Marekh komentáře u knih
Jedná se o první díl ze série LEO ASKEROVÁ a jelikož se mi kniha hodně líbila, určitě si přečtu druhý díl SKLENĚNÝ MUŽ. Ačkoliv je to bichle (600 stran), tak si myslím, že četba bude stát za to a nebude to ztracený čas. Tato série má mít celkově 4 díly.
Hlavní postavou je inspektorka LEONORE ASKEROVÁ, která vyšetřuje pohřešování dívky SMILLY HOLSTOVÉ, která pochází z bohaté rodiny.
Leo příliš nevychází se svými kolegy, a proto ji přesunuli do Oddělení ztracených duší, ve kterém se zabývají odloženými případy. Zde se seznamuje s novými kolegy. Nicméně její prioritou je, aby vyšetřila aktuální případ. Brzy se ocitá na stopě únosce a jestli jej dopadne či nikoliv se už dočtete v této knize.
Leo neměla jednoduché dětství a dospívání. Vystudovala právnickou fakultu, ale stále ji to táhlo k policii. Nakonec začala pracovat u policie. Má elektromobil, se kterým je spokojená. Ráda si zaběhá. Na zevnějšku Leo jsou zvláštní její oči, protože levé a pravé oko má jinou barvu a někteří lidé nevydrží upřený pohled do jejích očí. Je akční a přemýšlí o problémech. Jde si tvrdě za svým a užívá k tomu různých prostředků. Dokáže se zastat slabších lidí, což se mi líbilo.
Některé postavy z vyšetřování mi byly protivné a nesympatické. Líbila se mi postava HILLA.
Kniha má krátké kapitoly. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů hlavních postav včetně pachatele, který má prsty za zmizením Smilly. Kniha je čtivá a napínavá. V knize se nacházejí pohledy do minulosti. Samozřejmě jsem si vytvářel různé teorie, kdo je pachatelem. Přemýšlel jsem nad jednou osobou, ale nakonec jsem to zavrhnul, a přece jen se ukázalo, že můj instinkt byl na počátku správný. Do posledního okamžiku jsem nevěděl, jak to skončí. V jistých okamžicích mě mrazilo a měl jsem stísněné pocity.
Po dlouhé době kriminální román, který stojí za přečtení. Budu zvědavý na druhý díl SKLĚNÝ MUŽ, jak se budou vyvíjet hlavní postavy a samozřejmě na nový případ.
V závěru knihu se nachází PODĚKOVÁNÍ AUTORA.
Od autora jsem již četl knihu VELKÉ LÉTO, která se mi líbila. Kniha STARÉ ODRŮDY se mi rovněž líbila. Autor mě přesvědčil o tom, abych si přečetl také knihu LÁSKA ZA MIZERNÝCH DNÍ. Tuto knihu si přečtu časem.
Román se odehrává asi v 80. letech 20. století. Není to přímo řečeno, ale platí se markami. Hlavními postavami jsou 2 ženy – SALLY (17 let) a LISS (45 let).
SALLY studuje střední školu, má před maturitou, ale nerozumí si se svými rodiči. Má jiný postoj k životu a nechce být sešněrována jejich pravidly. Proto se rozhodne utéct a na své cestě se setkává s Liss, která ji poskytne přístřeší na statku. Sally je inteligentní dívka, která se rychle učí novým věcem.
LISS žije sama na statku. Je mlčenlivá a pracovitá. Poskytne Sally podporu a ubytuje ji u sebe. Na nic se Sally zbytečně nevyptává a nesoudí ji.
Postupně se Sally a Liss sbližují a odhalují jedna druhé svoje tajemství. Líbilo se mi, že společně jezdily na kolech.
V románu se nacházejí také náhledy do minulosti našich hlavních hrdinek a nalezneme v něm také dopisy.
Líbilo se mi prostředí statku a práce na něm. Liss seznamuje Sally s hospodařením na statku. Statek je nádherný. Nacházejí se na něm také jabloně a hrušně a Liss ví o všech odrůdách hrušní naprosto všechno. Na statku se nacházejí také včelí úly. Liss má také pole, na kterém rostou brambory a také se na jejich pozemcích nachází vinná réva.
Při četbě románu se na mě přenesly vzpomínky na tetu od mého táty, ke které jsem jezdil, když jsem byl u dědy na prázdninách. Bydlela v Horních Bludovicích, což je od Havířova zhruba 3 km. Měla rodinný dům a také tam chovala zvířata (králíci, berani, slepice, pes, kočka aj.) a měla zahrádku společně s dědou. Kolem domu se nacházely také jabloně a hrušně a další stromy. Kolem domu se prostíral les. Děda na zahrádce pěstoval různé ovoce a zeleninu a já si vzpomínám, jak jsem obíral rybíz a opékali jsme buřty. Jsou to moc pěkné vzpomínky.
Román STARÉ ODRŮDY je moc pěkná kniha a já jsem se do této knihy začetl a stránky ubíhaly jedna za druhou. S napětím jsem sledoval, jak se bude příběh vyvíjet a jaká tajemství vyplují na povrch. Utvářel jsem si nějaké teorie ohledně Liss, ale nakonec to bylo úplně jinak. Přivíral jsem oči nad tím, co provedla Sally a mráz mi běhal po těle. Prostředí statku mě okouzlilo a všechno působilo na mě skutečně, až jsem měl chuť navštívit naše hlavní hrdinky na tomto statku a s něčím bych jim pomohl. Třeba bych mohl česat hrušky, anebo sbírat vinnou révu. :)
Některé děti nemají pěkné dětství a dospívání a jejich život se nevyvíjí tak, jak by si přály. Jsou sešněrovány rodinou, musí poslechnout každý příkaz a nařízení a jakákoliv odchylka od normálu je hrubě potrestána. Z druhého hlediska některé děti mají všechno, nač si vzpomenou za předpokladu, že budou poslouchat na slovo a budou se řídit pokyny rodičů. Avšak ne každé dítě se tomu podřídí a tvrdě bojuje za svá práva a ideály, kterým věří.
Čtenář se může hlouběji zamyslet nad vztahy dětí (dospívajících) a rodičů, v čem by se vztahy daly zlepšit, aby všichni byli spokojení v rámci možností a komunikace byla příjemná z obou stran. Můžeme se zamyslet také nad mezilidskými vztahy a nad tím, jak bychom se měli chovat a co bychom nikdy neměli překročit.
Myslím si, že každý člověk potřebuje mít alespoň jednoho kamaráda (přítele), se kterým by mohl sdílet své prožitky, svěřit se mu se vším, co jej trápí, a naopak pochlubit se s tím, co se mu podařilo. Když je člověk úplně sám, jako v případě Liss před setkáním se Sally, tak se se vším musí popasovat sám. Liss pracovala na statku sama, takže měla hodně práce a vnitřní myšlenky šly stranou, protože práce je zastínila. Ale po práci se člověku vrací opětovně do hlavy a člověk rozjímá a přemýšlí nad minulým životem. Když se však v jejím životě objevila Sally, tak jako by její srdce bylo ozářeno hřejivým slunečním paprskem a její život se tím pádem stal více radostnějším a usměvavějším a dával naději. Najednou měla někoho vedle sebe a to bylo nepochybně jenom dobře.
Od autorky jsem již četl předchozí knihy a knihy se mi líbily. Byl jsem zvědavý také na knihu NÁRODNÍ OPRUZENÍ 2.
Kniha má krátké kapitoly a na počátku každé kapitoly se nachází ilustrace. Opětovně se setkáme s hlavními hrdiny – K. H. Borovský, Johanna Rottová, Božena Němcová, J. K. Tyl, Jan Neruda.
O něco více se mi líbil první díl, protože mě bavila detektivní zápletka. Druhý díl není také špatný. Závěr knihy byl velmi překvapivý.
V závěru knihy se mi líbilo PODĚKOVÁNÍ, v němž autorka napsala: „Většina lidí není zlá, ale ani dobrá. Většina z nás jsou jednoduše zbabělci, kteří se bojí být vidět, vystoupit z řady, obětovat své pohodlí pro ostatní. Havlíček se na stranu dobra dokázal postavit, i když ta samá většina zbabělců jen nečinně přihlížela, jak je za to trestán. A já děkuji všem, kteří mají dnes odvahu být dobří. Všem, kteří jsou laskaví, srdeční a nápomocní. Zastávají se slabších, mluví pravdu a upevňují vztahy. Děkuji vám, hrdinové. Nikdy se nevzdávejte.“
Jsem rád, že autorka popularizuje literaturu 19. století zábavnou formou a držím pěsti při další tvorbě. Pevně doufám, že autorka časem napíše knihu PRŮVODCE LITERÁRNÍ HYSTERIÍ 2.
Kniha má pěknou obálku.
Od autorky jsem již přečetl knihu KLEKÁNICE a časem si přečtu další knihy. Autorčino motto je: „Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí!“
KDYŽ ANDĚLÉ DŘÍMAJÍ je postapokalyptický román. Kniha má 4 části. Obsahuje Prolog a Epilog. Kniha má 2 dějové linie, které se postupně protnou.
Hlavní postavou je praktická lékařka KRISTÝNA DOLEŽALOVÁ, která má svou ordinaci v Příbrami. Je znepokojená špatně vyvinutou vakcínou.
Anotace knihy je celkem strohá a asi nemá smysl něco více prozrazovat. Nejlépe je pustit se přímo do čtení a nic bližšího si nezjišťovat. Na počátku knihy je uvedeno, že všechna jména postav a firem, jakož i celý příběh jsou vymyšlené a nemají žádnou souvislost se skutečností.
Při četbě jsem pociťoval nepříjemné pocity a zpočátku jsem si nebyl jistý, jestli si chci znovu připomínat smutné události, které jsme v minulosti prožili. Tématem knihy se mi některé okamžiky připomněly a nebylo to vůbec příjemné. V minulosti jsem si řekl, že knihy s tímto námětem číst nebudu, ale s touto knihou jsem udělal výjimku.
Kniha je čtivá a napínavá a zaujala mě od počátku do samotného závěru. Čtenář se může zamyslet nad spoustou věcí a vyhodnotit si to.
V knize jsem našel hodně překlepů.
Kniha má pěkný přebal.
Citát:
Důležité není to, co jste ztratili, ale to, co vám zůstalo.
Autorka pochází z Havířova a má 2 dcery. Havířov je mi blízký, protože v něm žili a žijí členové z mé rodiny.
U této knihy jsem si nebyl jistý, jestli to bude kniha pro mě. Erotické romány nevyhledávám a SPISOVATEL je kniha, ve které se nachází hodně sexu, ale není jen o něm, což jsem uvítal. Kniha se četla dobře a celkově se mi kniha líbila.
Hlavní postavou je mladá žena HANA, která píše a překládá texty. Rozejde se se svým mužem JONATÁNEM, protože je hafefobik, což znamená, že má chorobný strach z doteků a tím pádem o všechny něžnosti Hanu připravil.
Jednoho dne se Hana v jedné kavárně setká se známým českým spisovatelem ADAMEM, který vydal už nepočet knih v Česku, ale také v zahraničí. Slovo dá slovo a dohodnou se na tom, že Adam dá přečíst svůj poslední rukopis Haně a na oplátku Hana dá svůj rukopis přečíst Adamovi. Postupně se jejich cesty začnou více a více proplétat.
Hana je upřímná, pracovitá, ale zároveň roztržitá. Adam je bohatý a pohledný mladý muž. Je pozorný, má dobré srdce a hodně kontaktů ve spisovatelské branži, ale časem Hana zpozoruje, že není všechno zlato, co se třpytí.
Líbilo se mi, jak se Hana dotazovala Adama na otázky týkající se spisovatelské práce a vydávání knih. Tímto způsobem ji Adam zasvěcuje do tohoto řemesla. V knize jsem se dočetl, že v Česku vychází každým rokem 14 000 nových knih, což je obrovské číslo.
V románu nalezneme humor, romantiku, ale také erotické scény, které si myslím, že mohly být více propracované. Autorka mohla popustit uzdu své fantazii a mohla se pokusit vymyslet v sexuálních scénách něco nevšedního a netradičního, aby to nebylo pořád na stejné vlně. Tím pádem by to podle mě ještě více okořenilo zážitek z tohoto příběhu. Hlavní protagonisté mi připadali velice nadržení jako puberťáci a sex se odehrával také na různých místech na veřejnosti.
Kniha nebyla naštěstí jenom o sexu. Jak jsem se dočetl v jednom komentáři, dala by se kniha charakterizovat jako pohádka pro dospělé a s tímto tvrzením bych souhlasil.
V závěru knihy se nachází EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěkný přebal.
Od autora jsem již v minulosti četl knihu UKAŽ MI, která se mi líbila. Na základě toho jsem se rozhodl, že si přečtu také knihu TEMNÁ TAJEMSTVÍ.
Kniha má 3 zápletky, které se postupně propojí. Příběh JAKUBA a ALICJE, kteří se na dovolené seznámí s jedním manželským párem a zažijí milostné dobrodružství. Příběh NADI (18 let), která se poprvé v životě setkává se svou biologickou mámou. Příběh DOROTY, která se chce vymanit z manželství, poněvadž její muž je tyran.
Kniha má 6 částí. Kapitoly jsou krátké. Autor píše velmi čtivě, takže strany ubíhaly jedna za druhou. Střídají se části z různých úhlů pohledů hlavních postav. Přeskakuje se z minulosti do současnosti, ale všechno je přehledné, neztrácel jsem se.
Některé události byly znepokojivé, ale myslím si, že tyto věci se dějí v některých manželstvích, akorát se o tom málo mluví. Na počátku knihy je uvedeno, že román je inspirován skutečnými událostmi. Autor se zabývá psychickým a fyzickým násilím, emancipací žen, rozvodem, rodinnými vztahy. V knize se vyskytují vulgarismy.
Hlavní postavou je mladá žena TAKAKO, jejíž přítel ji oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Pro Takako je to obrovský šok a zpočátku nemůže uvěřit, že je to pravda. Chodili spolu rok a Takako ji podvedl! V práci dá výpověď, aby se s jejím bývalým přítelem a jeho nastávající nemusela vidět každý den v práci a přijíždí na pozvání strýčka SATORU pracovat do jeho knihkupectví.
Tato kniha byla pro mě lákává v tom slova smyslu, že příběh se odehrává v knihkupectví, ale nejenom v něm a také se krámek nachází v Japonsku. Je zajímavé, že v této ulici se nachází nespočet dalších knihkupectví. Je to také antikvariát, protože se v něm prodávají také starší tituly. Knihkupectví se jakž takž drží nad vodou a má také svoje stálé zákazníky.
Takako nečte knihy, ale když začne pracovat ve strýčkově knihkupectví, tak objeví kouzlo knih a začne pomalu číst. Práce v knihkupectví ji určitě psychicky pomohla od neblahé události se svým bývalým přítelem. Ráda také navštěvuje kavárnu, která se nachází poblíž a postupně se seznamuje s lidmi z této oblasti.
Strýček je smutný, poněvadž už pět let neslyšel o své manželce MOMOKO. Jednoho dne odešla a vůbec se mu neozvala. Najednou se zničehonic objeví a Takako se s ní také setkává a chce zjistit na strýčkovo přání, jaký důvod měla k tomu, že odešla.
V tomto románu nalezneme také odkazy na různé knihy od japonských autorů včetně krátkého shrnutí děje, což je určitě inspirativní. Tyto autory sice neznám, ale děj vypadal zajímavě.
Autor má minimalistický styl, ale kniha se četla dobře. Je to určitě příjemné a odpočinkové čtení, při kterém se čtenář zasměje a popláče a při kterém může popřemýšlet o mezilidských vztazích. Autorovo oblíbené motto je: „Dívej se na květ, ale mysli na kořeny.“
Určitě budu rád, pokud budou do češtiny přeloženy další autorovy knihy, které již napsal – DALŠÍ DNY V KNIHKUPECTVÍ MORISAKI, případně dvoudílná série o kavárně Trnka.
Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.
Pokud budeš naslouchat svému srdci, najdeš si své místo, ať už je to kdekoli a s kýmkoli.
Přece nezáleží na tom, jestli se v knihách vyznáte, nebo ne. Já toho vlastně o knihách také moc nevím. Důležitější je, když najdete třeba jen jednu knihu, která vás zasáhne.
Sérii NOVINÁŘ MAREK VRÁZ mám rád, ale knihy z této série čtu na přeskáčku, což není úplně ideální. Některé události z Markova života a z minulých vyšetřování si čtenář může vyspoilerovat. Nečetl jsem ještě knihy MUŽ Z CHATRČE, ŽENSKÁ NA ODSTŘEL a ČLOVĚK ZA OPONOU. Časem si tyto knihy přečtu.
Marek (49 let) je sympatický muž se smyslem pro humor. Má syna MAXE a přítelkyni JOHANU, které říká zkráceně JO. Chová doma pavouky, z čehož jsem příliš nadšený nebyl, protože z pavouků mám strach.
Marek se v tomto díle setkává s umírající ženou, která se mu svěří na smrtelné posteli, že tajně porodila a pak zabila své dítě. Zaujme jej tento případ a vrhne se do vyšetřování.
Kniha má krátké kapitoly a všechno rychle odsýpá. Bohužel jsem byl zklamaný ze závěru knihy. Závěr jsem si četl dvakrát, protože po prvním přečtení jsem to všechno nepobral. Snad jsem po druhém přečtení závěr pochopil, ale každopádně jsem čekal lepší a srozumitelnější závěr. Celkově byl příběh zajímavý.
Kniha má pěkný přebal.
Hlavní postavou je mladá žena PHOEBE (19 let) a její ovdovělý táta AL. Přestěhovali se do Devonu, do malého domku s řekou na konci zahrady.
Al je hodný a pracovitý muž. Rád pracuje na zahradě. Nemůže se vyrovnat se ztrátou své manželky a často na ní vzpomíná. Uvědomuje si však, že svou pozornost musí věnovat Phoebe, která ho potřebuje. Pracuje tím způsobem, že rozváží balíčky po okolí.
Phoebe má bolesti, ale nerada se svěřuje své rodině. Píše si do deníku o svých trápeních. Nejraději je sama a vyhýbá se lidem. Ráda maluje a dívá se na detektivky. Má sestru a bratra, kteří studují na vysoké škole a kteří bydlí na jiném místě nežli Phoebe. Zajímavé byly slovní přestřelky mezi Phoebe a jejím tátou, když se vzájemně ptali, jak se mají.
Jednoho dne se Phoebe dostane do kontaktu s vydrou, kterou najde na břehu řeky. Společně s jejím tátou ji odvezou do vydřího útulku, kde se nacházejí další vydry. Phoebe se od této chvíle změní život, protože si oblíbí vydry a rozhodne se o ně starat v tomto útulku, i když trpí bolestmi.
Postupně se Phoebe a její táta seznamují s dalšími obyvateli vesnice. Zaujala mě CAROL, která je majitelkou vydřího útulku, CHRISTINA a další lidé. Někteří z nich mají tajemství, ale celkem jsem si je oblíbil včetně kočky ČIČI MŇAU, kterou vlastní Christina.
V románu také nalezneme detektivní linku, která se mi líbila.
Je to milý, příjemný a laskavý příběh. Dalo by se říci pohlazení po duši. Je to odpočinková kniha, která má přesah. Vydří efekt má rozhodně něco do sebe a může člověka přimět přemýšlet a jednat pozitivněji. Hodně informací jsem se dozvěděl také o vydrách a jejich životě. Určitě bych si rád vydru také pohladil.
Přebal knihy je pěkný a líbily se mi také vyobrazení vyder na počátku každé kapitoly.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Časem bych si chtěl přečíst knihu DÁMA A TUČŇÁCI.
O autorovi jsem již slyšel v minulosti, ale až nyní jsem si poprvé přečetl jeho knihu.
Jedná se o romantickou poezii. Je patrné, že autor je minimalista. Básně byly pro mě pochopitelné. Knihu lze přečíst během hodiny. Kniha je pěkně graficky zpracovaná.
Kniha je rozdělena do několika částí: ZÁZRAK MLÁDÍ, ZÁZRAK LÁSKY, ZÁRAK DOBRODRUŽSTVÍ, ZÁRAK V NÍ, ZÁZRAKY VE TMĚ, ZÁZRAKY VE SLOVECH, ZÁZRAKY VE HVĚZDÁCH.
Psychologický thriller japonské spisovatelky.
Hlavní postavou je žena JÚKO MORIGUČI, která vyučuje na základní škole sedmou třídu. Nedávno zemřela její čtyřletá dcera MANAMI. Júko ví, že se nejedná o nehodu, ale o vraždu! Jednoho dne vypráví před svou třídou příběh vraždy její dcery. Ví, že vrazi se nacházejí v její třídě!
V knize nalezneme vyprávění z různých úhlů pohledů. Často se některé události týkající se vraždy dítěte opakují z pohledu osob, které v tomto případu jsou zainteresovány, ale asi to k tomu patří, když se k tomu vyjadřují různí lidé ze své perspektivy.
V této knize se můžeme zamyslet nad trestnými činy nezletilých osob a nad sebráním spravedlnosti do vlastních rukou.
Mrazilo mě nad skutky školáků, kteří nevinnému dítěti ublížili! Zamýšlím se nad tím, jak je mohlo něco takového vůbec napadnout! Nejhorší ze všeho je, pokud lidé ublíží záměrně nevinnému dítěti, které se nedovede bránit! Dočteme se o životech vrahů a proč se k něčemu takovému vůbec rozhodli.
Z knihy jsem vydedukoval, že japonské školství je odlišné od našeho v tom slova smyslu, že žáci mají telefonický kontakt na svého třídního učitele a v případě potřeby mu můžou zavolat a následně se řeší daný problém. Nic takového jsme na základní škole neměli. Zajímavý byl pro mě nový pojem HIKIKOMORI, což je označení pro lidi, kteří se vyhýbají lidské společnosti z různých důvodů.
Kniha ZPOVĚDI byla pro mě určitě zpestřením v oblasti žánru thriller. Líbily se mi také deníkové záznamy, které nalezneme v knize. Kniha byla napínavá, vyskytovaly se v ní zvraty a závěr byl překvapivý.
Hlavní postavou je mladá žena HANA, která žije s manželem ONDŘEJEM, který má softwarovou firmu. Žijí v pěkném domě a setkávají se se smetánkou. Ondřej hodně pracuje, je workoholik a pracuje od rána do večera. Hana se stará o domácnost, ačkoliv by si klidně mohla najmout hospodyni, ale nechce, protože by se nudila. Hana si může koupit všechno, nač si vzpomenu. Přestože se pohybuje ve světě bohatých lidí, zůstala věrná svým životním hodnotám, což se mi líbilo. Líbilo se mi, že Hanu napadlo založit nadaci na pomoc nemocným dětem Kvítek. Pravidelně navštěvovala děti na onkologickém pracovišti. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že Hana musí být šťastná, není tomu tak. V jejím životě dojde k určitému zlomu a život se ji převrátí vzhůru nohama.
Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Příběh je předvídatelný a od určitého momentu jsem věděl, co a jak, takže závěr pro mě nebyl žádné překvapení. Celkově se však kniha četla dobře a příběh rychle plynul. Myslím si, že tento román by se mohl líbit ženám.
Citát:
Ani život není dokonalý; často mívá hořkou příchuť, ale i tak ho máme rádi, a s nadějí čekáme, kdy zesládne.
JAKO TYGR VE SNĚHU je prvotina jihokorejské spisovatelky. Hlavní postavou je mladá dívka JADE, která je prodána svou rodinou do školy pro kurtizány. Zde se seznamuje s dívkami LUNOU a LOTOS. Učí se zde dovednostem pro svou budoucí práci. Později se setkává s chlapcem DŽUNG HO, mezi nimiž vznikne přátelství. Džung Ho se zapojuje do revolučního hnutí, Jade pracuje jako umělkyně. Sledujeme vývoj postav od jejich mládí až do dospělosti.
V románu vystupuje mnoho dalších postav např. kapitán JAMADA, který pracuje pro japonskou armádu, ale který se mi líbil svým chováním, chlapec jezdící s rikšou HAN ČCHOL aj.
Čtenář se dozví informace o historii Koreji a její okupaci Japonci a následné rozdělení na Severní Koreu a Jižní Koreu. Mezitím jsou nepokoje zoufalých obyvatel a revoluce. V knize se nacházejí různé legendy. Je otřesné, jak některé dívky v mladém věku musejí pracovat jako prostitutky a také jsem obdivoval Džung Hoa, jak se v mládí protloukal, jak se dalo a pracoval na sobě, aby se naučil číst a psát.
Kniha se četla dobře. Je to pomalejší čtení a na knihu si čtenář musí najít čas.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. Kniha je rozdělena do 4 částí. 1. část se odehrává v letech 1918 – 1919, druhá část v letech 1925 – 1937, třetí část v letech 1941 – 1948 a čtvrtá část v roce 1964.
Autorka v Poděkování napsala: "Tato kniha nemá prosazovat vítězství jedné ideologie či země nad druhou, nýbrž zachytit a vyzdvihnout lidskost, kterou máme všichni společnou. Utrpení nezná hranic a všichni lidé touží po míru a zaslouží si ho."
Citáty:
Všichni mají sny, ale jen někteří lidé jsou snílci. Ti, kteří nejsou, a těch je o poznání víc, vidí svět, jaký je. Potom existuje pár snílků, kteří nahlížejí na svět podle toho, jací jsou oni. Měsíc, řeka, nádraží, zvuk deště, dokonce i něco tak všedního jako ovesná kaše se změní v cosi jiného, mnohovrstevnatého. Svět působí spíš jako olejomalba než fotografie a snílci neustále objevují skryté barvy tam, kde ostatní pozorují jen vrchní odstín. Ti, kdo snít neumějí, se dívají skrz brýle, snílci naproti tomu hledí přes hranol.
Román ESTER je moje první přečtená kniha od této autorky. A jsem z knihy nadšený a kniha se mi líbila. Ptám se sám sebe, proč jsem si už dávno něco nepřečetl od Markéty Práškové? Asi proto, že není v lidských silách přečíst všechny knihy od českých autorů. Nicméně si určitě přečtu časem další knihy od této autorky.
Hlavní postavou je mladá žena LÍDA, která odjíždí k tetě MARII na venkov. Na tetině statku se pokusí ukrýt čtyřletou židovskou dívenku ANNU. Lída je žena z Prahy, takže pobyt na vesnici není pro Lídu zpočátku vůbec jednoduchý a navíc, když musí pracovat na statku. Líbilo se mi prostředí statku a to, jak se Lída nevzdala po tom všem, co prožila, a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Její teta se starala o různá zvířata – krávy, kozy, králíky, koně, psa a také se starala o zahradu. Postupně s těmito denními úkony ji pomáhá Lída. Lída se seznamuje s novým prostředním a navazuje vztahy s novými lidmi. Pro mě byl zajímavou postavou KAREL.
Příběh se odehrává během 2. světové války. Ve vesnici probíhají časté kontroly gestapa, takže pro všechny obyvatele to bylo velmi těžké období. V této době existovali také kolaboranti, kteří spolupracovali s gestapem. Bylo nedostatek jídla, a navíc museli určitou část odevzdat Němcům.
Kniha byla čtivá a napínavá. Autorka píše moc pěkným stylem. Od knihy se těžko odcházelo, kniha mě k sobě připoutala a všechno jsem prožíval s našimi hrdiny. Líbila se mi také detektivní linka a romantika. Všechno bylo namícháno tak akorát. Románů z 2. světové války vychází nespočet, ale tento příběh byl zase úplně jiný a mile mě překvapil.
Střídají se části z minulosti (2. světová válka) a ze současnosti (rok 1969 a rok 1990). Do románu jsou vložena také INTERMEZZA. Závěr byl pro mě hodně napínavý a překvapivý.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG.
Hlavní postavou je student střední školy ASH, který se při fotbalovém zápase poraní a důsledkem toho se dostává do různých paralelních světů.
Zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal do knihy začíst, ale postupně se to rozjelo. Je to zajímavý příběh s přesahem. V knize se nachází hodně překvapivých zvratů. Všechno bylo pochopitelné.
V knize se nachází hodně témat – rasismus, imigrace, homosexualita, psychické násilí aj.
V knize jsem našel hodně překlepů!
Citáty:
Podle mě je myšlení váš nepřítel hlavně v případě, kdy upadáte do sebelítosti nebo teoretizování nad černými scénáři věcí příštích.
Existuje spousta věcí, kterým nerozumím. Asi jako každý. Můžeme být nejchytřejší na světě, ale nemůžeme vědět všechno. A pokud se o to budeme snažit, zblázníme se z toho. Takže s tím, čemu nerozumíme, jsme obvykle srozuměni. Bereme to, jak to je.
Příběh se odehrává ve 20. letech 20. století v Nymburku. Autorovo vyprávění očima vlastní mamky.
Hlavní postavou je správce pivovaru FRANCIN a jeho manželka, která má velmi krásné a dlouhé vlasy.
V této knize se nachází také svérázná postava PEPINA, který přijel do nymburského pivovaru na 14 dní, ale zůstal zde několik let. Měl velmi výrazný hlas, takže když mluvil, působilo to, jako by řval. Jeho hlas se rozléhal velmi daleko a zajímavé a úsměvné byly také jeho historky, které vyprávěl své švagrové.
Je to odpočinková a humorná kniha, při které se čtenář pobaví a zapomene na starosti všedního dne.
V knize nalezneme rozvětvená souvětí, což je typické pro Hrabala, hovorovou řeč, slangové výrazy a slovácké nářečí.
Viděl jsem také film POSTŘIŽINY, jehož režisérem je Jiří Menzel. Film jsem viděl několikrát a líbil se mi. Když jsem tuto knihu četl, měl jsem před očima některé scény z filmu.
Když porovnám román SEKYRA s románem MORČATA, tak se mi rozhodně lépe četla kniha Morčata. Sekyra se mi četla docela těžkopádně.
Román Sekera vyjadřuje kritické zhodnocení skutečného stavu společnosti za vlády KSČ. Hlavní postavou je český novinář, který vzpomíná na mládí svého táty, který byl tesař a vykonával funkci v KSČ. Zajímavé bylo, že jeho táta pracoval určitý čas v Persii. Líbily se mi vzpomínky na mládí a různé události, které autor prožil s tátou a svými sourozenci. Měl 2 bratry a sestru. Bylo mi líto také jeho táty, komunisty, protože někteří lidé mu podrážely nohy a nacházel se ve složité situaci a upřímně věřil v ideály KSČ.
Střídají se části ze současnosti a z minulosti, které volně navazují na sebe. V tomto ohledu jsem musel být více ostražitý, o kom se vlastně píše. Stalo se mi totiž, že jsem se do toho někdy zamotal.
V románu se vyskytuje politika a kritika minulého vládnutí KSČ. Je zde také nastolena otázka vznikajících JZD. Byla to velmi složitá situace, jelikož někteří lidé chtěli vstoupit do JZD a někteří nikoliv a tím pádem si nad sebou a svými rodinami podepsali ortel!
V románu se nacházejí autobiografické prvky a slovácké nářečí.
Ačkoliv se mi kniha nečetla úplně jednoduše, nelituji, že jsem si knihu přečetl.
Autor napsal:
"Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce… Neopakovat se! Proto jsem následující Morčata nasadil a táhl jinak. Knížky mají být každá jiná!"
"Sekeru jsem psal svobodně, bez ohledu na to, co jsem četl a jestli to čtenář pochopí."
Možná si ještě časem přečtu knihu ČESKÝ SNÁŘ anebo by mě ještě lákaly fejetony.
Citáty:
Já jsem člověk, který v první fázi svého politického života stranické školení poslouchal a v další fázi se ho zbavoval, když mi pořád kazilo originální vidění.
Dnes ovšem vím, jak mu ta myšlenka vskočila do hlavy a co bylo za jeho slovy, protože dnes už chápu nezměrně víc z poloh, do nichž nás dostává život. Poznal jsem, že někdy se člověk podiví sám sobě, jak mohl být malicherný k některým věcem i lidem, vždyť mě často mrzely věci, které se staly a stát neměly, že jsem nedovedl v souladu žít – a nyní? Prázdnota, duševní trýzeň, ale však čas utíká jak v drobném stroji hodinek, oblaka jdou nad hlavou, něco jest pryč, něco děsivého sedí na duši, pryč jsou vlahé večery. Tak zapadají dny do moře věčnosti a snad přijde i můj čas, je-li mi souzeno. Jsem dosud dosti zdráv, tudíž nemohou si na mne supové a šakalové činiti nároku… Až na to Kaspické moře, které nestojí před mýma nohama, jako před jeho stálo, a na ty šakaly, jejichž bezmezné nároky nemohly živým vadit.
Kdo je postižen, ten je zralý brát fakta na vědomí a udělá taky nejlíp. Kdo je však vytváří, nedozrál k jejich poznání. Vyzařuje svými činy ven, nemá žádnou vnitřní bolest a nemá smysl obracet ho k ní a říkat mu: Všeho do času!
Hlavními postavami tohoto příběhu jsou zbohatlíci, kteří zabíjejí lidi na okraji společnosti pro zábavu. Zároveň si natáčejí na video jejich smrt!
Při četbě se můžeme zamyslet nad tím, jestli má člověk právo vzít spravedlnost do vlastních rukou a jak směšně nízké jsou výše trestů při úmyslném zabytí člověka. Myslím si, že většina lidí si řekne, že spravedlnost bychom do svých rukou neměli brát a měli bychom to nechat na policii. To se většinou nabízí, pokud se nás to bezprostředně nedotýká, ale něco jiného podle mě může být, pokud se to týká konkrétně nás osobně. Určitě na to někteří můžou pohlížet svým pohledem. Jsem přesvědčen o tom, že úmyslně spáchaný zločin by měl být po právu potrestán, v žádném případě by neměli uniknout trestu zločinci a měli by dostat vysoké tresty, případně v některých výjimečných případech popřemýšlet o zavedení trestu smrti, který byl po roce 1989 v Československu zrušen. Není přece možné, aby cena života měla nižší hodnotu než krádež! Je to výsměch vůči všem – vůči člověku, který zemřel násilným způsobem a také vůči pozůstalým. Myslím si, že zločiny tohoto typu by neměly být nikdy promlčeny a zákon by měl platit pro všechny stejně!
Knihu KRETÉNI jsem už viděl u některých bookteborů, ale neplánoval jsem, že se do knihy začtu. Nakonec jsem si knihu půjčil v knihovně. Asi jsem od knihy očekával něco jiného. Čekal jsem, že v ní bude více násilí a mučení. Ne že bych to v knihách vyhledával, spíše naopak, ale čas od času si tyto knihy přečtu a v tomto příběhu jsem s tím tak trochu počítal. Ale tento příběh se vyvíjel jinak, než jsem myslel. To však neznamená, že je to špatně, ale leckdo by mohl být třeba zklamán.
Je to kniha na jedno posezení. Kapitoly jsou krátké. Autor jde k jádru věci a zbytečně nedělá odbočky. Tím pádem se kniha četla rychle.
Líbil se mi PROLOG a také je pěkná obálka knihy.
V této knize se nacházejí 2 knihy. Obě knihy se mi líbily. Číst tyto povídky bylo pohlazení po duši. Povídky jsou autobiografické, působilo to na mě uvěřitelně, laskavě a lidsky, v povídkách se nachází humor. Je to poetické vyprávění a důležitá je příroda, která je spolutvůrcem povídky. Součástí knihy jsou černobílé ilustrace Vladimíra Renčína.
JAK JSEM POTKAL RYBY
Autor vzpomíná na svého tátu (LEO, Žid) a mámu (HERMA), bratry (HUGO, JIRKA), na převozníka, rybáře a pytláka KARLA PROŠKA. Je zde zachycena křivoklátská krajina, Berounka a její vesnické okolí. Středobodem všeho jsou ryby. Jsem nerybář, ale přesto jsem si povídky užil. Bratr rád rybařil od dětství, takže některé pojmy a postupy mi byly známy a dovedu pochopit lásku k rybaření a všechno, co se k tomu vztahuje.
Kniha je rozdělena do 3 částí: DĚTSTVÍ, ODVÁŽNÝ MLADÝ MUŽ, NÁVRATY.
Citáty:
Potřeboval jsem rychle usnout, protože jsem chtěl brzy vstát a jít na ryby bez něho. Chtěl jsem jít zase sám. Na rybách jsem nikoho nesnášel. Chtěl jsem být sám s řekou. Rozčiloval mě krok člověka, popouzela mě lidská řeč, která jako by do přírody nepatřila. Člověk často žvanil v přírodě o malichernostech a blbostech, zatímco příroda mluvila přímou a jasnou řečí jen o kráse, lásce, nenávisti, popravě, smrti. Jako by to nepodstatné v přírodě někdo vyškrtal.
Ti nejskvělejší lidé jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci a ubožáci potřebují o sobě mluvit, aby sami ve svých očích vyrostli.
Čínské přísloví:
Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij.
Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň.
Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem.
Líbil se mi také EPILOG, ve kterém autor přiznal, že byl v psychiatrické léčebně:
Rybařina je především svoboda. Jít celé kilometry za pstruhy, pít vodu ze studánek, být sám a svobodný aspoň na hodinu, na dny, anebo dokonce na týdny a měsíce. Svobodný od televize, novin, rádia a civilizace.
Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad jsem v podvědomí toužil ještě jedinkrát políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít.
SMRT KRÁSNÝCH SRNŮ
Jedná se o soubor 9 povídek. Pavlův táta je obchodník s ledničkami a vysavači. Byl skvělý obchodník, dokázal prodat vysavač i zákazníkům, kteří neměli v domácnosti elektřinu. Je zde také zachycena 2. světová válka a také poválečné období.
Povídky BĚH PRAHOU nebo PRASE NEBUDE! byly KSČ vyřazeny z normalizačního vydání.
Viděl jsem také film SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ, který se mi líbí.
Tuto knihu jsem měl přečíst už na střední škole. Knihu jsme měli do povinné četby, ale já jsem knihu nečetl. Popravdě řečeno jsem neměl v úmyslu tuto knihu číst, jako by mě pořád něco odrazovalo, ale jelikož jsem měl knihu doma, tak jsem si nakonec po letech řekl, že si tuto knihu přečtu. A tato kniha nebyla špatná. Od autora jsem již četl knihu PRIMA SEZÓNA, kde hlavní postavu ztvárňuje také Danny Smiřický.
Román ZBABĚLICI zachycuje 8 květnových dnů v roce 1945 ve městě Kostelci (pomyslný Náchod). Sledujeme konec 2. světové války v Kostelci. Je to román s autobiografickými prvky. Autor začal psát román v říjnu 1948 a dokončil jej v září 1949. Kniha vyšla až v roce 1958. Kritika KSČ měla vůči této knize nespočet výhrad.
Hlavní dějová linie se točí kolem studenta gymnázia DANNY SMIŘICKÉHO (19 let), který je vypravěčem příběhu (vypravování v ich-formě). Danny hraje s amatérskou džezovou kapelou jako saxofonista. Mnohdy jsem měl pocit, že neví, co vlastně chce od života. V myšlenkách se mu honily různé představy. Zamiloval se do IRENKY a při každé příležitosti ji to říká, ale ve skutečnosti mu jde jen o to jediné, dostat Irenku do postele a užít si. V některých momentech se mi jeho chování nelíbilo, jako by byl sobec a myslel jen na sebe a svůj vlastní prospěch, ale na druhé straně dokázal také podat pomocnou ruku a pomoci ostatním, což si u mě získal plusové body.
Během konce války dojde v Kostelci k mnoha událostem, které prožijeme s našimi hlavními hrdiny. Poslední část byla hodně akční a napínavá.
Autor někdy používá hodně rozvětvená souvětí a nespisovný jazyk, který pasoval k tomuto románu. Monology od Dannyho jsou střídány s úsečnými dialogy dějových scén (vliv Hemingwayova stylu).