julie James
A mně se to líbilo. Není to sice nic hlubokomyslného ani překvapivého, děj je spíše jednoduchý, ale text alespoň nesráží čtenářce IQ, mezi hrdiny to jiskří, Jessica je sympaticky prostořeká a tentokrát se dostavil i zajímavý moment v podobě poukázání na to, že naše vnímání situace nemusí být stejně vnímáno i druhými. Čtení jsem si užila a ani mi nevadilo, že autorka tahá hrdiny pořád z toho samého pytle. Na mě jí to očividně funguje.
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi
Arnold Lobel
Nejslavnější Lobelova knížka mě v dětství minula, takže doháním resty s vlastním potomkem. Čtení je to milé, plné povědomých i absurdních situací. Tihle dva braši jsou prototypem opravdu dobrých kamarádů.
Jak už to tak bývá, některé příhody se mi líbily moc, jiné byly slabší. Možná bych si místy představovala trošku lepší pointu (protože situace byly vesměs rozehrány velice dobře). Ilustrace jsou ovšem perfektní. Ocenění zaslouží i to, že ačkoli jsou věty kratší a poměrně jednoduché, použité výrazy jsou pestré.
Mému mláděti se žabáci zamlouvají, takže časem jistě sáhneme i po dalších dílech.
Miluj mě kdekoli
Jennifer Probst
Pro mě příjemnější čtení než první díl - rozhodně to mělo sympatičtější hrdinku a méně dominantního hrdinu. Jinak to ale bylo prakticky totéž v bledě modrém. Knížka mi v mnohém připomínala Noru Roberts, tady bylo jen více pnutí v kalhotách a vlhnoucích kalhotek.
Nesnáším tě
Vi Keeland
Po začátku, kdy se Charlotte (při prohlídce) chovala jako nanynka, se mi knížka začala překvapivě líbit a i přes značnou přitaženost za vlasy (třeba Iris) aspirovala na vysoké hodnocení. Užívala jsem si špičkování i to, že nejde jen o sex (poslední dobou je ho všude nějak moc). Postupem času ale mé nadšení opadalo. Charlotte je líčena jako vzor ctností, další úchvatná kráska, která každého okouzlí, Reed je neskutečně zatvrzelý, přibývá sirupu a konec byl na mě moc. V porovnání s Bridget, která mi opravdu nesedla, je ale Nesnáším tě o dost lepší (i když ten název jsem moc nepochopila).
Hodnej kluk
Elle Kennedy
Ne. Kolik že má být postavám v téhle knížce? Mezi pětadvaceti a třiceti? Tak proč se chovají, jako by to byli puberťáci? Anakonda Blake a rádobyvtipné infantilní vyjadřování? Uznávám, že hokejisti asi nebudou žádný mozkový trust, ale kdyby aspoň Blake nepůsobil jako buran s přebujelým egem, ze kterého si všichni sedají na zadek (fajn, nebyla jsem v Kanadě, takže opravdu nevím, jestli jsou tam hokejisti takoví polobohové, jak je tady prezentováno). A Jess kdyby ze sebe nedělala takovou chudinku. (S tou její avizovanou chytrostí bych to taky tak růžově neviděla, kdyby studovala medicínu, tak pochopím, že se z toho hroutí, ale zdravotní sestra?)
Když připočtu, že knížka postrádala nějaký smysluplný děj (vážně tam mělo jít jenom o to, jak a jestli spolu začnou chodit a kolikrát a kde na to vlítnou?) a že už mě unavuje, jak byl tým zobrazen jako supermani, kteří nemůžou být poraženi (ve vrcholové soutěži!), leda by měli nějaké osobní trable, které jim brání ve stoprocentním výkonu, musím konstatovat, že tohle se tedy vážně nepovedlo. Možná kdyby knížka byla zasazena na vysokou školu jako předchozí série (která se mi líbila), byla bych ochotná jí toho více odpustit. (Nevím, jak velkou roli má na výsledné podobě Sarina Bowen, ale za mě to spoluautorství moc dobrý krok není.)
Co přede mnou tajíš?
Linda S. Howington
Autorka napsala i povedenější knížky, ale asi budu jedna z mála, které se první díl téhle série líbil víc než druhý (který jsem ovšem četla dřív - kupodivu mi ani moc nevadilo, že jsem kvůli tomu od začátku znala hlavního zloducha). Byla tady sympatičtější ústřední dvojice, líbilo se mi postupné sbližování.
Je fakt, že rozmazlená Tricky a to, jak si z ní všichni sedali na zadek, mi místy dost pily krev a Boina přepjatá reakce na cokoliv, co souviselo s jejím psem, byla neméně otravná, ale celkově byla knížka docela příjemné letní čtení (přece jen jsem ale v závěru čekala trochu více akce).
P.S. Líbíš se mi
Kasie West
Autorčin styl mi prostě sedí, takže se na každou další knížku těším a doufám, že se dočkáme dalších. Líbí se mi, že má sympatické, věrohodné hrdiny s individuálními vlastnostmi (a její specialitou jsou různé excentrické rodiny, které přesto nepůsobí jako parodie). Líbí se mi celkem uvěřitelný popis americké střední školy (všechny ty stereotypní roztlečkávačsko-sportovní knížky nabité pařbami, intrikami a šikanou jsou už pěkně otravné), líbí se mi pozornost, kterou věnuje vývoji vztahu mezi postavami, a že hrdinky mívají i jiné starosti než jen kluky. Knížky jsou to něžné, milé, zábavné a čtivé, a přestože se občas nevyhnou klišé, zpracování to pro mě víc než vyvažuje.
Ani Lily se svými hudebními ambicemi a rušným rodinným zázemím z toho nevybočuje. Dopisový parťák je sice jasný skoro hned, ale o to tady nejde - koneckonců i Lily ho na rozdíl od jiných knížek s podobným motivem neodhalí až na konci, a o to víc si čtenář vychutnává jejich společné scény. Ocenila jsem poukázání na to, že to, co vnímáme a co si nějak vykládáme, nemusí vždycky druzí vnímat stejně.
Začít znovu
Mona Kasten
Docela příjemné čtení, ale jedno klišé střídá druhé, Kaden se chová tak schizofrenně, až mě to otravovalo a Allie je pro mě (poněkud stereotypním) zosobněním americké puberťačky (a píšu to s vědomím, že autorka je Němka).
Obecně mi trochu vadí, když si autoři hrají na něco, co nejsou - ale kdyby hrdinka studovala na provinční německé univerzitě a na výlety chodila do Alp, moc čtenářek by se asi do knížky nepustilo. A musím uznat, že to spisovatelka naimitovala celkem věrohodně.
Taky mám radši knihy, kde nejsou všichni hlavni hrdinové citově narušení jedinci s traumaty z dětství. Ale ocenila jsem, že spolu ústřední pár hned neskončil v posteli, ale postupně k sobě hledali cestu.
Znovu už se do knihy asi nepustím, ale na další díl jsem docela zvědavá.
Dívky ve vodě
Victoria Jenkins
Bohužel se nemůžu přidat k oslavným komentářům. Slova, která pro mě nejvíce tuhle knížku vystihují, jsou nevěrohodná a odtažitá. Stěží uvěřitelná, povrchní psychologie postav, nesympatické hrdinky i další postavy (obětí mi líto nebylo a marně jsem mezi postavami hledala někoho, kdo by mě více zaujal a komu bych fandila), vykonstruovaná, nepříliš propracovaná zápletka, nemastné neslané vyšetřování s dost násilným odhalením podezřelého, cituplné výlevy a silná slova nepodpořené činy, které jsem postavám prostě nezbaštila, rozvláčné tempo, scházel mi i nějaký výraznější moment překvapení... Kladem je to, že si autorka nelibuje v potocích krve, a krátké kapitoly, díky kterým se knížka tolik nevlekla. I tak jsem ji ale dočetla spíše ze setrvačnosti. Celkově jsou to u mě hodně slabé tři hvězdičky a další díl s klidným srdcem oželím.
Italské prázdniny
Jan Werich
Knížku jsem poslouchala na cédéčku v nezaměnitelném podaní samotného autora. A je to podle mě jeden z textů, který právě autorským podáním získává další přidanou hodnotu. I v tištěné podobě ale jistě zůstává vyprávění stejně milým a úsměvným, se spoustou nečekaných a moudrých postřehů, se specifickým pohledem na historii, památky, s pochopením pro rozličné postavičky a lidskou povahu. Naštěstí Werich oplýval nadhledem, jazykovým umem, pozorovacím talentem. Je se tady čemu smát, je tady nad čím přemýšlet. Za mě palec nahoru.
Já se tam vrátím...
František Halas
Vycizelovaný jazyk, působivé obrazy, upřímnost a naléhavost, ze které mi běhá mráz po zádech. Někdy nemusí být poezie psaná ve verších...
Setkání s cizincem
Lisa Kleypas
Už Helenin příběh (který jsem četla jako třetí v sérii) se mi líbil, ale tenhle ho ještě překonal. Hrdinka přesně podle mého gusta, mužný hrdina, který ji krásně doplňuje, romantika, akce i vtip, postavy, které jsem si oblíbila v předchozích knihách (a konečně taky historická romance, kde není ani jeden z ústřední dvojice šlechtic - i když...). Ani těch milostných scén nebylo tentokrát přes míru a ta pohádka (mám na mysli operaci) k tomu tak nějak patří. Jen tak dál.
Svatba s Winterbornem
Lisa Kleypas
Líbilo. Typ klidných, zdánlivě poddajných hrdinek mám ráda (jen z té ostýchavosti se Helen dost rychle vyléčila), takže mi od začátku byla sympatická. Rhys je typický Lisin hrdina - pořád to ale funguje. V knížce nechyběly vtipné momenty - další plus. Helenino tajemství dodalo dramatičnost a zvláště ke konci i spád. Hodně zajímavá byla postava netypické gardedámy.
V romancích se zpravidla buď pár seznamuje a poznává, až dojde ke svatbě, nebo se většina děje odehrává až po sňatku. Zaujalo mě, že tady je to jinak. Helen a Rhys mají už společnou minulost (proto taky zamilovanost a láska přicházejí docela brzy), ale děj se odehrává v celkem krátkém časovém rozmezí, kdy ještě nejsou svoji.
Je to zkrátka příjemná romance se sympatickými postavami, návazností na jiné knihy série, okořeněná humornými poznámkami, takže když si člověk neláme hlavu nad některými nesrovnalostmi (hodnověrnost ani třeskutou originalitu u podobných knížek nečekám), četbu si užije. Jen bohužel těch sexuálních scén bylo na mě zbytečně moc (docela jsem se podivovala nad epilogem, vzhledem k povaze jejich vztahu bych čekala jisté zprávy dřív).
Říkadla
Josef Lada
Oblíbené leporelo, když ho vytáhneme nebo odříkávám říkadla zpaměti, většinou se v pravidelných intervalech ozývá "etě, etě".
