Marbo komentáře u knih
Dechberoucí čtivo. Eco dík svým znalostem dokázal vytvořit živoucí ilusi středověku, od které jsem se jen nerad vracel do dnešního světa.
Jen jediné mi lezlo krkem a sice poznámky ( překlady ) na samém konci knihy, kdo má neustále listovat jak blázen.
Neskutečné. Zavátý klenot české literatury.
Snové, literárně hravé a přitom angažované a mrazivé.
Velkolepé, strhující.
Galsworthy byl pozorný pozorovatel a výborný vypravěč, a díky tomu jsou (nejen ) všichni Forsytové skutečně živí. Bylo opravdovým zážitkem proplout viktoriánskou érou.
Snad jediné - bylo mi neskutečně líto Soamese, je mi jen chabou útěchou, že strom poznáme dle ovoce. Nezbývá než říci že tenhle "studený" Forsyte byl rovný mezi rovnými.
Velmi milé překvapení. Nažhaven zdejším kladným přijetím, měl jsem knihu v hledáčku, načež mi ji přítelkyně zakoupila.
Kniha samotná je napsána s ohledem na laickou veřejnost, autor nezabíhá do přílišných detailů, přičemž však dokáže předat své názory a poznatky stravitelnou formou. O mnohém jsem neměl ani tušení.
Závěrem si dovolím snad kacířskou myšlenku - Tajný život stromů je za určitých okolností nebezpečná publikace. Dočkáme se organizací na ochranu práv stromů ? Zákazu nehumáních způsobů těžby dřeva ?
Dlouho jsem sbíral odvahu, dlouho jsem se prokousával. Překvapení se nekoná. Příliš sladkobolné, příliš ubrečené, příliš utahané.
Marně přemýšlím, co to mohlo být za generaci, která pod vlivem této knihy končila své životy...
Jedna z nejvýznamnějších knih v historii lidstva. V podstatě se jedná o jakýsi úvod do marxismu, nákres jeho ideí, což vede k jisté zkratkovitosti v porovnání s jinými díly Marxe či Engelse - ovšem pro první seznámení s marxismem se jedná o ideální čtivo.
Že se to nedá číst tvrdili i mnozí pohlaváři NSDAP. Jen nechápu zákaz knihy,z historického hlediska se jedná o zajímavou publikaci
To muselo dát strašnou práci - a přitom taková blbost.
Z Katyně přímo čiší autorova mravenčí práce, vynikající příprava podkladů, dobře je pojata i forma.
Pro mne však Katyně selhává. Nejsilněji na mne působil černočerný humor, který si opravdu nebere servítky a ještě dnes šokuje. Jinak se však Kohout utápí ve vlastních myšlenkových pochodech a snahy o přesah působí nechtěně směšně.
Americký autor,antické drama říznuté biblí a to vše ve westernovém hávu. Napsat to kdokoli jiný, byl by to asi průser. Steinbeck v nejlepší formě
Rozsahem nevelké dílo, které je až k prasknutí plné sebezničující posedlosti. Všichni si hrajeme. Bez konce, bez naděje.
To není román, ale učebnice autorů ruské literatury, obor charakterizace postav. Děj je na vedlejší koleji, v hlavní roli plejáda mluvků, lakomců, hrdinů, starců i nadějných mladíků...
k dokonalosti chybí jen dokončení díla
Čapkovy cestopisy mám opravdu rád, právě proto že se nejedná o klasický cestopis, ale spíš dojmy z toulek Evropou. Snad se tam jednou podívám abych mohl srovnat...
Klasika české literatury a přitom je to v podstatě směs fórů a hospodských historek. Ne že bych se řehtal, ale pobavený úsměv mi z obličeje ne a ne zmizet. Knihy se celkem hodně liší od filmového zpracování, ale obojí mám velice rád
Jedno z těch nesmírně silných děl které dělají z ruské literatury světovou špičku
Mrazivé čtení do současných veder.
Autor nikam nespěchal, pomalu a postupně nás uvedl do své Sodomy a jejich ( našich ? ) problémů. Kdy se ozvat ? A co když ani to již nestačí ? Jsme od určité chvíle nenávratně odsouzeni k nežití ?
Tohle dílo se jistě nelíbilo po roce 68 a jistě se mnohým nebude líbit ani za sto let, mnohé se totiž zdá být prozatím stále platným.
Klasika.
Ano, je to zaujaté a dá se říci, že plné propagandy. Ale Němá barikáda skvěle vystihuje myšlení velké části Čechů po 45 a tím pádem pomáhá i pochopit tehdejší události, od povstání, přes odsun až po Únor.
Zásadní kniha mého života, dnes v noci jsem ji přečetl na jeden zátah stejně jako kdysi, když jsem býval ještě student a cítil mnohé, jsa však naprosto neschopen to pojmenovat...díky pane Hrabale.
Zajímalo by mne, kolik lidí ( a kdo ) s touhle knihou usínalo. Kniha je jakousi učebnicí pro osvícené diktátory a hanět ji muže jen někdo, kdo není schopem oprostit se se naši "demokratické" determinace.
Knihy sovětských autorů o VVV pro mne nejsou žádnou neznámou, historicky je to mé oblíbené období a jak jsem již psal, socreal mám fakt rád. Simonov má oproti kolegům jednu velikánskou výhodu - v porovnání s nimi totiž jeho dílo nevyznívá jako agitka. Ano, patosu je tady spousta, ale tu se ukazuje že mnozí obránci vlasti prošli rukama NKVD, tu kritika Stalina či byrokracie. Navíc o katastrofálním začátku války toho ze sovětské strany zas tolik napsáno není...