Luccinda
komentáře u knih
Převážně zdvořilý Leopold
Michal Viewegh
Pokud už jste něco od Michala Viewegha četli, tak asi víte, co od jeho knížek očekávat. A přesně to také dostanete. Převážně zdvořilý Leopold je zkrátka příjemná oddechovka, která je napsaná tak lehce a čtivě, že tou knížkou přímo prolítnete. Jen místy jsem se pozastavovala nad některými událostmi, které byly tak šílené a absurdní, jak to umí napsat jenom Viewegh. A mně jeho humor zkrátka sedí!
Snad jediná věc, která mi na knížkách Michala Viewegha vadí, jsou četné vulgarismy, které mi tam přijdou celkem zbytečné. Autor také z mně neznámého důvodu začal do přímé řeči cpát anglicismy, což se ale k postavám vůbec nehodí. Nechci nijak podceňovat české čtyřicátníky, ale nepřijde mi, že by bylo běžné, aby mezi sebou běžně rozmlouvali v angličtině.
Jinak jsem ale od knížky dostala přesně to, co jsem od ní očekávala, tedy odpočinkovou četbu, která možná neoplývá hlubokými myšlenkami, ale zaručeně se u ní pobavím!
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Medvěd a slavík je knížka skrz naskrz protkaná pohádkami a legendami, velkou roli má v příběhu také slovanská mytologie, díky které se příběh částečně přehoupl z historické fikce do žánru fantasy. Originální námět podtrhuje netradiční prostředí tajemného Ruska v období krutých mrazů a věčného sněhu, do kterého je zasazen příběh o rodině žijící uprostřed lesů, kde se musí potýkat nejen s nepřízní počasí, ale také s nadpřirozenými silami. Autorce se skvěle podařilo využít veškerého potenciálu a stvořila působivý lyrický příběh s nádhernou pohádkovou atmosférou, který si nejvíce užijete tehdy, pokud ho budete číst za dlouhých zimních večerů.
Někomu by mohl vadit lyrický styl psaní a pomalejší způsob vyprávění, v tomto ohledu bych knížku přirovnala třeba ke Snílkovi neznámému. Nicméně si myslím, že Medvěd a slavík je přece jen trošku lépe stravitelný, jen je třeba počítat s tím, že příběh neplyne tak rychlým tempem, jak jste u young adult pravděpodobně zvyklí. Já jsem si naopak tento trošku popisnější styl psaní nesmírně užívala a hrozně mi to sedělo k tomu pohádkovému příběhu a tajemné atmosféře.
Hlavní hrdinku Vasju si zaručeně zamilujete! Líbilo se mi nenásilně feministické vyznění jejího charakteru, jak se Vasja vzpírala zavedenému systému a představám, co by dívka jejího věku správně měla dělat a jak by se měla chovat. Díky ní také více poznáváme všechny mýtické bytosti, jako jsou víly, lesní duchové, vodníci, upíři či domovojové. Slovanská mytologie mi doteď nebyla vůbec blízká a jsem ráda, že jsem se s ní mohla v knížce Medvěd a slavík lépe seznámit.
Diabolik
S. J. Kincaid
Hned v prvních kapitolách si mě Nemesis jakožto hlavní hrdinka naprosto získala. Bavilo mě pozorovat, jak reaguje na různé situace a jaký je její vztah k Sidonii – člověku, pro kterého byla stvořena. Co mě naopak ve čtení trošku brzdilo byl pomalejší rozjezd celé knížky. Příběh se dostal pořádně do tempa až někde v polovině, do té doby jsem měla pocit, že čtu spíše průměrnou youngadultovku s trošku originálnějším námětem. Druhá polovina knížky ale všechno změnila!
Prakticky celou druhou polovinu, tedy nějakých 200 stran, jsem přečetla prakticky na jeden zátah. Autorka nešetřila nečekanými a šokujícími dějovými zvraty a ke konci už jsem si opravdu netroufla odhadovat, jak by příběh mohl dopadnout. Navíc bylo skvělé sledovat postupnou proměnu Nemesis a jejího myšlení, bavila mě i romantická linka, která byla do příběhu velmi přirozeně zakomponována. Samotný konec byl perfektně vymyšlený, už dlouho jsem nebyla se závěrem knížky tak spokojená, jako právě u Diabolika.
Zaslíbená Země Nezemě 1
Kaiu Širai
Mangu jsem chtěla zkusit už delší dobu a jsem ráda, že jsem se k tomu konečně dostala. Zaslíbená Země Nezemě je jednou z nejpopulárnějších manga sérií současnosti, takže jsem se rozhodla začít právě s ní, a myslím, že jsem nemohla udělat lépe! Jako první bych chtěla pochválit kresbu a celkové uspořádání „okýnek“ na stránce (nevím, jestli to má nějaký odborný název, v tomhle jsem vážně úplný začátečník). I pro mě jako naprostého laika bylo poměrně jednoduché začít se v obrázcích a v textu ihned orientovat, brzy jsem si zvykla i na specifický způsob čtení zprava doleva. Trošku větší problém mi ale dělalo kromě textu věnovat pozornost i kresbám, ze začátku jsem měla tendenci jen přeskakovat od jednoho textu ke druhému a obrázků jsem si skoro nevšímala. Postupem času jsem se ale dokázala začíst a vnímat u toho i obrázky, zbytek knížky jsem si pak užila mnohem víc.
Příběh je poměrně jednoduchý, chvílemi jsem měla pocit, jako bych četla knížku pro děti. Jakmile se ale na scéně objevili démoni, byla jsem rychle vyvedena z omylu. Celkově jsem byla hodně překvapená z toho, jak moc byl příběh temný a strašidelný, tohle jsem totiž opravdu nečekala.
Nemyslím si, že by se ze mě mohl někdy stát skalní fanoušek mangy, při čtení mi hodně chyběly popisy prostředí nebo propracovanější zápletka. Do postav jsem se nedokázala vcítit jako při čtení klasického románu, takže ve výsledku pro mě byla tahle knížka jen chvilkovým rozptýlením, které skončilo dřív, než mi na čemkoliv z příběhu začalo záležet. Nicméně věřím, že si na tento formát postupně zvyknu a další díly, ať už této, nebo jiné mangy se mi budou líbít čím dál víc.
Krutý princ
Holly Black
Tak tohle byla pecka! Knížka byla od samého začátku velmi čtivá, stránky mi doslova mizely pod rukama. V celém příběhu bylo velké množství dějových zvratů, které jsem většinou vůbec nečekala a absolutně jsem si netroufla odhadovat, jak by to celé mohlo skončit. Koncept vílího dvora je v Krutém princovi moc hezky zpracovaný a já jsem si ten svět prostě zamilovala. Hlavní hrdinka byla naprosto úžasná - sebevědomá, nebojácná, šla si za svým (občas i přes mrtvoly) a hlavně to měla v hlavě srovnané. Zalíbil se mi i Cardan a doufám, že v dalších dílech dostane ještě více prostoru. Doporučuju!
Ztracený vévoda z Wyndhamu
Julia Quinn
Ačkoliv jsem si nemyslela, že bych někdy chtěla zkusit cokoliv z žánru historických romancí, s příchodem Bridgertonových se všechno změnilo. A když jsem tuhle sérii dočetla, začal mi ten pravidelný přísun jednoduchých romantických oddechovek docela chybět. Naštěstí má ale Julia Quinn těch sérií v zásobě ještě spoustu a Vévodové z Wyndhamu jsou jednou z nich.
Ztracený vévoda z Wyndhamu je prvním dílem duologie, která už kdysi v češtině vyšla, teď ale dostává nový kabátek, aby ladila právě k sérii Bridgertonovi. A pokud jste si autorčiny knížky oblíbili tak jako já, ani tento příběh vás určitě nezklame. Je to opět neskutečně milé a odpočinkové čtení, taková jednohubka, u které zapomenete na všechny starosti a necháte se vtáhnout do světa anglické smetánky. Knížka sice není ničím výjimečná a nemůžu říct, že bych si jí po vzoru Bridgertonových nějak oblíbila, ale vlastně jsem od ní dostala přesně to, co jsem očekávala. Takže já jsem naprosto spokojená.
Moje pravda
Yasmin Rahman
Předchozí autorčinu knihu Co jsme si nikdy neřekli stále považuju za jednu z nejlepších YA contemporary, co jsem kdy četla. A jsem ráda, že jsem přesně tak silný, emotivní a skvěle napsaný příběh dostala i v románu Moje pravda.
Novinka autorky muslimského původu se tentokrát věnuje tématu domácího násilí. Hlavní hrdinka Amani vyrůstá ve zdánlivě dokonalé rodině. Dokonce ani její nejlepší kamarádka Huda netuší, že Amani musí každou noc utěšovat mladšího brášku, zatímco z ložnice rodičů slyší rány a maminčin pláč. Je pravda, že Huda Amani trochu závidí, sama totiž vyrůstá u pěstounů, kterým se má zanedlouho narodit miminko a Huda má strach, že by mohla svou rodinu ztratit.
Yasmin Rahman zkrátka umí psát knihy, které ve vás něco zanechají. Díky skvěle vykresleným postavám máte pocit, jako byste ten příběh prožívali spolu s nimi. Není to snadné čtení, ale důležité ano. Obě autorčiny knihy vám můžu jen a jen doporučit!
Transcendence
Jewel E. Ann
Tohle byl jeden z nejoriginálnějších romantických příběhů, co jsem kdy četla. Trošku mi připomněl knížku Jediné pravé lásky od Taylor Jenkins Reid, ale spíše než kvůli dějové lince to bylo kvůli pocitu, jaký ve mně knížka při čtení vyvolávala.
I v Transcendenci stojí hlavní hrdinka Swayze mezi dvěma muži. Její přítel Griffin byl prostě sympaťák. Toho jsem si strašně oblíbila, k Swayze se choval moc hezky, zároveň ale v jejich vztahu nechyběla divokost a vášeň. Pak tu byl Nathaniel, který ve Swayze poznal svou kamarádku z dětství, svou osudovou lásku, která ale bohužel v mládí tragicky zemřela. A i Swayze si začne záhadně vybavovat podrobnosti z Nathanielova života, věci, které se staly ještě před jejím narozením.
Upřímně, sama nevím, jak bych se k téhle situaci postavila, být na místě hlavní hrdinky. Oba muži byli prostě úžasní a já jsem si je neskutečně oblíbila. Čtení mě moc bavilo a obrovský zvrat na konci knihy mě přiměl netrpělivě vyhlížet pokračování, na které se neskutečně těším!
Vždycky Jane
Jenn Bennett
Když se řekne letní romance, jako jedna z prvních knih mi naskočí Kudy ke hvězdám od Jenn Bennett. Tu stále považuji za jednu z nejlepších romantických knih, co jsem kdy četla. A ačkoliv i další knihy téhle autorky mají své kouzlo, už nikdy mě žádná tak moc neokouzlila.
Vždycky Jane je za mě bohužel úplně nejslabší kniha Jenn Bennett. Nepotkala jsem se tu vlastně s ničím - hudební prostředí mi není nijak blízké, hlavní hrdinka byla hodně nevýrazná a vlastně mě moc nebavila ani romantická linka. Jediné, co se knížce nedá upřít, je čtivost. Ale na té se dobrý příběh stavět prostě nedá.
Otka: Ošklivá tlustá kamarádka
Kody Keplinger
Tuhle knížku jsem měla na svém TBR tak strašně dlouho, že už jsem přestávala doufat, že se k ní někdy dostanu. Nakonec mi k tomu dopomohla červnová losovačka a já jsem měla velkou radost, zároveň jsem se ale i trošku bála, že oproti dnešním youngadultovkám už to nebude tak dobré. Ale nakonec to bylo přesně naopak.
OTKA vyšla v originále už v roce 2010 a je to na tom prostě znát. Knížka mě okamžitě vrátila do doby, kdy mi bylo "náct". Atmosféra středoškolských večírků, parta kamarádek, diskotéky, problémy s rodiči... Pokud je vám stejně jako mně, je velká pravděpodobnost, že vám tenhle svět bude povědomý.
A mně to neskutečně bavilo. Jak ta doba, tak i samotný příběh. Romantická linka od nenávisti k lásce je moje oblíbená a tady to prostě všechno fungovalo, chemie mezi postavami byla výborná a já jsem se od knížky nedokázala odtrhnout. Popravdě nevím, jak by tenhle příběh obstál u dnešních teenagerů, ale já jsem si ho opravdu užila.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Čajovna v Tokiu se sice nezařadí mezi mé oblíbené díly téhle série, Romantické útěky mi přesto začínají přirůstat k srdci. Tím, že už přesně vím, co od autorky čekat, začínám se na každé další zamilované cestování těšit víc a víc. A ačkoliv Japonsko nepatří mezi mé vysněné destinace, i tak jsem si tento výlet na druhý konec světa užila.
Hlavní hrdinové mi tentokrát nijak k srdci nepřirostli, Fiona byla na můj vkus příliš nejistá a opatrná, Gabe mě zase vytáčel svým chováním. Chemie mezi nimi ale kupodivu fungovala, což je pro dobrou romantickou linku stěžejní. Takže v tomto ohledu jsem spokojená.
A líbily se mi také odkazy na japonskou kulturu a kuchyni. Autorce se opět podařilo vytvořit příjemnou atmosféru, takže vám nezbývá než se ponořit do příběhu a vychutnat si Japonsko alespoň takto na stránkách knihy.
Hymnus pro Lokiho
Joanne Harris
Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlela, jestli po knize sáhnout. Rozhodně se nemůžu řadit mezi fanoušky severské mytologie a ani postava Lokiho mi nijak blízká není (to se však po přečtení téhle knížky změnilo!). Nakonec mě přesvědčila nádherná obálka s ještě krásnější ořízkou, která mi teď může zdobit knihovnu. Tohle se opravdu povedlo!
A jsem moc ráda, že jsem si Hymnus pro Lokiho přečetla. Je pravda, že na styl vyprávění jsem si musela chvilku zvykat, ale jakmile jsem se do čtení ponořila, už jsem nedokázala přestat. Knížku vypráví samotný Loki, takže to byla opravdu zábava. Jeho příběh jsem částečně znala díky knize Srdce čarodějky, ve které vystupuje Angrboda, Lokiho milenka a matka jeho tří dětí. Hymnus pro Lokiho mi tak celý příběh krásně doplnil, což bylo na tom celém asi to nejlepší.
Ahoj krásko
Ann Napolitano
V knížce Ahoj krásko sledujeme životy čtyř sester, z čehož pramení i časté přirovnávání tohoto románu ke knížce Malé ženy. Také samotný příběh na tuto klasiku opakovaně odkazuje, což mi přišlo zajímavé a nápadité.
Pokud máte rádi rodinné ságy a libujete si v komplikovaných vztazích a těžkých životních osudech, pak vám román Ahoj krásko můžu jen a jen doporučit. V knížce se objevuje celá řada těžkých témat, příběh je velmi komplexní a autorka si dala hodně záležet při vytváření charakterů postav.
Musím se však přiznat, že já jsem si příběh neužila tak, jak bych doufala. Při čtení jsem zjistila, že ve mně knížka nedokáže vyvolat žádné emoce. Osudy postav mi byly víceméně lhostejné, asi to bylo i tím, že jsem si k nim nedokázala vytvořit žádný vztah. Je to ale čistě můj osobní problém s autorkou, to stejné jsem totiž zažívala i u předchozího autorčina románu Milý Edwarde. Z toho plyne i moje slabší hodnocení, vy ale knížku určitě zkuste! Jsem si jistá, že většina čtenářů z ní bude nadšená.
Pravidla hry
Neal Shusterman
Novinka krále dystopií a tentokrát standalone. Neal Shusterman opět přišel s perfektním námětem - cestováním mezi dimenzemi. Aneb co všechno se v alternativních vesmírech může pokazit. No, je toho opravdu spousta.
V knize se objevuje hned několik vážných témat, tím stěžejním je pak rasová segregace, která je v USA i v současné době bohužel stále patrná. Na kloub se tomu snaží přijít hlavní hrdina Ash, který mi zpočátku nebyl příliš sympatický, během příběhu však přišel velkým vývojem a nakonec jsem si ho oblíbila. A palec nahoru také za velmi netradiční romantickou linku, ta mě opravdu bavila!
Oheň a ruda
Olivia Hawker
Tento historický román odehrávající se ve druhé polovině 19. století poskytuje zajímavý pohled na životy mormonů v USA, zároveň se ale jedná o velmi silný příběh tří žen, které se provdaly za jednoho muže.
Ačkoliv mi náboženství a víra nejsou příliš blízké, knížky s touto tematikou vyhledávám. Konkrétně s mormonskou vírou jsem se setkala v knize Vzdělaná, kde mi tento způsob života přišel naprosto šílený, proto jsem se o něm chtěla dozvědět více.
Román Oheň a ruda mě v tomto ani v žádném jiném ohledu nezklamal, dostala jsem přesně to, co jsem od něho očekávala. Knížka se skvěle četla, příběh byl plný silných momentů a všechny tři hlavní hrdinky jsem si neskutečně oblíbila. Za sebe vám tedy knížku můžu jenom doporučit!
Samotářka
Karen Lynch
Mám za sebou třetí díl YA fantasy série Nezdolná a ačkoliv nás ještě další knihy z tohoto světa čekají, příběh z pohledu Sary je v této trilogii ukončený. Samotářka byla vcelku povedené finále, hlavně první polovina byla mega akční a napínavá, přečetla jsem ji prakticky na jeden zátah.
Druhá polovina knížky už byla podstatně slabší. Nic moc se v příběhu nedělo a na nějakou dobu mě to čtení úplně přestalo bavit, než to těsně před koncem opět získalo spád. Myslím, že téhle sérii nejvíc ubližuje rozsah jednotlivých knih. 500 stran je na tento žánr prostě hrozně moc a bylo znát, že autorka už místy prostě nemá o čem psát a dost se opakuje. Jediné štěstí, že jejím knížkám nechybí čtivost.
Útočiště
Karen Lynch
Tahle série vás zaručeně vrátí do doby začátků young adult fantasy. I u druhého dílu jsem se cítila, jako bych znovu četla mé oblíbené série, jako bylo třeba Stmívání nebo Nástroje smrti. S tím se ale pojí i to, že se v Útočišti objevila hned celá řada klišé spojených s tímto žánrem. Proto mě většina dějových zvratů v knize nechávala chladnou a občas jsem nad nimi i protáčela oči, ale to k tomu prostě patří a neberu to jako minus.
Ačkoliv se Útočiště opět skvěle četlo a byly chvíle, kdy jsem se od knihy nemohla odtrhnout, po dočtení ve mně zůstal pocit, že to byl vlastně ukázkový vycpávkový druhý díl. Nic moc zajímavého se tu nestalo, jen se teda konečně rozjela romantická linka, která mi v prvním díle chyběla. Nezdolná mě ale přece jen bavila o trochu více.
Pozoruhodná cesta domů
Dan Gemeinhart
Po middle-grade sáhnu spíše výjimečně, proto je zvláštní, že se mi tak často podaří narazit na silný a nezapomenutelný příběh, který si užijí nejen děti, ale i dospělí. Přesně to je i případ románu Pozoruhodná cesta domů. Ten mě kromě anotace zaujal také nádhernou obálkou, která se k příběhu neskutečně hodí.
Tahle knížka má v sobě všechno. Dobrodružství, radostné chvíle, smutné a dojemné momenty, sílu rodiny i přátelství a dokonce i špetku napětí. O vážná témata tu také není nouze. A jak postupně odkrýváte minulost Kojotky a Rodea, tím více vám přirůstají k srdci. Stejně jako další postavy, které se k nim v průběhu cesty přidají. Nemám co vytknout. Bylo to krásné, laskavé čtení, které bude mít navždy místo v mojí knihovničce.
Sexuální výchova na 120% 1
Kikiki Tataki
To je taková škoda, že tahle manga neexistovala, když jsem byla mladší. Třídílná série zábavně a velmi otevřeně odpovídá na otázky týkající se sexu, ochrany, konsentu, menstruace, genderové identity, masturbace a spousty dalších. Dozvíte se tu zkrátka všechno, co potřebujete, abyste mohli vést zdravý sexuální život.
Za sebe můžu jen doporučit! A to i dospělým, kteří se z téhle mangy také můžou leccos dozvědět. Mluvím z vlastní zkušenosti. Skvělé to bylo a jsem moc ráda, že u nás takovéhle knihy vychází.
Zajatkyně
Sarah Rivens
Řeknu to takhle. Některé příběhy by na tom Wattpadu mohly zůstat. Co to jako mělo být? Dark romance totiž určitě ne. A to si myslím, že jsem byla připravená na všechno. Vlastně mi ani nevadila ta toxicita ve vztahu hlavních postav, fyzické i psychické násilí ani vyhrožování smrtí, ale kde sakra byla ta romantika? Ne, vážně. Tam byly tak tři, možná čtyři líbačky za celou knihu, to je všechno. Jako pardon, ale to je fakt málo.
Já jsem už od začátku tak trochu tušila, že to bude průšvih. Na 50. straně jsem váhala, jestli nemám knihu odložit, obzvlášť když jsem viděla, kolik mi toho ještě zbývá. A bohužel, tohle bylo 472 stran utrpení. Ten příběh byl totálně o ničem. Highlightem pro mě bylo, když si náš páreček přivedl domů psa. Ten pes byl fajn. Škoda, že to aspoň celé nevyprávěl ten pes, myslím, že by se můj čtenářský zážitek určitě zlepšil.
