Luciluc
komentáře u knih
Kniha džunglí - Maugli a opice
Walt Disney
Knížka čtená dceři. Sama si knihu ulovila v bazarovém prodeji „kniha za cenu zmrzliny“ v jedné naší kavárně. Je to čtenářská jednohubka s hezkými ilustracemi. Příběh nás obě bavil a obsahuje i ponaučení. Za mě milá oddechovka, kterou doporučuji k přečtení.
„Mauglí si uvědomil, že Balú má pravdu. Nechal se unést představou, že naučí své zvířecí přátele dovednostem z vesnice. Neuvědomil si však, že vesnice a džungle jsou dva úplně rozdílné světy. To, co funguje v jednom, může v druhém způsobit pohromu.“
Jak měl Fiškus pifku na kohouta
Sven Nordqvist
(SPOILER) Knížka čtená dceři. Když jsem zjistila, že mají v knihovně díl, který jsme ještě nečetly, měla jsem radost a těšila jsem se na další příhodu kocourka Fiškuse a dědy Pettsona. Po přečtení ale musím říct, že mě tento díl příliš neoslovil. I těch vtipných (a skrytých) ilustrací mi tu přišlo méně a děj mě nebavil. Poznámka: pokud vaše děti ještě neví jak vzniká nový život a vám se nechce vysvětlovat proč všechny slepice po odchodu kohouta čekají kuřátka, četbu raději odložte na později :)
Cesta na planetu Zet
Ivona Březinová
Knížka čtená dceři. Popravdě nevím, jak tuto knihu s vesmírnou tematikou hodnotit. Je z edice Čtení (nejen) pro prvňáčky, takže obsahuje velká písmena a jednotlivé kapitoly jsou rozsahově zhruba na jednu a půl stránky, obsahuje i dost ilustrací. To je plus. Co se ale týká obsahu, tak mě knížka příliš nezaujala, i když věřím, že dětem se to nejspíš líbit bude. Za mě byly v ději velké skoky, někdy až zbytečné pasáže, příběh nešel moc do hloubky. K hlavním hrdinům, ani k Zetíkovi, jsem si nevytvořila žádný vztah. Není to nenásilně naučná knížka, kde by se čtenáři o vesmíru něco dozvěděli, je to „jen“ příběh o tom, jak dopravit mimozemšťana Zetíka ze Země, kde ztroskotal, zpátky na jeho planetu Zet.
Slabší 3*
Co zmůže hvězdný prach
Sandra Dražilová Zlámalová
Knížka čtená dceři. Knihy s vesmírnou tematikou jsou naše oblíbené a od autorky jsme četly příběhy o Zbrklíkovi a Bordelíně, které se nám líbily, takže to byla skoro sázka na jistotu. :) Líbila se mi jména hlavních postav (Onyx, Lea a Erida), i ilustrace byly pěkné. Kapitoly byly tak akorát dlouhé a jsou psány většími písmeny, takže ideální pro mírně pokročilé čtenáře, kteří čtou sami. Mladí Měsíčňané se vydají ze sluneční strany Měsíce do Temnotmy vypátrat ztracené Měsíčnany. Cestují na jednotlivé planety pomocí hvězdného prachu, kde se setkávají s jejich milými i nemilými obyvateli. V knize se vyskytlo pár ponaučení a pro mou pětiletou posluchačku byl, dle mého názoru, konec příběhu trochu složitější na pochopení. Ale celkově knihu hodnotím kladně a doporučuji k přečtení.
Přidejte se ke zvířátkům
Marie Tetourová
Knížka čtená dceři. Dlouho jsme nečetly básničky, proto jsem v knihovně sáhla po „Přidejte se ke zvířátkům“, protože mě po zběžném prolistování docela zaujala. Zvířata jsou rozdělena do několika okruhů: zvířátka odjinud, mořská, z lesa, na louce, u vody a na dvorku. Básničky jsou proloženy pěti pohádkami, které jsou kraťoučké a jdou tzv. hodně po povrchu. Všechna zvířata, která jsou v knize zmiňována jsou celkem zdařile vyobrazena, ale básničky jsou jen o některých z nich. Vyskytují se zde běžně známá zvířata, ale i ta méně obvyklá. O těch jsem pak pouštěla krátká „výuková videa“ (např. jak chřestýšům „chrastí“ ocas, jak se při útoku vztyčují kobry apod.). Obsahově mě básničky příliš nenadchly, líbilo se mi jich jen pár. Slabší 3*.
Skřítek Křesadýlko a jeho neobyčejná dobrodružství
Radomír Socha
Knížka čtená dceři. Chtěla jsem od autora původně vypůjčit jiné tituly (Vílí býlí a Zhoubné houby), ale ty u nás v knihovně bohužel nejsou, a tak jsme zkusily dobrodružství skřítka Křesadýlka. Asi jsme přeskočily jeden díl, protože v textu bylo pár odkazů na jiné příhody, ale nijak to nevadilo. Křesadýlko je skřítek popleta, ale myslí to dobře. Kapitoly jsou delší, ilustrace Z. Študlarové jsou nám známé. V textu se objevují i ponaučení (např. že si nemůžete přivlastnit něco, co není vaše, že máte být tím kým jste a nemáte se snažit být za každou cenu někým jiným, že máte myslet na druhé a pomáhat jim, že chybami se člověk učí, že lepší je být trpělivý než netrpělivý apod.). Mě se líbily kapitoly Jak chtěl Křesadýlko pro Rozárku duhové šatičky, Jak chtěl Křesadýlko všechny učesat na pěšinku nebo jak se Křesadýlko s Rozárkou zasnoubili. Celkově však hodnotím jako průměr, nemyslím si, že by mi příběhy v hlavě zůstaly dlouho a bylo tam pár drobností, které mi vadily (např. věta „Rozárka ale byla velmi skromná, jak se na hodnou vílu sluší a patří. Nikdy se proto nepochlubila, co jí Křesadýlko přichystal jako zásnubní dar“. …sice to pokračuje větami: „Byla to památka jen pro ně samotné. Chlubit se stejně není dobré a závidět teprve ne.“, ale co je špatného na tom ukázat, jaký jsem dostala dárek, to přeci není žádné chlubení…). 3*
Vodník Čepeček
Václav Cafourek
Knížka čtená dceři. Přiznávám, že já jsem večerníček o vodníku Čepečkovi neviděla. Knihu si dcera vybrala sama v knihovně, obsahuje pět středně dlouhých kapitol na cca 40 stranách. Ilustrace jsou zdařilé, líbilo se nám, jak dokázal Čepeček potrestat každou nepravost a díky archaické češtině se děti naučí význam „nových“ slov (rynk, sofort, fištrón, fortel, kumšt, kruchta, špalír apod.)
„Vodník Čepeček si spokojeně hospodařil ve svém rybníce - učil kapříky mlčet a pěstoval jim korejšky, aby nehladovali, honil prohřátou vodu k leknínům, aby mu nenastydly, každý večer naladil housličky a hrál rusalkám, aby jim šlo tancování, a hrál taky vodě, aby spořádaně plynula a neškodila.“
Dušinka, víla věcí
Ester Stará
Knížka čtená dceři. Druhá od autorky, předtím jsme četly A pak se to stalo!, zaujala mě námětem i ilustracemi, ale jsem zklamaná. Pohádky mi v hlavě neuvízly, byly takové "nijaké", vadilo mi i opakování některých pasáží (moment, kdy hlavní postava spatřila Dušinku - stejné/hodně podobné dialogy, popis víly). Čekala jsem víc, určitě to mělo potenciál, který mi přišel tak trochu nevyužitý, od autorky už asi nic dalšího číst nebudeme. Slabé 3*.
V korunách stromů - Pohádky s křídly
Ludmila Bakonyi Selingerová
Knížka čtená dceři. Je to spíše naučné než pohádkové čtení, nebo alespoň na mě to tak působilo. Knihu nám doporučila paní knihovnice, ale moji pětiletou dcerku to příliš nebavilo, vlastně ani já jsem se do čtení nehrnula...Edukativní charakter se knize určitě upřít nedá, ale styl psaní mi moc nevyhovoval. Ilustrace jsou zdařilé, na konci knihy je ke každé kapitole uvedena inspirace na aktivity s dětmi k tématu, které se vyskytlo v kapitole a následují reálné kresby ptáků. Nejvíc se nám líbila kapitola o motákovi a vícevýznamových slovech. Uvidíme, jestli se pustíme i do knih o rybách a broucích...
Na minutku o mašinkách
Veronika Zajícová
Knížka čtená dětem. Vybrala jsem ji v knihovně kvůli tématu, říkala jsem si, že by čtení o mašinkách mohlo zaujmout i mladšího dvouletého syna. Kniha je určena dětem od tří let, ale vzhledem k tomu, že jsou příběhy opravdu krátké a jednoduché, může zaujmout i o něco mladší děti. Pro pětiletou dceru to bylo dle mého až moc jednoduché, ale i tak jí to bavilo. Dialogy mezi maminkou a jejím synem mezi některými kapitolami mi tam přišly navíc, asi to mělo uvozovat jednotlivé příběhy, ale mě osobně to tam prostě nesedělo. Ilustrace jsou moc hezké a příjemný je i formát knihy, tak akorát do ruky.
Pohádky skřítka Medovníčka
Jan Lebeda
Knížka čtená dceři. Měly jsme vypůjčeno z knihovny a časem přečteme i pokračování, protože to byl poměrně hezký příběh, v němž se malí čtenáři edukují i o včelách, a nejen o nich (např. o sršních, kukačkách, cvrčcích,...) Z počátku byly kapitoly kratší, pak o něco málo delší. Styl ilustrací Zdeňky Študlarové znám a docela se mi líbí. Dceři se čtení líbilo, doporučujeme.
Bum, Bam a Bim
Lenka Dolanová
Knížka čtená dceři. Objevila ji sama v knihovně. Jsou to příhody tří malých skřítků – černovlasého Buma, světlovlasého Bama a zrzavého Bima – v zelených kamizolkách, kteří žijí daleko odsud, ale blízko u moře. „Je to jako když cinká zvonek – bim, bam, bum, jenomže obráceně. Bum, Bam a Bim.“ Hlavní postavy na mě působily spíše jako vnitrozemští lesní skřítkové, dělalo mi problém přiřadit si je k nějaké oblasti u moře. Kapitoly jsou kraťoučké, psané velkými písmeny, takže ideální pro začínající čtenáře. Délka kapitol ale často způsobovala to, že mi jejich konec přišel useknutý. Zhruba od poloviny už byl příběh plynulejší, více navazoval. Ilustrace mě osobně moc nenadchly, příběh také moc ne, myslím, že za pár měsíců nebudu vědět o čem kniha byla. Horší průměr.
Jak vosa Žofka vyrazila do světa
Olga Bendíková
Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně veselou obálkou a tématem, doteď jsme četly jen o včelách. Nebylo to špatné, ale styl psaní mi připadal těžkopádný, chtělo by to ve vyprávění větší lehkost. Kapitoly byly poměrně dlouhé. Ilustrace hezké, ale vadil mi například obrázek, kde vosa Žofka pije z kaluže vody a pije brčkem (v jiné ilustraci sosá rozlité víno také brčkem)...přitom zrovna v tomto případě by to šlo znázornit normálně a bylo by to pochopitelné. V knize se vyskytují zajímavosti, malí čtenáři se něco přiučí, je tam dobrodružství a šťastný konec. Za nás průměr.
Obrázkové čtení – Slavnost krále lva
Stanislava Bumbová
Knížka čtená dceři. Vypůjčily jsme další obrázkové čtení z knihovny, tentokrát jsou v knize mini kapitoly, básničky i hádanky. Starý král lev předává vládu svému synovi a u té příležitosti se koná slavnost, na které se schází různá zvířata, aby novému králi popřála. Na začátku knihy je slovníček zvířátek, u hádek uvedené správné odpovědi, ale ty se snadno poznají i díky ilustracím, ty jsou celkem zdařilé. Obsahově mě kapitoly příliš nenadchly, je v nich patrná snaha o ponaučení, ale někdy to bylo dost kostrbaté. Jako pozitivum vidím, že se děti seznámí i s méně známými zvířaty (pakobylka, hyena, úhoř, skunk,...). Dceři se spíš líbily básničky a hádanky, které se příběhem prolínají, nejvíc ji zaujala básnička o gorile, kterou se naučila.
Gorila se polila,
teď jí lepí nos,
láká na něj motýla,
včelu a pět vos.
Čertí babička
Iva Gecková
Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně. Autorka pro nás není neznámá, od Ivy Geckové jsme četly sérii o lišce Šišce, která se nám poměrně líbila. Ale tohle opravdu nebyl šálek mé kávy...knihy. Vůbec se mi to nelíbilo a těšila jsem se až ji konečně dočteme. Dcerce se to zamlouvalo, chtěla číst v každé volné chvíli, ale přiznám se, že jsem si to dost upravovala a některé pasáže nečetla vůbec. Nespisovná čeština v knihách mi obecně zase tolik nevadí, ale v knížkách pro děti si tím nejsem úplně jistá...tady mi toho přišlo až příliš a slovo „zup“ místo „zub“...to už na mě bylo moc. Čertí babička mi nebyla vůbec sympatická, pořád jen na všechny nadávala. Kapitoly (celkem sedm na cca sedmdesáti stranách) byly docela dlouhé, ilustrace mě příliš neoslovily. Za mě velké zklamání a pokračování už číst nechci. Prostě nedokážu ocenit tenhle pekelný svět, jejich chování, mluvu a celkové pojetí příběhu. Ale třeba se to jiným líbit bude, zkuste a uvidíte. :)
Básničky o zvířátkách
Ivona Ďuričová
Knížka čtená dětem. Byla to jedna z prvních knížek, kterou jsem pořídila, když byla dcera malá. Byla to (a dodnes ještě je, je jí pět let) její oblíbená knížka. Teď ji čtu mladšímu synovi (2 roky), kterému se líbí hlavně obrázky. Ilustrace jsou opravdu povedené, krásné! Básničky jsou krátké, rýmy někdy trochu drhnou, ale dají se nad tím přimhouřit oči :) Jsou tu básničky o známých zvířátkách (štěňátko, koťátko, telátko, lištička,...), ale i o těch méně známých (koala, cikády, tesařík, ibis, rejnok,), ta rozmanitost se mi líbí. Na konci jsou pak zvířecí hádanky/doplňovačky. Na seznámení malých dětí se zvířátky a básničkami doporučuji.
Mechová víla
Daniela Krolupperová
Knížka čtená dceři. Autorku nám doporučila paní knihovnice, výjimečně se totiž stalo, že mi žádná z vystavených knih ne a ne padnout do oka. Později jsem zjistila, že jsme od Daniely Krolupperové už jednu knihu četly - Jak kouzlo do houslí vklouzlo. Tentokrát jsme si půjčily rovnou tři a začaly jsme Mechovou vílou. Jedná se o krátký příběh psaný velkými tiskacími písmeny z edice „začínám se čtením“, která je speciálně vytvořena pro úplné čtenářské začátečníky a je vhodná i pro genetickou (hláskovou) metodu čtení. Knížka je určena pro děti od pěti let a obsahuje sedm krátkých kapitol na cca padesáti stránkách, takže je přečtena během chvíle. Co musím vyzdvihnout jsou ilustrace Ivony Knechtlové, vlastně díky nim mě kniha zaujala. Příběh je jednoduchý, s ponaučením (jak to dopadá, když člověk nedává ve škole pozor). Škoda, že nebyl více popsán život mechových víl (nebo alespoň více o hlavní hrdince příběhu, víle Mie) a děj se spíše točil okolo školy. Ani já jako dospělá jsem neznala rozdíl mezi bolehlavem a andělikou, takže nějakou „přidanou hodnotu“, pro nás čtení mělo. Jen ty věci kolem školy mi úplně „neseděly“.. ale jinak hodnotím kladně, 4,5 * a těšíme se na Mizící hmyzíky.
Malovaný svět
Jiří Žáček
Knížka čtená dceři, vybrala si ji sama v knihovně. Když jsem zjistila, že je od Jiřího Žáčka, těšila jsem se. Ale knížka mě zklamala, básničky se mi moc nelíbily, některé mě dokonce štvaly (K čemu jsou holky na světě a Páni kluci). Líbila se např. básnička Ptačí řeči, Doma nebo Hvězdy. Ilustrace pěkné. Ještě máme od autora půjčeny Krysáky, tak snad zaujmou více.
Další dobrodružství v muminím údolí
Amanda Li
Knížka čtená dceři. Stejně jako předchozí díl, Dobrodružství v muminím údolí, jsme měly vypůjčeno z knihovny. Dcera má muminky ráda, mě se po grafické stránce také líbí, ale samotné příběhy mě osobně zas tak moc nezaujaly, v tom smyslu, že by se mi nějaký tak moc líbil, že by mi uvízl v hlavě. V tomto díle mě hodně překvapila kapitola Podivný případ paní fififjonky, kde se řeší vražda...Obě knihy hodnotím jako průměr, slabší tři hvězdičky.
Lesní pohádky
Zuzana Pospíšilová
Knížka čtená dceři. Lesní pohádky jsou čtvrtou knihou, kterou jsme od autorky četly. Chtěla jsem napsat, že je to kniha poslední...ale pak jsem zjistila, že máme doma k přečtení ještě Popelářské pohádky, ty jediné nejsou z knihovny, ale dcera knížku dostane jako dárek (kupovala jsem v době, kdy jsme s autorkou ještě neměly zkušenost). Kapitoly jsou krátké, většinou jsem před spaním četla dvě pohádky za sebou. Je to takový pohádkový mix všeho možného, pokaždé je zde nějaká, alespoň malá, vazba na les. Ale žádný z příběhů nebyl takový, že by mi vyloženě utkvěl v paměti. Kniha je určena pro děti od pěti let. Ilustrace jsou celkem fajn, ale mě zkrátka vadí „autorčino smýšlení“...v příbězích se objevují věci/postoje/názory, se kterými nesouhlasím a tím pádem se mi to pak dcerce nechce předčítat. Takže ještě přečteme ony zmiňované Popelářské pohádky, a doufám, že budou lepší, a s knihami od paní Pospíšilové už končíme. Slabší tři hvězdičky.
