Maragad komentáře u knih
Asylum je velmi reálně působící hororový příběh s psychologickým podtextem. Zpočátku působí skoro neškodně, a tak by nikoho ani nenapadlo, co vše nás čeká již po pár kapitolách. Ovšem poklidným začátkem se rozhodně nenechte zmást, příběh neškodný není a Medeline nám již od začátku ledacos naznačuje. Pak už je jen na čtenáři, jak se s podstrčenými informacemi vyrovná.
Percy je úžasná hlavní postava, je to takový vtipný chytrolín, který neustále přitahuje problémy. Jen jeho věk mi moc k příběhu neseděl, pořád jsem si ho představovala o pár let staršího. To ale mě osobně nevadilo. Je vidět, že autor jako bývalý učitel historie se v řecké mytologii opravdu vyžívá, já jsem k ní měla vždycky blízko, takže z postav jako Mínotaurus, Chiméra nebo Medúza, jsem byla nadšená. A celkové prolínání současnosti s bájnými světy a bytostmi na mě udělalo dojem, vždyť koho by napadlo, že v Los Angeles sídlí Hádes nebo, že nad Empire State Building se vznáší Olymp. A aby toho nebylo málo, zakomponoval tam autor i pár ekologických vsuvek.
Archerův hlas rozhodně za přečtení stojí. Pokud ho budete brát jako oddechovou četbu, budete nadšeni. Náročnější čtenáři by přeci jen mohli být trochu zklamáni. Ale to vše vyváží postava Archera, který je prostě úžasný, tajemný a sexy. Jsem velmi zvědavá na pokračování a Mie Sheridan přeji, ať se její tvorba zlepšuje s každou další vydanou knihou. Potenciál na to má, jen ho rozvinout.
Tato kniha mě zaujala krásnou obálkou i anotací, ale příběh mě velice zklamal. Nemám ráda srovnávání, už jen podle toho, že jsou tam upíři, tak to srovnávat se stmíváním atd. ovšem tady udělám vyjímku, protože podle mě je to směs stmívání, upířích deníků a buffy.. Je tam velká podobnost nejen dějově, ale i některé citace viz.:" A tu noc se mi poprvé zdálo o Engel." x "A tuto noc se mi poprvé zdálo o Edwardu Cullenovi." nebo "Ty opravdu vážně dobře voníš." a našlo by se toho i více. A další věc, kterou bych vytkla, ne že bych neměla ráda projevování citů a hlavně u chlapů se mi to samozřejmě moc líbí, ale nic se nemá přehánět a tady snad nebyla kapitola, kde by aspoň jeden z bratrů nebrečel. Jsem opravdu ráda, že jsem si knihu jen půjčila a nekoupila, rozhodně bych teď litovala. Ovšem tím případné čtenáře nechci odradit, každý má jiný vkus a třeba se zrovna Vám bude líbit.
Sněží, sněží… je kniha tvořena třemi svátečními romancemi, které jsou plné mrazu, sněhových vánic, vánočního ducha, ale hlavně lásky ve všech jejích možných podobách, která na hlavní hrdiny čeká někdy i na místech, kde by ji rozhodně nečekali. Každý z příběhů má něco do sebe a každý se vyznačuje něčím jiným. Ovšem co mají všechny společné, je osudovost. Jedna sněhová bouře zasáhne do životů všech zúčastněných a kompletně jim je převrátí vzhůru nohama.
Kniha Trnový král se v konečném důsledku velmi těžko hodnotí, je svá a mně dochází slova. Doporučuji ji všem čtenářům, kteří mají rádi klasické fantasy a dobu středověku, kdy zemi obývali udatní rytíři. Ovšem čestné chování nečekejte, Jorg ho nemá ani co by se za nehet vešlo a nikdy čestný nebude. Ale za to je vtipný, sarkastický a hlavně přežívá.
Zimní příběh je kouzelnou knihou, a ačkoliv je složitější na čtení, bude vám milým společníkem. Magický New York vás uhrane a která z romantických duší si někdy nepovídala s hvězdami. A kdo ví, třeba to jsou velká zvířata, která mají srst stvořenou z milionu malých hvězdiček.
Ačkoliv román Dívka, která se dotkla nebe zabírá téměř sedm set stran, je napsán velmi poutavě a nenajdete v něm žádná hluchá místa. Opisy doby i prostředí si budete užívat od první do poslední stránky a všechny příběhy, jež tvoří jeden celek a místy se protínají, budete hltat slovo po slově. Ať už jde o velmi reálný opis římských stok anebo Benátek s jejich krásou i bídou a špinavým benátským podsvětím.
J. R. Johanssonová studovala psychologii, a to se v její tvorbě velmi promítá. Noční strážci jsou sérií postavenou na psychologii. V Nespavosti jde hlavně o to, co s jedincem dokáže provést nedostatek spánku a jaká také umí být závislost. Autorka sama přiznává, že zkoumala spánek a jeho vliv na tělo a říká, že to bylo jak fascinující, tak i pěkně děsivé. A díky tomu i kniha děsivě působí, čtenář se tak zamotá do Parkerova příběhu, že po pár stránkách už sám neví, co si má myslet. Jestli Parker jen sní, anebo opravdu bdí.
Abigail Gibbsová napsala příběh, jenž je plný bájných bytostí žijících ve svých vlastních světech, které jsou paralelní s tím naším. Kromě vztahů a naučení se tolerance, se v knize zabýváme proroctvím, jež je důležité i do dalších dílů této série, která je úspěšná především mezi mladými čtenářkami. Ovšem mezi Kasparem a Violet nelítají jen sladké řečičky, spíš je tomu naopak, Violet má jazyk ostrý jako břitva a Kaspar je pěkný náfuka. No jak tohle může dopadnout?
Přiznám se, že kniha mě hned zpočátku zaujala nádherným přebalem, ale příběhu samotného jsem se velmi bála. Rozhodně jsem nečekala tak dokonalý a kouzelný příběh, který jsem v knize našla. Román doporučuji všem čtenářům - starým i mladým, mužům i ženám. Nároční čtenáři jistě ocení hloubku příběhu, ti méně nároční si užijí aspoň pohádkovou linku. Každý si v příběhu přijde na své a nenajde se nikdo, kdo by si nepřál, aby kouzelný příběh měl i svůj kouzelný konec.
Kniha Dech je dystopické sci-fi, které Vás nutí jako většina dystopií, se zamyslet nad tím, kam se lidstvo dostalo. Určitě si nikdo nedokáže představit takové omezení, jako je nedostatek kyslíku. Přitom si katastrofu v knize lidstvo přivodilo samo a myslím, že v dnešní době, kdy se neustále řeší znečištěné ovzduší a jeho vliv na globální oteplování, je příběh velmi trefný a aktuální.
Revival je napsán poutavě a tím Stephen King opět dokazuje, jak skvělým vypravěčem je. Kniha je navíc plná silných momentů, kdy se od ní nemůžete odtrhnout a čtete se zatajeným dechem. Navíc jste v neustálém napětí a čekáte, kdy se to vše konečně zvrhne a něco se stane. A ono se opravdu něco stane, s postupujícím dějem kniha vygraduje až ke zdárnému konci, který je opět dechberoucí. Rozhodně vás i po dočtení čeká ještě několik večerů, při nichž budete přemýšlet, jak ono to tedy opravdu je a co vás čeká, až se jednou odeberete na onen svět. Já osobně nejsem věřící, ale možná se přeci jen začnu modlit.
Fangirl je kniha, jíž by si rozhodně neměl nechat ujít žádný věrný fanoušek Rainbow Rowellové, ale doporučuji ji i dalším čtenářům, kteří se s autorkou zatím ještě nesetkali. Tato kniha za to opravdu stojí a je jedno, zda je vám stále ještě sladkých -náct, anebo už jste starší, protože kdo by se rád nevrátil do svých studijních let. A Fangirl je zajímavá o to víc, jelikož se zaobírá i závažnějšími tématy, jako je hledání sebe sama a rodinnými vztahy, které nejsou vždy jen ideální. A pokud ani to vás nenaláká, možná vás nadchne možnost, dozvědět se něco více o psaní, o všech radostech i strastech s tím spojenými.
Pokud si chcete přečíst čtivý příběh s jednoduchým dějem, kde zápletka není moc propracovaná a v konečném důsledku vlastně není ani tak důležitá a jde spíš o dobře vykreslenou romantickou linku, je Eden pro vás tou správnou volbou. Protože romantický vztah s veškerými dramaty, jež provází jeho počátek, autorka prostě popsat umí. Takže pokud hledáte oddechovou četbu na jedno odpoledne a nebude vám vadit, že si z knihy nic neodnesete, určitě se vám bude Eden líbit.
Deset malých nadechnutí je velmi emotivní kniha, kdy atmosféra příběhu je jako na horské dráze – chvíli se smějete, pak jste plní lítosti, nakonec začnete brečet, poté budete plní nenávisti a spolu s Kacey budete i zamilovaní. Ona sama si projde všemi fázemi posttraumatické stresové poruchy a vy si je projdete s ní. Předem říkám, že některé pasáže opravdu nejsou vůbec příjemné. Ale pokud dojdete až na konec, tak jako Kacey, dokážete se spolu s ní vyrovnat s tím velkým neštěstím. A třeba se najde i pár jedinců, kteří se nad sebou zamyslí a rozhodnou se, že už riskovat nebudou a příště si za volant pod vlivem alkoholu opravdu nesednou.
Spáleniště: Zkouška zcela navazuje na první díl Labyrint: Útěk. Na čtenáře opět čeká strhující děj, který je nabitý akcí. Napětí způsobuje strach o Placery, kteří bojují o holý život, ale také se v knize objevují scény někdy opravdu až hororové. Koho by také nerozhodily koule neznámého původu a složení, jež vám spolknou hlavu anebo „raplové“ bez nosů, kteří chtějí ten váš a u toho si prozpěvují morbidní říkanku. O zvraty tentokrát také není nouze a hlavní zápletka je převážně nepředvídatelná. Do poslední chvíle netušíte, komu se dá věřit. Thomas má záblesky z minulosti, které ovšem zase nejsou takovou výhrou, protože jste díky nim ještě zmatenější a děj je ještě záhadnější. Ale co jistě většinu čtenářů potěší, je zachování slangu Placerů, který vznikl v Labyrintu. Bohužel ani tento díl nepřinesl skoro žádná vysvětlení, a tak čtenáři dále tápou. Teď už jen můžeme doufat, že si James Dashner připravil velké rozuzlení do posledního dílu, jenž tím vygraduje. Ovšem zda bude toto vysvětlení stát za to a vynahradí tak velké čekání a zmatenost z předchozích dílů, na to si ještě budeme muset počkat.
Evangelium podle Jidáše je velmi zdařilým dílem, ale nic menšího bychom ani od Simona Mawera nečekali. Ovšem ani tak kniha přeci jen není úplně pro každého. I když jde o honbu za přeložením svitku a o ověřování pravosti artefaktů, Simon Manwer se zaměřuje převážně na etickou část. Co dělat s tajemstvím, které jeden člověk sám neunese. Rozhodně se tedy nejedná o dobrodružnou četbu, kterou by si pod románem Evangelium podle Jidáše mohl leckdo představit.
Já sama nepatřím ani do jedné skupiny, neříkám, že démoni ani posednutí jimi neexistuje, ale také nejsem úplně věřící. Ovšem některé příběhy mi opravdu vyvolaly mrazení v zádech a rozhodně nedoporučuji čtení knihy před spaním, obzvlášť pokud jste doma sami. Ralph Sarchie při vyprávění nevynechá jediný detail, kdy popisuje týrání rodin zlými duchy. Ať už jde o pohybování předměty, zjevování se, posednutí, mlácení oběti, ale i znásilnění inkubem.
Tehereh Mafi vsadila na spojení dystopie a superhrdinů, a to se jí vyplatilo. Vzniklo tím velmi zajímavé dílo, které bylo napsáno velmi čtivou formou. Navíc Juliette už v tomto díle není ta zoufalá a ubrečená dívka, která se nikdy pořádně nedokázala rozhodnout, anebo jí to trvalo strašně dlouho a pak se stejně nakonec rozhodla špatně. Teď už je to silná žena, která si za svými názory stojí a její jednání dává smysl.