Marbo
komentáře u knih
Čtyřicátý pátý
Ivan Stěpanovič Koněv
Jak již bylo řečeno, poněkud strohé a neosobní, navíc ty pasáže se Stalinem nezní moc věrohodně. Z úcty ***
Volá Londýn
Jan Masaryk
Jméno mladého Masaryka opět rezonuje a tak jsem se vrhl na již notně zaprášený svazek z mé knihovny - co říci ? Masaryk je řečník lidový - s podivem jsem zjistil, že jeho styl není nepodobný takovému V. Kopeckému - Masaryk kope do nácků a fašounů s urputností až bolševickou ( což do jisté míry vysvětluje jeho poválečné ministrování a věci s tím spojené ). Volá Londýn je obrazem doby, nic víc, nic míň
Rudá jízda
Semjon Michajlovič Buďonnyj
Vzpomínky legendárního velitele Rudé jízdy jsou zajímavým doplňkem k Babelovým povídkám, které někdy poněkud suchému líčení občanské války dodávají "šťávu".
Přelom
Anton Dončev
Musely to být věru krušné časy, když nad Balkánem plál půlměsíc...Trvalo mi vcelku dlouho, než jsem se smířil s formou a pořádně se začetl. Příběh je to černobílý, chvílemi mi připadalo, jako bych četl Jiráska, jen ty kulisy byly jiné, krvavější. A pak ten závěr - ten nemohu překousnout. Ale musím uznat, že nutí k přemýšlení - jak moc se člověk může ohnout ?
Nepřítel před branami - Habsburkové a Osmané v bitvě o Evropu
Andrew Wheatcroft
Nalezeno v Levných knihách, za tu cenu nebylo nad čím uvažovat...Co říci ku knize samotné - mé dojmy jsou rozporuplné, dokud se autor drží hlavního tématu knihy, tj obléhání Vídně roku 1683, není po faktické i dojmové stránce co vytknout, místy se jedna o vskutku vyčerpávající popis údálostí světového významu. Osobně však mám velké výhrady k závěru knihy, kdy se autor pouští do filosofování a dle mého názoru i na velice tenký led. Přesto se jedná o velice zajímavý titul
Alexandr Veliký
Vladimír Vavřínek
Základní informace o legendárním vojevůdci, příjemným bonusem jsou literární zmínky a citace vztahující se k Alexandrovi.
Francouzská revoluce I.
Stanislav Kostka Neumann
Nutno se sklonit před umem páně Neumanna, když si vemete že jako laik vytvořil dílo mamutích rozměrů. To ovšem s sebou nese i zápory - autor je vše, jen ne nezaujatý ( a ačkoli to jsem schopen přejít a pochopit, věřím že jsou lidé, co by to nezkousli ) a s tím souvisí i má ( zatím nepodložená ) obava, nakolik se autor nechal unést a zda místy nečtu spíš propagandu.
Hannibal
Jan Burian
Na relativně malém prostoru se člověk seznámí s životem člověka, který takřka otočil kormidlo dějin a nesmrtelně se tak zapsal do dějin. Závěrečná část knihy věnováno citacím a Hanibalovu odkazu příjemně překvapí...
Tátovy slzy a jiné povídky
John Updike
U Updikea jsem měl vždy nejraději delší, propracovanější prozy, kde měl jako autor dostatek prostoru pro zaznamenání vývoje postav v rámci delšího časového úseku. Tátovy slzy jako soubor povídek nezapřou autorův rukopis, byť v porovnání s dřívějšími texty je zde vidět určitý posun v optice vypravěčů, nostalgii a bilancování se meze nekladou, což vedu k tomu, že jsem musel knihu odkládat, abych se stařeckých lamentací nepřejedl.
Vybrané spisy 2
Vladimír Iljič Lenin (p)
Druhá část Leninových sebraných spisů obsahuje asi to nejdůležitější, co sovětský státník sepsal. Je zajímavé sledovat autorovu pružnost a schopnost přizpůsobit teoretické teze aktuálním podmínkám a potřebám. Lenin, toť dialektika.
Zfalšovaná revoluce
Lejb Davidovič Bronštejn
Trockij - kolik vzrušení poskytovalo toto jméno levičákům celého světa. LDT nelze upřít čtivost, podpořenou šikovnou argumentací, podpořenou příklady. Co je ovšem největším úrazem tohoto díla je jistá ukřivděnost ba ufňukanost - jedná se v podstatě o odpověď na mnohé osobní útoky v rámci vnitrostranického zápasu po smrti V.I. Lenina a mnohdy je to až příliš osobní, až příliš malicherné. Škoda, mohlo jít o mnohem zajímavější čtení, takhle je to jen zajímavý doplněk k jiné, ucelenější literatuře.
Povídky
Zdeněk Svěrák
Pro mně teda celkem šok, Svěráka jsem si již ( moje chyba ) příliš pevně zařadil jako lehce senilního, ale nesmírně poetického dědečka a k mému překvapení, on je to taky chlap či člověk z masa a kostí, jimž cloumají pudy.
Povídky samotné jsou čtivé, ale málokdy mně donutily se zarazit či pousmát.
Tělo a krev
Michael Cunningham
Knihu jsem zakoupil pod nátlakem přítelkyně, kterou již nebavilo stepovat před knihkupectvím, probodávaje mne pohledem ať už si sakra něco vyberu.
Co říct ku knize samotné - rodinná sága amerického střihu, ne nepodobná mé milované "králičí" trilogii od Updika. Navzdory všem možným poutům jsme ve finále sami a je jen na nás, kdo a jak se na ten náš konec bude dívat...
Na přelomu věků
Theofylaktos Simokattés
Další z řady Byzantských kronik. Čím zaujme oproti jiným, podobně laděným knihám ? Při vší úctě, především omáčkou. Ne že by popis intrik, bojů či jiných událostí nebyl poutavý, ale byly to zmínky o zrůdách, přepis pověstí či rozumování nad tím, kde se v Nilu bere tolik vody jež mne ke knize připoutaly.
Marie Stuartovna
Stefan Zweig
Marie Stuartovna jako mýtus, panovnice i žena - to vše se skrývá v této útlé knížce. Jinak se jedná o standartní Zweigův historický "román", plný úvah a zamyšlení
Válka s Peršany a Vandaly
Prokopios z Kaisareie
Pro Byzanc mám slabost a vzhledem k tomu, že v našich končinách toho o východní polovině římského imperia mnoho nevyšlo, jedná se o titul, který každý zájemce o toto období musí mít ve své sbírce
Mandaríni
Simone de Beauvoir
Mandarini se dobře čtou, ale za ta léta poněkud vyčpěli. SdB umí psát a to o zajímavých věcech.
Problém je, že dílo zoufale zastaralo. Sny, morální dilemata a mindráky francouzské intelektuální elity poloviny 20. století sice mají potenciál k vybudování solidního dramatu, o to však autorce nejde a až na pár náznaků je zde děj spíš na obtíž. A tak jsme svědky krizí - krize žen, levicových intelektuálů, pocitu Francouzské velikosti etc. Bohužel ( bohudík ), mnohá z těch témat mně nemile překvapily patetičností a ufňukaností ( bů bů Francie je sama bů ).
Lidé v nahotě
Andrej Astvacaturov
Lidé v nahotě je neuvěřitelně trefný název pro tuto knihu, protože čím víc nad tím přemýšlím, tím více se mi autor a jeho počin zjevují jako císař oděn v svůj nový šat. Nejsilnějším prvkem díla je zasazení - Rusko na přelomu epoch je tak zajímavý vesmír, že by si ho nedokázalo vymyslet ani deset autorů SF.
Problém však je, že kniha zoufale nedrží pohromadě a tak namísto kvalitních povídek jsem dostal ne zrovna povedený román, který místy zoufale nudí.
Suvorov
K. Osipov (p)
Na úvod se přiznám, že jsem knihu zakoupil v domění, že se jedná o biografii slavného vojevůdce a namísto toho jsem seznal, že se mně do rukou dostal nesmírně tendenční a schematický román - Suvorov je zde líčen bez jediné kritické poznámky, na co šáhne to se mu podaří, vše Pruské ( čti neruské ) je hodno zatracení ( a naopak ).
Kniha nezapře dobu kdy vznikala, je to však bohužel na úkor literárních kvalit
Variace pro temnou strunu
Ladislav Fuks
Na Fukse jsem se těšil, znali jsm se zatím prostřednictvím filmové adaptace jeho nejznámějšího díla. A snad to bylo tím, že jsem sáhl po jiné knize, že naše poprvé není z nejvydařenějších. Dílo nesouvislé, těkavé, zkrátka těch imaginací bylo až příliš.Ale napsáno je to opravdu hezky a jemná nostalgie po starém mocnářství mně vždy dojme. Tak snad někdy příště, pane Fuks
