MadMan komentáře u knih
Pro mě obrovské překvapení! Mám pocit, že jsem po 66 letech od vydání téhle knihy "objevil Ameriku". Samozřejmě jsem věděl, že Den Trifidů existuje, že je to sci-fi a že tam jsou nějaké květiny, ale žil jsem v přesvědčení, že to musí být nuda. Tohle přesvědčení ve mě přetrvalo někdy z pubertálních let zřejmě proto, že jsem o Dni Trifidů slyšel poprvé ve škole a tím pádem jsem jej automaticky zařadil do kolonky "nuda", kde v podvědomí zůstalo mnoho let. Jsem rád, že jsem se k téhle knížce nakonec dostal a byť to píšu bezprostředně po přečtení, kdy prvotní nadšení ještě nestihlo opadnout a já náležitě vystřízlivět, posouvám Den Trifidů na první příčku žebříčku mých nejoblíbenějších knih.
Tímto svým příběhem bych chtěl říct všem, kteří zatím odkládají Den Trifidů na druhou kolej podobně jako já, ať si rozhodně přehodí výhybku, aby si tenhle klenot nenechali ujet.
Příběh se mi líbil tím, že popisoval globální problém z pohledu jednotlivce, který se musí vypořádat s každým nově příchozím problémem po svém, aniž by tušil jak správně postupovat. Celý děj si drží rovnoměrné tempo a ukazuje lidskou stránku i v nelidských dobách.
Teď je mi jasné, že všechny novodobé zombie apokalypsy jsou jen slabým odvarem Wyndhamova díla. Chybí lidský faktor všudepřítomných tápajících nevidomých, kterým přece musíme pomoct a číhající nebezpečí z trpělivě vyčkávajících Trifidů.