majáček komentáře u knih
A je autorova reflexe na dětství a dospívání nejen v jakém žil režimu, ovlivnilo ho dílo George Orwella 1984.
Orwell nenabízí světlo v dáli. Pavel Čech ho vidí a věří v něho.
Naděje k lepšímu zítřku je vždy tady a teď. Jen ji prostě vidět.
Kniha má všestranné použití.
Nemyslím si, že je to jen vyloženě pro školy. Můžou jí použít rodiče, děti se sourozenci, kamarády, ale i dospělí. Příběhy jsou zajímavé, zklidní mysl a zbystří pozornost. Za příběhem jsou hry, které lze různě obměňovat.
Lidé se mohou vžít do života stromů, ptáků, hub, srdce, srdce Přírody, ale i stromy kdyby byli lidi. Zajímavostí je vžít se do radosti.
Nejvíce se mi líbily hry za příběhem ,,Kdyby byli stromy lidi".
Tančící mýtina je nejúžasnější.
Po puštení hudby si přichází tančit různá společenství. Mravenci, divoká prasátka, srnky,divoké žabky, lesní víly, skřítci, lesní duch... Každý může předvést jak tančí a všichni tančí podle něj. Tančí se bez omezení a bez choreografie. Tanec ke konci přechází v klidnější tempo.
Pokud jste venku, zkuste tančit podle zvuků ptáků.
Podle zvuků ptáků teď na jaře to je velký rejový tanec a zpěv ptáků letos mnohem silnější. Tolik štěbetání a lítání. Škoda, že to nejde vám ukázat. Můžeme si to představit a rej ptáků může začít.
Opravdu knihu vřele doporučuji.
Při čtení tančila má mysl.
Jen málokterý člověk o sobě dokáže upřímně mluvit a říkat pravdu. Neznám žádného podobného spisovatele, který by hovořil o sobě bez servítek a natož jestě psal.
Proto ho i obdivuji, i když má nebo nemá to či ono. Je to člověk, který upřímně píše o svém životě. Je si vědom svých chyb a tak dává naději těm, kteří mají podobné starosti a problémy v životě, že se dá s tím něco udělat k lepšímu.
Knihou prochází autorův typický nadhled nad věcí.
100 nejčastěji možných druhů ptáků k vidění s krásnými ilustracemi a stručnými informacemi ke každému druhu ptáků.
Jsou zde uvedené i zajímavosti.
Například:
-Rehek zahradní tráví zimu v savanách a Africe, kde se učí zpěvy afrických ptáků a jejich imitaci zpracovává do vlastního zpěvu.
- Rorýs obecný ve vzduchu i spí. Za letu nabírá vodu do zobáčku.
- Brhlík lesní si na podzim ukrývá semínka do štěrbin stromů a zakrývá je mechem nebo lišejníkem.
Některé druhy žijí u moře. My, i když je v našich končinách neuvidíme, můžeme se s nima seznámit díky knížce.
Skvělá pomůcka k procvičování pro děti, které už umí číst a stále navštěvují logopedii. Je vhodná ke zpestření neustále se opakujících cvičení, která jsou pro děti nudné. Může to využít i mladší dítě, když rodič bude předříkávat pohádku a cvičné slovíčko bude dítě po něm opakovat. Z obsahu: Pohádky s L na začátku slova, na konci slova i ve všech pozicích( bez r, ř). Pohádka na procvičení (vždy bez ř) Tr, Dr, Kr, Br, Pr, Hr, Fr, Mr. Pohádky na procvičení R (vždy bez ř) na začátku slova, na konci slova a ve všech pozicích. Pohádky na procvičení Tř,Dř, Kř, Bř, Př, Hř. Pohádky na procvičení Ř na začátku slova , na konci slova a ve všech pozicích. Pohádky na procvičení č, š, ž, ,c, s, z, d, t, n, ď, ť, ň.
Hildegarda byla silná již od dětství. Poslední z deseti dětí, matka se o ní moc nezajímala. Otec většinou doma nebyl. Byla nejmladší a v té době nejmladší dívky šly do kláštera a chlapci šli se učit na kněze.
Svůj život strávila v mužském klášteře Disibodenbergeru v nelidských podmínkách. Vystavěla a založila ženský klášter Rupertsbergu. Za svého života byla prohlášená za svatou, ale i tak jí bylo ubližováno. Hildegarda zvládala svou životní cestu přes jakékoliv překážky.
Kromě vizí měla do vínku dáno i nadání skládat písně i texty. Měla velmi hezký vztah k přírodě i k lidem. Ne všechny události v knize jsou pravdivé, ale vize, písně jsou pravé.
Pronesla....
,,Nikdo nikdy nemůže zničit Světlo ani nás oddělit od zřídla."
Úryvek z písně na rozloučenou s Juttou
...Dík tobě nebesa rosu nám seslala
a celá zem pak radostí plesala,
vždyť z těla jejího zrno se zrodilo
a ptactvo nebeské na ní hned hnízdilo...
Jedna z písní složená v době, kdy čekala, jak se o Hilgegardě rozhodně s ohledem na její vize...
( úryvek )
...Ó nejvzácnější zelení,
jež kořeny v samém slunci máš
a poklidným jasem na kole svítíš
a v pozemských věcech tě nalézti nelze...
V každé pohádce je dobro i zlo. Jen nevím, jestli to by chápaly naše děti. Každý světadíl má své pohádkové bytosti. Možná až příliš moc někdy naše děti chráníme, proto bych to nechala na dětech. ,,Děti jsou kolikrát chytřejší než dospělí.,,
Když potkáte člověka, který velmi špatně vidí, tak nosí brýle se silnými dioptriemi. Slepého podle slepecké hůlky a černých brýlí, nebo ho může doprovázet i speciálně vycvičený pes.
Člověka špatně slyšícího nebo hluchého nepoznáte. Ano, někteří nosí naslouchátko, ale ne všichni ho mohou mít. Lékař vám řekne, že nedoporučuje naslouchátko. Pokud s nikým nemluví a nepoužije znakovou řeč, nepoznáte ho. A hluchý člověk nemá šanci, tak se začne učit znakovou řeč a odezírání. A to je velká věda ta znaková řeč i odezírání. A vy tu znakovou řeč neznáte, tak jedině napsat. Vy mu to napíšete po svém nebo odznakujete znakovou řečí, ale nikdy to neslyšící nepochopí, co tím přesně jste myslel. Musí přemýšlet víc než ten slyšící. A když neslyší je jen na jedno ucho, i tak je to komplikované.
Kniha má název, že odezírání je nejisté. Kdo slyšel a během života přišel o sluch je to jednoduchší. S jedním uchem neslyšíte vše, ale díky odezírání jde to skloubit.
Někteří lidé si myslí, když neslyšíte, že neslyšíte? :D
Zákony přírody- např. odezva, slova dojdou k vám po větru, rádiový signál...
Praktický všichni dokážeme odezírat, ale nevěnujeme tomu tolik pozornosti.
V knize jsou různé rady, kde máte stát nebo sedět, aby jste mohli dobře odezírat. Když neznáte dobře gramatiku určitého jazyka, tak ouvej... Neumíš správně česky, tak nerozumíš při odezírání v češtině.
Každý člověk má svůj styl psaní a jeho podpis nikdy nikdo nedokáže na 100% napodobit. Každý člověk má i svůj ,,ústopis".
Důležitý fakt je mimika a řeč těla. Člověk od narození, když je neslyšící, má problém s hovorovou řečí. Každý kraj, oblast, město i vesnice má své odchylky. A nejen tento problém je. Zkuste říct neslyšícímu malému dítěti, ať nepšouká. On neví, co tím chcete říct. A dá to velkou vědu mu to vysvětlit.
Všechno se dá skloubit dohromady a všichni lidé si budou rozumět, jen musejí sami chtít...
Krásný vztah vzniká vnoučka se svým dědečkem. Děti jsou někdy moudřejší než dospělí. A tady tato věta, kterou běžně v životě slyšíme, platí dvojnásob. Dědeček od Jacka má alzheimerovu chorobu, ale vnouček mu rozumí. I když má výpadky paměti, dokáže pochopit, co tím myslí.
Starý pán se několikrát zatoulá a tak Jackovi rodiče umístí v domově pro seniory. Není to normální domov. Lidem tam dávají injekce a prášky, aby spali a neotravovali sestřičky. Pěkné povedené sestřičky. Jsou to chlapi, kteří se vydávají za ženské. Jack pomůže utéct dědovi i všem lidem z domova. Starší pán, veterán Královského letectva, nakonec se ještě naposledy proletí v letadle.
Je to dojemné, laskavé, milé a humorné čtení.
Možná autor chce poukázat, že podobné domovy jsou. Ano, jsou. Měli bychom opravdu zvážit, kde své blízké dáváme.
Vím, že není lehké přijmout, že váš příbuzný je nemocný a nejste schopni se sami o něj postarat, natož ho ještě umístit někam do domova. Velmi dobře je zjistit si jaké jsou jejich reference a promluvit si se současnými obyvateli toho domova.
Román je nejen pro děti, ale je pro všechny generace.
Anotace knížky jde v souladu s knížkou. Skvěle popsané pocity únoskyně i rodiny unesené. Je to pohled z obou stran. Nemohla jsem se odtrhnout, protože neustále byly nějaké zvraty. To mě zneklidňovalo na tolik, že jsem musela pokračovat aspoň pár stránek, abych si zase udělala na chvíli jasno. Podobnou knížku jsem nečetla a proto je pro mě tento způsob napsaného thilleru jedinečný.
Milé povídání k zamyšlení.
Nejvíce mi přirostla k srdci úvodní - Nebe na protější straně.
Janeček rád nakukoval do studně. Zjistil, že na druhém konci studny je jiný chlapec a tak s ním povídá. Dojde i k hádce. Hodí kamenem do studny a kamenem rozbil jim nebe. Janeček se rozhodne nebe jim opravit. Vydá se na Severní točnu přes Soběslav. Na cestě potká tátu a řekne mu, že jde slepit rozbité nebe. Tady se mi velmi líbilo, jak se hezky táta zachoval. Nevyhuboval Janečkovi a hezky si povídali. Když přišli domů, podívali se do studny na nebe na protější straně a bylo celé.
Je to povídání poučné nejen pro děti, ale i rodiče.
Martínek se ztratil v nákupním centru. Všimla si ho jedna holčička a pomáhá mu hledat maminku. Martínek nedovede svou maminku popsat. Tak jí hledají podle barvy šatů. Ty Martínek zná. Všechny možné ženy s různými barvy šatů najdou. Najednou maminku uvidí. Maminka má všechny barvy na šatech, protože jsou květované.
Kniha je velmi krásná a velmi poučná nejen pro děti.
Mé osobní zamyšlení, co z toho příběhu vyplývá. Rodiče by měli naučit dítě popsat svou maminku, tatínka, sourozence a další příbuzné. Taky naučit popsat oblečení. Není jen jednobarevné oblečení. Vědět své jméno a příjmení, adresu. A taky vysvětlit dětem, jak se mají zachovat, když se ztratí.
Eduard Petiška i jeho syn Eduard Martin napsali velmi krásné knihy.
Jejich knihy jsou pohlazením na duši i poučením pro život.
Kniha je útlá, ale nabitá vědeckými a technickými vědomosti.
Píše se zde o historii časomíry a úvahy o čase.
Popisují zde důkladněji čtyři druhy slunečních hodin:
-1) svislé - umístění je na zdech budov (vertikální)
-2) horizontální ( vodorovný )- umístění na zemi, na deskách
-3) ekvatoreální ( rovníkové) - číselník je šikmý, přenosné modely, volné prostranství
- 4) glóbusové - kulové
Výčet druhů slunečních hodin je více.
Vše je technicky a vědecky popsáno s přístupem k laické veřejnosti, i když ta věda a technika nás může zahltit, ale i obohatit.
Citace z knihy:
...Byl by omyl se domnívat, že sluneční hodiny jsou prakticky na úrovni našich digitálek a ukazují náš občaský čas, tj. středoevropský.
...Pozorujeme-li Slunce na Zemi, zda se nám, že se otáčí kolem Země, ale my víme, jak to doopravdy je. Díky rotaci Země, vozíme celý život bez platné jízdenky, aniž se obávame revizora. Cestujeme rychlostí 300m za sekundu, což je slušná rychlost proudového letounu ( kniha byla vydána v r. 1969). A řítíme se kolem Slunce raketovým tempem 29,5 km za sekundu.
...(zajímavost) Fotbal je v Košicích 10.října v 17:20hod. V Praze zapadá Slunce, v Chebu je ještě nad obzorem, ale v Košicích je tma.
Čas je přítomný a nedá se vrátit zpět. Čas je všudypřítomný a zasahuje do naších životů ve všech směrech.
Když se nám hodinky zastaví mobily vybijí , jsme zneklidnění a zmatení. Čas nám řídí život nebo my řídíme čas? Tak i tak nehoňme se, protože jen v klidu člověk může být zdráv, pracovat, být s rodinou a hlavně žije v přítomném čase vždy a všude, ať ho měříme jakkoliv.
Velmi zajímavá a velmi poučná kniha. Vážím si takových autorů, co píšou o jinakosti druhých. Nejsme stejní, ani zvířata, ani rostliny, ani stromy. Vše je originál. O jinakosti by už měli se děti učit od mala.
Nezapomínejme na to a buďme vlídní ke všem, i když si to v dané chvíli nezaslouží. Nikde nevíte, co zasejete a co pak z toho vyroste.
Nechci se opakovat jak u knihy Divoké rostliny od Celie Nentwig, ale budu muset. Velmi inspiratívní kniha plná nápadů a fotografií. To musíte vidět, jedině dá se popsat:
,,Prostě úžasná".
Skvěle napsaná knížka. Má to šmrnc. Jsou tam zvraty, které čtenáře úplně vtáhnou do děje. Dokázala mě rozesmát i tekly slzy. Těším se na překlady dalších děl, které již autorka napsala.
Při čtenářských výzvách je pro mě výzvou najít knižní poklad a většinou se mi podaří najít skvosty jako je i tato knížka.
Básničky spojuje dohromady oslík Tvrdohlávek s jeho dobrodružstvími. Prochází místami Povídánkov, Stmívánkov, Helemichle, Nétakrychle a Snívánkov.
Velmi milé básničky a plné humoru. Zbystří mysl a zaostří jazýčky nejen dětí. Ilustrace jsou jednoduché, ale doplňují vtipné básničky.
Svatba závojnatek (úryvek)
...Nevěsty rybky závojnatky,
jimž srdce hoří,
budou dnes slavně oddány
v modravém moři. ...
Výrová první hádanka (úryvek)
Když sluníčko odkopá nožičku
z peřiny mračen.
Otočíš s NÍM trošičku
a - hele! - vepře štětináče. ...
Primsem Primtam Primus Prvý
(úryvek)
... Přinesl ho První nosič
na červené sukno.
Před tribunou, za tribunou,
nikdo nesmí muknout. ...
Je velmi inspirativní pro tvoření i vánoční kuchyni.
Mnoho tu sice není, ale jsou tu zajímavé věci.
Mě se líbí:
-linorytový tisk na ubrousky
-vánoční podtácky a podnos metodou dekupáže
-staročeský vánoční stůl
Kniha je velmi kvalitně udělaná. Pevná vazba, obálka s krásným obrázkem a na křídovém papíře s fografiemi.
Je rozdělena na 3 hlavní části:
-Domácí kuchyně
-Domácí lékarnička
-Kosmetika a drogerie
V knize je spoustu užitečných informací, předpisů aj.
Mě nejvíce zaujalo:
- bylinky lépe fermentovat než oxidovat
- domácí jódivá tinktura - z dubové kůry z mladých větviček (náletů)
-domácí aktivní uhlí, které je z 90% absorpčního uhlíku ( je mnohem zdravější a vyrábí se bez chemie ze dřeva
-na infarkt nebo mrtvici- Konvalinková tinktura, avšak jednoduchší je mít po ruce doma mleté chilli papričky a mletý kayenský pepř. Při prvním příznaku dát do horké vody 1 lžičku.
Budu se k této knížce ráda vracet.
,,Odchod, smrt milované osoby je důležitý mezník člověka v seberealizaci. A truchlení k tomu je nepostradatelné."
V knize jsou příběhy lidí, kteří k autorce chodili na terapii. Jsou protkané jejich sny, které autorka vysvětluje. Když vidíme ve snu člověka v truhle, nemusí to znamenat, že umře. Je to životní mezník.
Pod čarou nebo přímo v článku jsou odkazy na různé knihy a především Bibli. Odkazy na výroky filozofů (Ovidius), v odborných časopisech myšlenky. Je zde zmiňovaný i Carl Gustav Jung zakladatel analytické psychologie.
,,Myšlenku na smrt ... dokážeme snést jen tehdy, když si zároveň představujeme, že ve smrti splyneme s něčím, co nás přesahuje. "
,, Smrt zasahuje do našich životů v podobě ustavičně změny. ... nechat v sobě vcházet svůj příběh jako dějiny nekonečné mnoha změn, jako rozvíjení své identity. "
Jsme v existenci loučení. Neustále se s někým loučíme každý den. Nikdy nevíte zda je to naposled.
Loučení je jednak k světu, jednak vzhledem k sobě.
W. Weischedel píše:
Bereme-li existenci v loučení vážně, ... hlásí se touha věčného trvání.
V životě jsem se bála smrti od malička. Postupem času jsem došla ke knize v níž bylo napsáno, že smrt si můžem představit jako kamarádku, která kráčí s náma životem. Tuhle skutečnost jsem přijala dříve než mě opustil v tomto světě manžel. Proto možná tak hluboce moc netruchlím. Hloubka truchlení může být tak hluboká, že se ocitneme v rukou lékařů. Někteří i následují zesnulou osobu. Pláč a nesnesitelná bolest zůstat sama, je tady se mnou pořád. Po půl roce je mi líp. Proces truchlení nyní stále trvá. U každého je to jiné.
Zde je odkaz na knihu Zármutek (Návrat k pokoji ) od Jamese Roberta White, nemocničního kaplana, kterou jsem četla. Je jednoduchší a na méně stránkách. Především je lidštější. Pod knihou je i můj komentář.
Knihu Truchlení a Zármutek (Návrat k pokoji) doporučuji.
Jedině při čtení od různých lidí s odlišnými pohledy, můžeme si vytvořit svůj vlastní pohled na danou životní situaci.
https://www.databazeknih.cz/knihy/zarmutek-navrat-k-pokoji-331548