marcela1535
komentáře u knih
Toyen: První dáma surrealismu
Andrea Sedláčková
Spolu s Toyen projdeme skoro celým 20. stoletím, kniha je plná míst, jmen, událostí, přesto čtenář nemá problém se v nich snadno zorientovat. A přemýšlet nad vztahy, statečností, láskami. A velkou osobností, kterou byla Marie Čermínová.
Poslední léto
Dorota Ambrožová
Roky mezi 15 a 25 lety bývají pro mnohé sakra těžkým životním obdobím, Dorota Ambrožová je dokázala popsat bez patosu, navíc čtivým a poutavým jazykem.
Olga
Bernhard Schlink
"Ale možná si nikdo nevšimne, že je z něj jen hromádka sutě."
Skvěle koncipovaný a čtivý příběh. Je v něm spousta snů, které se ve dvacátém století často roztříštily jeden o druhý. A také zhoubných a často dosud málo reflektovaných ambicí. A Olga jako klidná, silná, milující pozorovatelka, pisatelka dopisů, milenka, učitelka a přítelkyně.
Šoa
Claude Lanzmann
Jeden ze základních dokumentů o holocaustu. Neuvěřitelně zpracované svědectví trpících, mlčících i vraždících.
Slavík
Kristin Hannah
Promyšleně poskládaný obraz okupované Francie. "Peklo jsou ti druzí."
Velký dům
Nicole Krauss
Mám ráda propletence knih Nicole Krauss, cesty Amerikou, Evropou i Izraelem, návraty v čase, dozvuky šoa, kterým nelze utéct.
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Špatný překlad, naivita příběhu, černobílé dobro a zlo. Přesto jsem knihu nedokázala odložit a nedočíst.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Kolik dětí si nese podobnou tíhu? Bez naděje, že by jim někdo mohl porozumět a pomoct.
Baletky
Miřenka Čechová
Přečteno skoro jedním dechem. Jazyk, střídání forem, přímočarost, náhled do neznáma.
Poznámky k dějinám
Jiří Padevět
"Rozhlédl se kolem sebe a napadlo ho, že všechny ty lidi vlastně potkává na náměstí pořád. Co pamatuje. Pořád ty samý lidi. Někdy brečí, někdy zvedají ruce, někdy tleskají. Někdy drží pušku. Pořád ty samý lidi."
O Pavlovi
Daňa Horáková (p)
Mám ráda memoárovou literaturu, reflexe Dani Horákové od začátku do konce nenudí, nejsou bulvární, nejsou sebestředné. Nabízejí velmi plastický náhled na dobu "normalizace" očima aktivní disidentky i nucené exulantky.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Až příliš dlouho se nemluvilo o tom, do jakého prostředí se těch nemnoho přeživších vracelo. Je nesmírně důležité, abychom pojmenovávali vlastní viny a to "Zuzanin dech" činí, podobně jako před časem "Peníze od Hitlera" Radky Denemarkové.
Past na korunu
Daniela Krolupperová
Ke knize jsem pro své žáky připravila čtenářskou dílnu, bavilo nás se s malými hrdiny toulat časně poválečným Podskalím a nakukovat pod pokličku velkému zločinu. Skrze příběhy stejně starých dětí si lze snadněji představit, v jaké situaci se nově vzniklý stát a jeho obyvatelé ocitli a jakým důsledkům první války museli čelit.
