lushi komentáře u knih
Kniha mě nadchla a pohltila stejně jako Matky. A protože Matky jsou docela jiný typ literatury, musí to být autorovým stylem. Hned po dočtení mám chuť přečíst si knihu ještě jednou - ve slovenštině, protože mám dojem, že jsem se českým překladem ochudila o autentičnost této knihy.
Bavil mě příběh, zpracování, postavy, propojení s historií i to, co si autor vymyslel. Několikrát mě příběh překvapil, rozčílil, dojmul. Zdánlivě jde o příběh 3 obyčejných mužů, ale jejich osudy jsou neobyčejné, i když pro tu dobu běžné. No prostě kniha mě opravdu bavila a doporučuji ji jako něco mezi náročnou a nenáročnou literaturou - když si chcete rochu oddychnout, ale nechcete číst úplné blbiny :)
Smutné, ale pěkné čtení. Smutné, protože jsem přesně rozuměla tomu, proč se postavy trápí ve městě, a jak osvobozující je strávit celé léto v horách. A pěkné, protože vyjádřené city a prožitky jsou tak čisté a upřímné. Opravdu krásná kniha o přátelství, vztazích, rodině, elánu do života.
Nádherně ilustrovaný a graficky zpracovaný výběr kraťoučkých pohádek, pověstí a příběhů z japonské lidové slovesnosti. Některé se mi přirozeně líbily více než jiné, ale většina nesla pěkné morální poučení, vysvětlení jevů (chování zvířat, počasí v dané oblasti) nebo objasnění původu zvyků - v podstatě to, co od lidové slovesnosti očekávám.
Nevím, jestli jsem kdy narazila na knižní předlohu, která by byla horší než film. Ano, přátelé, film je lepší. Ale abychom se nezmýlili, ten film není dobrý. Doufala jsem, že to, co mi ve filmu chybělo, najdu v knize, vše se vysvětlí a film z toho vyjde jako špatné zpracování dobré knihy.
Ne, fiilmu i knize chybí jeden naprosto podstatný prvek - propojení příběhů, ústřední téma, myšlenka hodná potištění 500 stran. Jo jasně, máme zde tu reinkarnaci, trapné mateřské znaménko ve tvaru komety, egocentrismus lidské rasy a zotročování.
Na poslední dvě témata by ale stačil jeden příběh, klidně rozpracovaný na těch 500 stran, ale autor by své "poselství" předal srozumitelněji. Věřím, že by to dokázal, a věřím, že by navíc citlivé čtenáře i dojal a hluboce zasáhl.
Jednotlivé příběhy jsou zajímavé, některé by ale opravdu zasloužily samostatné zpracování, které by nebylo narušeno příšernou roztříštěností knihy. Myslím si, že příběh o Sonmi je naprosto úžasný, a věřím, že kdyby nebyl schovaný v této kompilaci "povídek", mohl se stát i brilantním dystopickým románem. Škoda no...
Karel Čapek je jeden z nejlepších českých autorů, na které v povinné literatuře narazíte. Rozhodně se mu nevyhýbejte. Bílá nemoc je poutavá, čtivá a vzhledem k historickému kontextu i skvěle symbolická.
Si to představte, chodíte do školy, pořád chodíte do školy a pak jste najednou ve válce a umírají vám kámoši. Hrozná depka. A díky tomu jde o naprosto boží protiválečnou literaturu.
Nerozumím zdejšímu nízkému hodnocení, za mě šlo o jednu z nejpěknějších sbírek pohádek, jakou jsem kdy četla. Tím, že pohádky nejsou tradiční, jsou hodně srozumitelné a nehrozí, že by vám unikl kulturní nebo historický kontext. Problém sbírek pohádek nebo pověstí z jiných kultur často spočívá v tom, že příběhy jsou pro nás hodně cizí a pak nám nedávají smysl.
Mijazawovy pohádky jsou ohromně kouzelné, někdy dokonce působí jako z jiného světa. Jindy postrádají fantastický prvek, ale stejně přinesou unikátní pohled na svět.
Jen škoda, že kniha není ilustrovaná, dokážu si představit, že k pohádkám by mohly vzniknout magické ilustrace. V tomto vidím promarněný potenciál knihy.
Tohle byla síla. Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Chtěla jsem to i vzdát, ale díky zdejším komentářům jsem zjistila, že to člověk musí překousnout a pročíst se k ní.
A teda.. uf, byla dřina to přečíst. Jakmile jsem se začetla a chtěla knihu dokončit, příběh začal být hodně drsný a někdy bylo těžké číst. Znepokojivě jsem ale chtěla číst dál a chtěla jsem vědět, jak to bude pokračovat.
Kniha je realistická i ne... Některé nereálné prvky mi trochu lezly na nervy, např. enormní úspěch a genialita 4 náhodných spolubydlících (a všech jejich kamarádů), 80 % postav v knize je bisexuální nebo homosexuální, všichni 4 kamarádi se celý život chovají velmi "mladě" (měla jsem hrozný problém představit si je starší, protože se neměnili) a skoro každý dospělý muž, se kterým se Jude v mládí setkal, ho zneužíval.
I když se mi během četby dělalo zle, cítila jsem se smutná a zarmoucená nebo naopak š'tastná a vděčná, že se karty obrátily, postavy mi k srdci zas tak moc nepřirostly a po dočtení jsem byla ráda, že už je konec.
Překrásné roztomilé ilustrace, jen některé kapitoly točily stejný argument u všech předsudků. Kniha není tudíž tolik přínosná.
Felix ztratil svou naivitu a dětský pohled na svět a v druhém dílu se z něj stává ohromně vyspělé dítě starající se o mladší Zeldu i o jejich novou ochránkyni.
Pro mě by série mohla skončit tímto dílem, mám strach z pokračování (protože je jasné, že ani po skončení války nebude dobře).
Stále si však nejsem jistá cílovou skupinou této série. Jde o hrozivý a bohužel na minulosti založený příběh.
Dramatické, srdcervoucí, vtipné, čtivé až do konce. Příběh není založen na skutečných událostech, ale kniha je založená na historických základech. Nemám jí co vytknout, opravdu skvělé dílo.
No já jako nevím, doufám, že současné děti neuvažují jako děti v této knize. Přišly mi hodně zlé a bezcitné, kromě toho detektivního dobrodružství v knize nic dalšího není. A ani to dobrodružství není vůbec košér (vloupání, vypuštění chudáků ovcí z ohrady apod.)
Co by si dítě z té knihy mělo vzít? Nevím... O hluché štěně se nikdo nedokázal postarat a zajistit mu š'tastný život, Martina se nepoučila, že zvíře se jako dárek nedává, jediná sympatická postava je označená za "dementa"... Na knize jsou zajímavé jenom ilustrace, i když jen tak nezapomenu na jednu celostránkovou, kdy se dvojčata dívají na dva hrobečky pejsků (to je fákt hodně děsivé).
Humorné příběhy? Ve mě spíše vzbuzovaly lítost, opovržení a smutek. Přečetla jsem pouze polovinu a dál jsem nepokračovala, protože mě osudy na alkoholu závislých zevláků fakt nezajímaly. Napsané pěkně, Steinbeck umí psát, ale jinak pro mě nulová hodnota.
Ohromný skvost české literatury. První a třetí kniha jsou prostě perfektní. Problém jsem měla s druhou knihou, protože jsem se ztrácela v základním textu, který odkazuje někdy na velmi dlouhé novinové články. Po prokousání jsem si proto druhou knihu přečetla ještě jednou, ale už bez pročítání výstřižků.
Na příběh jsem se ale nedívala s dobové perspektivy (1935), ale spíš jsem na problém pohlížela sociologicky a historicky. Jako nacisti se chovali spíše lidé, ne mloci. Mloci byli ti utlačovaní a s nimi jsem celou dobu soucítila, protože člověk - "pán světa, jediná plnohodnotná bytost na Zemi" - byl ten, kdo ničil. Kniha je pořád varováním. Varováním, že příroda má sílu člověka potopit.
Knihu nechci ohodnotit hvězdičkami, protože si nejsem úplně jistá, co si o ní myslet. Jde o celkem jednoduchý příběh, jehož smysl se mi ale nepodařilo uchopit. Kniha se mi líbila, přitom nedokážu napsat proč (kromě skvělých ilustrací), závěr mě totiž šílené popletl. Podivný kousek, opravdu.
První dvě knihy ze série jsem podědila po mamce a v dětství jsem je naprosto zbožňovala a často jsem se k nim vracela.
Raději mám první díl, nicméně i tento příběh má hodně do sebe. Rozhodně ho doporučuji, pokud jste si Bellu a Sebastiána zamilovali v prvním díle.
Já jsem s Dannym sympatizovala. Koho by zajímal konec války nebo budoucnost národa, když jste mladý člověk a jste si vědomi vlastní životní filozofie? Baví vás hudba a holky, chcete žít spokojený život. V srdci už není místo pro národ nebo osvobozeneckou armádu...
Než začnete číst Audienci, musíte vědět, do čeho jdete. Někomu postačí vědět, že ho čeká absurdní drama. Já doporučuji projít si i společensko-historické pozadí a hlavní záměr díla. Pak vás četba bude bavit o kus více.
Nádherná kniha! Radost pohledět, radost číst. Kmeny nejsou odbornou literaturou ani beletrií, přesto vyprávějí příběhy - o subkulturách. Kmeny jsou umění a divím se, že tou koncentrací subkultur jsem neexplodovala. Vyvolaly ve mě spoustu pocitů a myšlenek. Kmeny (a Kmeny 0) jsou knižní porno.
uf! ryzí svědectví výbuchu atomové bomby v Hirošimě a dvou následujících měsíců. deník sepsal lékař, a tak vidíme vlastně jen jedno prostředí - nemocnici, moc nevíme, co se dělo mimo ni, ale i tak je to cenné a působivé dědictví. knihu přečtete během chvilky, zážitek je totiž tak intenzivní a děsivě poutavý, že bude těžké přestat číst