Majah68
komentáře u knih
Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
Čistá krása!
Příběh prostý, poselství nevelké, ale ten jazyk! To je nádhera, tetelila jsem se při čtení blahem, vyjadřování bylo barvité, laskavé a něžné, i přesto, že popisovalo samotu a smutek. Naposledy jsem si takhle lebedila u knížek Hany Andronikové. Cit pro detail a zvukomalebné vyjadřování.
Tuhle knížku chci mít v knihovně (a díky bazaru tady na Databázi už ji i mám :) ). S klidem si ji někdy později otevřu na jakékoli stránce, její čtení je slast a to mě baví, baví, baví!
"Kachny jsou jako ponožky, když máte jen jednu, tak něco nehraje."
"Jak je možné, že by tohle stéblo vonělo tak strašně zajímavě a docela jinak než tamto a proč některá je nutno počůrat a jiná prostě ne?"
"Zabila se sama? Letargická vlaštovka, která se nemohla vyrovnat s představou, že musí zase podniknout celou tu cestu zpátky do Afriky?"
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Znatelný rukopis Aleny Mornštajnové (který mě baví).
Opět, stejně jako v Haně, téma zkresleného pohledu na člověka, když o něm víš málo nebo nic.
Nikdy si nevytvářet domněnky a předsudky, je to stejně riskantní jako se nepoučit ze zkušeností. Vždy začíst s čistým listem nebo se o to aspoň pokusit. Je to těžké!
Líbila se mi i drobnost ve formě: poslední a první věta kapitol :)
"Ticho útulné, volající ke spánku, těšící se na příchod blízkého člověka, ticho plné očekávání, nervózní, křehké ..."
"Byl jedním z mých šťastných lidí, což znamenalo, že když jsem ho ráno zahlédla, celý den se mi dařilo a nemohlo se přihodit nic špatného."
Hana
Alena Mornštajnová
Jak snadné je někoho odsoudit podle prvního dojmu a jak zajímavý příběh za tím může být.
Jak lehce se dá společnost ohýbat a jak nenápadně a plíživě může přijít nesvoboda a nespravedlivé příkoří. Jak fatální důsledky mohou mít banální rozhodnutí.
Čtivé, napínavé, dojemné, smutné.
Jezero
Bianca Bellová
Přímočaré rychle ubíhající vyprávění. Surové, syrové.
Nami, Zaza, Bába, Duch jezera, Stará dáma, hledání matky, bezvýchodnost, mizerie, vztek, město, bazar práce, základní lidské potřeby, život obnažený až na dřeň, smrad, ústrky, sirný důl, sežrán Starou pannou, chvilková úleva ...
"Šelma si ve mě hloubí noru."
"Proč se pořád drží za péro?" "Protože může."
"Zimní vzduch má zvláštní jas i neobvyklé akustické vlastnosti, zvuk se nese do daleka a ostřeji, jako by se šířil kovovými částicemi."
Pro mě to bylo silné čtení, knížka na mě udělala dojem a zasáhla několik mých emocí.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Skvělá četba, která měla spád.
Parádně nasimulovaný pohled dítěte. Autorce jsem ho uvěřila.
Jsem určitě divná, protože kromě Franty jsem se našla ve všech aktérech - moje dětství v Katce a trochu v Petrovi, moje dospělost v hodně směrech v Mile :).
Technická: písmenka byla tak velká, že šla číst bez brýlí :).
" M: Sice nevím, jestli je to správná cesta, ale nevím ani, jestli je nesprávná, a protože to stejně nemůžeme nijak jinak vyřešit, než jít, tak jdeme."
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
To musela být krásná práce sbírat tenhle materiál! A klobouk dolů před autorem, že se mu povedlo šumavské vlky takhle "rozmluvit". Užívala jsem si to moc a trochu se tam někde i viděla :).
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Krása! Asi mi to zrovna zapadlo do nálady.
Otevřenost, přímost, vtip i zádumčivost. Metafory, nasměrování, otázky. Zažívala jsem moc příjemné chvilky u čtení.
Trošku mi drhlo občas příliš edukativní seznamování s evropskou kulturou, přišlo mi to prvoplánové. Ale celkový dojem: krásné čtení.
"... nevyhnutelné přemístění ňáký tý hmoty a to jenom z čistě dramaturgických důvodů..." :)
Bláznův kabát
Martin Fahrner
Tuhle knížku jsem si vybrala "na náhodu". To mám takovou osobní výzvu - jdu si do knihovny pro vybrané knížky a chmátnu po jedné z regálu náhodně. No a tohle byla ona.
Byla to parádní volba :)
Sympatická forma (Kdo to tam zase přibyl? A s kým bude souviset?), příběh lehce plyne. Popisovanou dobu jsem zažila, bylo mi tedy blízkých hodně momentů :).
"Všichni toužíme po jistotě a děláme pro to, co se dá. Chceme dům a teplo, auto, jistou práci, bezpečí a klid. A pak si sedneme k televizi a nejradši koukáme na akční vzrušující scény a hledáme nebezpečí".
Prak
Michal Vrba
Strach, bolest, zbabělost, nejistota, pomsta, odevzdanost.
Jaký by byl v podobné situaci náš příběh?
Děj Praku vystihuje autorova věta:
"Zvláštní, jak hraniční události v osobním životě mohou vést v době vymknuté z kloubů k takovým činům, jež konatele samotného svým dopadem přesahují."
První stránky se mi nečetly dobře, vadil mi přílišný patos, klišé a předvídatelnost.
Příběh se ale rozehrál a vcucl mě :). Autor příliš tlačí na zbabělost hlavního hrdiny, to mi trošku drhlo, jinak fajn čtení.
Pěna dní
Boris Vian
Netušila jsem, do čeho jdu, takže když jsem si na první stránce potřetí četla větu: "Zastřihl si našikmo koutky svých málo výrazných víček, aby vypadal tajemněji", řekla jsem si - no nazdar! To bude hustej překlad!
Při čtení následujících vět mi to ale secvaklo a pak už to byla jízda. Fantazie, imaginace, realita, absurdita. Obdivuji všechny s takovou fantazií. Smršťující se byt, chorobný leknín, smlouvání směrem nahoru..., bavilo mě to.
"Chtěl bych zalézt někam do kdoule. Kvůli vůni. A taky proto, že je tam klid."
"Ježíš sebou pohnul, aby se mu na hřebech viselo pohodlněji."
"Hudebníci foukali do svých nástrojů, což zvláště u houslistů působilo příšerný kravál."
Pavučina snů
Stephen King
"Epa si, epa si, áme eso a pási", úplně ho slyším i vidím :))
Moje první knížka od S. Kinga (kde se přede mnou těch 55 let schovával?)
Krásný jazyk, bavily mě ty jeho "nejedlovské" odbočky, v největším napětí dodá takovou absurdní chujovinu :).
První půlka knížky měla spád, od půlky se to trochu seklo a příběh začal být rozvleklejší, ale knížku jsem zhltla během 4 dní.
Určitě se pustím do dalšího.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Příběh bolavý jako jméno autorky.
Deprese, trudomyslnost, smutek, spousta bolesti, houževnatost, úterý, vlastní svět, nitro osamělého člověka, výkupna.
Na začátku mi byla hlavní hrdinka strašně nesympatická, až mě překvapilo, jak silné emoce ve mně vyvolávala. Tolik zapšklosti, načuřenosti a negativismu. Postupem času ten pocit slábl.
"Nakonec bolest povolí i v ruce, která byla zlobivá."
"Celé tělo mám modré (oči jsem měla modré odjakživa, ty nepočítám)."
Včely
Laline Paullo
Těšila jsem se moc, protože mám čerstvě vlastní včely, ale román byl pro mě zklamáním.
Vyprávění bylo rozvleklé, některé pasáže se opakovaly. Hodně mě rušil fakt, že hlavní téma výjimečnosti Flory je ve skutečnosti nesmysl, totéž její neposkvrněné početí. Další popis života včelstva byl ale podle skutečnosti, ve výsledku to tedy nebyla ani fikce, ani realita, ale takový kočkopes. Ani příběh jako takový nebyl nijak zajímavý ...
Asi by to bylo zajímavější čtení, kdybych o včelách nic nevěděla.
Hodně se mi líbilo, jak autorka popsala a vystihla vůně a jejich důležitost pro včelstvo, to bylo moc hezké.
Dívka s jahodami
Lisa Stromme
Odpočinková kniha, příjemné čtení.
Přátelství nespoutané Tullik a oddané Johanne.
Love story mezi malířem Munchem a dívkou Tullik.
Emoce vyjádřené barvami a barvy emocemi, v těch chvílích dostala četba parádní rytmus.
"Barva sama o sobě je stínem... stejně tak, jako je se stínem spřízněná, tak s ním splyne, nastanou-li ty správné podmínky."
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nedokázala jsem dočíst ani do poloviny.
Zkratkovitá forma mě pár stránek bavila, ale rychle se omrzela. Humor na můj vkus spíš vlezlý, předvídatelný, nešlo to ...
Druhé město
Michal Ajvaz
Fialová kniha, zelená tramvaj, svět těsně za ohybem, imaginace, sníh, sníh a sníh.
Některé pasáže byly krásné ("Svět, kde záhyby látek jsou důležitější, než obličeje a mají svá jména", klaviatura vlnící se přes několik vesnic), některé nápady vtipné (pidisobi krmení senem v podstavcích soch na Karlově mostě) a něco byl naprostý galimatiáš (proslovy kněze, řeč přednášejícího na fildě) - z toho jsem měla dojem, že autor vzal několik libovolných slov, nasypal je do mísy, pečlivě zakvrdlal a vysypal zpět na papír :).
Fajn čtení.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Nebyl to můj šálek kávy, ve své době ale určitě silné téma. První polovinou jsem se prokousávala pozvolna, druhá půlka byla lepší a závěr mě z pomalého a nudného tempa dokonale vytrhl.
Uměla jsem se vžít do toho, že příběh vypráví malá holčička, to se autorce povedlo.
Téma morálky, vlastního přesvědčení, americké reálie.
"Budeme úmluvu považovat za zpečetěnou bez obvyklých formalit," řekl, když viděl, že se chystám plivnout. :))
Eskejp: Na útěku z kanceláře
Jiří Charvát
Tenhle humor mi sedí, bavila jsem se královsky :)).
Autor na svých stand-upech tvrdí, že smích je archaické vyjádření strachu, v tom případě jsem obří chodící pytel strachu, protože jsem se smála často a hodně :).
Gagy z openoffice jemně protkané moudry alá Jarda Dušek, která všichni známe a málokdo je žijeme.
Díky, bylo to veselé :).
"... snažil jsem se nedrobit zuhelnatělým tričkem,"
