Lokina komentáře u knih
Nevěřila jsem, že si od dob Harryho Pottera tak strašně moc zamiluji jinou sérii. Přišly Měsíční kroniky a já byla a jsem v sedmém nebi ♥
Poslední díl byl velmi dlouhý a náročný, ale celé to stálo za to. Byly chvilky, kdy při některých pasážích jsem se smála, trnula napětím a strachem, byla naštvaná nebo se mi chtělo brečet. Cítila jsem tu bezmoc, kdy se hrdinové museli rozdělit nebo plány nevycházely, tak jak měly a ocitli se v nebezpečí.
Všechny postavy jsem si oblíbila, ale vztah Cress a Thorne byl pro mě jeden z nejmilejších.
Když se blížil konec, vůbec jsem si nechtěla připustit, že je konec. Bude mi po všech smutno, ale ještě mě čekají doplňkové knihy a komiks Iko, takže ještě se s tímto úžasným příběhem nehodlám rozloučit :-)
I třetí díl Měsíčních kronik nezklamal a já si čtení Cress užívala do poslední stránky. Těch šest set stran uběhlo strašně rychle, moc jsem se bavila, bála se o hlavní hrdiny a přála jsem jim, aby jim vše vyšlo.
Cress sice byla někdy neznalá, naivní dívenka, ale k jejímu charakteru to sedí. Thorne se stává mou nejoblíbenější postavou, při čtení kapitol, kde je spolu s Cress, vykouzlil se mi úsměv na tváři :-)
Co dalšího bych psala, je to napínavé, pohodové (s mírnými zástavami srdce) a návykové čtení :-)
Musím přiznat, že Dokonalé stopy se mi líbily. Našlo se tam pár dlouhých pasáží, které bych vynechala, ale celkově to na mě udělalo dobrý dojem. Kniha je čtivou a napínavou jednohubkou, se kterou rádi strávíte čas.
Postavu Luca Callanacha jsem si oblíbila a jsem zvědavá na jeho vývoj v dalších dílech.
Brzké odhalení vraha mi nijak nevadilo, bylo zajímavé a děsivé, proč to dělá a jak to vše promýšlí. Skotské prostředí více umocnilo atmosféru příběhu.
Za mě mohu doporučit a vzhůru na další díl :-)
Sérii Divotvůrce řadím mezi mé nejoblíbenější série a s třetím dílem mě to baví víc a víc.
U Kellena došlo k vývoji jak v jeho osobnosti tak i schopnostech, takže jsem zvědavá na jeho cestu v dalším dílu. U Ferius nám bylo odhaleno něco z její minulosti, ale pořád její postava zůstává zahalena tajemstvím a ještě nás může v mnoha věcech překvapit. Charakter kočkoveverčáka Reichise je pořád stejný a já jsem za to ráda, i když je drzý, lační po krvi a očních bulvách, prostě ho miluji.
Kniha se mi velice líbila, byla svižná, vtipná, akční s mnoha zvraty v ději. Opět jsme se podívali do jiné země, která byla zajímavá a že autor si dal práci s jejím popisem.
A nyní už jenom čekat na další díl Spoutávač :-)
Když jsem začínala číst tuto sérii, rozhodně jsem nečekala, že mi tak přiroste k srdci. Už chápu proč má tolik fanoušků a já jsem ráda, že můžu být jedním z nich.
I když druhý díl je už o něco delší než první, díky čtivému stylu a hlavně napínavému ději se kniha četla sama. Díky tomu, že kapitoly byly vyprávěny z pohledu více postav, příběh se rychle posouval dopředu a mohli jsme sledovat různé cesty hrdinů, které se nakonec překřížily.
Cinder jsem si oblíbila a potěšil mě její vývoj v příběhu. Kapitán Thorne je kapitola sama o sobě, tohohle pohledného a vtipného lapače na ženy si nešlo neoblíbit.
U Scarlet a Vlka bylo hned jasné, že musí být spolu a já jim to hodně přála.
Jsem zvědavá, jak si hrdinové budou počínat v nadcházejících dílech, už se těším :-)
Na druhý díl ze série Naturalisty jsem se moc těšila a nemohla jsem si ho nechat uniknout.
Co se velmi povedlo je nádherná, mráz nahánějící obálka, která nemá chybu.
Jako u Šelmy mě bavilo Theovo vyšetřování a jeho metody k dopadení vraha. Jen někdy jsem měla potíž se v těch odborných pasážích orientovat a pochopit je.
Hračkář byl dobře napsán a jeho činy byly odporné, stejně tak i jeho charakter, který byl zvrácený a děsivý.
Konec není tak nabytý jako u Šelmy, ale je věrohodnější. Kniha mě nezklamala a těším se na další díl :-)
Jedna z mých oblíbených scifi sérií je u konce a já jsem ráda, že jsem mohla být součástí tohoto příběhu. Sám autor na konci naznačuje možnost napsání dalšího pokračování, které bych si nenechala ujít.
Velice mě potěšily kapitoly z jiné planety, kam na konci druhého dílu nedobrovolně skončili naši hrdinové. Bylo to zajímavé čtení o Ektech a jejich zvycích, sociálním uspořádání či jejich filozofii nevměšování se do věcí cizích planet.
Kniha rychle ubíhala díky její struktuře textu, takže ani na potřetí nesměly chybět výňatky ze zpráv, dokumentů nebo záznamy z akcí.
Je to uspokojivé ukončení této série a ukazuje na to, že jenom my lidé si můžeme sami za zničení Země, ke kterému již dochází.
Zlatá klec určitě nebude patřit k mým oblíbeným young adult seriíím, ale s dalším dílem jí dám určitě šanci.
Špatné čtení to není; dystopický svět, magie a pracovní tábory, to vše jsem si nedovedla představit pohromadě, ale ve výsledku to vše do sebe zapadalo. Líbily se mi kapitoly vyprávěné z pohledu několika postav, příběh tak nebyl jednotvárný.
Co mně vadilo, byly některé nedotažené myšlenky samotného konceptu knihy, některé počiny postav, které by měly nějak zasáhnout děj, vůbec neměly na posun příběhu vpřed žádný vliv. Možná se to změní ve druhém díle, tak si na něj počkám.
Četla jsem lepší young adultovky, ale tohle vyloženě špatné nebylo. Námět knihy je skvělý, jen zpracování trochu pokulhává. Knize by neuškodilo, kdyby byla trochu delší, připadalo mi, že některé věci jsou nedotažené a příběh se mi zdá neucelený. Autorka mohla i rozvinout některé časové portály, do kterých by hrdinové případně mohli zabloudit.
Za tak krátkou dobu jsem si nenašla k hlavní hrdince Winter žádnou cestu, Henry byl fajn a o to víc mě mrzelo, jak to skončilo.
Konec je hektický, sice akční a napínavý, ale uspěchaný. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, je to taková milá jednohubka :-)
Co mně vadilo nejvíce, byly chyby v textu!
Sovu jsem měla v hledáčku už hodně dlouho, ale ne a ne se k ní dostat. Až nyní si ke mně našla cestu.
Musím říct, že první díl se mi líbil o něco více. Tohle pokračování nebylo špatné, ale vadilo mi tam, když na něco přišli, trochu tu informaci nastínili a potom jsem si musela několik kapitol počkat, co vlastně vypátrali.
Jak se mi v jedničce líbil vztah Munch/Mia, tady se to nějak rozpadalo a Mia mi někdy lezla na nervy.
Zápletka příběhu je sice trochu zamotaná, kniha byla napínavá, místy i mrazivá a svoji úlohu k ukrácení času splnila.
Kniha mě mile překvapila, jakmile byla v knihovně k dostání, neváhala jsem a půjčila si ji.
Na okraji je oddychová, lehce napínavá detektivka. Inspektorka Charlie Lagerová byla fajn postava a vedle vyšetřování jsme se dozvídali o jejím životě a osobnosti.
V knize se najde i pár překvapivých momentů, zvlášť konec, takže kniha poutá vaši pozornost po celou dobu.
Na druhý díl ze série Fabiana Riska jsem se těšila a i když tato kniha předchází Oběti bez tváře, nijak mi to nevadilo.
Díky krátkým kapitolám se to četlo moc dobře, bylo to napínavé, svižné. Žádné zbytečné popisné pasáže nebo dlouhé dialogy. Místy to bylo s vraždami už trochu přehnané, ale celý ten příběhový propletenec se nakonec rozluštil a vyšlo z toho nemalé překvapení.
Kniha mě nezklamala a kdo má rád plno vražd a jejich komplikované vyšetřování, měl by po knize sáhnout :-)
Ani tato kniha od Kasie West nezklamala. Moc mě to bavilo. Kniha měla plynulý děj, našlo se tam i pár trefných témat dnešní doby.
Knihu hodnotím jako pohodovou, čtivou, mile romantickou jednohubku, která vám vykouzlí úsměv na tváři.
A mě jistě čeká další autorčina kniha, na kterou se těším :-)
Po přečtení této knihy se určitě vrhnu na autorčiny další knihy, protože se mi to moc líbilo. Knihovna je mým oblíbeným místem a v příběhu hraje velkou roli, kde se hlavní hrdinové seznámí.
Příběh mě bavil od začátku až do konce. Je to odlehčené, vtipné, romanticky nevtíravé, a vůbec jsem měla problém knihu odložit, protože mi s tak laskavým příběhem bylo vážně fajn.
Když jsem otočila na další stránku s tím, že to pokračuje, najednou byl konec, to mě asi nejvíc mrzí :-)
Sezdány válkou je milá, odpočinková kniha. Tyhle typy knih nečtu, kniha za mě nebyla špatná, ale číst znova už ji nebudu.
Místy byl příběh až povrchní a plytký, moc zaláskovaný, opakovaly se tam stejné myšlenky hrdinek a neměla jsem ani chuť, ty pasáže dočíst.
Co mě zaujalo, byly popisy práce armádních sester a jejich soužití v polních nemocnicích, kde musely čelit hrozným podmínkám a při tom se snažit zachránit životy vojáků. Za to ty ženy si zaslouží velký respekt.
Takové typy knih běžně nečtu, ale něco mi říkalo, že přečtení knihy nebudu litovat. Příběh plyne jako voda v řece, ke které měly vztah děti, jež byly odloučeny od svých rodičů a domova, aby se staly loutkami k dosažení moci a peněz.
Kniha je nádherná, smutná a šokující. Doteď jsem neměla tušení o Georgii Tannové a jejím nelidském obchodování s dětmi, proto i oceňuji poznámku autorky na konci, kde vše vysvětlila.
Takže knihu moc doporučuji, ale při čtení vás jistě mnohokrát zabolí srdce nad osudy dětí, které musely podstoupit neuvěřitelná muka.
Co si kniha vůbec nezaslouží, je plno chyb, které přímo bijí do očí a knihu to znehodnocuje.
Na prvotinu si myslím, že kniha není vůbec špatná, ale že to je pecka, se taky říct nedá. Pro mě to bylo oddychové čtení, vcelku napínavé s postupným odhalením dávné tragédie.
Více se mi líbily kapitoly z minulosti i lépe se mi četly. V knize se najde i pár
věcí, které by chtěly trochu rozvinout, příběh pak působí nedotaženě.
Za mě to není žádný trhák, ale kteří mají rádi řešení starých vražd a tajemství, tak se to bude líbit :-)
Od autorky jsem již přečetla Velké maličkosti a ty se mi líbily. Vypravěčku jsem měla na svém wishlistu už dlouho, to čekání se ale vyplatilo, protože to je výborná kniha se silným tématem.
I já jsem měla na začátku problém se do příběhu začíst, ale postupně se to srovnalo a kniha lehce odsýpala. Ač kapitoly ze života Minky se četly nejlépe, byly právě emocionálně nejtěžší. Při čtení těchto kapitol jsem si jen těžko mohla představit, jakými zvěrstvy si lidé museli projít a poté celý život s takovým traumatem žít.
Konec mě v jedné věci nepřekvapil, tu jsem vytušila a ta se také potvrdila.
V dohledné době si opět něco přečtu od J. Picoult, protože je výborná spisovatelka.
Jelikož jsem si knihu nevybrala k maturitě a ani jsem nijak zvlášť neměla potřebu si ji přečíst, teď přišla doba, kdy už jsem o něco starší a knihu jsem si chtěla z nějakého důvodu přečíst.
S čistým svědomím dávám pět hvězd, je to nadčasové až z toho běhá mráz po zádech, svět je tak beznadějný a krutý. Co mi dělalo trochu problém, byly kapitoly z Knihy, které byly složitější na pochopení. Konečná část příběhu byla emočně i psychicky vybroušená a poslední věta to dovršila.
Na druhý díl ze série Čáry života jsem se hodně těšila. První díl se mi líbil, takže byla otázka času, kdy si dvojku přečtu.
Kniha se mi líbila méně než první díl, ale ráda jsem se vrátila do prozářené galaxie proudem s planetami, které mají jedinečnou kulturu či prostředí.
Ne že by mě díl nebavil, ale první díl shledávám lepším. Kniha je celkově moc hezky napsaná s originálními výrazy, má plno překvapivých momentů a příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, takže to není monotonní.
Koncem jsem se nechala překvapit, protože jsem neměla tušení, jak to dopadne. Ale konec se povedl a já nelituji, že jsem si sérii přečetla :-)