Marcik7 komentáře u knih
Tuto knihu jsem si vybrala, protože její filmové zpracování patří k mým nejoblíbenějším. Kniha mě až tak nenadchla, ale nebyla špatná. Pan Rudolf byl klasikem dívčí četby.
Tak jsem si to zase krásně užila - úžasná práce pana překladatele, klobouk dolů!
Nic moc jsem nečekala a tušila dopředu co bude - dostala jsem dávku psychoterapie, humoru i toho happy-endu. Líbilo se mi to hodně!
Zpočátku jsem měla chuť knihu odložit, ale vytrvala jsem...nebylo to špatné, i když jsem občas nechápala myšlenkové pochody hlavní hrdinky.
Nemusím moc scény ze soudní síně, ale tohle bylo nakonec jiné a vtáhlo mě to do napínavého děje - Boschovo hledání souvislostí bylo famózní. Trochu mě zklamal závěr, například zapomenuté fotografie zvlčilých policistů v kopírce nebo fakt, že se Bosch nechal nachytat jedním z nich ve svém vlastním domě...a kde se tam vzal ten oprášený oranžový Camarro?!? Proto ubírám jednu hvězdičku, ale jinak tleskám.
Tato autorka patří k mým oblíbeným a ani teď nezklamala. Námět záměny novorozenců jsem ještě v knize nepotkala a nevím, jak bych se sama v této situaci zachovala. Pohledy zúčastněných, jejich pocity...trochu zjednodušené řešení nakonec. Přečtěte si.
Na můj vkus příliš mnoho rozeklaných skal, drsného počasí, rašeliny a bouřek, až jsem z toho měla depku, ale zakončení excelentní!
Nevím, jak to dělá, ale i když je to už x-tá kniha Smrtící něco, stále mě to baví a překvapuje. Takže opět za pět.
Jsem na tom stejně jako Agatha - ač již v důchodovém věku, tato čtveřice je mou oblíbenou a jsem také první, kdo si nové číslo nebo knihu přečte. Doufám, že mou oblibu zdědí některé z vnoučat.
Trochu slabší kousek, ale Čtyřlístek mám moc ráda.
Sice trochu obsáhlejší, ale četlo se to dobře. Na Aljašce žít bych asi nechtěla, ale jako kulisa příběhu byla velmi zajímavá. Nebylo by na škodu trochu podrobněji se rozepsat o charakterech postav, onoho vraha jsem si vlastně ani nevšimla, ničím nezaujal.
Právě jsem dočetla. Můj dojem z této knihy je velmi velmi silný...
Oldřich z Chlumu je tentokrát poněkud upozaděn, Ota s Divišem odvedli kus pátrací práce. Tento případ je nejspíš typickým obrazem té doby, vysoká šlechta byla prakticky beztrestná.
Příběh veterinářky Evy je taková lehká detektivka s romantickou zápletkou. Rozhodně stojí za přečtení, je to takzvaně jednohubka :).
Teda sladké to bylo hodně, ale i humorné a nechyběl happy-end, takže za mne dobré (a navíc bodík do ČV za afrického autora).
Spíše slabší kousek díky spoustě popisu, ale příběh, zápletka i rozluštění za mě velmi dobré. Líbil se mi výraz "domovan", lepší než náš "z děcáku".
Nelze říct, že by čtenář tajil dech z napětí neustále, ale byly tam i takové okamžiky. A dozvědět se něco o výrobě vína byla jen třešnička na dortu pro ctitele vína jako jsem já.
Trošku slabší kousek, minulé díly jsem musela občas odkládat a vydýchat se. Zajímavá zápletka, nejsem žádný znalec vynálezů a zajímalo by mě, jak moc uvěřitelné byly ty v téhle knížce. Jinak - nelze nemilovat Magdalénu a jejího otce bych ráda poznala osobně...
Ilustrace pana Čecha jsem si zamilovala jednou provždy, moc se mi líbily vynálezy čehokoli - prostě nádhera. A text jako bonus!