Madelisi
komentáře u knih
Marie Terezie: Císařovna a matka
Élisabeth Badinter
O některých postavách vychází spousta publikací, takže se čtenář může obávat, jestli jím zvolená kniha nebude kopie jiné již přečtené. Tuto obavy nemusí mít u Marie Terezie, Císařovny a matky.
Autorka téma zpracovala nově, překládá spoustu zajímavých informací. Vše zasazuje do dobového kontextu, takže víme, jak se k mateřství stavěly jiné vysoce postavené ženy. Na knize rovněž oceňuji detailní informování o jednotlivých vychovatelkách a vychovatelích dětí Marie Terezie.
Mrzí mě jen, že v textu občas ujelo nějaké slovo - takhle se z dcery Josefa II. stala jeho vnučka.
Titanic: Velká kniha
kolektiv autorů
Přehledné, člověk se ocitne na Titanicu. Zprostředkování ducha tehdejší doby.
Dynastie Windsorů
Jean des Cars
Na knize oceňuji členění, tematické podkapitoly se snadno četly. Díky této publikaci jsem si udělala pořádek ve všech těch dnešních Kentech a Gloucesterech. Dynastie Windsorů dodá přesně to, co slibuje podle jména, a mnohem víc. Začíná se totiž už u královny Viktorie.
Na druhou stranu mi současné události přišly trochu odbyté.
Vadila mi jedna věc. Málo citované zdroje. Občas se vyskytly časové nesrovnalosti v textu. Neproporcionální zastoupení jednotlivých členů rodu. U vévody a vévodkyně z Windsoru jsem měla pocit, že čtu o Sussexech. Poučné srovnání.
Falešné pozlátko
Marie Lacrosse
Moc ráda jsem se opět ponořila do Vídně konce 19. století. Oproti prvnímu dílu zde bylo již více fikce. Nelíbilo se mi, že autorka si vybrala pracovat s již překonaným názorem, že si Františka Josefa měla brát starší sestra Sisi Helena. Oproti pečlivé rekonstrukci v prvním díle je toto krok dolů. Dalším problémem je i české vydání. Ne jednou jsem narazila na mužský rod místo ženského.
Příběh byl opět velmi krásný. Obzvláště se mi líbily dvě věci.
Charakter Marie Festeticsové hádavá bába. V reálu se realizovala na Fanny Feifalikové, ta si taky jako Žofie nenechala to líbit.
Nařízení Františka Josefa o tom, jaké boty mají důstojníci nosit na ples.
Bohužel je asi ztraceno v překladu, jak otčím říká Žofii. Nad tím přemýšlím už druhý díl.
Ústřední pár se mi stále líbí. Autorka skvěle zpracovala jejich vzájemné jiskření.
Život v utajení - Příběh agentky CIA
Amaryllis Fox
Kdo se stane tajným agentem? Autorka nás provede svým životopisem od raného mládí, abychom viděli, že měla odjakživa touhu pomoci světu. Již jako studentka se snažila pomoci opozici přímo v Barmě.
Když detailně popisovala práci svého otce, čekala jsem, že se někde dozvíme, že on také byl u tajné služby.
Nábor do CIA je popisován tak, jak ho známe přímo z filmů. Ale část na Farmě je hodně detailní, to mě moc bavilo. Zajímavá představa, jak tráví na tajné základně půl roku a hrají si, že je tam diktatura.
Líbilo se mi, když autorka popisovala první kontakty s cílovou osobou a finty, co používají.
Pokud jde o rodinný život, přišlo mi, že na to, jak na začátku moc mluvila o svém bratrovi, tak se k němu na konci vrátila, protože si stejně jako čtenář uvědomila, že z jejího vyprávění úplně vypadl.
O čem nám filmy lžou, je rodinný život agentů. Autorka byla dvakrát vdaná a dokonce během mise porodila dítě. Pak ji byla nabídnutá jiná mise, během které by měla pro sebe i dceru krycí jména. Tento fakt mi připadá nový.
Závěrem chci říct, že na čtení musí mít člověk naladění. Když ho má, tak si knížku užije. Protože rámcově je napsaná skvěle.
Světlo nad Londýnem
Julia Kelly
Mám tři dojmy, které chci sdílet. Líbí se mi zaměstnání Cary v současnosti, prodej a hodnocení starožitností vypadá úžasně. Pilot Paul je velký hajzlík. Nečekala jsem, jaký konec bude mít jeho románek s Louise. Autorka sice postupně vždy předkládala jisté náznaky, takže jsem jejich lásku nepovažovala za ryzí. Louise je neuvěřitelně silná hrdinka.
Příběh babičky Cary mi připadal nadbytečný. Nezaslouží si být odbytý pouze pár větami.
Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře
Monika Czernin
Krásný nápad. Cesty jsou zpracované románově (veškerá přímá řeč pochází z bohatých dobových dokumentů).
Vadilo mimo rámci jedné cesty skákání časem a doširoka rozepisované problematika nesouvisející s danou cestou. Sdělit se musela, ale tímhle způsobem přerušila tok čtení.
Klikaté cesty
Elin Olofsson
Příběh je zajímavý. V každé kapitole se dozvíme o něco více z motivace jednotlivých postav. Nejvíc propracovaná a zároveň nejsympatičtější je Elsa. S ní se dá souznít. Nicméně kaňku jí dává první společné setkání Uli, Johanna a jí. Jestliže mu nosí jídlo pravidelně, tak proč ho až Uli musí umýt od výkalů, oholit ho a ošetřit ránu na ústech? Vysvětlení chybí.
Uli je produkt své třídy. Jenom se mi nelíbilo, že musela mít psychické problémy. U příběhu mě překvapilo, jak bylo snadné si opatřit náhradní doklady.
Z jazykového hlediska jsem si všimla onikání, když se mluvilo švédsky.
Nejskrytější přání
Marybeth Mayhew Whalen
S Nejskrytějším přáním připomínající Prázdné místo od Rowlingové jsem měla problém. Jediné, co se autorce povedlo, je udržení napětí, že mě stále zajímalo, jaké tajemství postavy obklopuje. Tedy nebylo mi řešení ukradené.
Bohužel postavy mi k srdci nepřirostly. Bylo mi jedno, co se jim dělo. Vše klouzalo pouze po povrchu. A důvod, proč Zell nešla k lékaři s kolenem, mi přišel naprosto směšný. Čekala jsem nějaký hlubší důvod.
Kniha chtěla být thriller, chtěla být vztahovka, chtěla být psychologické drama. Nakonec nebyla ani jedno z toho pořádně.
Romantičtí Habsburkové
Gabriele Hasmann
Autorka sepsala milostné příběhy Habsburků a obalila je romantickou polevou. Takže forma je lepší než jiné publikace, které se podobají bulvárním plátkům.
Oceňuji, za u každého příběhu se našlo něco nového, co jsem neznala. Třeba kde byla lavička Františka Josefa a Anny Nahowské.
Poslední místo, kam se podíváš
Kristen Lepionka
Jenom hlavní hrdinka vidí spojitost v zdánlivě samostatných případech. Překonává překážky, které ji pod nohy hází celá policie.
Detektivní případ je napínavý, zločince jsem sama neobjevila. V tom, jak hrdince došlo, kdo za vše může, je jedna nelogičnost. Na policejní stanici a obecně v jejím obvodu je persona non grata, tak jak to, že si tam může jít prohlížet staré fotografie?
Dále se ji líbily její myšlenkové pochody.
Menší zklamání cítím z romantické linky, která nedopadla podle mých romantických představ. Nicméně přístup hlavní postavy k sexu je hodně uvolněný, což je pro ženskou hrdinku celkem neobvyklé.
Elizino tajemství
Dominik W. Rettinger
(SPOILER) Toto bylo hodně těžké. Na začátku, když starší německá matka přijíždí do Izraele, aby pomohla svému zatčenému synovi, jsem měla pocit, že půjde o nějakou variaci na Najdi Rebeccu. Bohužel když se děj v rámci deníku hledané ženy přesunul do Osvětimi, jsem byla vyvedena z omylu.
Krutost koncentračního tábora je popsaná do nejmenšího detailu (tedy žádný pohodlný pobyt jak navozovala již zmíněná Najdi Rebeccu. Příběhy z koncentráků mají to zoufalství vyvolat.
Líbí se mi, že i hlavní hrdinka je tak trochu nekonvenční, s Karlem si před válkou zařídili téměř pohodlný život. Zaujalo mě i Elizino zaujetí měsícem. Bohužel s nástupem Wolfganga na scénu jsem si neustále kladla otázku proč. Proč když ho Eliza před válkou oprávněně za jeho násilné chování ponížila, proč se s ní chtěl v Osvětimi tak stýkat. Proč ji vždy o trochu pomohl, aby jí vzápětí hodně ublížil? Proč si myslel, že mu ona může pomoci z vězení? Jeho matka musela při čtení vzpomínek zažívat peklo a ztratí poslední zbytky iluze, co o synovi měla.
Nelíbilo se mi moc abstraktních popisů. Na druhou stranu se autorovi podařilo dobře vykreslit dvě ženy, které se pomátly na rozumu. Dále se mi nelíbil částečně useknutý konec. Jak se Eliza zachránila a skutečně byla s Wolfgangem těhotná, jak nás autor si nechává myslet již od první kapitoly.
Prorokova zima
Håkan Östlundh
Žena s elitním povoláním a syn jejího zavražděného milence se nedobrovolně stanou součástí hry zpravodajských služeb. Okolo nich umírají jejich blízcí, navíc někdo z nich jde proti nim.
Základní teze je velmi jednoduchá, může se odehrávat kdekoliv. Osvěžující je skutečnost, že problém hlavních postav není alkoholismus, ale zdraví. Osobně mi vadilo místy nelogické chování Eliase (ale ten má na ně v podstatě nárok). U scén v Sarajevu nebylo poznat, v jaké době se kniha odehrává. Vyvolaly ve mně dojem, že jde o dobu krátce po válce. Tedy, že je rozbitý stav země až moc přibarvený. Hlavní zápletku rámcově chápu, bohužel detaily jsou až moc sofistikované.
Závěrem si dávám body za to, že jsem správně odhadla podezřelé. Oceňuji, že hlavní příběh se uzavře, takže člověk nemusí číst pokračování, aby věděl, jak vše dopadne. Další osudy postav mě nezajímají.
Případ Pegasus
Gregg Loomis
Obsahově nijak unikátní, snaha uchovat tajemství z počátků křesťanství tu byla už mnohokrát. Jestli se jednalo o originální zápletku v roce vydání originálu, nedokážu posoudit.
Nikterak nevybočuje z žánru, hrdina ženoucí se po pomstě procestuje polovinu Evropy. Do toho se schovává před policií a padouchy.
Mám jenom jeden menší problém se začátkem - proč si nikdo ani na okamžik nemyslel, že obětí první vraždy měla být přítelkyně hrdinové sestry a ne jeho sestra?
Dále mi vadily nepřesnosti v reáliích.
Nevěřím, že se do Velké Británie kdy mohlo dostat bez kontroly pasu a že kdy bylo v Itálii obvyklé, že většina obchodů má v neděli otevřeno.
Boj slepého krále
Jaromír Jindra
Příjemná série. Četla jsem pouze předchozí díl. Znalost není potřeba. Oproti minulému dílu mi nevadila ani lucemburská část.
Pocitově mi Matouš Rozoumek a spol připomínají Rytíře z Vřesova.
Líbilo se mi zahrnutí historických faktů jako je např. porod císařským řezem.
Dítě Stasi
David Young
Začala jsem číst po návštěvě Berlína, takže místa v ději jako KDW, Charlottenburg, Checkpoint Charlie měly pro mě své speciální kouzlo.
Nedokážu zhodnotit reálnost příběhu, nicméně šablona hodná policie versus zlá tajná služba versus zlá tajná služba chvíli na mé straně funguje.
Nedokážu pochopit příběh Karinina manžela. Ale zřejmě to má navozovat tehdejší atmosféru, kdy se spousta věcí děla bez důvodu.
V závěru zůstala otevřených několik vrátek pro další příběhy. Mně by zajímala jedna věc - to Karin není divné číst si dopis od blízké osoby psaný na stroji? Já bych takové dopisy psala ručně.
Ten, který se měl stát králem
Hana Parkánová-Whitton
Velmi zajímavě zpracováno. Člověk si snadno připomene kriticky okamžik našich dějin.
Z mého pohledu příběhu uškodilo, že se nesoustředí na jednu ústřední postavu. Z tohoto důvodu se mi ostatní autorčiny knihy líbily víc.
Z postav mi bylo hodně líto Elišky, u Albrechta jsem nepřišla na to, proč byl tak významný.
Stín noci
Deborah Harkness
Opět jsem četla se znalostí seriálu. Nicméně ten se už dost odklonil, takže kniha je v podstatě podobné dílo.
Líbí se mi, jak si autorka hraje s historií. Parádní zasazení do našich reálií - to seriál odflákl. Diana dokonce přemýšlí, jak vyslanec Slavata bude vypadat o 20 let starší. Že by příprava na defenestraci? :-)
Jenom v současných linkách mi vadilo, že nevíme, co se dělo před pár měsíci. Postavy to řeší, ale já to vím jenom díky seriálu.
Všechny krásné dny
Julia Kaufhold
Souhlasím s komentářem pode mnou. Nápad super, mohlo se z toho hodně vytěžit. Bohužel zpracování je zdlouhavé a nudné, nedělalo mi problém přeskakování odstavců, abych se dozvěděla, jak vše dopadne.
Bohužel ústřední dvojici nevypadá na osudově zamilovaný pár, nemyslím si, že by byl Max pro Stellu nějaká výhra. To primář Arne je jinačí kategorie.
Plusové body - kniha německé autorky. Na prvních stránkách jsem byla překvapená, že je tu přemíra německých jmen. A v Hamburku bych se šla ráda podívat do hotelu Atlantik, pokud tedy existuje:-)
Láska podle Shakespeara: Daniel & Aubrey
Georgina Guthrie
Kniha má rozporuplné hodnocení. Jedni vynáší do nebe, pro druhé zklamání. Já zůstanu má zlaté střední cestě.
Zklamal mě konec, ale jenom protože jsem si myslela, že další dva díly tvoří volnou sérii, ne pokračování. Takhle jsem celou dobu čekala, kdy konečně Aubrey ukončí předmět a oba se budou moci veřejně přiznat ke svému vztahu. Dále si myslím, že katalyzátorem událostí nemusel být definitivní odchod jedné studentky.
Danielovi se dá rozumět, proč se chová, jak se chová, osobně mě štvala Aubrey tím, jak ho v jednu chvíli podporovala a v druhou chtěla, aby porušili vlastní stanovená pravidla. Je vidět jejich věkový rozdíl.
Celkově jde o příběh zakázané lásky mezi dvěma lidmi, co mají rádi Shakespeara a z rukávu sypou jeden jeho citát za druhým. To tento příběh spolu s citáty uvozujícími kapitoly dělá výjimečným. Plusem je i nástin kanadského vysokoškolského života.
Na milostný příběh je tento příběh také vpodstatě cudný. Ráda jsem ho přečetla, vše rychle ubíhalo, jenom nejsem správně zvědavá, co se stane dál. Ale na druhou stranu to znamená, že vše bylo ukončeno a to je také umění.
