Luccinda
komentáře u knih
Nyxia
Scott Reintgen
Hned na první stránce mě knížka vyloženě vcucla do příběhu, neměla jsem absolutně žádný problém se začíst. Zásluhu na tom má především hlavní hrdina, který si od samého začátku jde tvrdě za svým, má to v hlavě srovnané a ví naprosto přesně, co chce. Postupem času se blíže seznamujeme s prostředím vesmírné lodi a s Emmettovými "soupeři", díky čemuž jsem měla pocit, že se v knížce stále něco děje. Samotný příběh mi přijde neskutečně originální a naprosto skvěle vymyšlený, tajemná hmota Nyxia mu dodává tu správnou (tajemnou) atmosféru a mimozemská planeta je už jen pomyslnou třešničkou na dortu. A přesně v ten moment, kdy by se mohlo zdát, že děj knížky začíná být trošku stereotypní, BUM! Přijde zvrat jak blázen, a pak další a další. Na konci knížky jsem už vůbec nevěděla, čemu mám vlastně věřit, závěr potom skvěle naladí na pokračování, které bych už moc ráda držela v ruce...
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Autorčina kniha U severní zdi patřila k tomu nejlepšímu, co jsem za minulý rok přečetla. Byl to opravdu silný a nezapomenutelný příběh, který mi přiblížil spoustu důležitých událostí naší historie. Něco podobného jsem očekávala i u knížky Prameny Vltavy a bohužel, v tomto ohledu jsem lehce zklamaná.
Ačkoliv se tu autorka do určité míry také pustila do historické tematiky, bylo to jen velmi zlehka. Stěžejním bodem příběhu je pak vyšetřování smrti mladé dívky. A tady mi zkrátka nesedl styl vyprávění. Kvůli neustálému přeskakování v čase jsem se v příběhu hrozně ztrácela, za chvíli už jsem nevěděla, kdo je kdo a jak s případem souvisí. Po nějaké době jsem se naštěstí zorientovala a rozuzlení příběhu bylo opravdu překvapivé, to můj dojem z knížky ale bohužel nezlepšilo.
Na ledě
Hannah Grace
Icebreaker asi nemohl minout žádného čtenáře romantických komedií, i já jsem po knížce několikrát pokukovala už v angličtině, nakonec jsem počkala na český překlad, který se mi díky @knihkupectvi_luxor dostal do rukou ještě před vydáním. A bylo to fakt boží! Vloni jsem byla takhle nadšená z knížky Co už nikdy nepřebolí od Lucy Score, letos jsem si úplně stejně zamilovala Na ledě od Hannah Grace.
U romantických komedií s rozsahem nad 400 stran vždycky zpozorním a říkám si, jestli to přece jen nebude už trošku natahované a zdlouhavé. Ale tady jsem se nenudila ani chviličku. Knížku jsem zhltla na posezení během jednoho odpoledne a skvěle jsem se při čtení bavila.
Sportovní prostředí bylo naprosto skvělé, oblíbila jsem si vedlejší postavy a perfektní byla také chemie mezi hlavními hrdiny. Je pravda, že těch erotických pasáží tu bylo fakt hodně, až jsem si říkala, jestli náhodou nečtu už trošku jiný žánr. Ale vůbec mi to nevadilo, protože byly napsané na jedničku.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Romány Ali Hazelwood jsem si naprosto zamilovala. Baví mě akademické prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají, stejně jako humor, kterého je v jejich knížkách dostatek, a také postavy, které mají vždy své kouzlo. To stejné platí i o autorčiném prvním young adult románu Šach a mat.
Pokud jste se báli, že Šach a mat nebude tak dobrý jako autorčiny knížky pro dospělé, bylo to úplně zbytečné. I tenhle příběh byl naprosto boží. Jen se místo univerzity a výzkumných pracovišť ocitáme v prostředí šachových turnajů. A bylo to snad ještě lepší.
Líbilo se mi, že šachy hrají v příběhu opravdu velkou roli. Jsou tu popsány všechny důležité hry a turnaje, a to včetně jednotlivých tahů. Takže máte pocit, jako byste hráli spolu s hlavními hrdiny. A když už u nich jsme, Mallory s Nolanem byli prostě skvělí. Od začátku jsem jim fandila a těšila jsem se na každou jejich společnou chvilku. Nemám co vytknout, tohle bylo perfektní.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Obvykle příliš nevyhledávám povídkové sbírky, na kterých se nepodíleli různí autoři, ale na Dlouhou trať od Viktorie Hanišové jsem se moc těšila. Autorka napsala sedm povídek, které spojuje téma sebevraždy. A za sebe můžu říct, že až na jednu povídku byla tahle sbírka naprosto perfektní.
Bohužel mě zklamal hned první příběh Běžkyně na dlouhou trať. Ta byla na mě příliš obrazná a metaforická, přiznám se, že jsem jí úplně nepochopila. Ostatní povídky byly zkrátka skvělé. Mezi ty top patří Vrátíš se?, Manažerka a Zbytečný člověk. Každá zpracovává téma sebevraždy z trošku jiného úhlu pohledu, což je prvek, který se mi na povídkových sbírkách líbí - když se na jedno téma pohlíží z více úhlů. A Viktorii Hanišové se tohle povedlo na jedničku.
Štvrté krídlo
Rebecca Yarros
Naprosto chápu, proč je celý internet z Fourth Wing tak vedle. Tohle bylo tak skvělé čtení! Příběh mě od první strany naprosto pohltil. Bavila mě hlavní hrdinka Violet, která byla občas trošku neschopná, bavil mě nelítostný svět Basgiathské akademie, bavila mě romantická linka. A draci! Autorka měla celý svět tak dobře promyšlený, ale draci byli úplně nejlepší.
Trošku jsem se bála pustit se do pětiset-stránkové fantasy v angličtině, ale tohle se četlo úplně samo. V každé kapitole se něco dělo, takže mi dělalo problém knížku odložit byť jen na chvíli. A jak jsem se blížila ke konci, to už jsem napětím ani nedýchala. Tohle bylo zkrátka perfektní.
Nezdolná
Karen Lynch
Nezdolná představuje jakýsi návrat do minulosti v rámci žánru YA fantasy. Není se čemu divit, když v originále vyšla už v roce 2013. Při čtení se tak ve mně ozývaly příjemné pocity nostalgie a neskutečně jsem si tenhle skok zpátky v čase užila, aniž bych měla pocit, že už jsem něco podobného někdy četla.
Bavil mě příběh, bavila mě hlavní hrdinka a bavily mě i nadpřirozené bytosti, kterými se kniha jenom hemží. Upíři a vlkodlaci asi nikoho nepřekvapí, ale takoví trolové, démoni nebo víly (a tím myslím opravdové víly, ne víly ve stylu SJM), ty jsem tu teda nečekala. A autorka je do příběhu zakomponovala skvěle!
Ačkoliv má kniha přes 400 stránek, ani chvilku jsem se nenudila. Bylo to neskutečně čtivé od začátku až do konce, nechyběla akce ani různé dějové zvraty. Vlastně jediné, co bych prvnímu dílu vytkla, je romantika, které tam mohlo být na můj vkus trošku více, navíc tady se to vyloženě nabízelo. Ale snad se trochy té romantiky dočkáme ještě v dalších dílech, kterých má být celkem sedm. Druhý chystá Yoli na říjen.
Bál šílených žen
Victoria Mas
Námět byl zajímavý, zpracování už mi ale tolik nesedlo. Od knih z nakladatelství Odeon zpravidla očekávám nějakou přidanou hodnotu, téma, o kterém bych musela přemýšlet, nebo zkrátka příběh s nějakou hlubší myšlenkou. Osudy žen, které byly na konci 19. století z různých důvodů umisťovány do sanatoria Salpêtrière, byly sice smutné a těžké, o to víc mě ale mrzelo, že kniha celou dobu tak nějak klouzala po povrchu.
Chyběla mi tam pořádná zápletka, která by mi tehdejší společnost a problematiku šílených žen představila více do hloubky. Takhle se obávám, že po pár týdnech už si ani nebudu pamatovat, že jsem knížku četla, což se mi u odeonek běžně nestává. Bohužel, knížka ve mně nezanechala žádný hlubší dojem, proto ji hodnotím jako průměr.
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
Stieg Larsson rozjel sérii Milénium naprosto perfektně. Dvojice Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová je už prakticky ikonická, tyhle dva prostě nejde nemilovat. Když ale autor původní trilogie zemřel, v psaní dalších dílů pokračoval David Lagercrantz. A mně přijde, že se změnou autora se bohužel tak nějak vypařila i chemie mezi hlavními hrdiny. Při prvním čtení jsem to tolik nevnímala, ale teď napodruhé už se mi kvůli tomu knížka líbila mnohem méně.
A musím říct, že ani zápletka v tomto díle nebyla nijak oslnivá. Příběh se táhl, příliš negradoval a ani postavy to bohužel nezachránily. Pokud bych vám tedy měla něco doporučit, zůstaňte u původní trilogie, ta je opravdu skvělá a rozhodně stojí za přečtení. Dějová linka je uzavřená, takže vám nic neuteče, když nebudete v sérii pokračovat. Já si určitě zbylé dva díly poslechnu, ale spíše kvůli audio zpracování, které je v podání Martina Stránského prostě výborné.
Já, Smrt
Aleš Novotný
Tohle bylo mé druhé setkání s autorem, takže jsem věděla, do čeho jdu, přesto mě překvapilo, jak napínavá a neodložitelná knížka byla. Už dlouho se mi nestalo, že bych začala číst večer před spaním a v půl druhé ráno o dvě stě stran později kontrolovala hodiny a říkala si “ještě jednu kapitolu a pak už fakt musím jít spát”. Aleš Novotný se tak pro mě stal naprostým mistrem tohoto žánru a Já, smrt za mě pohodlně strčí do kapsy i naprostou většinu thrillerů “pro dospělé”.
Přestože se knížka řadí do young adult, bylo to hodně drsné čtení, zároveň se ale nemusíte bát, že by to byl nějaký krvák. Kromě čtivosti bych chtěla vyzdvihnout i mrazivou atmosféru, která ještě umocňuje zážitek ze čtení. Co ale dělá knihy Aleše Novotného tak jedinečné jsou vážná témata, která jsou do příběhu přirozeně zakomponována. Díky nim se ocitáme až na pomezí thrilleru a heavy contemporary.
V příběhu se vyskytuje velké množství postav, proto je nutné číst zpočátku opravdu pozorně. Jakmile je ale začnete více poznávat, dostanou se vám pod kůži. Každý z hrdinů řeší nějaký problém nebo má třeba za sebou těžkou minulost, takže je velmi snadné se do nich vcítit. Děj knížky je pěkně zamotaný, o to víc mě bavilo odhalovat všechny souvislosti. Tohle mě zkrátka bavilo a já nemám co vytknout, byla to opravdu pecka!
Smrt v ledu
Amy McCulloch
Thrillerů vychází každoročně tolik, že je těžké najít něco, co tu ještě nebylo. Autorce knihy Smrt v ledu se to ale podařilo. Příběh se odehrává v Himaláji na osmé nejvyšší hoře světa - nepálské Manáslu. Novinářka Cecily musí absolvovat výstup na samý vrchol hory, aby získala rozhovor se světoznámým horolezcem a nastartovala tak svoji kariéru. Že je něco špatně si uvědomí ve chvíli, kdy začnou členové jejich výpravy za podivných okolností postupně umírat.
Musím říct, že to prostředí se autorce podařilo vykreslit na jedničku. Od průběhu výpravy přes vybavení až po samotný výstup na horu, všechno bylo skvěle popsané a kdyby nebylo těch pár mrtvých, měla bych pocit, že čtu spíš nějaký dobrodružný román. Knížce ale rozhodně nechybělo napětí, i když větší spád nabral příběh až v poslední třetině. Konec byl možná maličko uspěchaný, mrzelo mě, že samotný výstup na vrchol Manáslu vzala autorka jen z rychlíku. Vesměs ale Smrt v ledu považuju za velmi povedený thriller.
Pamatuj na smrt
Aleš Novotný
U některých knih ani po dočtení pořádně nevím, co si o nich myslet, ale tady jsem už po první kapitole věděla, že to bude bomba! Úvod je pěkně dramatický a skvěle mě nalákal na zbytek příběhu, který také stál za to. Byla to jízda od začátku až do konce, knížka se četla výborně a bylo na ní hrozně moc znát, že jí napsal muž, což byla příjemná změna oproti jiným youngadultovkám.
Líbilo se mi prostředí, temná atmosféra i zápletka, ale vyzdvihnout musím zejména propracovanou psychologii postav. Hlavní hrdiny jsem si díky tomu neskutečně oblíbila, i když mě jejich chování někdy pěkně rozčilovalo, ale dá se říct, že se zkrátka chovali jako puberťáci. Skvělé bylo také zasazení vážnějších témat do příběhu, řekla bych, že se kniha pohybuje na pomezí YA thrilleru a heavy contemporary, což z ní dělá něco jedinečného a originálního. A já už se neskutečně těším na další knihu Aleše Novotného, protože Pamatuj na smrt mě vážně dostalo!
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Meč osudu mě bavil o tolik víc než první díl! Pustila jsem se do něho opět ve formě audioknihy a musím říct, že Zaklínač mi v téhle podobě neskutečně sedí. Meč osudu sice nemá už tak vymazlené zpracování jako Poslední přání, také se změnil interpret (místo Jiřího Dvořáka knihu čte Martin Finger), ale i tak to bylo boží.
Na změnu interpreta jsem si musela chvilku zvykat, ale nakonec mi Martin Finger v téhle audioknize opravdu seděl. Narozdíl od prvního dílu jsem byla mnohem méně zmatená, dokázala jsem se líp orientovat v postavách i ve světě, kde se povídky odehrávají.
Jako celek se mi Meč osudu líbil o dost víc než Poslední přání. Povídkový formát sice stále není můj šálek kávy, myslím, že bych si příběh Geralta více užila jako román, ale o to víc se těším na další díly téhle série.
Trochu jiná slečna Bridgertonová
Julia Quinn
Musím říct, že prequely k Bridgertonovým mají něco do sebe. Trochu jiná slečna Bridgertonová je už třetím dílem této série a i napotřetí jsem dostala knihu, která mě v mnoha ohledech překvapila. Líbí se mi, že se každý z prequelů odehrává v jiném prostředí, než na jaké jsme zvyklí třeba z původní série Bridgertonovi. Skandál na spadnutí je z lékařského prostředí, jelikož hlavní hrdina studuje na univerzitě medicínu, Falešná manželka se odehrává v Americe během války za nezávislost a Trochu jiná slečna Bridgertonová nás zavede na lodní plavbu do Portugalska. Prostě pecka!
Poppy a Andrew byli opět výborná dvojka, ačkoliv si myslím, že klidně mohli mít více společných scén. Vzhledem k tomu, že jsou zavření na lodi uprostřed oceánu, by se to vyloženě nabízelo. Ale když už byli spolu, tak to byla pokaždé velká zábava. Miluju autorčin humor, ty dialogy mezi postavami jsou prostě boží. Závěr byl na můj vkus trošku uspěchaný, některé klíčové momenty příběhu se na stránkách knihy vůbec neobjevily. A teď nemluvím o romantických scénách, o ty by nás autorka samozřejmě neochudila. I tak to ale bylo skvělé čtení a já se moc těším na další díl téhle série!
Říkej tomu, jak chceš
Brigid Kemmerer
V příběhu se opět setkáme se dvěma hlavními hrdiny, tentokrát se jmenují Rob a Maegan. Oba řeší vcelku vážné rodinné problémy, což se promítne i do jejich vztahu se spolužáky na střední škole. Rob i Maegan se cítí vyloučení, což je nakonec svede dohromady. Jak je u autorky zvykem, i v této knize perfektně zpracovala psychologii postav a nebála se psát o vážnějších tématech neskutečně příjemným a poutavým způsobem. Říkej tomu, jak chceš je v tomto ohledu opravdu povedená youngadultovka, ale když to srovnám s Dopisy ztraceným nebo Na co slova nestačí, tak ty se mi zkrátka líbily o trochu více.
Nečekaná láska
Julia Quinn
Nečekaná láska se tematicky dost podobá předchozímu dílu S láskou, Eloise. Tentokrát je to ale Francesca Bridgertonová, která ztratila manžela, a nyní se začíná poohlížet po dalším. Asi nebude žádným překvapením, že ho nakonec nalezne, a je z toho velká láska na celý život. Ach, jak já miluju tyhle předvídatelné romance! Žádné velké drama, jenom si tak plujete na obláčku zamilovanosti a vášně.
Nepředpokládám, že by autorka po šesti dílech zvládla přijít ještě s něčím novým, ale na mě ty její osvědčené vzorce očividně pořád fungují. Nečekaná láska se sice nezařadila k těm úplně top knihám ze série, nicméně pořád patří k těm lepším. Bavilo mě to moc a je mi líto, že už se blížím do finále téhle osmidílné série. Nezbývá než doufat, že se dočkáme nového vydání i dalších sérií Julie Quinn.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Šikana a ponižování ze strany nadřízeného je téma, se kterém jsem se ještě v žádné knize nesetkala. Byla jsem zvědavá, jak se toho autorka chopí, tady ale byl ten největší kámen úrazu. Mně se to zpracování vůbec nelíbilo. Sice jsem nikdy nebyla v kůži hlavní hrdinky a tak nevím, jak psychicky náročné a vyčerpávající to musí být, ale zkrátka vůbec nechápu, proč se k té situaci nepostavila čelem a nezačala ji nějakým způsobem řešit. Mathilda si dál chodí do práce, nechá se vystrnadit z kanceláře, nechá si sebrat všechnu práci a nechá svého šéfa poštvat na sebe všechny kolegy. Proč to neřešila s nadřízenými? Nebo nedala výpověď? Pochybuju, že by žena jejích schopností nenašla v Paříži práci.
Druhá dějová linka byla za mě prakticky zbytečná. Thibaultův příběh nebyl ani zdaleka tak zajímavý, takže jsem vlastně jen čekala, až se cesty obou hlavních hrdinů protnou. A i v tomto mě kniha zklamala. Tohle mi zkrátka nesedlo a moc mě to mrzí, protože Delphine de Vigan píše výborně a i téma bylo velmi zajímavé. Škoda.
S láskou, Eloise
Julia Quinn
Po docela velkém zklamání z předchozího dílu jsem si říkala, že zbytek série už asi půjde kvalitou hodně dolů a vlastně jsem ani nečekala, že by mě Bridgertonovi mohli opět bavit tak jako na začátku. Ale s pátým dílem je opět všechno jinak. Tohle bylo skvělé! Autorce se pro jednou podařilo nekopírovat samu sebe a tak po knihách, které v podstatě všechny postupovaly podle stejného scénáře, akorát s jinými postavami, přichází příběh, který je úplně jiný než ty předchozí.
Tohle jsou prostě staří dobří Bridgertonovi. Od příběhu Eloise a Phillipa jsem se nedokázala odtrhnout a ačkoliv mi ani jeden z nich na začátku nebyl příliš sympatický, brzy jsem si je oba zamilovala. Vývoj jejich vztahu byl dobře vykreslený, líbilo se mi ale i praktické smýšlení obou postav, které pravděpodobně odpovídalo tomu, co bylo v té době běžné. Vůbec mi tenhle příběh přišel jako nejrealističtější ze všech. Když vezmu v potaz všechno tohle, dělá to z knížky jeden z nejlepších dílů z celé série.
Útěk ze světa
Lucinda Berry
Lucinda Berry mě naprosto okouzlila už svou předchozí knihou Andílek, kterého stále považuji za nejlepší psychothriller, jaký jsem kdy přečetla. Avšak zatímco v Andílkovi šlo primárně o hluboký vhled do psychiky hlavní hrdinky a i samotné čtení bylo psychicky velmi náročné, Útěk ze světa se zabývá především rodinnými vztahy a řeší záhadu zmizení mladé maminky. Na první pohled může Útěk ze světa působit poněkud všedním dojmem, nicméně jakmile je odhaleno hlavní téma knihy, tak také zjistíte, jak originální thriller to ve skutečnosti je.
Autorka mě i napodruhé dokázala překvapit svým talentem napsat knihu, která se mi dostane pod kůži a přemýšlím o ní ještě dlouho po dočtení, přestože thriller není zrovna žánr, který by sliboval zrovna nezapomenutelné čtení. Lucinda Berry je v tomto jedinečná a mě jen mrzí, že se jí nedostává takové pozornosti jako třeba Shari Lapeně nebo B. A. Paris, které Lucindě nesahají ani po kotníky.
Druhá tvář
Ashley Audrain
Knížka je vyprávěná vcelku netradičně, a sice v du-formě, tedy ve druhé osobě. Já už jsem knih s touto formou vyprávění četla několik, takže mi nedělalo sebemenší problém se do knížky začíst. Hltala jsem doslova každou stránku a přiznám se, že se mi autorka doopravdy dostala pod kůži. Nedokázala jsem knížku odložit, nedokázala jsem na ni přestat myslet. Příběh ve mně vyvolal spoustu emocí, převažovala ale lítost nad osudy všech tří hlavních hrdinek, které se v knize prolínaly. Nakonec mě autorka vtáhla do děje tak moc, že jsem knihu přečetla prakticky na jeden zátah.
Co se mě týče, já jsem s Drouhou tváří spokojená. Od knížky jsem dostala přesně to, co bych od takového psychologického dramatu očekávala, nic víc, nic míň. Pokud máte rádi podobně znepokojivé příběhy a nevadí vám pohled na temnější stránku mateřství, jděte do toho!
