Marbo komentáře u knih
Srdeční záležitost, ať už v divadle ( divadlo Petra Bezruče ) či v rámci tv inscenace ( především legendární Činoherní klub či v podání pánů Kaisera a Lábuse ).
Svižné, vtipné a především už skoro dvě stovky let aktuální.
"a pokud se tadyhle v dopise zmiňuje Andrej, že jsem taky jenom člověk, tak o tom mi není nic známo."
Drogy jsou špatné, áno ? Nechci snižovat úsilí a zásluhy autorky v boji s heroinem, ovšem ku knize samotné pár výhrad mám. Například rovnítko mezi heroinem a marihunanou mi opravdu vadí. Také jsem musel překousnout vskutku konzervativní tón knihy ( kniha obsahuje též citace Theresy May ), který mi přišel jako z jiného světa ( představa šťastných rodinných chvilek u TV ) a s tím spojenou brožurkovitost díla.
Poprvé čteno v rozpuku mládí, letos náhodou ukořistěno na nádraží. Co říci ?
Ano, mnohé je překonané, ano, je to zaujaté a voluntarismu je zde na kila. Přesto dávám plné hodnocení. Proč ?
Protože kniha je ztělesněním dobré argumantace, oproti jiným "ufologům" autor netlačí na pilu, spíš postrkuje k zamyšlení, navíc je to opravdu dobře napsáno, kniha se dá přelouskat za den. Závěrem se taky musím přiznat k sympatiím - doufám, že nejsme sami a třeba se nějakého randevous dočkáme.
Přehledné a v rámci prostoru nabité informacemi. Autor se snaží vyhnout planému řečnění a drží se fakt, což je ku prospěchu věci, ovšem zároveň se zmiňuje i o spekulacích či nedobře dokazovatelným informacích ( což vždy zmíní ). Jako podklad k dalšímu studiu neocenitelná publikace.
Severská literatura frčí a zatím jde mimo mne. Až teď mi přítelkyně koupila tuto knihu a já se s chutí začetl. Popravdě jsem byl relativně mile překvapen, chvalozpěvy Staříka vynášely do nebes a dokážu si představit, že pokud někomu humor sedne, že se připojí. Já však měl problém s "historickou" linkou knihy, přišlo mi, že autor příliš tlačí na pilu - kdybych chtěl být hodně zlý řeknu, že celá historická linka vznikla jen kvůli povedené 25. kapitole.
Oddychová letní literatura, nic víc, nic míň.
Detektivky nejsou můj šálek čaje. Poe přesto zaujal - je zajímavé sledovat provpočátky žánru, který je snad nejčtenější.
Povídky jsou povedené, mám však problém s Dupinem - je příliš hrubě načrtnut, chybí mu propracovanost Homese, jeho bezejmený nadhazovač též nesnese srovnání s Watsonem...
Zajímavý pohled pod pokličku tajemného Mossadu ( a těch ostatních více či méně tajných služeb ). Od Izraele se máme ( a bohužel hlavně budeme muset ) mnoho co učit...
Napadá mně lepší název pro tento soubor Zweigových esejů, a sice Triumf Vůle. Kam se hrabe pompéznost teutonských maškarád v porovnání s nesmiřitelným odhodláním člověka.
Ani druhé setkání s páně Sorokinem nedopadlo na výbornou. Autorova chmurná vize nové doby temna mne sice zaujala, ale mám problém s formou, jak ji autor čtenáři předkládá. Rozdělení knihy na x na sebe nenavazujících částí by ani tak nevadilo - střípky mozaiky by stačily k poskládání obrazu nové Evropy a Ruska - mám však výhrady k autorově zálibě v prasárnách a zbytečnému žvanění o ničem. To co má šokovat mne zkrátka u Sorokina nudí ( lechtivou literaturu umí jiní a lépe ). Těch pár povedených střípků knihu jako celek nemohou zachránit
Utopie po americku, čili tak nějak nevážně ? Nemohu si pomoci, ale oproti pilířům žánru působí MP televizně, sitcomově - a přitom mu to nic neubírá na kvalitě. Musí být zvláštní psát o revoluci v zemi, která z jedné vzešla a od té doby ji nepoznala, ba dokonce sama její podstata ji popírá. A přece, tolik silných myšlenek, navíc aktuálnějších víc než kdy dřív. A scéna soudního přelíčení mně po letech zase jednou donutila se u knihy nahlas zasmát
Mohl bych napsat sáhodlouhý a vševypovídající komentář k tomuto románu. Ale kus Oblomova máme v sobě asi všichni, takže o něj budete připraveni.
Oblomov právem patří ku stěžejním dílům ruského realismu - je uvěřitelný, živý, nechybí mu humor a je ruský v tom nejlepším slova smyslu.
Další z prubířských kamenů sovětské literatury je za mnou. První polovině knihy je těžko co vytknout - postavy i reálie působí věrohodně ( byť člověka znalého podobných knih ničím nepřekvapí ) a je zajímavé sledovat zrání a osudy Pavky ( autora ). Problém nastává v líčení porevolučních dob - 30. léta a atmosféra s tím spojená se na knize podepsaly až příliš, z románu se místy stává až příliš lacinná agitka ( byť jinak to asi nešlo )...
Pan Sienkiewicz umí, to mi bylo známo již ze školních let, kdy jsem opakovaně hltal Quo Vadis. Po letech jsme se opět potkali a tentokráte padl můj zrak na další z jeho historických děl - Křižáky. Vskutku, našinec se jen těžko ubrání srovnání s Jiráskem, byť je to pro našeho klasika bolestné, neboť Sienkiewicz a jeho postavy jsou živější a děj čtivější.
Příběh samotný je směsicí cestopisu, červené knihovny, "buditelské literatury" a v neposlední řadě dobrodružným románem. Dohromady to až překvapivě funguje a pokud se člověk dokáže přenést přes vlastenecké výlevy ( nehodící se do vrcholného středověku, ale neodmyslitelné vzhledem k době vzniku ) odměnou mu bude opravdu poutavé čtení.
Plusový bod za všechny ty bůžky a démony, kterými se to v litevských hvozdech tehdy jen hemžilo.
Velmi milé překvapení, knihu jsem zakoupil nevěda oč jde, zaujat odtajněním autora. Ochlazení je kniha, jakých u nás moc nevychází, anóbrž má přesah a nehraje si jen na tom našem písečku, navíc je to román čtivý, zahryzne se a nepustí.
Tajné služby, Rusko, Praha, Evropa ( Izrael nesmí chybět ) a marnost nad marnost
Možná nejlepší dílo pro první seznámení s ruským realismem, čtenáři nehrozí že by se ztratil v panoptiku postav a myšlenky v dílu obsažené jsou v porovnání s jinými díly předkládány stravitelnější formou.
Boj o lepší svět začíná v nitru každého jednotlivce...
Knihu jsem četl dlouho, vždy po částech když byla nálada a čas ( hlavně ve vaně ), jako jednotlivé obrazy či básně v próze. A i tak jsem se prokousával pomalu, lenivě jak za parného odpoledne kdesi tam daleko na rusi a přitom jsem se jen málokdy nudil.
Z prvního setkání s autorem jsem si odnesl poučení, že kde ostatní ruští klasikové postavy pitvají a ždímají jako citrony, kde hledají řešení různých otázek ze všech možných stran, tam Turgeněv "jen" maluje...
Při jedné z loupeživých výprav v babiččině knihovně jsem narazil na vydání z roku 1932, které dostal děda jako chlapec k narozeninám, nebylo nad čím uvažovat a pustil jsem se po letech ( naposledy čteno na zš ) do nejznámějšího díla páně Jiráska. Vytknout by šlo mnohé, vzhledem k jazyku a době vzniku se pověsti relativně těžko čtou a to navzdory tomu, že jednotlivé oddíly jsou poměrně krátké ( a že by si mnohé zasloužily rozvést ), spousta lidí bude mít i problém s vyzněním a "ideologickým" laděním díla ( všeslovanství, češství, vztah k němcům) - osobně však právě toto vidím jako velký klad díla, právě dnes, kdy je mnohdy modní na naši zem plivat a kdy národní povědomí stojí a padá v závislosti na výsledcích hokejové reprezentace. Navíc některé z pověstí jsou brilantní ( Lucká Válka, Durynk a Neklan ) a jak jsem již říkal, škoda že nejsou delší. Tři hvězdy za dílo samotné, jedna navíc za myšlenkové poselství
Jedna z nejlepších knih co jsem měl tu mužnost číst. McMurphymu nejde nefandit a člověk se až zděsí, kolik lidí poznává v osobě Velké sestry
Popis jedné z nejdůležitějších událostí v dějinách lidstva od muže, který byl u toho. Toto svědectví je o to silnější, že popis událostí VŘSR je nezatížen ideologickým balastem a je tak syrovým popisem událostí. Kniha je psaná formou reportáže a atmosféra listopadu 1917 z ní přímo čiší...