Local_Bunny komentáře u knih
Že příčinnou souvislost nespatřujete, ještě neznamená, že neexistuje.
-
Tak jo, Rabbits jsou úplně ráj pro geeky a nerdy. Ty popkulturní narážky, zmínky o tolika různých světech, konspirační teorie.. Kniha mě hrozně zaujala od první stránky a já s chutí hltala každou další.
Začneme ale trošku od začátku. Rabbits jsou hra, o které se ale nemluví. Vy vlastně ani nevíte, že hrajete, pokud se váš mozek neumí naladit na ta nepatrná vodítka. Je mezi nimi už ovšem dlouho, možná ještě déle, než svět v podobě, ve které ho známe. Autor si zde hodně pohrává s konceptem alternativní reality a ta myšlenka mě neskutečně zaujala. Schválně si pár věcí z knihy zkuste vygooglit, budete překvapení, co můžete najít.
Jako milovník konspiračních teorií jsem byla ve svém živlu a proces hry, spolu s luštěním rébusů a rozplétání daleko rozsáhlejšího vzorce, užívala. Vedlejší postavy byly hrozně komplexní a bavilo mě, jak i přes svojí odlišnost mají všichni společnou právě posedlost hrou. Hlavní hrdinka mi byla hrozně sympatická a bavilo mě zkoumání jejího života.
Ovšem na posledních sto stránkách přišel zvrat a kniha ztratila svoje tempo. I když se toho předtím dělo dost, stále to mělo hlavu a patu, myšlenkové pochody autora jsem vnímala a fascinovaly mě, ovšem tady nastal problém, kdy mě nějak ztratil. Příběh se úplně odchýlil a samotný závěr mě velmi zklamal. Čekala jsem úplně jiný závěr, vzhledem k tempu a nějak nevím, co ty poslední stránky měly znamenat. Až do nepochopitelného zakončení jsem knihu viděla jako jasných pět hvězd, ovšem tohle mě donutilo hodnocení přehodnotit.
I přes to vám ale knihu musím doporučit, jelikož příběh je to naprosto geniální a pohlcující.
-
za knihu v rámci spolupráce děkuji Nakladatelství Jota
Tohle je přesně to fantasy, které jsem zase potřebovala. Drsný svět, zlé bytosti, hromada akce, krve, násilí a nová postava, do které se můžu zamilovat. Prostě jako Jay Kristoff, který má prsa.
Kniha má takový pomalejší start, kdy nás autorka seznámí s hlavní hrdinkou Brexley. Ta není typická krásná a okouzlující ženská postava v šatech, naopak je někdo, kdo se rád pere, dělá problémy a úplně svůj vzhled neřeší. Žije ve světě, kde je říše faes oddělená od lidí a je to takový trošku dystopický Budapešť. Brzy ale Brex zjistí, že to, co doteď znala, bylo jen obrovské pozlátko.
Vězení byla nejlepší část celé knihy. Autorka se vůbec nebála být na své postavy pěkně zlá a drsná, což já můžu. Nemyslete si, že to Brex bude mít jednoduché jen proto, že je hlavní hrdinka. Chuděra si totiž snad na vše vytáhne tu nejhorší kartu. Bavilo mě, jak pokaždé, co dostala do držky se postavila s nějakou sarkastickou poznámkou a vyšla z toho ještě jako větší svině. Nic ji nespadlo do klína a se vším se musela poprat. Žádné magické schopnosti, jen pěsti.
Postavy jsou velmi různorodé a setkáme se zde třeba s démony různých úrovni, druidy a taky s měňavci. Ve vězení nikdy nevíte, na jaký druh narazíte a hlavně si nemyslete, že budete kamarádi jen skrze to, že ten druh sdílíte.
Krom Brex tady nicméně máme i Warwicka, živoucí legendu. Věřím, že drtivá většina ženské populace z něj půjde do kolen (jo, já taky). Dobře, tohle je asi taková ta typicky mužská postava, kdy je úplně dokonalý, ale hele, my holky tohle prostě čteme rády, jo.
Konec byl pro mě momentem, kdy bych nejraději knihu roztrhala, což by následovalo hysterickým záchvatem, jak to mohlo takhle skončit. Takže jo, ta kniha má fakt vše, po čem naše knihomolská srdíčka touží, včetně emocionálního zničení. Jsem velmi zvědavá, co dalšího si autorka nachystá a pevně doufám, že si zachová kvalitu.
-
za recenzní výtisk knihy děkuji @albatrosmedia
Upřímně jsem od knihy neměla příliš vysoká očekávání. Téma mě sice nadchlo, ale bála jsem se, jak se s tím autor při své první knize popere. A víte co? Zvládl to na výbornou.
Jako první musím říct, že ten svět je prostě skvělý. Líbí se mi, jak si Jakub vymyslel vlastní božstvo, rozdělení archandělů a celou historii. Bavilo mě čekat, s čím dalším přijde a on krom toho ještě dokázal bravurně vymyslet luxusní zápletku a intrikovat. Jediný problém jsem našla ve složitosti jmén, kdy v tom množství dle mého nemá čtenář šanci si je zapamatovat.
Samotný postup války mě bavil snad nejvíce, to plánování a zjišťování, kdo, jak a proč. Před čtením jsem si říkala, že tolik stran bude na škodu, ale každá stránka obsahovala informace a akci, díky čemuž jsem se ani na chvíli nenudila. Klíčové odhalení sice nastane již někdy v půlce, ale i tak se najdou věci, které utváří daleko větší obraz.
Další skvělou věci byly záporné postavy. V první chvíli působí jako kamarádi, ale jakmile nastavíte záda, nebojí se do nich bodnout dýku. I ten největší kamarád může zradit a já oceňuju, jak se autor nebojí nám podat moci chtivé postavy, které jsou i přes mrtvoly. Doslova.
Co mě možná trošku mrzí, tak je konec. Já osobně bych knihu asi ukončila o dvě, tři kapitoly dříve, jelikož by díky tomu měla ten správný wow efekt. Nicméně se velmi těším, co dalšího nám Jakub naservíruje.
-
za knihu děkuji @humbook a @humbook_blogeri v rámci #spoluprace
(SPOILER) Magie havranů mela hrozně skvělý začátek. Bavil mě vílí svět, který byl zase trošku jiný a za mě asi bude i můj nejoblíbenější. Víly jsou zde zlé a zákeřné, před lidmi skrývají nejen svůj vzhled a stejně tak se vyžívájí v lidském neštěstí. Každá víla je zde úplně jiná a ta různorodost mě bavila. Postava Isobel pro mě ovšem byla utrpení. Absolutně mi nesedla, nechápala jsem její myšlenkové pochody a ani, čeho chce vlastně v knize dosáhnout.
Prostředek knihy mi přišel jako náhodná změť autorčiných nápadů. Nějak nevím, co vlastně byla pointa zápletky a jak to celé vzniklo. Krom nekonečného putování lesem jsem si z toho moc neodnesla. Fakt, že z ničeho nic dokázala vykouzlit i city tomu příliš nepomohl. Závěr byl stejně tak dost nemastný, neslaný a celkově to skončilo hrozně nedomyšleně. Určitě mohla jít autorka více do hloubky a trochu se zaměřit na samotnou podstatu příběhu.
Jednu věc ale mohu ještě vyzdvihnout a to jsou intriky. Pozorný čtenář je začne vnímat na začátku a postupně si je skládat, což byl vážně skvělý nápad.
Závěrem mě hodně bavil začátek a myšlenka světa, bohužel to bylo velmi nedotažené a mrzí mě, jak celá kniha dopadla. Já osobně od autorky již četla Kouzla rodu Thornů, kde také byly nedostatky, ale jinak se jednalo o skvělou knihu. Jde poznat, že Magie havranů vznikla dřív a bohužel ji možná uškodilo, když u nás vyšla jako poslední.
-
2.5 - 3/5
-
za knihu v rámci #spoluprace moc děkuji skupině @humbook_blogeri
Lidi se rvou od počátku věků. Je to jejich přirozenost. Žádná lidskost vlastně neexistuje.
-
Zpěv straky mě ihned oslovil díky české autorky a samozřejmě boží obálky. Jakmile jsem navíc slyšela přirovnání 'zaklínač v sukni', tak nebylo o čem. Mě osobně česká fantasy a ya tvorba hrozně baví. Obdivuju naše autory, že jsou i nadále schopní vymyslet originální svět a dát nám zajímavý příběh. Tahle útlá knížka má taky jeden.
Henika je čarodějka, která se úplně nechce smířit s tím, co pro ní osud nachystal. Samotné putování mě hrozně bavilo. Podíváme se na různá místa, kde vždy čeká nějaký složitý úkol. Během čtení mě ovšem někdy mrzelo, že se Henika se vším pere tak jednoduše. Čekala bych, že dostane aspoň pár klacků pod nohy, ale až na pár zahrdelů to byla velmi hladká cesta. Další zklamání pro mě byly vedlejší postavy. Nejvíce jsem si oblíbila Potvoru a Straku, lidské charaktery mě bohužel vůbec nedokázaly oslovit.
Magický systém měla autorka velmi dobře vymyšlený a moc se mi to líbilo. Čarodějek máme dost ale tady nás opět čeká krásně originální zpracování.
Kapitoly nám střídají mezihry, kdy nás vždy autorka přenese do nějaké mezery a vyplní chybějící kousky děje. Postupně se nám tedy rozplétá před očima daleko složitější děj a jsem nadšená, jak si s tím autorka vyhrála.
Na poli české literatury se jedná ovšem o skvělou myšlenku, která by ještě potřebovala k dokonalosti trošku vypilovat, ale věřím, že spoustě čtenářům se bude kniha líbit a najde si své fanoušky.
-
za knížku v rámci spolupráce děkuji Nakladatelství Host
-
3.5
Darkling je pro mě osobně jedna z nejoblíbenějších postav, o které jsem kdy četla. Tváří se jako záporná postava, ale pro mě je tak moc komplexní, že ho vnímám daleko více jako morally grey.
Démon z lesů vznikl někdy před vydáním třetí knihy. Mám ráda, když si autoři hodně hrají s backstory svých postav a zrovna tohle je něco, co čtenářům hodně pomůže v pochopení podstaty Alexandra. Grafický román nám ukáže část jeho dětství, která ho pomohla zformovat do podoby Darklinga, kterou známe díky trilogii Griša. Budeme svědky putování Eryka a jeho matky, kteří svojí moc musí skrývat jak před drüskelly, tak ostatními griši. Jsou totiž nejmocnější a nejobávanější svého druhu. Zásahem osudu se ovšem dostanou do situace, ze které není úniku a Eryk se musí uchýlit k taktice já nebo oni. Věřím, že právě tento traumatizující zážitek hodně přispěl k tomu, jak bezcitného jej známe.
Určitě se hodí spíše pro fanoušky, kteří jsou s dějem knih obeznámeni, ale jestliže jste nečetli, úplně na škodu to taky nebude, jen se připravíte o ten správný zážitek.
Mi osobně se příběh velmi líbil a nezlobila bych se, kdyby se Bardugo k tomuto formátu vrátila.
Za recenzní kousek děkuji Albatros Media.
Upřímně jsou Čarodějnice dřívější a budoucí kniha, která utekla mojí pozornosti. Já si teď dost jedu na vlně čarodějek, takže jsem ráda, že na mě kniha díky skupině Humbook blogerům vykoukla a také mi zde byla v rámci spolupráce poskytnuta ke čtení.
Jako první vás možná zarazí délka, která upřímně mohla být kratší. Kniha se zaměřuje spíše na své okolí, budování atmosféry a primárně na vztah mezi třemi sestrami, jejichž osud zde sledujeme. Nečekejte hromadu akce, spíše velký slow burn. Ze sester mě nejvíce zaujala Juniper, která měla pořádně prořízlou pusu. I když byla každá sestra jinak, ocenila bych, kdyby jejich kapitoly byly nějak lépe označené, jelikož mi později dost splývaly v kapitolách do sebe.
Kniha je vizuálně strašně nádherná a líbí se mi zaklínadla na začátku každé kapitoly a stejně stejně obohacení o různé pohádky. Čarodějnice jsou zde na ten klasický způsob, kdy si pomáhají přírodními materiály a kouzelnou formulí, většinou ve formě básně a primárně chtějí svoji mocí lidem pomáhat. Budování covenu a celkově boje za práva žen mě hrozně bavilo, ale ve výsledku mě mrzelo, že takový počet stran nic moc nepřinesl. Hlavního záporáka odhalíme relativně brzy a spolu s tím i jeho plán, o který usiluje. Samotný konec knihy mě taky úplně nepřekvapil, jelikož bylo zřejmé, k čemu bude postupně směřovat a co se stane.
Jsem z knihy dost rozpačitá, jelikož nebyla vyloženě špatná, ale bohužel mě nedokázala zaujmout. Možná právě to zaměření na tolik prvků okolo celého příběhu pro mě osobně knize ublížilo.
Příběh mladého Snowa je něco, co jsem ani nevěděla, že potřebuju. Pohled na Kapitol, jakožto na město centra zla a bídy pro Kraje. Mysleli jste si, že je zde život růžový a sluníčkový? Ha, jasně. Mladý Coriolanus vás přesvědčí o opaku. Jako chudý chlapec si musí udržet své místo na výsluní a to, přátelé, není jen tak. Již z mládí je jeho život postaven na lži a intrikování.
Část v akademii mě hrozně bavila, stejně, jako průběh her z pohledu trenéra. Nabízí to úplně nový nadhled, jako například zákulisí her a různé úpravy, které tvoří hry tak, jak je známe nyní.
Na každé postavě je skvělé, že má jedinečný charakter a jde vidět, jak jsou odlišní na základě výchovy, která se jim dostala. Celkově kniha dost ukazuje, jak výchova rodiny i okolí mění charakter.
Trošku mě zklamalo, že průběh her nebyl tak brutální, ale i tak se dočkáme dost krve, vražd a hlavně intrik. Pravá zábava začne po hrách, jejíž konec přinese nečekaný zvrat.
Já vlastně do poslední chvíle pořádně nevěděla, co sama autorka zamýšlí, tudíž jsem koncem byla hodně překvapená. Do poslední stránky mě udržovala v napětí.
Na závěr vám jen řeknu, že se ani nedivím, proč je Snow takový bezcitný parchant. Chápu, jaké události ho k tomu vedly a proč se z něj stalo monstrum. Myslím, že svým způsobem ho teď mám i ráda, když znám jeho backstory.
---
Obrovské díky za poskytnutí knihy na recenzi patří Albatros Media a nakladatelství Fragment.
(Kniha v rámci spoluprace s @fantom.print.)
Mrtvý lotr vypadal ze začátku fakt dobře. Uvěznění ve virtuální realitě? Jo, to zní originálně, trošku Black Mirror vibes. Skončit v těle nejhorší a neoblíbené postavy? Už trošku ohrané. Jasně, nemůžete někomu, kdo má mít těžký životní příběh, vrazit nějakou OP postavu. Chápu, ale zase nemusí být každá zápletka LitRPG stejná, ne?
Musím uznat, že to bylo napsáno lépe, než Cesta šamana. Asi bych to i zařadila jako dobrou sérii na start tohoto žánru. Autor se zaměřuje lépe na vysvětlení pojmů, což mi u Mahanenka chybělo.
Děj mě úplně nebavil, jelikož se dlouho nic nedělo a ke konci autorovi nejspíše došlo, že mu dochází stránky a je čas i na nějakou akci. Zbytečně nám příběh vyplňoval naháněním hlavního hrdiny jinou postavou.
Ohledně postav, dostalo jich zde prostor více, takže nejsme omezení pouze na jednu a dostává se nám pohled i na další formy, které svět nabízí. Například můj oblíbený klučík, který hlavního hrdinu doprovází. Ten je boží, fakt.
Ve finále je to něco, čím vyplníte čas, ale možná u toho úplně nadšení nebudete. Třeba další díly překvapí.
3.5/5
Spící Beatrice mě zaujala svou anotací. Kniha je o neznámém viru, který napadá lidi, kteří poté upadnou do kómatu. Naše hlavní hrdinka se dobrovolně nabídne na testování pro vývoj léku. Silná a nezávislá hrdinka, která nechce jen sedět na zadku? Ano, prosím.
Trošku mi vadilo, že nás autorka již vhodila do děje. Já osobně bych uvítala nějakou omáčku ohledně viru. Kde se vzal? Kdo byl první nakažený?
Hlavní hrdinka mi byla hned sympatická, jelikož se i přes nesouhlas rodičů do něčeho pustí a chce dělat něco smysluplného.
Kapitoly byly krátké, takže se kniha četla velmi dobře. Oceňuji také úžasnou obálku.
Co mi asi tak v půlce knihy začalo vadit, byla velká absence akce. Prostě se nic nedělo. Čekala bych, že děj v laboratoři bude akční, pořád se bude něco dít, ale za celou dobu se stala jedna věc. Myslím, že autorka se nemusela bát i způsobit něco vážného, jelikož se jednalo o testování léku a jeden nikdy neví, jaká reakce může nastat. Veškerá akce místo toho byla na posledních dvaceti stranách.
Romantická linka byla snesitelná, krom zbytečného romantického trojúhelníku. Vztahy mezi postavami byly uvěřitelné a dobře postavené. Hrdinka je puberťák, tudíž její myšlenky k jejímu věku přesně sedí, kdy vlastně sama neví, co cítí a podobně.
Další věc, která se mi hodně líbila byla ta, že kniha neskončila v laboratoři, ale byl zde i pozdější záběr na reálný svět, takže čtenář ví, co hrdinové dělají dále.
Kniha měla dle mého úžasný potenciál, který mi bohužel přišel hodně nevyužitý. Čtení si užijete, kniha je fakt jednohubka a prostředí laborky se mi hrozně líbilo, ale absence akce mi v knize přišla jako obrovské mínus. Knihu si přečtete, možná se vám i zalíbí, ale asi to není něco, k čemu osobně bych se já chtěla vrátit. Možná, kdyby autorka udělala pokračování, kde chybějící akci doplní, například prequel o vzniku viru, jako má třeba Labyrinth.
Odměna z pekla měla super námět a potenciál, ale k velké smůle, bylo obojí plně nevyužito. Hlavní záporná postava vás bude od začátku vytáčet, což je fakt vtipné, jelikož já většinou zaporáky zbožňuju. Během pár kapitol už budete i dopodrobna znát zápletku, což je taky neuvěřitelná škoda. Přišlo mi, že autor některé sprosté výrazy hrozně vynucoval. Co se vám podle mě zalíbí, bude samotný Smith, je to docela frajer.
Ať mohu vytáhnout i nějaké pozitivum, tak část v pekle byla v topu. Líbilo se mi prostředí, které autor vymyslel a způsob, jak se tam lidé dostali. Co autorovi ještě jde, tak je popisování situací nebo osob a předmětů, originální a kolikrát nepostrádá vtip.
Docela fajn byla i Výplata, u které mi trošku vadil jen fakt, že otočila z nuly na sto do nejvíc badass postavy, když na začátku byla naprosto neschopná.
Bojové scény byly nudné a přímočaré, vlastně naši hrdinové nebyli ani jednou v ohrožení života, což mi přišlo o ničem. Možná, kdybych hned nevěděla, jak kniha skončí, mohla mě i příjemně překvapit.
Co říct o druhém díle. Určitě byl o dost lepší, než ten první, hlavně z toho důvodu, že jsme nebyli omezení na jednu lokaci, ve které se neustále odehrával stejný scénář.
Strašně moc chválím autora za to, že jeho hlavní postava, Mahan, netrpí syndromem vyvoleného. Není neporazitelným a naopak, dost často dostane na prdel.
Super byl i větší náhled do schopnosti a celkového rozvoje postavy. Stejně tak je dokonalý systém guild, classů a rozvoj peta. Neskutečně se mi tyhle poznatky převzaté z reality líbí. Možná jako mínus beru, že člověk, který si nezkusil MMO hru, bude podle mě plavat ještě víc, než u prvního dílu.
Co se týče ostatních postav, městské NPC se mi líbily. Trošku problém nastal ve chvíli, kdy na scénu přišla Anastaria, jelikož byla ze začátku vykreslená s těžkým e-girl syndromem.
Další plus dávám za fakt, že se Mahan konečně naučil hrát špinavou hru. Náš milý a hodný hoch konečně dospěl, už se sebou nenechá zametat! Intriky mezi klany byly taky hrozně v topu. Já prostě miluju intriky a drama.
Taky miluju roztomilé věci, takže Draco a Huňáč!
V závěru mě kniha i příjemně překvapila, protože ten, kdo věnoval ději pozornost od začátku, později zjistí, že i sebemenší blbůstka, na kterou Mahan narazil, měla vyústit v ďábelsky plán. Jo, zakončení bylo super.
V první řadě bych asi ráda podotkla, že knihu nedoporučuji nikomu, kdo není obeznámen s herní tématikou. Je tady spousta výrazů, které pocházejí z MMORPG her a myslím si, že úplný laik by bez pomoci Google moc nevěděl, která bije. Já osobně jsem si tuhle terminologii užila a oceňuji i nápadité herní hlášky.
Trošku jsem si nesedla s hlavním hrdinou. Je prostě hloupý. Během těch skoro 300 stránek se potýkal s některými rozhodnutími, ve kterých se prostě zachoval neuvěřitelně hloupě. Jednoduše řečeno mi jeho charakter nesedl. Herní prostředí bylo super, typické jako pro každou MMO hru, takže nebylo vůbec těžké si ho představit. Líbí se mi, že kniha přišla s klasickými i neznámými druhy postav, které může hráč dostat, stejně tak nabízí i širokou škálu povolání, se kterými se následně pojí vlastnosti a dovednosti. V knize je klasický systém expování, kdy hráč za určitou činnost získává zkušenosti, které následně rozděluje do vývoje postav. Taky super věc.
Hodně se mi líbilo, že se první díl neodehrává jen na jedno místě, ale vlastně nám ukázal místa celkem čtyři. Palec nahoru dávám hlavně za ten poslední dungeon.
Autor píše velice čtivě, kniha se mi četla dobře, ale bohužel se mi moc nelíbí jeho vykreslování postav. Ještě nikdy se mi u knihy nestalo, že bych si nějakou postavu neoblíbila, ale tohle je ten případ. Uvidíme, třeba se s dalším dílem postavy budou ubírat jiným směrem.
Úkol přežít pro mě byla průměrná kniha, která mě bavila, ale nebyl to žádný boom.
I přes to, že mě většina postav, krom kočičáka a Ferius, naprosto vytáčela, to bylo super. Autor ví, jak čtivě psát a vložit do knihy vtip, i akci. Velké plus je, že tady byla fakt skoro nulová romantika, kterou poslední dobou vídám opravdu v každé knize, nejlépe přímo milostný trojúhelník. Hlavní zápletka v knize mě nejednou dostala a říkala jsem si 'cože, to fakt?'.
Pavel Bareš v knize ukázal, že české sci-fi posunul na úplně jinou úroveň svým světem a postavami v něj. Rozdělení světa a charaktery byly naprosto neskutečné. Hodně málo se děje, že by mi v knize sedly opravdu všechny postavy, ale tohle je přesně ten případ. Žádná postava mi nevadila, chápu chování všech a velice se těším, až nám Pavel nadělí Kronovy děti!
Prvotina české autorky? Nene! Ten svět, to rozdělení, nápad, naprosto úžasné. Trošku mě mrzí výše zmiňované rozdělení, které mi trošku smutně připomíná dnešní svět, stejně tak to, jak se k Ilan někteří chovají, ale je fajn, že se autorka inspiruje skutečnými problémy.
Čekám na moment, kdy se v knize všechno provalí, na ten moment se těším a zároveň se bojím :D
To byla pecka! Mrzí mě, že jsem se k autorce dostala až skrze Humbook, jelikož teď velice lituji, že jsem knihu nepřečetla ihned po vydání. Sci-fi, které by mě bavilo je málo, ale tahle rozhodně patří mezi to příjemné překvapení. Cestování dimenzemi mi přijde jako super nápad, stejně tak to, jak člověk v jiné dimenzi funguje. Do poslední stránky jsem byla napjatá a díky Humbooku se tahle série dostala mezi jednu z mých oblíbených.
Na začátku jsem si myslela, že to bude něco, co mi bude dělat velký problém číst, ale ve chvíli, kdy nastal Caraval, všechny mé pochybnosti se rozplynuly. Originální svět, super postavy, které mě svým rozhodnutím ani nevytáčely, myšlenka knihy promyšlená s rozuzlením až na samotném konci.
Nedivím se, že mi ji každý doporučoval :)
Kde se ti čeští autoři skrývají? Černooká byla naprosto perfektní. Na začátku mi přišla trošku zdlouhavá, očekávala jsem takovou klasickou teen zápletku, ale ve chvíli, kdy přišla Černooká? Wow.
S knihou jsem sdílela šťastné i smutné pocity. Nebyl to sice horor, jak se zde uvádí, ale thriller to byl naprosto perfektní. Fakt, co s člověkem dokáží udělat jeho vlastní myšlenky , je neskutečný.
Jsem ráda, jak kniha skončila a doufám, že o autorce neslyšíme naposled!
Kniha, která se čte v každém věku a s každým dalším rokem v ní člověk objevuje něco dalšího a hlubšího.