Madelisi komentáře u knih
Románové povídání o tom, co dělali francouzští vladaři v posteli. Velmi čtivé, překladatel si s knihou pohrál (množství upřesňujících poznámek).
Osobně mi na knize vadí málo dat a překlep u úmrtí Napoleon. Napoleon má mimochodem u autora protekci, dopadl nejlépe.
Poprvé jsem si tuto sbírku povídek přečetla ještě na gymnáziu. Ze vzpomínek vím, že tehdy jsem byla více nadšená.
Dnes mi připadá, že každá z povídek má rozdílnou kvalitu, v některých jsem se trochu ztrácela ve jménech. Myslím si, že by pomohlo lepší odsazení textu.
Jinak nemám co vytknout, povídky ve mně zanechaly pozitivní dojem. Jazyk odpovídá tomu, že se odehrávají v Brně. Jsou napínavé, vyuzlení je zajímavé.
Více se mi líbila druhá polovina povídek od Večera v City baru.
Zde počet hvězdiček nevyjadřuje to, co si myslím. Kniha je to propracovaná, styl psaní neokoukaný, skutečně má člověk při čtení pocit že se děj odehrává v parném létě.
Jenomže na můj vkus je tu moc abstraktních pasáží a s promluvami obětí jsem se nedokázala smířit. Co svým činem chtěl pachatel dokázat? Proč to dělal, jak to dělal?
Vnitřně rozervaného policistu neřeším, ten je snad v každé severské detektivce.
Plus má za mně pro děj nepodstatná zmínka, že syn vyšetřovatele hrál na MS v hokeji v Praze.
Autor si nastudoval historii a chce to moc ukázat. Tyto odbočky knihu ale prodlužují a zpomalují děj.
U této série se mi líbí zasazení příběhů do jednoho rámce, nicméně v tomto příběhu mi přišlo, že se vše pohlo na základě několika náhod. Co by Slavomír dělal, kdyby náhodou neviděl přepadení kupce nebo kdyby přijel do Nitravy dřív/později, aby si byl schopen dát dohromady souvislosti?
Oceňuji autorovo uvedení na pravou míru v doslovu a vlastně celý nápad na detektivky z Velké Moravy.
Tato kniha není jednoduchá, pro mnoho filozofických myšlenek si žádá několikeré čtení.
Ovšem vše vyvažují pasáže, které svou lehkostí jako by vypadly z autorovy předchozí knihy o králích. V těch případech jsem si říkala, že něco podobného bych chtěla taky umět napsat.
Stephen Clarke je génius. Náhodou jsem souběžně narážela v jiných zdrojích na stejné informace, které tu Clarke tak zajímavě podává, takže teď mohu z fleku predříkat Bertieho kontinentální život a to, jak vycházel s příbuznými. Clarke tu geniálně sepsal životopis anglického krále, ve kterém se dozvíte i to, proč ve Francii zakázali nevěstince.
Phillipu Gregory mám ráda. Píše nádherně čtivě a hlavně má dar donutit člověka vyhledávat si, jak to fakt bylo.
Navíc mi dala Warwicka (nebo mi ho dal až zprostředkovaně James Frain?) a můj seznam oblíbenců z historie se opět rozrostl.
S tímto jsem si zkompletovala Oldřicha z Chlumu. Souhlasím s předchozími komentáři, že románová podoba mu sluší více, tady byl vždycky moc rychle konec.
Holt je Oldřich návykový.
Nejvíce z této knihy o knihách oceňuji kapitolu, ve které autor píše svoje poznámky k jednotlivým románům
Musím říct, že jsem Vondruškovi (či Oldřichovi?) poslední dobou úplně propadla.
Mé první setkání s Adélií. Vypravování příběhů mi chvilkami přišlo pomalé, ale zase na druhou stranu jsem měla pocit, že jsem se ocitla v její době.
V knize bylo alespoň pro mě dost neočekávaných zvratů. Adélie mi připadá jako moderní žena, která by se v našem 21. století neztratila.
Plusové body kniha u mě dostává za jednu postavu, která mi byla celou dobu sympatická a nakonec s z ní vyklubal lump. A taky za Rowleyho.
Pěkná oddechová knížka, ale předvídatelná. Protivná mi byla milostná zápletka mezi Veronikou a Michalem, když probíhala, tak jsem měla pocit, že nečtu historický, nýbrž že čtu milostný román se vším všudy,
Část s ukradeným obrazem se mi líbila, ztracená sbírka obrazů dodá ději šťávu. Vše je obaleno v konspirační teorii, které soudný člověk nemůže věřit, ale která je plně v souladu s názory a teoriemi těch, kteří si myslí, že za všechno může na světě jedna nejmenovaná velmoc. Líbilo se mi polské prostředí, Američané tu konečně nejsou za hrdiny bez bázně a hany, ale za padouchy par excellence.
Děj má spád, Alžbětino tajemství skvěle vysvětluje historická fakta. Chvílemi mi ale vadilo jejich až velké zjednodušování.
Hodně předvídatelné ve vztahu s hlavním mužským hrdinou. Líbilo se mi ale, že skutečných událostí jsou důsledkem věštby.