Madax komentáře u knih
Takto podle mě Batman NEMÁ vypadat. Spousta pestrobarevných figur, co se neustále mlátí a ještě do toho pouští hlášky, to opravdu nemusím. Batman má být dle mého spíš zasmušilý detektiv a jeho příběhy mají být ponuré, inteligentně napsané, těžící z lidskosti hlavního hrdiny a ostatních postav, ne jako tato maškarní přehlídka pro děcka. Navíc ten děj je opravdu vycucaný z prostu, přesně podle návodu "nacpat tam co nejvíc postav, nechat je bojovat s Batmanem a nakonec vymyslet nějakou šokující pointu, která to celé jakože vysvětlí." Záporáci jsou trapní, nevzbuzují žádný respekt, jak by také mohli, když nikoho nezabijí a ani jejich zločinecká činnost není zrovna působivá. Dokonce i sám velký Joker tu má jen roli lapky a podržtašky. Kresba je prvoplánovitě líbivá, s důrazem na poprsí ženských hrdinek a muskulaturu Batmana. I když to je taková ptákovina, přesto jsem se při čtení celkem bavil, asi jako při sledování filmu Batman & Robin. Nechápu však celkovou oblíbenost tohoto díla.
Nejlepší Joono Linnovka. Autoři konečně našli sami sebe. Zatímco předchozí knížky považuju jenom za nenáročné čtení do vlaku, u Písečného muže jsem si liboval od začátku do konce. Je tu výborný záporák, děj je překvapivý a zároveň celkem propracovaný. Joona je sympaťák a na rozdíl od svých předchozích příběhů se tentokrát jeví celkem uvěřitelně, má svou zranitelnou stránku, a jak se ukáže ve scéně v přístavišti, i on občas něco nezvládne. Takže za něj palec nahoru. Bohužel mě opět, stejně jako minule, vytáčela postava Sagy, která má víc superlativů, než je zdrávo. Je to taková kýčovitá známka dnešní popkultury, cpát všude neohrožené emancipované hrdinky s vizáží půvabné dívky. Nemám vůbec nic proti ženským akčním superhrdinkám, ale rád bych, aby tomu jejich vizáž odpovídala. Chci namakanou, zjizvenou, zpocenou borku, kterou si její kolegové pletou s chlapem, a ne modelku z mola. Ale co už. Pak už není této knížce moc co vytýkat, je to moc dobrá kriminálka téměř "jehňátkovských" kvalit.
Absolutní klasika. Doyle je vynikající vypravěč, a pokud na chvíli vymění detektivní žánr za žánr dobrodružný, vznikne z toho právě Ztraceny svět.
Lékařská příručka někdy ze začátku 20.století, která dnes sice už může působit poněkud úsměvně, co se léčebných postupů a rad zde popsaných týče, nedá se jí však upřít historická hodnota. Ve své době to musela být určitě velmi užitečná kniha, která také plnila funkci rádce ve věcech módy a správného životního stylu. Přesto může být člověk rád, že znalosti v oblasti medicíny už zase pokročily, i když v naší zemi mnohdy opravdu jen nepatrně. Kniha je bohatě vybavena moc hezkými ilustracemi, které usnadňují správné pochopení textu. Tuto knihu můžu doporučit všem, kteří mají zájem nahlédnout do historie lékařství a domácího ošetřování, a které neodradí už poněkud archaický jazyk, jímž je kniha psána.
Klasický příběh o setkání ambiciózního začínajícího spisovatele se dvěma psychicky nemocnými lidmi, kteří nakonec skončí tak, jak asi skončit museli... Styron moc hezky vykresluje život a společenské klima ve Spojených státech koncem čtyřicátých let, stejně jako stísněnou atmosféru v nacisty okupovaném Polsku, ve kterém se také příběh retrospektivně odehrává. Velmi zajímavá je stavba příběhu, kdy autor přesouvá vyprávění z jedné časové roviny do druhé, takže čtenář se dovídá důležité epizody z minulosti postav až v průběhu četby. Patrně nejsilnějšími částmi knihy jsou pasáže odehrávající se ve vyprávění hlavní ženské hrdinky Sophie, která během války zažila věci, po kterých se nelze divit jejímu duševnímu stavu. Velmi slavná je pasáž, ve které je zrůdným nacistickým lékařem donucena učinit nejstrašnější (ne však poslední) volbu svého života. Pak tu ale máme dle mého názoru celkem nudná místa, zejména autorova dlouhá líčení jeho neúspěšného sexuálního života, díky kterým jsem se nakonec přiklonil k nižšímu hodnocení a dávám čtyři hvězdičky. Přesto je Sophiina volba moc povedenou knihou, kterou můžu doporučit všem trpělivým čtenářům - přeci jenom sedm set stran a občasná rozvleklost vyžadují trochu strpení.
Pan Martin patří k mým nejoblíbenějším autorům fantastické literatury, líbilo se mi všechno, co jsem od něj četl a tato sbírka není výjimkou. Hlavně povídka "Nečekané variace", podle které je sbírka pojmenována, je naprosto geniální.
Všeho schopný padouch se snaží spustit svoje plány na dobytí světa a získání závratné sumy peněz, neštítí se vůbec ničeho a mezi jeho pobočníky jsou i členové nejvyšší vlády USA. Do cesty se mu však postaví osoba, se kterou ani on, ani jeho společníci nepočítali: doktor Jon Smith, nezničitelný, neprůstřelný, a nepolapitelný klaďák, na kterého zkrátka nestačí ani davy špičkových zabijáků. Ostatně zabijáci můžou byt rádi, ze narazili zrovna na Jona, neboť ten se vyznačuje zajímavou vlastností, že padouchy pokud možno nezabíjí, pouze je poraní a vyřadí z provozu. Zkrátka klaďas jak vyšitý. A pokud přeci jen už Jonovi nestačí na ren boj se zlem síly, tak si hned přivolá na pomoc svoje kamarády, kteří se vyznačují zhruba stejnou měrou dokonalosti jako on sám. Ultrageniální hacker, jenž se dokáže napojit naprosto kamkoli a ve virtuálním světě pro něj neexistuje žádná překážka, nebo člen britské tajné služby, kterému by fyzické vlastnosti záviděl i Chuck Norris, to jsou přátelé našeho hrdiny doktora. Časem se k němu připojí i kráska z emancipované CIA, to aby se neřeklo, že je to jen panská jízda.
Hádův faktor je zkrátka nenáročnou četbou o mocných záporácích a statečných hrdinech, naprosto ideální knížka do vlaku - jenom si od ní neslibovat nic navíc.