Madelisi
komentáře u knih
Blackout: Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Dobrá kombinace s Ochlazením. Nejhorší na těchto příbězích je to, jak si v dnešní době člověk dokáže snadno představit, že rozhodně nejde o sci-fi.
Obdivuji poctivé rešerše, které ale nicméně udělaly příběh méně stravitelným. Stránky s technickým popisem problému jsem jenom tak běžně prolétla. Postav bylo hodně, jejich vzájemné vazby začaly dávat smysl až od druhého nebo třetího dne. V případě rodiny Bollardových mám pocit, že nedával jejich popis občas smysl.
Přes to všechno se příběh četl moc dobře, hlavní Ital Piero je sympaťák. Upřímně doufám, že blackouty, které nám dle odborníků hrozí, nezpůsobí takovou apokalypsu.
Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
Moc pěkný příběh, Nině jsem bohužel neporozuměla. Vysvětlení událostí z dětství mi chybělo. Při čtení mi vadilo pasáže popisující pocity, byly až moc lyrické.
Příběh Alžběty jsem si užila, nádherné napínavé postupné odhalování jejího tajemství.
Pro mě je ale největší hrdinkou Alžbětina dcera Eva. Sama je velmi vyrovnaná a v pohodě, na to co ji ty dvě ženy připravily.
Prozření
Jessica Shattuck
(SPOILER) Pokud někoho fascinuje život žen ve vypjaté době, je toto kniha pro něj.
Hlavními hrdiny jsou “malí “ lidé, co tvořili velké dějiny.
Hlavní Marianna má v sobě ohromnou sílu, dokázala jsem si ji představit i jako muže. Z jí daných prostředků vytěžila maximum. Jediná si užívala status profesionální vdovy.
Benita - vidíme ji pouze očima Marianny, ne jejího manžela Connieho, takže stejně jako Marianna nevím, jaké bylo jejich manželství. Připadá mi nejslabší ze tří hlavních hrdinek, bohužel ji dějiny uznaly, nedokázala se prorazit.
U Anie jsem měla celou dobu pocit, že něco nesedělo, zde se autorce povedlo skvěle zamaskovat její předchozí nacistický život. Zde mě řešení její zápletky nenapadlo.
Z mužů se tu mluví o manželovi Marianny, ten je nejméně plastický, je skrytý v nánosu patosu, kterým ho jeho žena obestavěla. Oproti tomu Connie se mihne jenom na pár stránkách, přesto díky Marianninýmu nadšení je největším hrdinou. Pomáhala Marianna odboji kvůli svému přesvědčení, nebo že chtěla udělat dojem na svoji platonickou lásku? Škoda, že Benitina zmínka o tom, že Connie nazval Mariannu krutou nebyla více vysvětlena.
Poslední významný muž je Herr Müller, aktivní imiciátor, ale i oběť války.
Jazykově se mi moc líbilo používání německých výrazů v textu. Třeba otázka amerického důstojníka, jestli má hledat všechny ženy, co mají před jménem Frau. Co mi naopak vadilo, byly některé pasáže, které se snažily vysvětlovat morální a etické problémy. Zde drhla jindy bezproblémová plynulost románu.
Jošt
Zdeněk Grmolec
Jošt tvořil velké dějiny a je pohřben v Brně. Naštěstí za jeho moderní sochou alegorií odvahy je i jedna klasická.
Určitě je správnou postavou pro román. Žasnu, jak je jednoduše napsaný a jak nenásilně se do něho vklínily fiktivní postavy.
Bohužel mi místy přišel jazyk až moc moderní, nedokáži si představit, že by markrabě z konce 14. století oslovoval svoji manželku Madame.
Naopak oceňuji množství děje a vysvětlené politiky. Na tomto by se mohl
vyučovat dějepis na školách, zvlášť když Morava, markraběcí války a římský král pohřbený v Brně jsou opomíjenými kapitolami.
Lidé, kteří mě znali
Kim Hooper
Velmi čtivé, silně mi připomínalo Ztracené světlo. Musím dát autorce body k dobru, v jednu chvíli mě zmátla s tím, kdo je otec.
Emily tu má podle mě všechno, ale nechová se k lidem fér, není k nim upřímná. Drewovi i Gabovi na ní záleží, zasloužili by si vědět, jak si stojí. Jenom Emily neví, co chce. Má pravdu, když o sobě tvrdí, že je zbabělá.
Líbilo se mi prostředí New Yorku a práce ve Světovém obchodním centru.
Zklamal mě konec - celou dobu vše směřovalo k shledání po letech, byla jsem zvědavá, co Emily lidé, kteří ji znali, řeknou. Ale vše je ukončeno vstupem do dveří.
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Jsem z knihy smutná. Hlavní hrdinka, matka, manžel, kněz, ti všichni mají psychické problémy. A výčet trpících jimi není kompletní. Jestli tuším správně, že se jedná do značné míry o autobiografii, tak je mi všech zúčastněných líto.
Připadá mi, že hrdinka není typická osoba trpící anorexií. To znamená, že kvůli tomuto stojí za to si knihu přečíst.
Skotskem po stopách seriálu Cizinka
Jan Hrdina
Na toto 5 hvězdiček málo. Tak se spokojím s tím, že uděluji 5 hvězdiček za obsah a 5 hvězdiček za formu.
Knížečka se člení do 3 části - povídání o historii, povídání o lidech a tradicích a povídání o místech. Každou z nich probleskuje Cizinka.
První dojem - divím se, že něco takového nenapsal rodilý Skot.
Druhý dojem - beru na milost seriál po přestěhování se do Ameriky, když jsem zjistila, že byl natáčen ve Skotsku.
Třetí dojem - je nádherné zjistit, že všechny významné skotské pluky mají svůj původ po povstání.
Nutno poznamenat - autor se nebojí do popisů dávat svůj názor. Např. - Roku 1070 se Malcolm III. podruhé oženil, jeho vyvolenou byla anglosaská princezny Markéta z Wessexu. Těžko soudit, zda to byla pro Malcolma dobrá volba. Osobně jsem přesvědčen, že nikoliv.
Toto jsem si prosím pěkně přečetla po jejím nekritickém obdivu v Normanských královnách od Alison Weirové. Ale je tu autorův názor zdůvodněný. Oba dva mají pravdu.
Ještě musím ocenit úvahu, co by kdyby. Tedy co by bylo, kdyby jakobité z Cizinky vyhráli.
- Hannoverci vyhnáni, Stuartovci by dále vládli
- lepší vztahy mezi Británií a Francií, žádná Sedmiletá válka v zámoří, žádné boje o Québec, otázka, zda by americké kolonie získaly nezávislost
- tu by mělo Skotsko a Irsko, tedy žádná centralizace moci v rámci Velké a dominantní úlohu by opět převzala Francie
- to znamená její lepší hospodářskou situaci, předejití velké francouzské revoluce, což vede k žádnému Napoleonova
- bez Napoleona by nedošlo k tak intenzivnímu vzestupu pruského nacionalismu. Historie se mohla vyvíjet zcela netušenými směry...
Anatomie skandálu
Sarah Vaughan
Pěkný příběh. Jsem ráda, že jsem celou dobu fandila těm správným a vše skončilo, jak by podle morálních hledisek skončit mělo.
Důvod popisování příběhu oxfordské studentky z počátku 90. let jsem neodhadla. Tady jde o dobrý zvrat. Navíc hodně dlouho jsme byli držení v napětí, co se na konci roku skutečně stalo.
V ději měl důležitou roli i britský soudní systém, který mi byl trochu cizí, obzvlášť funkce žalobce a obhájce (oni si můžou stranu vybírat?, jak je obžalovaný platí?,...).
Jediná slabší část byl z mého hlediska jazyk. V textu je až moc dlouhých vět, že jsem nějaké pasáže musela číst vícekrát. Ale to mohlo být způsobeno mým aktuálním rozpoložením.
Celkově doporučuji.
Jidáš
Astrid Holleeder
Hrůza si představit, že kniha popisuje skutečnost. Text je složitěji členěn, nicméně srozumitelnosti pomáhají časové údaje v názvu kapitoly.
Navíc předkládaná kniha splnila moje kritérium kvality - začala jsem si googlit skutečné informace.
To jsem já
Marlene Dietrich
Po https://www.databazeknih.cz/knihy/marlene-309939 jsem se Marlene nechtěla vzdát a pustila se do této biografie. Bohužel se jedná pouze o další románové zpracování Marlenina života, tentokrát z pera samotné Marlene.
Ta tu vystupuje jako hodná a všem nápomocná paní, která se nechává vést osudem a jinými. Je se všemi kamarádka, není ničí milenka.
Druhý manžel matky neexistuje, sestra neexistuje, manžel je dokonalý (to mu ani jednou nevadilo, jak Marlene trajdá po světě?). Dcera matku zbožňuje, ta ji tu na oplátku složila hold, jak je dokonalá a v čem všem se nevyzná.
Zajímavý je začátek, ve kterém Marlene popisuje, jak se dostala do uměleckého života, a pak konec, ve kterém už vystupuje jako zpěvačka. Dále postřehy k jednotlivým filmům a k tomu, jak se filmy vyrábějí.
Bohužel vše je časově neukotveno, vyprávění nemá pevný řád. To markantně vynikne v pasáži z druhé světové války, kdy zemře Roosevelt a pak se teprve slaví Vánoce 1944.
Přes všechny výtky to není špatná kniha. Dokáže nabudit dojem, že se s Marlene pohybujete ve světě filmu. Rovněž doufám, že se v ní reflektují i její skutečné názory na filmové řemeslo. S lidmi to je s rezervou, zde publikované informace nesedí s tím, co píše jinde. Ale takto chtěla být Marlene vnímána, když to tak uvedla do svého životopisu.
Myslím si, že to byla zajímavá žena, líbí se mi její nasazení během války. Už se těším, až si přečtu nějaký její nestranný životopis.
Gerron
Charles Lewinsky
Forma zastínila příběh. Velmi mi vadilo, že se text nečlenil na kapitoly, stačilo by je pouze očíslovat, šlo by to, protože Gerron vzpomínal na události, které tématicky souvisely s jeho současným děním. Na druhou stranu si dal autor s výstavbou textu ohromnou práci, musel značně fabulovat, ale přesto má čtenář dojem, ano, tohle mohl Gerron zažívat.
Líbilo se mi, že své vzpomínky inscenoval, velice podnětné byly jeho komentáře typu ale tak to nebylo. Skutečnost byla mnohem méně epická.
Při čtení jsem uvažovala, jak se podmínky pro Židy zhoršovaly postupně. Gerron s rodinou opustil Německo ještě včas, přesto internaci později neunikl. V románu to zdůvodnil tím, že byl blbec.
Dále se setkáme s množstvím tehdejších hvězd stříbrného plátna, namátkou Marlene Dietrich či Magda Schneiderová. Osobně se mi ale nejvíce líbila postava Otto Burschatze, Gerronova kamaráda z války.
Natáčení filmu dalo možnost představit Terezín z jiného úhlu pohledu. Gerron coby slavný režisér a nositel železného kříže patří mezi prominenty.
Na knize se mi líbilo množství výroků, které kouzelně popisují pravdu - např. že jediní lidé, co něčeho dosáhli, jsou egoisti.
Zlaté časy
Anne Jacobs
Panský dům se mi moc líbil, Venkovské sídlo nabízelo život německých vyšších vrstev za války. Tato linie je moc zajímavá, oba synové narukovali, mladší generace doufá, že válka neskončí před jejich zapojením. Starší generace má rozum a doufá, že konec bude brzy.
Do toho se dvě baronesy zamilují do pohledného majora, ten ale kvůli svému angažmá posouvá svatbu, až přijdou Rusové a celá rodina je rozdělena.
Linie z druhé světové války Je zajímavá. Rok 1990 a doba po pádu železné opony rovněž. Restituce šlechtických sídel a transformace východoněmecké ekonomiky má co nabídnout.
Pěkné čtení.
Země mrtvých nadějí
Christopher John Sansom
Moc ráda jsem se setkala se starými známými Shardlakem a Barákem. Bohužel toto o nich moc nebylo, takže svým způsobem zrada věrných čtenářů. Pokud si někdo otevře jako první tento příběh, nic se nestane.
Obdivuji autorovo umění nechat jeho postavy stát se součástí dějin, nicméně zde mám pocit, že se zamiloval do Kettova povstání a chtěl ho románově zpracovat. To se mu povedlo, s detailní závěrečnou studií se cítím dostatečně poučena o tom, co se v Anglii v roce 1549 dělo.
Uvažovala jsem o 4 hvězdičkách, není to tak čtivé jako předchozí díly. Přesto je to skvěle zpracované. Bohužel za tu zradu očekávání dávám 3.5 hvězdičky.
Hořící kříž
Diana Gabaldon
Četla jsem velmi dlouho. Za půlkou jsem si dala dlouhou pauzu, pak se k příběhu vrátila.
U Diany se nemůžu zbavit pocitu, že mermomocí chce do příběhu zasadit veškeré zajímavosti, které zjistila, takže má pro nás tisíce stránek, z nichž tak polovina posouvá děj. Druhá půlka je o tom, jak někdo šije, loví, spí,... ovšem dělá to dobově.
Četla jsem, jelikož jsem byla zvědavá, co hlavní postavy dál zažijí a se zestárnutím hlavního dua mám stále raději Rogera, který se úžasně adaptoval na dobu 2 století zpátky a přitom k tomu jako profesor historie vůbec neměl předpoklady.
Ledový dech už na mě čeká, Diana z nás vytvořila závisláky. Chci vědět, co bude dál.
Polibek v Londýně
Catherine Rider
Předchozí Polibky neznám, tento mi přišel milý. Četla jsem schválně nyní ve vánočním čase, ale člověk se na něj může vrhnout kdykoliv. Vánoce zde vůbec nejsou důležité.
Kniha je spíše průvodcem po divadelních scénách, takovou dovolenou bych si taky dala líbit. Jenom mi šla hlava kolem z Harryho a Bets, jít každý den na stejné představení? Plus Jason jedny lístky koupil přes mobil a uvaděčce předložil papírové? Navíc v londýnských scénách je snad jiná kultura než u nás - jíst v hledišti, mít tam s sebou kabáty,... Asi bych se divila jako Jason.
Dvě císařovny
Brandy Purdy
Moc se mi líbilo. Oceňuji seznámeni se s Aimeé, kterou jsem neznala. A o tom je tento román. Turecká část se mi líbila více než francouzská, ale jenom z důvodu, že Josefínin příběh je už moc známý. Nedokážu si to představit, skutečně chodily ženy po pádu Robespierra skutečně téměř nahé?
Pěkná kompozice románu, oceňuji epilog.
A jde se googlit, co si autorka vymyslela.
Italské prázdniny
Jan Werich
Po návštěvě Korespondence V+W jsem pátrala po díle a objevila tento cestopis ve kterém popisují svoji cestu do Říma. Cestu, takže samotného Říma tam moc není.
Kapitoly jsou členené po jednotlivých městech, jako bonus máme Vídeň a Rakousko. Tento cestopis je takový náhled, jak se dřív cestovalo (zdržení na Breneru na zpáteční cestě, kvůli chybějícímu razitku), ale také ukazuje, že cestovní ruch vypadá dneska po 60 letech naprosto totožně (v fotografické šílenství před šikmou věží v Pise). Jenom mi t popisu vyplývá, že pan Werich a jeho dcera Jana se sice prodírali davy turistů, ale že pro ně dav znamenal něco jiného než pro nás.
Italské prázdniny jsou plné i osobních Werichových vzpomínek, zaujalo mě, že mu dcera říká Jene a také to, že o sobě říká, že je herec. Já mám po letech literatury jeho herectví pouze jako vedlejšák.
Vtipné je zdůrazňování jeho podoby s Hemingwayem a to, že si je lidí pletli. Když si představím jejich fotografie, tak na tom něco může být.
Rozhodně tento cestopis doporučuji.
Služebná z hostince
Dilly Court
Červená knihovna v pěkných kulisách. Lottie je hrdinka s velkým H, vše vyřeší, napraví sobeckou aristokratku, jen mi k její povaze nesedí menší pomsta na bývalých uzurpátorech :-) A abychom byli upřímní tak jí mnohokrát pomůže a děj posune zásah shůry.
Dozvěděla jsem se nové věci, třeba to, že dustojnické manželky jezdily s muži do války. To mě dříve nenapadlo. Prostředí Krymu a Indie bylo takovou třešničkou na dortu.
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Tuto knížku jsem vyhrála kdysi na gymnáziu. Přiznávám, že letošní čtenářská výzva byla mou motivací si ji konečně přečíst.
Odehrává se v zajímavém prostředí, u hlavního vypravěče jsem chvilku pohybovala, jestli je vůbec blázen. Jeho sny mě později přesvědčily, že je.
Zajímavá vizualizace vládnoucího normálního světa - všemu šéfuje Kombajn, ti, co se nepovedli, tak dostanou elektronky do těla.
Co je nádherné, je jazyk. Hodně starý, třeba s moudím jsem se zatím setkala možná pouze v románech odehravajicích se ve středověku :-), když se řekne kotníky, tak si představím ty na noze, rozhodně ne na ruce. Tato kniha se musí moc dobře rozebírat u maturity, je mnohovrstevná.
Jsem ráda, že mě výzva ji donutila konečně přečíst.
Farmářova žena
Barbara Hannay
Moc se mi líbilo. Generační romány mám ráda, zde to bylo šmrncnuté pro mě neznámým prostředím Singapuru 40. let.
