maris123 komentáře u knih
Lituji, že jsem se s Dahlovými příběhy nesetkala ještě jako dítě. Nyní patří k mým nejoblíbenějším autorům. Doufám, že si The BFG někdy přečtu v originále.
(SPOILER) Po předchozích dvou dílech mě finále hodně zklamalo. Změť jmen, vztahů a náhlých obratů připomínala scénku z Cimmermana. Opakované odkazy a upomínky knihu zahlcují, děj se propadá do neskutečna, motivy se ztrácejí v hustém sněžení. A když už je kniha dostatečně tlustá, tak ještě pár kýblů krve, protože Tupilak a qivittoq, a konec a zvonec. Aurorovi též nikdo neřekl, že DNA test rozliší sourozence, zejména jsou-li opačného pohlaví. Ani popis Grónska už neuchvacuje, přišla polární noc...
Posloucháno jako nahrávka se skvělým Landovským a autorem samotným. Přemýšlím o tom, že jedním ze znaků totalitních režimů je absence smyslu pro humor. Je dobré to mít na paměti i nyní...
Čekala jsem trochu víc vtipu a trochu méně stereotypů o mezilidských vztazích.
Krásný pohádkový dobrodružný příběh pro děti, do kterého jen nenápadně prosakuje autorova láska ke všemu zvířectvu. Užila jsem si ho i jako dospělá.
Italský smysl pro humor se s tím mým míjejí. Kniha se mi začala líbit, až když děj nabral vážnější směr.
Nenáročná oddychová literatura, u které se dobře zasmějete. Vedle otřepaných klišé se občas zaskví vtipné a výstižné hlášky.
Typická Simona Monyová. Kniha je čtivá, ale příběh na mě působil až děsivě. Takový malý domácí thriller po česku. Nejhorší je vědomí, že takoví lidé žijí mezi námi a jejich protějšek to nejenom že nepozná včas, ale často si svou situaci odmítá připustit a řešit. Nejen jejich tělo, ale i duše se ocitá na vozíčku...
Křehkost, to je to slovo, které me napadá, kdykoliv si na tuto hru vzpomenu.
Zajímavý nápad a postupně odhalovaná tajemství včetně nečekaného rozuzlení a záverečné pointy. Zklamaná nejsem, ale celkově ve mě příběh žádný hlubší dojem nezanechal.
Poslouchala jsem v audioverzi, takže počáteční pasáže plné citací e-mailů mě připadaly docela nudné. Ale pak se z toho vyklubala zajímavá kombinace thrilleru a detektivky a jsem ráda, že jsem se nenechala odradit. Charaktery postav jsou vystižené skvěle a i když celkové tempo vyprávění je pomalé, napětí udrží až do překvapivého konce.
Po několika přečtených knihách Geralda Durrella mě kniha jeho manželky zklamala. Spíš než humorné líčení života se sběratelem zvířat připomíná zápisky z kalendáře mojí babičky - kam jsme jeli, kdo tam byl a co řekl. Doplněno o sdělení, komu máme být za co vděční. Škoda, protože o humorné situace v jejich životě rozhodně nouze nebyla.
Knize nepřidala ani úroveň překladu - svatební koláč (cake) bude zřejmě svatební dort...
Poslouchala jsem rozhlasovou dramatizaci. Příběh několika podob lásek a jejich nešťastných konců je věčně aktuální. Prostě klasika.
Takovou sílu v deseti povídkách jsem nečekala. Jsou skvělé, jen kdyby nebyly tak děsivé, tak realisticky vykreslené. Jsem vděčná za optimistický závěr, ale nejsem si vůbec jistá, že by to tak dopadlo i ve skutečnosti.