Litocha komentáře u knih

Tuhle knížku jsem dostala kdysi dávno na konci mateřské školky a v hlavě mi z ní zůstala jen scéna, jak Slůně vždycky upadlo, když se snažilo při rozcvičce dát všechny čtyři nohy k sobě. Z nostalgie jsem knížku vytáhla pro svého potomka, ale moje prvotní nadšení (první dvě příhody mě pobavily) začalo brzy uvadat. Texty byly zdlouhavé, s neustále se opakujícími situacemi (vím, že to mělo znázorňovat myšlení a chování malých dětí, ale mě to prostě vytáčelo), zvířátka mnohdy protivná (zvláště natvrdlá a hádavá Opička a přemoudřelý Papoušek), dráždila mě i předmluva a doslov (s těmi familiárními kamarádíčky) a připadalo mi, že se knížka snaží napodobit Medvídka Pú, ovšem bez jeho odlehčenosti a nadsázky. Z dvaceti příběhů se mi líbily jen tři a půl, knížku jsme měli doma rozečtenou opravdu dlouho a malý na ni brzo zapomněl, takže jsem mu ji ani nedočetla. Navíc má sice krásné ilustrace, ale z dnešního pohledu už je zastaralá, moje dítě se domáhalo více obrázků.

9 05.10.2020

Možná už jsem Evy trošku přesycená (koho by napadlo, že to někdy řeknu), nebo jsem tenhle díl četla v horším rozpoložení, ale přišel mi poněkud slabší než jiné části série. Ano, přesně navazuje a zapadá mezi ostatní, ale to je možná ta potíž. Není tady žádná inovace, žádné překvapení, i ty partnerské vztahy jsou už delší dobu možná až příliš idylické.
Kriminální případ mě hlouběji neupoutal a neustále se opakující Eviny poznámky (a koneckonců i stále stejné situace a omílání téhož) už mě trochu dráždilo (že už mnoho dílů rovnou přeskakuji sexuální scény, ponechávám stranou).
Mám doma aktuálně hned tři díly, ke kterým jsem se ještě nedostala, tak doufám, že to bylo jen drobné zakolísání v mé jinak velmi oblíbené knižní sérii.

9 09.09.2020

Spolu s Dobrými sousedy můj nejoblíbenější díl myšokrtčí série. Podporojuje nejen zájem o přírodu, ale především ukazuje, že nikdo neumí všechno, ale že kromě slabých stránek máme i své silné (a že když silné stránky spojíme, může vzniknout něco výjimečného). A je úžasné, jak si Myš a Krtek navzájem nezávidí, ale naopak se radují ze schopností druhého. K tomu je ještě tohle všechno naservírováno v nepoučujícím, milém a vtipném balení.

9 09.09.2020

No, nevím. Oproti prvnímu dílu snaha o košatější příběh, ale z dříve sympatického Jamieho se stala ufňukaná, nesamostatná domácí puťka, Blake byl většinu knížky stejně na pěst jako v jeho vlastním příběhu, k tomu děj přitažený za vlasy a celkově mi přišlo, že se tak trošku dělá z komára velbloud a že je to podivně melodramaticky sirupovité a občas si to dost protiřečí (třeba reakce spoluhráčů poté, co to prasklo). Moc hodnověrně na mě nepůsobily ani myšlenkové pochody a projevy ústřední dvojice (to je tak, když píšou dvě ženy o dvou mužích).

9 08.07.2020

Moje první Gaimanova kniha – a vybrala jsem si dobře. Kniha není jen jednoduchým dobrodružstvím okořeněným mytologickými prvky, jak by se mohlo zdát, ale nabízí leccos k zamyšlení (o lidské – nebo božské – podstatě a přirozenosti, o hrdinství, o tom, jak jednat s lidmi, o outsiderech, o rodinných vztazích...). Nejvíce mě zaujal Oddův "souboj" s obrem. A nenásilně, jen jakoby mimoděk autor ukapává informace o severské mytologii. Dobrá práce.
(Jen z Riddelových ilustrací mám trochu smíšené pocity – přední strana knížky je vyřešena úžasně, ale některé ilustrace byly na mě málo propracované nebo mi moc nezapadaly k představě, kterou jsem získala z textu.)

9 03.06.2020

První část se mi líbila nejvíce, měla spád, mrazilo z ní a nutila ze všech sil fandit dětem. Druhá, sbližovací, výrazně ztratila dech. Je to typická Roberts, žádné překvapení - pospolitá rodina, maloměsto s přátelskými vazbami, děti a psi, důraz na líčení atmosféry a přírody. Darby mi bohužel chvílemi nebyla moc sympatická. Spousta věcí byla tak nějak moc hrr a přišlo mi, že se dost klouže po povrchu. Jistě je to i tím, že autorka knihu zalidnila dost velkým množstvím postav, které pak nedostávají moc prostoru. (Tentokrát jsem se navíc nějak ztrácela ve jménech.)
Poslední část zase nabrala na tempu, ale byla zoufale překombinovaná (a taky dost předvídatelná). Možná by stálo za to zaměřit se na jednoho zloducha a střet s ním pořádně propracovat. Takhle knížka ztrácí body za věrohodnost i za odfláknutí konečných střetů.

9 15.03.2020

Z Elizy mě popravdě dost mrazilo. Jsem už v roli rodiče a při představě, že by na tom moje dítě bylo za pár let podobně jako Eliza - veškerý společenský život jen ve virtuální realitě, neschopná běžné komunikace, neschopná vytvořit si sociální vazby, vytěsňující vše mimo svůj malý svět, svázaná úzkostí a nízkým sebevědomím - mi běhá mráz po zádech (za všechno hovoří třeba Vánoce nebo rodinné táboření). Podobných dětí totiž jistě není málo (i když nejsou tvůrci populárního webkomiksu).
Kniha je působivá a pro mě přijatelnější než Uvnitř mé hlavy - protože je reálnější. Úryvky z komiksu (vizuální stránka mě moc neupoutala, ale příběh zněl zajímavě) a hlavně záznamy konverzací byly oživujícím prvkem, postavy byly celkem hodnověrné (taky jsem chtěla Wallace kolem strany 290 něčím přetáhnout, ale dospívající prostě jsou sobečtí), nebylo to cukrkandlově přeslazené a ten sluncem zalitý konec k tomuto žánru patří.
Není to jen povrchní romantická knížka, ukazuje na hned několik problémů a poskytuje mnohé náměty k přemýšlení. Francesca Zappia je rozhodně zajímavá autorka.

9 12.01.2020

Už jsem asi Sandry Brown trochu přesycená, protože tahle knížka přesně zapadá do linie její tvorby, ale ničím neohromí. Autorka jede podle zavedené šablony, drsný hrdina, samostatná, sebejistá hrdinka, vzájemná přitažlivost, sex, akce a nebezpečí, komplikované (rodinné) vztahy, nějaké ty nečekané a "nečekané" zvraty... Jak to je se Shawem, je tomu, kdo má už pár těchhle knížek za sebou, jasné hned od začátku. A Jordie mi tedy přišla na oběť únosu pitomě a zbrkle odvážná. Knížka má tradičně spád, ale nepřináší vůbec nic nového.

9 21.12.2019

Autorčiny knihy ze série Hledání mě postupně přestávaly bavit, tahle mi do určité míry spravila chuť. V mnohém mi připomínala knihy Nory Roberts, ale Nora píše trošku lehčím perem, tady jsem postrádala větší švih a odlehčenost (a erotických scén by klidně mohlo být ještě míň).
Autorčini hrdinové bývají poměrně dominantní, Caleb byl přesně takový, ale k tomu ještě navíc mnohdy pěkně zaslepený pařez s komplexem nepostradatelnosti (být na místě jeho bratrů, byla bych v každodenním pokušení mu nakopat zadek). Přesto mi ale byl zpočátku sympatičtější než Morgan, tu jsem vzala na milost až časem.
Na oddech to není špatná knížka, i když nepřináší vůbec nic nového.

9 24.11.2019

Autorka zúročila své zkušenosti s psaním detektivek, tyhle romance s kriminální zápletkou jí jdou nejlépe. Povolené ztráty mě bavily víc než většina Nořiných knížek z poslední doby (Evu Dallasovou z toho vyjímám, ta se mi líbí dlouhodobě). V mnohém je to typická Nora Roberts, komu tenhle styl a kulisy menšího města vyhovují, bude spokojený. Tentokrát se více povedla hlavní mužská postava, Reed mě bavil mnohem více než Simone a jejich vztah byl takový nemastný neslaný. Tradičně se ale podařily vedlejší postavy. Je obdivuhodné, že spisovatelka dokáže i na malém prostoru představit oběť vraždy tak, že s ní čtenář soucítí.
Zaznamenala jsem ostřejší slovník, než na jaký jsem od autorky zvyklá, a bohužel i zvýšené množství pravopisných chyb. Knížka je čtivá, s napínavými i vtipnými momenty a patří k Nořině dobrému standardu, i když jede na jistotu podle zavedené šablony. Povedlo se jí ale vyhmátnout aktuální a hrůzu nahánějící téma – možná je trochu škoda, že z něj nevytěžila víc.

9 24.11.2019

Zatímco první díl byl i přes výhrady, které jsem k němu měla, čtivý a odsýpal, tenhle se naopak táhl. Děje pomálu, všechno se omílá do umrtvení, víceméně se tam (na 450 stranách!) řeší jen tři věci: kdy si spolu teda konečně začnou, Dawnino psaní a kdy se všichni svěří se svými traumaty. Kdyby byla knížka poloviční, vyzněla by mnohem líp.
Dawn u mě moc sympatií neposbírala, je to taková do sebe zahleděná ukňouraná královna dramatu, která všechno jen zbytečně komplikuje. Její postoj ke psaní mě neskutečně vytáčel. Pokud jí to přináší takovou radost, tak proč se za to stydí? A nevím, proč se zároveň tváří, jako by psala romány na Pulitzerovu cenu.
Nejvíce mě bavil Nolan a jeho hodiny/úkoly.
Je tady sice jakási snaha o více než povrchní vykreslení postav, dotýká se závažnějších témat, ale výsledek mohl být mnohem lepší. Moc mi tam nezapadaly ani erotické scény, kniha kvůli nim vydává smíšené signály. Ono taky napsat tyhle scény dobře je umění a Moně Kasten se moc nevedlo, některé pasáže jsem rovnou přeskakovala.
Takže žádné velké nadšení u mě nevládne, je to prostě průměrná young adult, ale věřím, že cílová skupina z knížky může být nadšená.

P.S. Knížku už jsem vrátila, takže nevím, kdo (nebo jestli vůbec někdo) jí dělal korekturu, ale opravdu by neškodilo, kdyby si dotyčný zopakoval skloňování zájmena já. To totiž textový editor sám neopraví...

9 13.11.2019

Další Horáčkova kniha, hurá! Tentokrát autor použil svou postavu myšky a poslal ji na průzkumnou výpravu lesem obývaným velkými zvířaty. Kniha je jako vždycky hezoučká, vypointovaná, nenásilně poučná, ale tahle mi v některých rysech dost připomněla Nový domek pro myšku (a není to jen stejnou hlavní postavičkou, ta je nanejvýš sympatická, ale spíše cestou od jednoho k druhému a změnou u posledního navštíveného). I když jiné autorovy knížky mám o chloupek radši, i tahle je výborná a nepochybně si zaslouží místo v dětské knihovničce.
P.S. Jsem sama, komu zdejší anotace připadá zbytečně spoilerová?

9 10.11.2019

Knížku jsem si přečetla nejdříve sama a byla jsem okouzlená. S napětím jsem čekala, co na ni řekne syn. A výsledek? Dnes jsme ji četli třikrát za sebou a oba jsme si to užívali. Opravdu povedený kousek.

9 22.09.2019

Zase se budu opakovat, ale ty kouzelné ilustrace mě i tady dostaly. Jedno zvířátko je kouzelnější než druhé. Myščina cesta mi dala vzpomenout na lidové pohádky (možná i díky tomu příběh tak hezky funguje), hlavně mě ale pobavila nečekaná klička u medvěda. Pro děti není pointa tak předvídatelná jako pro dospělého, takže i téhle Horáčkově knize jednoznačně palec nahoru.

9 19.08.2019

Zachytit českou společnost 19. století v průběhu několika desetiletí je ambiciózní projekt a musela být za ním náročná příprava. Neupírám autorovi erudici, musel toho jistě spoustu načíst. Přesto jsem s knihou docela bojovala, a to hned z několika důvodů.
Předně mi nebyla sympatická hlavní postava - a to je vždycky problém. Na začátku jsem toho sobeckého floutka s podivnou morálkou nemohla vystát. Časem se trošku zklidnil (nebo jsem si zvykla), takže už mi i knížka připadala zajímavější.
Vadilo mi často násilné začleňování motivů z tvorby, hlavně Povídek malostranských. Citace konkrétních básní byly pro mě v pořádku, ale manévrování hlavní postavy do situací, které se objevují v povídkách a které Neruda knižně vydal až o několik desítek let později, je podle mě mnohdy zbytečné.
Hodně jsem se zamýšlela nad věrohodností popisovaného. Jasně, jedná se o beletrii, ale jednak jsou tady nepřesnosti, které příliš důvěry v další obsah nevzbuzují, jednak líčení událostí očima Jana Nerudy působí dost subjektivně.
Taky mi chybělo přesnější časové zasazení - nikdy jsem si nebyla jistá, jestli mezi jednotlivými událostmi uplynulo pár týdnů, nebo pár let.
Přes tyto výhrady byl pohled na tehdejší dění mnohdy fascinující, zvláště v druhé části knihy, která už se přece jen místo na Nerudovy citečky a výstřelky více soustředila na společenské dění. Pokud čtenář uvítá plasticky vylíčenou interpretaci tehdejších událostí a přiblížení osobností více či méně známých veřejně činných osob, je tahle kniha dobrá volba.

9 12.06.2019

Pavel Čech maluje štětcem, Radek Malý slovy - tady se sešli a úžasně to zapadlo dohromady. Z obrázků se mi tajil dech a z některých básniček jsem měla mrazení (a to jsem prosím četla v tramvaji!). Jsem moc ráda, že se najde současný básník pro děti, který se neschovává za nonsens, umí to s jazykem, jeho metafory jsou objevné, ale přitom srozumitelné, rýmy nepodbízivé a ještě si básničky uchovávají tajemství a lehkou melancholii - stejně jako obráz(k)y. Škoda, že mi některý nevisí na zdi.

9 07.04.2019

Spojení básníka, věčného kluka a táty v jedné osobě. Verše psané s pochopením pro dětský svět, nápadité, poetické, přitom odkazující k běžným, konkrétním věcem, čisté, nepodbízivé, bez snahy o křečovitý humor. Některé možná dnes působí už trochu zastarale, ale když vezmu v úvahu ilustrace Oty Janečka a úžasnou miniaturku Poučení synovské, nemůžu dát jiný než plný počet hvězd.

Když probudí se hlína, je to myš.
Je-li sklu zima, zaroste větvičkama.
Ryba je hastrmaní lžička. Víš.
A slza? Slza je voda, co je sama.

9 02.02.2019

Po některých slabších kouscích mě tady autorka zase bavila, kriminální složka byla napínavá s nečekanými zvraty a překvapeními, které už čtenář u Sandry Brown očekává a oceňuje. Bohužel se ale dá očekávat i naprosto předvídatelný vývoj vztahu mezi ústřední dvojicí, ten jsem naopak neocenila. Moc mi nesedělo, že Amelia sice proklamuje nehynoucí lásku a oddanost svým synům, ale nemá problém je za traumatických okolností na několik dní odložit k přátelům nebo je svěřit lidem, které sotva znají. A taky Dawson z té své posttraumatické stresové poruchy a závislosti vybruslil nečekaně snadno.

9 05.01.2019

Milá knížka pro mladší ročníky. NN je samozřejmě jasný od začátku, ale i tak se mi líbily postavy i děj. Sice mě Jessie chvílemi štvala svou neprůbojností a tím, co si nechala od Gem líbit, ale pak jsem si uvědomila, že je jí šestnáct, takže všechna ta nejistota, pochyby, sebepodceňování, dramatické prožívání skutečnosti a hledání sebe sama tam prostě patří (no, fakt mi tohle období života neschází). Jen mi připadalo, že některé situace se vyřešily moc náhle, zasloužilo by si to trochu propracovat. Za tu lásku ke knihám a dopisování s NN kousek v hodnocení přidávám.

9 23.06.2018

Anotace zněla celkem zajímavě, ale stačilo si přečíst úryvek na zadní straně a okamžitě jsem ztratila většinu chuti číst. Takže jsem si knížku prolistovala a ten sirup, co ze stránek ukapával, mi úplně stačil. Taková šílená láska až za hrob v sedmnácti letech? Ale prosím vás. Je to jenom laciná ždímačka slz. Nejsem sice ani zdaleka cílová skupina, ale i pro tuhle věkovou kategorii existují knížky, které se i dospělými dají přečíst bez skřípění zubů.
Kdyby to alespoň mělo realističtější epilog, ale tohle? To jako vážně?

9 05.06.2018