Madelisi komentáře u knih
Moc pěkná obálka knihy a nevšední zajímavé téma. V první části u Veroniky mi částečně vadila její alternativita, ale nebylo toho moc, tudíž jsem se tím překousala.
Nejvíce spokojená jsem byla u Iloniny části, ta je racionálně uvažující člověk, příběh zde nejvíce plynul.
Sářina část šla, když se popisoval děj. Jinak tu bylo až moc alternativních myšlenek a představ její mysli a pocitů. Dost nevysvětleno. Proč vůbec chodí na terapie? Jak přišla na pouť? Je fakt, že jsem tuto část rychle přelítla, abych dočetla knihu. Tento styl mi nesedl. Myšlenky a pocity přehlušily děj.
Minulost zde zaštitují pouze vzpomínky Míny a vyprávění majora. Jinak se plně jedná o příběh z počátku 90. let. Takový jsme ale už dostali v prvním díle.
Kladně hodnotím vtipné glosy - Wehrmacht mi poskytl svatební cestu do Ruska, ale bez nevěst s návdavkem kulky k tomu.
Bohužel kniha oficiálně nenabízí romantický příběh z počátku devadesátých let, kterého se vám ale dostane. Oceňuji, že minulost majora byla popsaná pouze v jeho vyprávění. Tak, jak by ji skutečně někomu sdělil. Bez čtenářského flashbacku.
Kniha je moc dlouhá. Nicméně tento díl jsem četla jako eknihu, takže vše se četlo nesmírně rychle. Cizinka je jako droga, už se neodehrává v nádherném Skotsku, obsahuje více než malé množství vedlejších epizod, přesto se nedá s ní přestat.
Dojmy z tohoto dílu - pozor na spoilery - návrat Rogera a Brianny. Další díl bych četla už jenom kvůli nim. Jsem ráda, že se jejich problémy vyřešily.
A ta část s únosem - každý z rodiny Fraserů asi si musí vyzkoušet, jaké je být znásilněn.
Dále se mi moc líbila ordinace Claire. Zajímavé byly třenice mezi papeženci a novými presbyteriánskými osadníky. Neuvěřitelný počet Skotů v Severní Americe.
Pro americké čtenáře jeden bonus - pečlivě si zopakují svoje dějiny. Ostatním je,hádám, jako mně jedno, jaké bitvy se odehrály v jejich boji o nezávislost. Nicméně to vypadá, že by se na chvíli mohlo v dalším díle vrátit Skotsko.
Dostala se mi do ruky právě kvůli pidtitulu Rod Záviše z Falkenštejna. Pana Polácha znám jako autora pěkných románů, více se mi zde líbila část, ve které se jmenoval osudům jednotlivých členů rodu. Kapitoly o pečetích a majetku mi přišly nudnější.
Oceňuji, jak se ze dvou tří informací dá rekonstruovat příběh. Kniha dala autorovi enormní práci, jsem ráda, že jsem ji objevila.
Pro faktické zhodnocení doporučuji přečíst si recenzi s odkazy. Dozvěděla jsem se tam další zajímavé věci.
Ano, když jsem začala číst, tak jsem věděla že jdu číst historickou romanci o Elišce Přemyslovně. Ta se postupem času probojovala do titulní postavy.
Co mi vadilo - Falkenštejn a Walram se s Eliškou vzájemně podívají do očí, nic o sobě nevědí a jsou najednou šíleně zamilovaní. Proč?
Konec Falkenštejna. Líbilo se mi, že je tato postava zakomponovaná do děje, ale říkala jsem si - to se chce vážně oženit se svou neteří? Jeho vymyšlený konec se mi skutečně nelíbil, ten sebral veškeré plusové body za jeho přítomnost.
Změněná místa událostí.
Nevysvětlení pohnutek - proč chce Eliška provdat Richenzu za Rožmberka?
Co hodnotím kladně je posun Richenzy. Na začátku jsem ji nesnášela, postupem času se stala nejmilejší postavou. A Jindřich z Lipé ji mile doplňoval.
2.5 *
Po Hříšnici můj druhý psychologický thriller. Tento je ještě mnohem více propracovaný, během pár stránek se skáče z minulosti do přítomnosti a zpátky. Jen mistrovstvím autorky z toho nevznikl guláš.
Od začátku víme, co vzorný syn udělal, ale přesto jsem pro něj hledala polehčující okolnosti. Doufala jsem, že není taková stvůra. Bohužel jsem se mýlila. Přesto si myslím, že nevlastního bratra mu snad bylo líto.
Tato knížka byla napínavá a líbilo se mi, jak jednotlivé střípky Judžinovy paměti vytvořily výsledný obraz.
Jak jsem se rozhodla, pokračují proti proudu času. Brno stalinistické nevypraví příběh jako okupace, ale spíše navozuje dojem doby. Nejlepší je číst v MHD, zvlášť když se kolem vás komíhají budovy a místa z průvodce.
Stejně jako v Brně během okupace se zde dodržuje časová souslednost, tematicky končíme smrtí Stalina.
A já se jdu přesunout do Brna účtujícího.
Toto není jenom průvodce, toto je příběh okupace vyprávěný Brnem. Pokud se ale průvodce nečte od začátku do konce, tak je to "pouze" zajímavý průvodce. Musím se stejným způsobem vrátit k předchozím částem.
Líbivé téma v nádherném prostředí, zvláště když San Gimignano se moc nezměnilo od Sofiiných dob. Moc pěkně se četlo o vzniku nám dnes známých pamětihodností.
Jenom na styl psaní si musí člověk vzniknout - 3. osoba se střídá se vzpomínkami ve 3. osobě a s myšlenkami v 1. osobě. V textu bylo vše trochu neuspořádané, podobným stylem jsou napsany knihy Elizabeth Freemantleové, u níž jsem se s tím setkala poprvé.
Hlavní hrdinka - z ní mám smíšené pocity, chvílemi byla na zabití, nedozvěděla jsem se, kdy se její vztah k manželovi obrátil. Ve své podstatě je to žena z našeho 21. století posazená do 14.
Dále nevím, co má autorka proti Marcellovi. Tolikrát ho vyzdvihnout, aby byl okamžitě (a hlavně v očích hlavní hrdinky) opětovně ponížen.
Dokonce tu máme i deus ex machina v podobě morové rány. To mi přišlo pro hrdiny knihy až moc kruté, ale zase to může vystihovat realitu středověku.
Co mi do knihy nesedí, je jenom doslov. Byla jsem totiž náladěná na středověký happy end, případně na opětovný návrat milovníka ze Sieny na scénu, dostala jsem ale současnost,ve které sice byla osoba se stejným příjmením jako má manžel hlavní hrdinky.
3.5 hvězdičky
To byla jízda. Zajímavý začátek, ztrácení se v myšlenkových nesmyslech Cory a pak údiv, jak vše na konci do sebe zapadne. Ale upřímně řečeno, někdy jsem byla zmatená až moc, policista si zaslouží obdiv, že se ve skutečnosti sestávající se z Cořiných bludů (nic jiného to není) neztratil.
Nicméně napětí bylo na každé stránce. Ale nedokážu si představit, jak z tohoto mohl vzniknout seriál. Připadá mi to nezfilmovatelné.
O Cornwellovi jsem slyšela. Po této knize jsem sáhla z toho důvodu, že je mi blízká její doba a popis děje taky nebyl špatný.
Ale kapitoly jsou moc dlouhé, což vlastně ani problém není. Naopak mi přišlo, že je v ději až moc postav, hůře se v nich orientovalo. Vadilo mi, že něco (viz anotace) se událo až za polovinou
????zmínění dvorských masek
????setkání s prvními herci Shakespearových her. A o tomto ta knížka vlastně je.
Originální příběh s velmi slibným začátkem. Minulost hlavního hrdiny Katze je dobře popsaná, i když jsem přemýšlela, jak to, že je se svým životním stylem stále na živu.
Woodoo a exotická Dominikánská republika mi chvilku připomněla Cizinku, což je hodně nečekané ve švédském románu.
Nicméně mi připadalo, že jsem vždy pí několika kapitolách měla jistý brzdič ve čtení a musela knihu odložit. Alespoň vydržela delší dobu :-)
Kniha ale je napínavá a zajímalo mě, co se stane dál. Jenom tu na můj vkus bylo až moc šílenců, z nichž dva na začátku vypadali jako vzorní občané.
Je to čtivé, prostředí pouště je dobře popsané, další kniha, díky které si připomenete, že v České republice je krásně. Navíc jsou hodně často uváděny odkazy na skutečné událostí s čtenáři, vygoogli si sám. Navíc mě dříve nikdy nenapadlo, že v Izraeli žije tolik cizinců.
To jsou jediná pozitiva, přišla jsem o iluze o izraelské armádě, která je prezentována jako jedna z nejlepších na světě.
Hlavní hrdinky jsou extrémně nesympatické a v podstatě žádná nemá duševní zdraví v pořádku. Doufám, že není normální, se o 20 minut dříve sbalit z hodiny. Zaujalo mě, že na základně spí v čtyřpokojovém karavanu, v jiném že je třída. V Izraeli musí karavan znamenat asi něco jiného.
Jistá logika by se v kapitolách najít dala, nicméně já bych asi preferovala standardnější způsob vyprávění.
Závěrem kniha není špatná, ale mohla být lepší.
Proč ty zajímavé knihy nic nevydrží? Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, prostředí nižší šlechty na hranicích Moravy bylo moc zajímavé.
Postav je hodně, upřímně, občas jsem si musela připomenout, kdo je kdo. V jednu chvíli to i ujelo v ději, když je v Dílech Hynek záměněn za Zacha. Přemýšlím, jestli velice chytrý Dalimil je budoucí autor kroniky. Ale asi ne.
Chybí mi závěr s vysvětlením skutečné historie. To je ale malicherný problém.
Zajímavé, jak se z mála informací dá udělat nádherný román. Alice tu má odvahu a není to ta mrcha známá z historie. Líbí se mi zpracování vztahu s Windsorem.
Čteno u vody. Nenáročné, příběh pěkně plynul. Sice občas jsem kroutila očima, proč Topaz či Rowena udělaly zrovna to nebo to, či co je zrovna fascinuje na takovémto muži. Ale při čtení u vody to není žádný problém.
Čte se samo. Zajímavé. Vypravěčsky nápadité. Raději si nechci představovat, kde leží pravda u těch nejvypjatějších scén masakrů - je to ve skutečnosti horší?
Každopádně to, jak se hrdina dostal do armády, kdy si ho vlastně vyhlídli už na střední škole, je neuvěřitelné.
Doporučuji.
Potěšená. Líbí se mi, že se nemluví pouze o milostných aferách šlechty, ale i běžných obyvatel. Zajímavý náhled do fungování převážně 19. století.
Precizně sepsáné informace. Kdybych měla být upřímná, tak popisy hradů mě nudily, já jsem spíš na příběhy a lidi.
Knihu jsem si koupila kvůli anotaci a dostala jsem vše, co mi bylo slíbeno. I víc. Paní Jarolímková si skutečně dala velkou práci se sesbíráním všech informací.