markej komentáře u knih

Amelie a Adam, který pracuje jako scenárista (věděli jste, že správný tvar je takto scenárista? já se musím přiznat, že dlouho ne :-)), mají problémy v manželství a má je napravit víkend v penzionu na skotské Vysočině. Nic ale samozřejmě nejde podle plánu. Do všeho jsou zainteresováni ještě podivínský bestsellerový spisovatel Henry Winter a záhadná žena Robin.

Tento thriller obsahoval mnoho aspektů, které mě vždy nalákají tajemství a záhady v manželství, prostředí knih a problematický spisovatel, Skotsko, tajemné prostředí penzionu, který je vybudován ze staré kaple.

Nemůžu ovšem říct, že by to na mě úplně bezvýhradně fungovalo.

Tak první tři čtvrtiny knížky jsem si v duchu říkala, že jako fajn, ale chybí mi v tom vyprávění nějaký větší šmrnc, asi to za mě chtělo trochu rychlejší tempo. Poslední čtvrtina mi chuť spravila, i když ty zvraty mi připadaly docela očekávatelné, takže nakonec dávám čtyři hvězdy a mám v plánu si přečíst i další autorčinu knihu Jeho a její, která vyšla relativně nedávno.

Hodnocení: 4* z 5*

3 04.08.2023

Tohle byl asi nejkrásnější komiks, jaký jsem kdy četla.

Odbornice na komiksy nejsem, ani jich nečtu nijak moc, ale tenhle mě dost chytl za srdce. Velice se mi líbil fiktivní životopis klavíristy Juliena Duboise, který se vine napříč 20. stoletím, a snad ještě víc se mi líbila detailní kresba s jemnými liniemi a tlumenými barvami.

Doporučuju i pro ty, kteří komiksy jinak nevyhledávají, myslím, že by mohli být nesmírně spokojeni.

Hodnocení: 5* z 5*

6 01.08.2023

Paní Chlupová vydala již jednu knihu s názvem Jizva, které přibližuje tragédii vesnice Životice, ale protože jsem četla spíš rozporuplné reakce, nakonec jsem se rozhodla, že knížku číst nebudu.

Její druhá kniha Varhaník z mrtvé vesnice už vyvolala více pozitivních reakcí, proto jsem se do ní pustila.

Knížka se odehrává od roku 1953 do roku 1970 a popisuje osudy rodin ze severomoravské vesnice Dvory, které postupně zanikají kvůli těžbě uhlí v okolí Karviné. Hlavní postavou je Teodor, varhaník ve dvorském kostele.

Román mě lákal tím, v jaké době a v jakém prostředí se odehrává, bohužel si mě ale bezvýhradně nezískal. Nějak mi chyběla propracovanější psychologie postav, moc mi nesedl ani styl vyprávění, který byl dost jednoduchý, převažovaly krátké věty a přímé popisy a vyjádření, já mám prostě raději květnatější vyprávění (což je samozřejmě velice subjektivní věc). A i konec mi připadal takový nějaký nijaký, příliš obyčejný, čekala jsem nějakou větší pointu, nějaké (zásadní) poselství.

Nicméně věřím, že se najde spousta čtenářů, které příběh potěší, protože je jinak uvěřitelný, dobře vystavěný, a především přístupně zpracovaný, na mě však bohužel asi až příliš jednoduchý.

Hodnocení: 3,5* z 5*

7 28.07.2023

Nejsem cílová skupina.

Autorčinu tvorbu znám jen okrajově.

Na jednu stranu chápu, že popularizovat období národního obrození je především pro mladší ročníky fajn, já s tím mám nicméně kvůli tomu, že jsem bohemistiku vystudovala a že jsem založením konzerva, maličko problém, protože i tento pohled se mi v důsledku zdá trochu jednostranný.

I tak jsem ale chtěla Národní opruzení zkusit a zklamaná vlastně nejsem, protože jsem neměla de facto žádná očekávání.

Oceňuju, že se jedná o příběh, který je v našem literárním světě v současnosti svým námětem originální, podle mého názoru je dost zřetelné, že autorka umí psát, umí vystavět příběh.

Ten byl na mě však příliš jednoduchý, ovšem jak už jsem zdůraznila, nejsem cílovka. Dovedla bych si představit, že autorka by dokázala napsat obsáhlejší a spletitější román s nějakým složitějším a nejednoznačnějším příběhem, a ten bych si opravdu s chutí přečetla.

Hodnocení: 3* z 5*

2 26.07.2023

V mojí instagramové knihomolské bublině zaznamenal Kalmann obrovský úspěch, a tak jsem samozřejmě měla veliká očekávání Jeden už by se mohl za tu dobu, co Instagram sleduje, poučit, aby žádná velká očekávání neměl, že to pak přináší akorát zklamání Ale ne, člověk knihomolský je zkrátka nepoučitelný... :-)

Asi tedy tušíte, že u mě Kalmann bouřlivé ovace nevyvolal, nicméně knížka se mi líbila a určitě ji můžu doporučit, jen prostě nebudu pět úplné ódy...

Román obsahoval dvě velká lákadla: vystupoval zde netypický hrdina s rysy lehké mentální retardace či s autistickými sklony, který díky (používám slovo díky záměrně) svému postižení vidí svět trochu jinýma očima a jedná jinak, příměji, bezprostředněji, čistěji, nezáludněji Druhým nemalým lákadlem bylo prostředí Islandu, to mě zkrátka fascinuje...

Problém byl, že jsem měla tušení, jak celý příběh dopadne, a odhadla jsem konec poměrně dost záhy. A i prostředí na mě tentokrát nezapůsobilo tak, jak bych si bývala přála, ale to mohlo být způsobeno tím, že když čtete o mrazivém, drsném, ledovém Islandu ve vedru sužovaném Chorvatsku, úplně se na ten Island prostě nedokážete naladit, takže to bych spíš opravdu brala jako vyloženě svůj soukromý problém... :-)

Když to shrnu, vychází mi z toho všeho dvě ponaučení: přečtete si Kalmanna a nemějte přehnaná očekávání...

Hodnocení: 4* z 5*

5 24.07.2023

Rok 1930. Effie žije s otcem na nehostinném skotském souostroví St. Kilda a shodou okolností se stane průvodkyní lorda Sholta a jeho otce, kteří sem přijeli pozorovat ptáky.

Sholto je nespoutanou Effie okouzlen, ona cítí totéž...

Leží před nimi však mnoho zdánlivě nezdolatelných překážek, dokážou se s nimi popasovat?

Na román jsem se moc těšila, bohužel jsem ovšem trochu zklamaná, ale spíš si za to můžu sama... Nečtu totiž anotace, proto jsem od knihy čekala trochou něco jiného...

Těšila jsem se na rozsáhlou ságu, jež bude popisovat život lidí na St. Kildě, na rozvětvený opus plný odboček a dalších vedlejších příběhů...

To se naneštěstí nenaplnilo, první třetina život ostrovanů líčí včetně zajímavých detailů, ale pak nastane zlom v ději a o ostrově už se nehovoří...

Rovněž rozkošatělé vyprávění zabírající i osudy jiných postav se nekoná, linka se věnuje především milostnému vztahu Effie a Sholta...

Suma sumárum jsem si myslela, že to bude milostný příběh s VELKÝM přesahem, jenže on to byl JEN milostný příběh, i když velmi dobře napsaný...

Toto má být první díl série, druhému dám určitě šanci a pak případně uvidím, zda ve čtení budu pokračovat...

Hodnocení: 4 * z 5 *

6 20.07.2023

Když Eleanor zemře, její děti Byron a Benny zhlédnou videonahrávku, kterou matka před smrtí nahrála, a nestačí se divit...

Eleanor pochází z blíže nespecifikovaného karibského ostrova (v doslovu autorka zmiňuje inspiraci Jamajkou), její matka, černoška, ji v dětství opustila, a tak vyrůstala se svým čínským otcem.

Román mozaikovým způsobem líčí nelehké životní osudy Eleanor i jejích dětí a řeší závažná témata, jako jsou rasismus, homosexualita, nerovné pracovní příležitosti, (ne)možnost vystoupit ze zajetých společenských zvyklostí, determinace prostředím, pocit vykořeněnosti...

Knížka se mi líbila moc, zaujalo mě, jakým způsobem je napsaná, jak se střídají pohledy jednotlivých postav. Silné pro mě bylo poslání, že si máme se svými nejbližšími říct všechno, co k sobě cítíme a co bychom si chtěli sdělit, než bude pozdě...

Hodnocení: 5* z 5*

3 13.07.2023

Tento román je inspirován skutečnými událostmi tedy nalezením starodávných alžbětinských a jakobínských klenotů v londýnské čtvrti Cheapside v roce 1912.

Kniha nás zavádí nejen do Velké Británie a USA současnosti, ale přeneseme se rovněž do 17. století do Indie či do Londýna právě roku 1912.

Rodinná sága Kirsty Manningové mě moc bavila, fascinoval mě umělecký svět točící se kolem klenotů, líbilo se mi, jak byl příběh vystavěn a napsán. Ačkoli jsem z románu nebyla tak nadšená jako z autorčiny předchozí knihy Nefritová lilie, zklamaná jsme určitě nebyla a během léta bych si ráda přečetla ještě i Záhadu rukopisu.

Hodnocení: 4* z 5*

3 10.07.2023

Komiksová road movie s prvky magického realismu.

Mladé ženy Bea a Lou se náhodně potkají při útěku z domova, obě potřebují pryč, aby se vyrovnaly s tím, co prožily, a rozmyslely si, jak budou žít dál... Do cesty se jim navíc přimotá trochu záhadná kočka...

Ačkoliv komiksy běžně nečtu, tenhle mě na stránkách nakladatelství zaujal, a tak jsem si ho půjčila v knihovně, když jsem tam na něj narazila... Líbil se mi jak příběh, tak grafické zpracování a využití různých barev k dotvoření atmosféry... Zaujalo mě i to, že mnoho obrázků je bez textu a podávají tak výpověď jen vyloženě díky grafice a barvám...

Komiks je velmi dobře hodnocen odborníky a získal i několik cen.

Hodnocení: 4 * z 5 *

1 02.07.2023

Ani moc nevím, kde jsem k téhle knížce přišla, zkrátka mi z knihovny přišel jednoho dne mail, že ji mám rezervovanou. Nejspíš jsem na ni narazila na Databázi knih, když jsem pátrala po nějakém super thrilleru.

Jessica Yardleyová je právnička, která byla provdána za Eddieho Calla, z nějž se vyklubal sériový vrah. Eddie nyní čeká v cele smrti na popravu, ale objevil se další vrah, který styl Eddieho napodobuje. Yardleyová je proto požádána, zda by na případu nemohla spolupracovat, poněvadž zná rukopis a myšlení svého bývalého manžela.

Ač má příběh docela spád a dojde v něm k několika poměrně převratným událostem, musím říct, že na zadek jsem si z něj úplně nesedla. Nicméně jako prázdninové čtení klidně můžu doporučit, pokud vám nevadí určitá míra brutality, není to nic hrozného, ale úplný čajíček taky ne

Hodnocení: 3,5* z 5*

6 02.07.2023

Dcery dvouhlavého draka byla knížka, která mi hodně uvízla v paměti, proto jsem se na novinku od stejného autora moc těšila. Bohužel, stejně nadšená jako z Dcer z ní nejsem.

Dračí královna přibližuje osud korejské královny Min, která vládla na konci 19. století a snažila se Koreu zmodernizovat a ekonomicky a vojensky ji přiblížit okolním velmocím, tedy Číně a Japonsku. Ač se díky její snaze země skutečně hodně posunula kupředu, vývoj se zabrzdil na počátku dvacátého století vlivem celosvětových konfliktů a tím, že Korea se dlouhodobě stala předmětem mocenského boje mezi Východem a Západem, což přetrvává de facto dodnes.

Příběh královny byl sice vyprávěn poměrně pomalým tempem, ale to mi až tak nevadilo. Její život mi připadal zajímavý a obecně mám moc ráda příběhy zasazené do asijského prostředí, neboť mě fascinuje především vykreslení povah Asiatů (vždycky mi připadají velmi moudří, sofistikovaní, velice duchovně založení, tudíž vyrovnaní a smíření s osudem) a popis jejich způsobu života včetně různých rituálů, svátků, pověr, tradic a zvyků.

Problém pro mě představovala druhá linie románu, zasazená do současnosti. Americký vyslanec je v Koreji unesen a vyslechne si příběh královny Min od její současné tajné nástupkyně. Celá tato linie byla vlastně dost zbytečná, na celkový příběh neměla velký vliv, byla vykreslena dost nepravděpodobně, naštěstí ale tvoří tak pětinu obsahu, čili se to dalo vydržet.

Proto nakonec nedávám nejvyšší hodnocení, spíš to vidím na takové slabší čtyři hvězdičky, nicméně úplně zklamaná nejsem a jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.

Hodnocení: 4* z 5*

1 26.06.2023

Knížka, která je určena pro děti od 9 let a v autobiograficky laděném příběhu přibližuje příběh autorčiny maminky a babičky odehrávající se na moravsko-slovenském pomezí.

Gábi pochází z židovské rodiny a popisuje atmosféru počátku války v jejich vsi nedaleko Beskyd.

Knížka by se někomu mohla zdát možná až příliš školometská, ale mně se líbí, že se určité věci z prostředí židovského způsobu života vysvětlují, a děti se proto v textu lépe orientují.

Je jasné, že takových knížek už byla napsána spousta, ovšem myslím, že stále platí, že není od věci si tyto události čas od času připomínat a tím si uvědomit, co všechno se může stát a co je de facto stále aktuální.

Hodnocení: 4* z 5*

Finančník August Strindberg (ano, jmenuje se stejně jako slavný švédský dramatik) opouští Stockholm a stěhuje se na malebný švédský venkov, aby začal znovu v nějakém klidnějším prostředí. Pronajme si pohřební ústav, v němž chce otevřít bazar, i dům ve vsi.

Jak už to tak bývá, všechno se zkomplikuje. Jen co se August přistěhuje, zmizí jedna jeho sousedka, ostatní sousedé dělají zvláštní narážky na jím pronajatý dům, někteří lidé, s nimiž se setkává, se chovají divně či nepředvídatelně.

Ohlssonová napsala detektivku, která je podle mého gusta: vykresluje především propletenou síť životních osudů jednotlivých postav, velmi dobře pracuje s jejich psychologií, čili knížka není pouhý thriller, v němž se všechno valí dopředu závratnou rychlostí, ale zároveň i psychologický román. Autorka popisuje rovněž přírodní scenérie, to mě vždycky potěší, tempo vyprávění je pomalejší (román má nějakých 480 stran). Nepopisuje brutální vraždy, což kvituju, otevírá i další závažná společenská témata, jako například domácí násilí.

Suma sumárum jsem si čtení dost užila, těším se na druhý díl série a ráda si od autorky přečtu už publikované knihy, jichž je celá řada. Já zatím v minulosti četla jen Henryho tajemství, i s ním jsem byla nadmíru spokojena

Hodnocení: 4,5* z 5*

12 21.06.2023

Osm srpnů v životě Daniely, od jejích 18 do 24 let. Proměna z rozhodné dívky, která má představu o svém životě, v někoho trochu jiného. Danielina původní rodina ani přítel Štěpán s ní nesouhlasí v tom, jak nahlíží na svou minulost a na své nynější skutky, ona prý vidí všechno jinak, než to ve skutečnosti je, kdo má tedy pravdu?

Tuhle knížku moc doporučuju! Jedná se o velmi vyzrálý debut, který skvělou formou popisuje fenomén gaslightingu tedy manipulace, která v oběti vyvolává pochybnosti o vlastním vnímání reality. Tohle myslím zažil každý z nás: máte nějakou představu, jak se událost stala, ale váš protějšek vám tvrdí něco jiného, nejčastěji jsou to samozřejmě ti nejbližší rodič, sourozenec, přítel, manžel, potomek. A určitě si začnete klást otázku, zda to, co jste prožili, mohlo být třeba ještě nedorozumění, nebo už něco jiného manipulace.

Daniele jsem naprosto rozuměla, dokázala jsem se vcítit do jejích pocitů, byla mi blízká některými svými postoji, připadala mi velice uvěřitelná, pro mě to byla živoucí postava z masa a kostí.

I zpracování knihy se mi moc líbilo. Autor nepíše tak, že byste měli všechno prvoplánově naservírované na talíři. Často jen naznačuje, aby vás nutil domýšlet si souvislosti sami, ale dělá to tak, že se ve všem orientujete, netápete, co tím chtěl básník říct. Jeho jazyk je i metaforický, poetický, vyvolává ve vás pocit opravdu dusivé, hutné, lepkavé, tíživé atmosféry.

Do poslední chvíle jsem také nedokázala odhadnout, jak příběh nakonec vyústí, což mě rovněž potěšilo, byla jsem napjatá až do úplného konce.

Když bych měla porovnat Srpny s dvěma dalšími knihami z poslední doby, které byly na sociálních sítích hodně vidět a které byly chváleny, konkrétně myslím Stehy a Těla, Srpny za mě naprosto vítězí. V tomhle románu jsem se nejvíc našla, připadal mi nejvíc autentický. Moc se tudíž těším na další autorovu knížku a doufám, že vyjde opravdu brzy!

Hodnocení: 5* z 5*

9 18.06.2023

Izraelka Liat a palestinský Arab Hilmí se náhodně setkají v New Yorku a vzplane mezi nimi vášnivá láska. Problém ale je, že pocházejí ze znepřátelených táborů, na což narážejí už i v New Yorku, a je tudíž jasné, že ve svých domovech by spolu žít rozhodně nemohli. Liat navíc za pár měsíců odlétá domů do Tel Avivu.

Ohledně románu jsem neměla vysoká očekávání, protože jsem četla více spíš rozpačitějších reakcí s tím, že čtenářky čekaly od knihy víc nebo že byly na počátku nadšené, ale ke konci jejich nadšení vyprchalo. Možná nakonec proto se řadím k táboru, jemuž se knížka líbila.

Zaujalo mě to, že s problémem přiznání vztahu bojovala většinou Liat (připadá mi, že tohle je v knihách většinou spíš záležitost mužského hrdiny), dost jsem jí v určitých momentech rozuměla. Nevadilo mi ani pomalé tempo vyprávění (ono se tam toho až moc neděje), velice jsem si užívala jazyk knihy, místy metaforický a poetický. Z konce jsem zklamaná nebyla. Tušila jsem, jak teoreticky to asi tak může dopadnout, spíš mě mile překvapil způsob toho provedení.

Myslím, že knížka by se mohla líbit těm, kdo si oblíbili třeba Náš Coney Island od Billyho OʼCallaghana. Všechny řeky mi tuhle novelu připomněly jak způsobem vyprávění, tak melancholickou atmosférou příběhu.

Hodnocení: 4* z 5*

7 15.06.2023

Celeste Ng napsala knížku, která se předchozím dvěma až tak nepodobá. Jedná se o fiktivní dystopii ze současných Spojených států, v nichž všichni dodržují PAKT. Ten byl sepsán a uzavřen po Krizi velkém ekonomickém kolapsu, z nějž je obviňována Čína.

V těchto USA žijí všichni podle přísných pravidel, o lecčems se nesmí mluvit, nevhodné knihy byly zničeny ve stoupách, ve společnosti panují silné protiasijské nálady a Asiaté jsou beztrestně napadáni. Rodičům se odebírají děti, které jsou posílány do náhradních, vhodnějších rodin, vyhodnotí-li úřady rodiče jako neschopné výchovy či jako ty, kteří své potomky nevychovávají správně.

Hlavním hrdinou románu je Ptáček, syn matky čínského původu Margaret a bílého otce Ethana. Jelikož matka psala básně a její verše byly (bez jejího přičinění) využity v rétorice demonstrantů proti režimu, Margaret tuší, že by jim mohl být Ptáček odebrán. Rodinu proto sama opouští a s manželem se dohodnou, že on se režimu podřídí a Ptáčka tak ochrání. Ptáček ovšem dospívá a se svou mámou by se chtěl znovu setkat.

Už jsem zaznamenala ohlasy, že tohle není ta Celeste Ng, na niž jsme byli zvyklí z předchozích dvou románů Vše, co jsme si neřekli a Ohníčky všude kolem. Tyto názory chápu a rozumím jim, v Našich ztracených srdcích nedochází k žádným velkým zvratům ani překvapením, postavy postupně dospívají ke svým rozhodnutím, proto i tempo vyprávění je dost pomalé, což asi také nebude všem vyhovovat. Mně se ale knížka líbila, i když nic úplně nového a převratného nepřinesla. Nicméně to, že se na určité skupiny lidí v nějaké společnosti kouká skrz prsty a dává se jim za vinu kdeco, je stále aktuální téma a určitě neuškodí si připomínat, co všechno z těchto nálad může vniknout.

Hodnocení: 4* z 5*

4 12.06.2023

Na novou knížku Amora Towlese jsem se nesmírně těšila, protože jeho předchozí romány Pravidla zdvořilosti i Gentleman v Moskvě si mě naprosto získaly a patří určitě k nejlepším knihám, jaké jsem kdy četla.

V Lincolnově dálnici sledujeme osudy tří mladých mužů (Emmetta, Vévody a Woollyho, kteří pobývali v nápravném zařízení pro mladistvé v Salině) a jednoho malého chlapce (Billyho, Emmettova osmiletého bratra). Emmetta Watsona propustí z pasťáku předčasně a on má v plánu společně s Billym odjet na druhý konec USA (kam vede Lincolnova dálnice) a začít znovu. Situace ovšem zkomplikuje fakt, že se u Watsonových dveří objeví přátelé Vévoda a Woolly, kteří ze Saliny utekli a teď chtějí od Emmetta pomoct získat Woollyho dědictví.

I v Lincolnově dálnici se objevilo to, co se mi na autorových knihách tak líbí: jsem vždycky naprosto okouzlena jeho postavami vykreslí je jako čestné, důstojné, rozvážné, sofistikované a empatické bytosti s bohatým vnitřním životem, obrovskou fantazií, spletitými životními zákruty a velkým smyslem pro morálku (byť je ta morálka někdy malinko uzpůsobená jejich pohledu na svět).

Dále se mi rovněž moc líbí, jak Towles staví příběh, jak dělá odbočky do minulosti a vysvětluje, co se stalo, či jakou motivaci postavy mají. To vyprávění je pro mě velmi dynamické a živé, zajímavé, promyšlené, mnohovrstevnaté.

V jeho románech taktéž není nouze o překvapení, která vám občas vyrazí dech, byť jsou odhalena třeba jen jednou jedinou, na první pohled nenápadnou větou.

Lincolnovu dálnici určitě doporučuju (já ji měla přečtenou snad za tři dny, i když má skoro 550 stran), plný počet hvězd nedávám proto, že jsem maličko zklamaná z konce, a protože mi vlastně trochu vadilo, že příběh nebyl víc spjat s dálnicí a se snem, který si Billy s Emmettem vysnili. Chtěli totiž jet do Kalifornie za určitým účelem, ten ovšem zůstal neuzavřen, což mě z pohledu čtenáře mrzí.

Hodnocení: 4,5* z 5*

9 09.06.2023

Thriller z uměleckého prostředí, v němž se pátrá po obraze Žena v ohni, který se ztratil po druhé světové válce a zobrazuje tajemnou ženu? Silné postavy se svými vlastními tajemstvími a zamotanými životy? Nečekané zvraty a příběh, který má spád? To všechno nabízí román Lisy Barr a to všechno mě moc bavilo.

I když jsem čekala ještě maličko větší wow efekt, s knížkou jsem velice spokojená a můžu ji vřele doporučit.

Hodnocení: 4,5* z 5*

4 05.06.2023

Knížku Těla jsem původně ani neplánovala číst, autorčina prvotina Praskliny mě totiž moc nezaujala a ani jsem ji nedočetla. Když jsem ale zaznamenala několik pozitivních recenzí na Těla, chtěla jsem tuhle novelu zkusit. A bohužel, já se k nadšencům nepřiřadím.

Šedesátiletá vdova Marie se moc nedokáže vyrovnat se stárnutím, má komplikovaný vztah s dcerou Rózou, a aby si přivydělala, pečuje nejprve o děti a později o seniory.

Pokusím se vysvětlit, proč mi kniha nesedla:

1) Zásadní problém asi bude to, že základní téma knihy, což je tělo, jeho stárnutí, tělesnost obecně pro mě není moc důležité, na rozdíl asi od mnoha lidí I když moje tělo vůbec není ideální ani krásné, nemám z něj komplex a nikdy jsem neměla, my tohle v rodině opravdu neřešíme. Proto je pro mě těžké se s tím, jak Marie i Róza svoje tělo obtížně přijímají, sžít a nějak hlouběji to pochopit.

2) Já osobně v knize spatřuju několik nelogičností a nedovysvětlených míst.
Marie se na své stárnoucí tělo nechce ani dívat, ani se ho dotýkat, ale pak jede klidně k moři a tam se většinu času tráví v plavkách? Co vím, lidé, kteří nemají své tělo příliš v lásce, se plavkám brání jak čert kříži
Marie se místy staví jako nerozhodná žena, která neví, co si počít, ustupuje dceři, aby ji nerozčílila, ale při péči o muže seniory se nebrání je sexuálně uspokojovat? To mi do sebe bohužel vůbec nezapadá Byť je sexualita seniorů určitě zajímavé téma, tady mi připadalo dost samoúčelné.
Rovněž bych bývala ráda věděla víc o tom, proč je vztah Marie a Rózy tak napjatý, proč se Róza k matce chová tak odměřeně, vypočítavě, vydíravě Zažila s matkou něco ošklivého? Udělala matka ve výchově nějakou chybu? Je Róza prostě taková? Jestli je prostě taková, nějak mi to asi nestačí.

3) Vůbec jsem nepochopila konec knihy Připadalo mi to celé takové neuzavřené, asi je to moje chyba, že nejsem dostatečně důvtipná, ale na tom čtenářském zážitku se to zkrátka podepsalo.

4) Smysl oběšených myší na keřích v parku mi také unikl.

Jediné, co mě oslovilo, bylo téma stáří a vše, co s tím souvisí: jak se děti o své rodiče zdráhají starat, jak těžké je si ve stáří zachovat důstojnost, optimismus, soběstačnost Tyto otázky se ale řeší až tak v poslední třetině knihy, což mě vede k tomu, že knihu nakonec hodnotím jako průměrnou

Hodnocení: 3* z 5*

14 01.06.2023

Mína žije s maminkou, která vlastní zatím ne příliš prosperující knihkupectví a která se rozešla s tatínkem, protože jejich vztah nefungoval.

Do knihkupectví přicházejí různí náhodní kolemjdoucí a každý je něčím zajímavý a nějakým způsobem nevšední.

Krásně ilustrovaná knížka (ilustrovala Eliška Straková) nelíčí nějaký ohromně dobrodružný příběh s velkým poselstvím, jsou to spíš jednotlivé střípky z běžného života, jež Mína vtipně glosuje.

Já osobně bych oželela narážky na politické dění a trochu bych poupravila či dovysvětlila některé formulace (například ohledně důchodové reformy), ale jinak můžu knížku určitě doporučit, je to laskavé a milé čtení.

Hodnocení: 4* z 5*

1 30.05.2023