marci2011
komentáře u knih
Provařená historie
Marcela Kohoutová
EvaM.
Provařená historie je knížka o ženě s širokým srdcem a silným příběhem.
Životní příběh obyčejné neobyčejné kuchařky, své prababičky Heleny, sleduje autorka od dětských střevíčků ve slovenské Rožňavě přes Budapešť, Vídeň, Berehovo, Užhorod a Jihlavu až do Prahy, od devadesátých let předminulého století až po Husákovu normalizaci. Díky tomu dokumentuje nejen pozoruhodnou historii své rodiny, ale i našeho státu. Vypráví v ich-formě, neokázale, prostě a čtivě, na příbězích ze života, které elementární znalost dějin předpokládají – a vybarvují ji navzdory tomu, že dobové fotografie, jimiž prokládá text, jsou pochopitelně černobílé. Před čtenářem defiluje podřadné postavení Slováků v Rožňavě na sklonku 19. století, hospodářské problémy, hrůzy první světové války z pohledu dobrovolné sestry v nemocnici pro vojáky z fronty, radost ze vzniku Československa, postup do vyšší společnosti, ale i nástup krize, německý nacionalismus od počátků až po okupaci, jakož i nespravedlnosti odplaty po válce, za nedlouho po té předtucha i tíha bolševické totality, zásvit naděje pražského jara a zklamání z jeho udušení novou okupací. Vyprávění je ilustrováno fotografiemi z rodinného archivu.
Kniha není jen o ženě a o vaření. Vypráví i o Heleniných životních partnerech. První manželství trvalo krátce, milovaný muž padl v první světové válce. Seznámení s druhým manželem se, jak jinak, točilo částečně kolem jídla, ale inteligentní a veselý František zaujal i svou statečnou a ryzí povahou, a tak jim manželství vydrželo až do smrti navzdory tomu, že byl o dost mladší. Jejich soužití by mohlo sloužit i jako učebnice vzájemné opravdové lásky a tolerance. Díky Františkovu vyprávění nahlédneme i tam, kde s ním Helena nemohla být: do legií a následně i na výroční setkání legionářů s T. G. Masarykem i Janem Masarykem.
Pro protagonistku knihy bylo vaření povoláním v tom nejlepším slova smyslu: živila se jím a vyžívala se v něm. Do určité míry determinovalo její životní pouť, přitahovalo osudová setkání a naplňovalo plodný život. Její kuchařské umění ocenila i paní Hana Benešová. Recepty se v rodině zachovaly, proto jimi autorka proložila i své vyprávění. Některé recepty jsou dotaženy nebo komentovány i pro dnešní dobu, některé svědčí i o určité tehdejší skromnosti ve stravování (granatýrmarš, který ocenila i paní Benešová, jsou napůl vegetariánské fleky; dnes bychom tam místo brambor dali anglickou slaninu nebo uzenou krkovici). Kombinovat, respektive rozdělovat vyprávění recepty je zajímavý tvůrčí nápad; někdy tvoří přímo doplněk děje, někdy je bohužel trochu v kontrastu, když se na přelom dramatických pasáží dostane sladký dort. Ale dobře, že tam někde je. Mám rodinných receptů ze stejné doby víc, i když péct umím, tak raději mlsám, než peču, ale třeba dort Marie rozhodně doporučuji. Kdo podle ingrediencí umí odhadnout, co od receptu může očekávat, tomu se sliny sbíhají už při tom čtení, stejně jako se sbíhaly mně.
Provařená historie je ale rozhodně skutečně rodinná historie, kterou autorka svou knížkou „provařila“, a ne kniha o vaření. Ušlechtile napsané dílko o ušlechtilých lidech, které se přečte jedním dechem. Ty recepty jsou bonus, třešnička na dortu. Jistě stojí za to ozvláštnit si kuchyňský repertoár exkurzem do minulosti, která kladla důraz na poctivost v životě i v práci. Kéž by toto nahlédnutí do minulosti přispělo k zušlechtění současných vztahů. K dílu i k lidem.
