Luccinda komentáře u knih

Bála jsem se, že Ranhojička po fenomenálním prvním díle už nebude mít co nabídnout, ale opak byl pravdou. Je fakt, že oproti Královně rebelů měl příběh trochu pomalejší rozjezd, docela dlouho jsme se seznamovali s novým prostředím a poznávali postavy, které v předchozí knize nedostaly tolik prostoru. Pak ale přišel zlom a od té doby už to jelo. A jestli jste si mysleli, že si autorka největší zvrat vybrala už na konci prvního dílu, tak jste na omylu. Tady si od určitého bodu nemůžete ani na chvíli oddechnout, protože je to jedno šokující odhalení za druhým, a já doteď nechápu, jak se autorce podařilo mě tak dlouho tahat za nos.

Ranhojička je bezpochyby tou nejlepší YA fantasy sérií, co se mi za poslední dobu dostala do rukou. Snad jediné, na čem by autorka mohla ještě trošku zapracovat, je romantická linka, která mě v tom druhém díle spíše vytáčela, protože začala být až moc přeslazená a naivní. Ale je velká naděje, že se tohle ve třetím díle zlepší. Těším se!

4 26.08.2023

Když mi někdo řekne, že u nás vyjde nejděsivější a nejbrutálnější thriller za poslední roky, automaticky to u mě vzbudí zvědavost. Když ten thriller navíc napíše žena, která se živí jako patoložka, vím, že ho prostě musím zkusit. A rozhodně nejsem zklamaná, autorka skvěle využila své znalosti a zkušenosti a napsala knihu, u které vám z těch popisů dost možná přeběhne mráz po zádech. Ale když se tak nad tím zamyslím, možná jsem to přece jen čekala o maličko horší. Když to srovnám třeba s nedávným hitem Kopírák, nemůžu říct, že by Řezník a střízlík byl o tolik drastičtější. Takže pokud vám nevadí explicitnější popisy mrtvol, nemáte se čeho bát.

Příběhově není Řezník a střízlík nic extra. Líbilo se mi, že jsme velkou část sledovali z pohledu vraha, ale co se týče samotného vyšetřování vražd, tam má autorka ještě trochu mezery. Bylo to takové moc přímočaré, žádné velké zvraty ani napětí, až na samotný závěr, který nám ale vlastně ani žádné uspokojivé zakončení neposkytne, protože se autorka rozhodla ponechat konec otevřený. Takže mezi top thrillery se tahle knížka určitě nezařadí, ale i tak to byla fajn oddechovka.

4 13.08.2023

Kéž by vycházelo víc takových knížek! Ať už se chcete dozvědět více o historii Vietnamu, nebo si jen chcete přečíst strhující příběh na první pohled obyčejné vietnamské rodiny, román Hory zpívají v sobě ukrývá všechno - silné lidské osudy, romantická vzplanutí, bouřlivé rodinné vztahy i životní tragédie, to vše na pozadí pohnutých dějin 20. století.

Nebudu lhát, knížka se mi nečetla úplně nejlépe, téma je opravdu náročné a i já jsem cítila, že si musím dát občas od čtení pauzu, abych vstřebala všechno to zlé, co se v minulém století ve Vietnamu odehrálo. I tak mě ale osudy Tranovy rodiny naprosto pohltily a už teď můžu říct, že se mi do rukou dostala jedna z nejlepších knih letošního roku.

Kromě dojemného příběhu má ale kniha také obrovskou informační hodnotu. Je až děsivé, jak málo jsem toho doteď věděla o historii země, která si za dobu své existence prošla mnohým. Ať už to byl hladomor, pozemková reforma nebo válka ve Vietnamu, vždycky to nejvíce zasáhlo právě ty obyčejné rodiny, což je opravdu smutné. O to důležitější ale je se z této historie poučit, aby se nikdy nemohla opakovat.

4 26.07.2023

Možná jednou byla kniha, které jsem se dlouho vyhýbala. Téma hudby mi není vůbec blízké a bála jsem se i toho, že to bude moc young adult - naivní a zabednění hlavní hrdinové a slabší romantická linka, něco jako Na obtíž nebo Život jedna báseň. Naštěstí se nic z toho nekonalo a možná i díky tomu, že jsem měla menší očekávání, než mám u téhle autorky obvykle, jsem byla z knížky Možná jednou totálně nadšená.

Knížku jsem začala číst odpoledne a dočetla jsem jí v noci ten samý den. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokonce bych řekla, že to byla jedna z nejčtivějších knih od Colleen, a to už je co říct. Hudba v příběhu mi nakonec vůbec nevadila, naopak se mi líbilo, že texty písniček posouvaly děj dopředu a měly v příběhu svoje opodstatnění. Hodně mě překvapilo jedno těžké téma, které se v románu objevilo, díky němu bylo čtení ještě smutnější. Autorka ty emoce psát prostě umí. A perfektní byla i romantika, musím říct, že jsem byla v průběhu čtení stejně rozpolcená jako hlavní hrdinka. Vůbec nevím, jak bych se na jejím místě zachovala a bylo skvělý sledovat problematiku nevěry z obou dvou stran. Nemám co vytknout, tohle byl další krásný počin z pera Colleen Hoover.

4 14.06.2023

Zaklínač rozhodně nebude patřit k mým nejoblíbenějším sériím, přesto mě u ní drží hlavně audio zpracování, které je opravdu povedené. Kdyby mě knihou neprovázel hlas Martina Fingera, asi bych to po tomhle díle vzdala, protože tohle bylo zase tak trochu o ničem.

Na můj vkus tu bylo až příliš mnoho politikaření, nebavily mě sáhodlouhé rozmluvy postav ani intriky královského dvora. Chtěla bych více Ciri, to je tak skvělá postava, ale v Čase opovržení dostala velmi málo prostoru. Pořád jsem čekala, až se její příběh pohne trochu dopředu, ale neměla jsem pocit, že by se v této knize stalo něco zásadního. Za mě tedy jeden z těch slabších dílů a nezbývá než doufat, že mě ty další třeba budou bavit trošku více.

4 23.05.2023

Tohle je další případ knihy s hromadou nevyužitého potenciálu. Nebo jsem možná jen měla až příliš vysoká očekávání? Těžko říct, vím jen to, že k dokonalosti měl tenhle příběh daleko. Začnu ale postavami, které byly skvělé. Hlavní hrdinka Reda mi byla mega sympatická, líbilo se mi, jak byla paličatá a nebojácná, šla si za svým stůj co stůj a bylo fakt super, jak se postavila ke svému osudu. Krásně vykreslené bylo i sesterské pouto mezi ní a Nei.

Námět mi zpočátku přišel jako mix příběhů O Červené Karkulce a Kráska a zvíře, autorka si ale nakonec našla vlastní cestu a musím uznat, že se jí to podařilo. Neměla jsem vůbec pocit, že čtu něco, co už tady jednou bylo, právě naopak. Bavily mě i popisy Divého lesa a magie celkově byla velmi zajímavě zpracovaná. Ale příběhu zkrátka něco chybělo. Nemohla jsem se pořádně začíst, bylo to zdlouhavé a vadilo mi, že se autorka hodně opakuje, takže čtete ty samé popisy pořád dokola. A popravdě, i z té romantické linky se dalo vytřískat mnohem, mnohem víc. Chemie mezi Redou a Eamonem vcelku fungovala, takže je škoda, že v knížce těch společných scén měli takhle málo. U mě tedy bohužel převažuje mírné zklamání a myslím, že do druhého dílu už se asi nepustím.

4 16.04.2023

Tahle kniha vypráví stejný příběh jako Bez naděje, ale tentokrát z pohledu Holdera. Jsem ráda, že jsem se do Ztracené naděje pustila až s větším odstupem po přečtení první knihy, protože jsem si pamatovala jen hlavní zápletku a mohla jsem tak příběh Sky a Holdera prožívat znovu, skoro jako bych ho četla poprvé.

V průběhu čtení se mi postupně vybavovaly detaily a konkrétní scény, i tak mě ale vyprávění z pohledu Holdera bavilo. I když přece jen musím přiznat, že jsem těch nových informací čekala trošku víc, hlavně těch týkajících se Holderovy sestry, která spáchala sebevraždu. Přesto mě osudy postav opět zasáhly. Bylo to silné a dojemné, zkrátka přesně takové, jak to umí jen Colleen.

4 15.04.2023

Od Leigh Bardugo mám přečtenou sérii Šest vran a první díl Griši, žádná z jejích knih mě ale nijak zvlášť neoslovila. Myslím, že svět i jeho historii má autorka vymyšlený perfektně a musím uznat i to, že píše zajímavé a silné postavy. Mně ale vůbec nesedí její styl, knížky se mi nečtou dobře a musím se do nich hodně nutit. Trnitá řeč se ale většinou líbila i těm, co mají s Leigh Bardugo podobně komplikovaný vztah jako já, tak jsem si řekla, že to zkusím. A bohužel, ani tady jsem neuspěla.

Kdybych četla jen první půlku knihy, hodnotila bych bez debat plným počtem hvězd. Tyto první tři pohádky byly opravdu poutavé, originální a se skvělým námětem. Nejvíce se mi líbila Čarodějnice z Duvy, ale i pohádky Ayama a trnitý les a Příliš chytrý lišák byly perfektní. Ve druhé polovině knihy šlo ale všechno z kopce. Malá kudlička byla divná, nějak jsem nepochopila, co tím autorka chtěla říct. Princ vojáček mě nebavil vůbec, byla to jednoznačně nejslabší pohádka ze všech. A Když voda zpívá oheň zas byla příšerně dlouhá, námět jako takový nebyl špatný, ale pohádce chyběl spád a nelíbilo se mi, jak skončila.

Nakonec tedy Trnitou řeč hodnotím průměrně a myslím, že tohle byla opravdu ta poslední šance, kterou jsem autorce chtěla dát. Do dalších knih Leigh Bardugo už se nejspíš pouštět nebudu.

Hodnocení pohádek:
Ayama a trnitý les 4*
Příliš chytrý lišák 4*
Čarodějnice z Duvy 5*
Malá kudlička 2*
Princ vojáček 1*
Když voda zpívá oheň 3*

4 21.01.2023

Mé první setkání s tvorbou Nicholase Sparkse dopadlo skvěle. Původně jsem chtěla začít něčím klasičtějším, jako je Zápisník jedné lásky nebo Milý Johne, ale protože se blížily Vánoce, rozhodla jsem se sáhnout po jeho nejnovějším románu Přání, který se částečně odehrává právě během vánočních svátků.

Příběh je rozdělený do dvou dějových linií, přičemž jedna se odehrává v přítomnosti a druhá v minulosti. Ačkoliv hlavní hrdinka Maggie v současnosti bojuje s rakovinou, líbilo se mi, že nemoc nebyla stěžejním tématem téhle knihy a vyprávění se mnohem více soustředilo na Magiino dospívání.

Když jsem Přání četla, měla jsem podobný pocit jako u knih Colleen Hoover. Nicholas Sparks píše opravdu čtivě, příběh byl velmi emotivní a osudy hlavních postav se mi zapsaly do srdce. Ale musím přiznat, že jsem čekala trošku více romantiky. Vztah Maggie a Bryce byl sice krásný a osudový, nicméně na mě působil až příliš dětsky a naivně. Škoda, v tomto ohledu jsem přece jen čekala trošičku víc. Jako celek se mi ale knížka líbila a už se moc těším, až si od autora přečtu něco dalšího.

4 14.01.2023

Když slyšíte jména jako Alena Mornštajnová, Petra Soukupová nebo Marek Epstein, asi si hned vybavíte některé z jejich příběhů. Já jim říkám “české depky”. A úplně stejné jsou i povídky v téhle sbírce. Smutné, depresivní, ze života.

Největším překvapením pro mě byla povídka Anny Bolavé Šustrův vánoční seznam. Byla něčím zvláštní, měla jsem z ní úplně jiný pocit než ze všech ostatních povídek. Moc se mi líbila! A skvělá byla také Vánočka od Petry Soukupové, u které jsem se opravdu nasmála. Tahle povídka byla tak moc ze života! A velký zvrat s vánočkou na konci byl fakt boží. Jednoznačně nejslabší naopak byla povídka Petra Stančíka Zapomenuté umění zapomnění. Tu jsem nějak vůbec nepochopila.

4 11.01.2023

Tak jsme se dočkali pokračování Bez šance a hrozně se mi ulevilo, že to čekání stálo za to! Bez šance je mojí nejoblíbenější knížku Neala Shustermana a musím říct, že druhý díl se mu ve všech ohledech vyrovnal. Měla jsem strach, jestli téma rozpojování, sklizňových táborů a čápnutých dětí nebude už vyčerpané, ale to by nebyl Neal Shusterman, kdyby opět nepřišel s něčím šokujícím.

Přestože už je to dlouho, co jsem četla předchozí díl, do příběhu jsem se vrátila tak snadno, jako bych ho dočetla teprve včera. Kromě známých postav se v příběhu objevila spousta nových tváří, jak je ale u autora zvykem, každý z hrdinů měl v příběhu svou roli. Opět se mi líbilo propojení jednotlivých dějových linek a ten pocit, když všechno začalo dávat smysl.

Bylo to perfektní. Jsem strašně ráda, že jsme se toho druhého dílu nakonec dočkali a doufám, že tentokrát už se budeme moct rovnou těšit i na ten další. Takže kupujte, kupujte, pokud jste od autora zatím nic nečetli, fakt vám to doporučuju, jsem si jistá, že nebudete zklamaní.

4 29.12.2022

Mlčící fontány jsou absolutní skvost a dodnes patří k mým nejmilejším knihám a věřila jsem, že ostatní knihy Ruty Sepetys budou stejně skvělé a nezapomenutelné. Záměrně jsem ale chtěla začít Potrhanými křídly, což je kniha, o které se ve spojitosti s autorkou skoro vůbec nemluví. A už chápu proč. Já jsem v tom Rutu Sepetys vůbec nepoznávala a bohužel se knížka zařadí k mým největším zklamáním tohoto roku.

Autorka ve svých knihách často zpracovává skutečné historické události, Potrhaná křídla jsou ale výjimkou. Příběh se odehrává v New Orleans 50. let minulého století a zaznamenává život mladé Josie, který je poznamenaný komplikovaným vztahem s matkou - prostitutkou.

Čekala jsem silný a dojemný příběh o vztahu matky a dcery, bohužel mi ale knížka přišla od začátku až do konce nudná a nezáživná. Nebyly v tom emoce, nedokázala jsem si vytvořit vztah k žádné z postav. Mrzí mě to a doufám, že další knížky od autorky už budou kvalitou zase blíže k Mlčícím fontánám, protože tohle bylo opravdu zklamání.

4 18.10.2022

Román o hrůzách pandemie španělské chřipky, která vypukla ve Spojených státech na sklonku první světové války, by na mě silně zapůsobil i v případě, že bych nic podobného nezažila, ale protože mám proticovidová opatření a strach z neznámé nemoci z posledních dvou let ještě čerstvě v paměti, číst Sběratelku sirotků bylo o to náročnější.

Trošku mě mrzí, že téma španělské chřipky autorka relativně brzy opustila. Myslela jsem, že šíření nemoci a její následky budou pro příběh stěžejní, ten se ale točil spíše kolem hlavní hrdinky, třináctileté Pii, která se po vypuknutí pandemie ocitne v sirotčinci a snaží se dostat zpět domů ke svým dvěma malým bratrům. Je to tedy spíše příběh o ztrátě blízkých a o zlu, které číhá v každém z nás.

Ačkoliv válka ani nemoc nehrály v příběhu tak velkou roli, jak jsem původně předpokládala, přesto byl příběh opravdu silný a nezapomenutelný. Osud Pii a jejích bratrů mě dojal, a to i proto, že byl postaven na reálných historických událostech. Bylo skvělé dozvědět se o této části historie a rozhodně je to něco, na co bychom neměli zapomínat.

4 16.10.2022

Bridgertonovi jsou pro mě už takovou sázkou na jistotu. Ať už autorka vymyslí jakýkoliv příběh, vím, že to bude mega čtivé, prakticky neodložitelné, a že se u knížky skvěle pobavím. Prequely navíc mají to štěstí, že v sobě pokaždé mají něco, co třeba od téhle autorky úplně nečekáte, ať už je to originální prostředí, vážnější téma nebo zajímavé postavy. A přesně to jsem dostala i tentokrát.

I když je od začátku úplně jasné, jak tahle kniha skončí, užívala jsem si každou stranu. Romantické napětí mezi hlavními hrdiny by se dalo krájet a přesně takto si představuju dobře napsanou romantickou linku.

4 02.08.2022

Knížka neobsahuje mnoho textu, přesto jsem si z ní odnesla tolik překrásných a laskavých myšlenek! Vloni jsem si takto zamilovala knihu Chlapec, krtek, liška a kůň, která se mě svými myšlenkami dotkla ještě o trochu více, ale i Panda a dráček byla naprosto jedinečná záležitost plná nádherných ilustrací a citátů, ke kterým se budu vždycky ráda vracet.

Zajímavé bylo rozdělení knihy na jednotlivá roční období. Líbilo se mi, jak myšlenky v knize vždy s tím daným ročním obdobím korespondovaly. Celkově to bylo krásně promyšlené a věřím tomu, že si v téhle knížce každý najde svou životní pravdu. Já tu taky jednu mám:

“Čas strávený nicneděláním nikdy není promarněný.”

4 07.07.2022

Přiznám se, že Pekárna v Brooklynu pro mě byla lehkým zklamáním. První díl téhle romantické série si mě získal především příjemnou atmosférou, díky které jsem měla pocit, jako bych se přenesla do útulné Kodaně spolu s hlavními hrdiny. U druhého dílu se ale autorce tenhle pocit ve mně vyvolat nepodařilo. A to mě mrzelo asi nejvíce.

Příběh se navíc děsně táhnul. Hlavní hrdinka byla nezajímavá a ani romantická linka mě příliš nebavila. Nehledě na to, že se dobře do poloviny knihy nic nedělo. A jak jsem psala na začátku, Brooklyn si mě nedokázal získat natolik, abych autorce odpustila tu strašně klišé zápletku a nesnesitelné hlavní hrdiny.

Ve výsledku je Pekárna v Brooklynu taková průměrná romantická oddechovka, ale nenabídne čtenáři nic navíc. První díl téhle série se mi tedy líbil o poznání víc.

4 13.04.2022

Falešná manželka byla opět perfektní oddechovkou pro chvíle, kdy chcete při čtení vypnout, odpočinout si a na nic nemyslet. Tahle kniha mě bavila nejen díky skvělému námětu, ale také proto, že se odehrává ve stejné době jako můj milovaný seriál Cizinka. Dokonce se tu objevila postava Williama Tryona, v té době guvernéra státu New York, kterého jsem znala už z páté série Cizinky. A příběh byl také fajn, taková autorčina klasika.

4 09.03.2022

Upřímně, čekala jsem něco na styl Michala Viewegha, kterého sice uznávám jako autora, nicméně jeho novější tvorba se nedá nazvat jiným slovem než brak. A tady bych se chtěla Patriku Hartlovi omluvit za své předsudky, protože minimálně jeho prvotina byla výborná.

Tohle byla oddechovka se vším všudy. Jak já se při čtení bavila! Autor v knize vymyslel opravdu spoustu vtipných momentů (Prvok při pohovoru ve školce je asi můj nejoblíbenější), zároveň se ale nebál ani vážnějších témat a byly chvíle, kdy jsem měla při čtení hodně na krajíčku. A taky jsem si naprosto zamilovala postavy. Vyprávění z pohledu čtyř kamarádů mě bavilo a jejich společné scény byly úplně top! No, myslím, že po tomhle dám šanci i dalším knihám Patrika Hartla.

4 05.03.2022

Od této spisovatelky už jsem přečetla pěknou řádku knih a všechny až na jednu (Na obtíž) jsem hodnotila plným počtem hvězd, novinku 9. listopad nevyjímaje. Čím to je? Já sama nevím. Možná je to tím, že CoHo pokaždé přijde s originálním námětem. Nebo že ačkoliv se její knihy tváří jako naivní románky, vždycky se z nich vyklubou příběhy s obrovským přesahem. Příběhy, které řeší spoustu důležitých a neveselých témat. Možná je to také tím, jak čtivé a návykové její knihy jsou. A jak snadno si čtenář dokáže vytvořit vztah k hlavním hrdinům, za které by na konci příběhu klidně i dýchal. Pravděpodobně to bude kombinací všech těchto faktorů, které autorka dokázala uplatnit také v románu 9. listopad.

Námět zní hodně slibně, realita je ale ještě o kus lepší. Autorka dokázala v knize vymyslet takové zvraty a zápletky, až mě přecházel zrak. V jednu chvíli jsem postavy milovala, v té druhé zase nenáviděla. Emočně to byla opět jízda. Sice to nebylo tak bolestné jako To nejlepší v nás nebo Námi to končí, přesto jsem si na konci malinko zaslzela.

Jen jednu věc bych autorce vytkla. Štve mě, že v každé její knize zemře některá z vedlejších postav na rakovinu. Všimla jsem si toho už asi u druhé nebo třetí knížky, kterou jsem od CoHo četla, a od té doby mě to pokaždé praští do očí. Copak nejsou nějaké jiné nemoci, na které se dá umřít? V tomhle autorka není moc originální a za mě už to úplně postrádá ty emoce, protože si pokaždé řeknu jen „no jo, už zase rakovina, to se dalo čekat“. Je to jen ve mně, nebo jste si toho taky někdo všiml?

4 28.12.2021

Neviditelný život Addie LaRue byla knížka, na kterou jsem se neskutečně těšila. Zároveň se jedná o moje první setkání s autorkou, takže jsem byla zvědavá, jak u mě knížka obstojí. A obstála na výbornou. Začněme jazykem, který mě naprosto uchvátil. Autorka píše skvostně, používá květnaté popisy a celý text je plný krásných myšlenek. Knížka se četla nádherně, proplula jsem příběhem jako nic a právě styl psaní V. E. Schwab na tom měl velkou zásluhu.

Líbilo se mi prolínání minulosti s přítomností a bavilo mě sledovat, jaký otisk Addie v každém období historie zanechá. Umění hrálo v příběhu velkou roli, objevilo se tu hned několik reálných historických osobností a pro spoustu z nich se Addie stala múzou. Bylo zajímavé sledovat, jak se Addie vyrovnává a učí žít s tím, že si ji nikdo nepamatuje, a donutilo mě to přemýšlet, co bych asi na jejím místě dělala já, a jestli přece jen neexistuje nějaká skulinka, jak by se toto prokletí dalo obejít.

Příběh plyne pomalým tempem, nijak negraduje, což mi ale nezabránilo se do vyprávění Addie ponořit a hltat jednu stránku za druhou. Bylo to magické čtení a také nezapomenutelné. Addie LaRue se mi dostala pod kůži a já se těším, až si její příběh přečtu znovu a budu v něm hledat nějaké další myšlenky a pocity, které jsem třeba při prvním čtení minula. Není to zvláštní, když se hned po dočtení knihy těšíte, až si jí přečtete znovu? Mně se to u těch nejlepších knih stává často a Addie k nim určitě patří.

4 27.11.2021