manka71
komentáře u knih
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
Kniha, ze které jde mráz po zádech, dala bych ji jako povinnou četbu všem naivním holkám a film ke zhlédnutí do středních škol.
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Skvěle napsáno, není jinak než dát 5 hvězdiček i když se mi z některých pasáží zvedal žaludek.
Než stromům dojde dech
Peter Wohlleben
Dobře psaná kniha pro širokou veřejnost. Ne ze vším tedy souhlasím, protože autor píše co všechno ne, zavrhuje všechny energetické zdroje, ale alternativu nenabízí, přesto ho obdivuji a držím mu pěsti v jeho práci, protože poukazuje i na špinavou práci politiků a jak zkorumpovaní jsou. Místy smutné čtení, ale jak píše, záleží na každém z nás, na každém lese, na každém stromu který vysadíme.
Pod africkým sluncem
Barbara Wood
Moje první kniha od paní B. Wood a musím říct, že dost dobrý. Mám ráda příběhy protknuté skutečnými událostmi, člověk se vždy dozví i něco nového. Líbilo se mi, že kniha není jen černobílá, že ukazuje obě strany domorodé Kikuje i anglické přistěhovalce. Na jednu stranu chtít Afričany přenést během jedné generace z doby kamenné do evropského dvacátého století a dát jim lékařskou pomoc a vzdělání a na druhou jim nedát možnost uplatnění a tohle všechno se Angličanům vrátilo jako bumerang a bohužel to vzalo spoustu životů na obou stranách. Krásná kniha o dějinách Keni, je zde popsáno mnoho problému se kterými se tato země potýkala a potýká.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Jsou knihy, které by měly v knihovně zůstat, aby se mohlo po nich občas sáhnout a tahle patří mezi ně.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Kniha mě na rozdíl od prvního dílu, který byl jen jiné pohádky, doslova pohltila. Chtěla jsem dát 5*, ale závěr se svatbou to zkazil, takže 4*.
Czechy. To nevymyslíš
Aleksander Kaczorowski
Za mne skvělá knížka z pohledu cizince na nás, některé části mě překvapili, za některé jsem byla pyšná a za některé se stydím. Je opravdu velká škoda a je mi z toho smutno, že druhý národ, který k nám po revoluci vzhlížel, se teď na nás dívá jak zaostáváme.
Na vlnách
Václav Šilha
Pěkný cestopis a plno krásných fotografií, jen si myslím, že některým fotkám by více slušela barva. Tu nádhernou modrou černo-bíla zabije.
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Čekala jsem trochu něco jiného, asi jako když pan Grygar uváděl Okna vesmíru dokořán. Část knihy byla pro mne zajímavá, ale část nudná.
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Kniha ve mne vzbuzovala rozporuplné pocity. Je plná skvělých myšlenek, ale i zvláštních myšlenek se kterými nesouhlasím. Přijdou mi protikladné některé rady a při odstavcích znějící "Pohrdám..." jsem přemýšlela jestli to vůbec dočíst. Vypravěč je "vznešená a povýšená" osoba a podle toho i svět dělí, někdy staví všechny lidi na sobě rovné, ale většinou je jeho hierarchie: Král - vojáci - člověk a žena. Často lidské chování přirovnává k stromům, hlavně k cedru, někdy jsou přirovnání krásná někdy nesmyslná.
Prokousat se knihou byl oříšek, možná se k ní někdy vrátím, ale už ne jako k celku, ale jen k některým pasážím.
Kocour Bob: Příběh o přátelství a naději
James Bowen
Kniha nejen o kocourkovi, ale i o člověku, který se snaží postavit na vlastní nohy a vymanit se z kolotoče drog, o tom jak je někdy těžké sehnat práci a jak je těžké živit se na ulici.
Století Miroslava Zikmunda
Miroslav Zikmund
Nejlépe napsaný životopis, který jsem kdy četla. Jen škoda, že podobná kniha nebyla sepsána i s panem Hanzelkou.
První král
Ludmila Vaňková
Začátek trošku kostrbatý než jsem si zorientovala, ale pak jako všechny mnou doposud čtené knihy od paní Vaňkové paráda. Člověk si pak z té historie mnohem více zapamatuje.
Mluví Černý jelen
John G. Neihardt
Smutný příběh indiánského muže z kmene Lakotů. Kniha dokresluje knížku Mé srdce pohřběte u Wounded Knee z pohledu indiánského účastníka.
Židé, černoši, všichni křičí po omluvě za příkoří, které se dělo jejich předkům, ale Indiány slyšet není. Je nepochopitelné, že dosud žijí v rezervacích, že právo na občanství ve své zemi dostali až 58let po černoších, že děti jim přestali odebírat na převýchovu a do internátních škol až v osmdesátých letech minulého století, že v zemi, kde byla svoboda náboženství, bylo to jejich umlčováno a trestáno. Amíci, kteří se tak pyšní svou svobodou nedopřáli svobodu lidem, kteří je pustili na svou půdu, o jejich zemi je okradli a postupně se je snažili vyhladit. A stejní Amíci nás teď poučují o lidských právech.
Dalo by se to zhodnotit i krátce: je mi z toho smutno.
Důvod k naději: Moje cesta životem
Jane Goodall
Paní Jane Goodall je jednou z nejvýraznějších osobností zabývajících se ochranou divoké přírody. Přečtením knihy na mne spíše spadl smutek než nějaká naděje. Člověk se sám sobě vymlouvá, že něco pro přírodu děla, ale vím, že málo. Přispět peníze na pralesy, na záchranu některého zvířete, do záchranného centra, do domova pro seniory je už samozřejmostí, ale co víc? Nepořídit si víc jak dvě děti, třídit odpad, zbytečně nesvítit, pořídit si solární panely, nekoupila bych si elektromobil, protože ho nedokážu nabít ekologickou energií (v Evropě se zvyšuje výroba energie z uhlí a plynu což je velký krok zpět a těžba litia ničí krajiny např. poušť Atakama, ekologická likvidace baterií je obrovský problém). Ale stačí to? Po přečtení jsem rozhodnutá pro další kroky, podpořím a pokud možno se zúčastním sázení stromů v Česku a sbírání odpadků v přírodě. Často když se jdu projít po lese, vidím povalovat se odpad v trávě, stačí mít s sebou nějakou tašku a rukavici, jen jsem se k tomu nikdy nedokopla, ale začnu hned dnes. Když jsem navštívila Peru, zděsilo mě množství odpadků, převážně plastů, které se válí v okolí Limy, na plážích, v písečných dunách atd. Nechápala jsem to a ani proč s tím nic nedělají, bylo mi vysvětleno, že je to práce převážně Američanů, kteří vyhazují odpadky úmyslně, protože jsou přesvědčeni, že tím dávají práci chudým lidem, aby to po nich uklízeli, tohle vysvětlení mě zděsilo ještě víc. Nebuďme jak Američani a hoďme zpátečku odpadkům, ukliďme si svoji Zem a jak říká můj syn: je lepší snížit množství plastových obalů, než pak přemýšlet jak je zlikvidovat.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Ke knize jsem se dostala díky letošní čtenářské výzvě. Kniha mě dost zklamala, autor je dobře hodnocený, ale mne ty příběhy nezaujaly a některé vyloženě nudily a z touhle útlou knížkou, která by se dala přečíst za večer, jsem se trápila 2týdny. Ke knize se určitě nevrátím a ani si ji nenechám ve své knihovně, ale daruji ji do veřejné knihovny, kde si jistě najde svého čtenáře.
Moje srdce pochovajte pri Wounded Knee
Dee Alexander Brown
Asi jedna z nejsmutnějších knih, které jsem četla. Pořád se v tisku, v tv a jinde vracíme k holokaustu a rasizmu a "rasizmu", ale o původních obyvatelích Ameriky a nebo i Austrálie se moc nemluví. Přijali je jako přátele a oni je pak téměř vyhladili, vyhnali z rodné země, protože "my potřebujeme, my rodíme víc dětí, nás je stále víc...." Přistěhovalec za násilí na původním obyvateli není trestán, ale obráceně ano. Z historie by se měl člověk poučit a nedovolit, aby se opakovali takové zrůdné činy.
Endurance
Alfred Lansing
Exklusivně zpracovaný příběh, autor si dal velkou práci, škoda, že se v českém překladu vyskytlo pár chybiček. I když jsem příběh znala, tahle kniha mi ho mnohem lépe přiblížila. Dobře se mi to četlo, plno napětí, citace z deníků, při čtení jsem mrzla spolu s polárníky. Toto skvělé dílo je poklonou siru Shackletonovi a jeho posádce.
Divočina
Cheryl Strayed
Film jsem zatím neviděla, ale knížka mě dostala, určitě se k ní ještě vrátím. Přečíst tuhle knížku před 25lety, kdy mi také umřela máma na rakovinu, tak ten batoh na záda hodím taky. Já měla na rozdíl od Cheryl štěstí, že jsem měla tátu a nějakou dobu ještě domov. Pro Cheryl to nebyl útěk, ale cesta.
Ztracen v džungli
Yossi Ghinsberg
Ke knize mě dotáhl film, ale kniha je 100x lepší. Oceňuji autora jeho vůli přežít a to, že o sobě dokázal napsat i stinné stránky. Velmi dobře se mi četla a jak je uvedeno na obálce, je to strhující příběh.
