Markéta_Jeffi
komentáře u knih
Propletený život
Merlin Sheldrake
Fascinující a propracovaná kniha psaná očividně s nadšením a velkou láskou k tématu. Na to, že se jedná o literaturu faktu, je velmi čtivá a poutavá. Velmi pečlivě jsou uvedeny odkazy na zdroje, ze kterých autor čerpal (jinak by asi byla kniha zařazena do sci-fi literatury a to by nebylo fér).
Přestože jsem jako mikrobioložka měla možnost zběžně nahlédnout do očím neviditelného světa hub, autor mi rozkryl nový vesmír a nové dimenze v něm. Některé kapitoly na mě působily tak neuvěřitelně, že jsem nahlížela do uvedených zdrojů a ověřovala si, že si to autor nevycucal z prstu. A nevycucal!
Se zatajeným dechem jsem četla i velmi obsáhlou kapitolu věnovanou zdrojům, na základě kterých byla kniha napsána. Je totiž plná autorových poznámek, vlastně výtahu z jednotlivých článků a jsou v ní další překvapivá fakta, která ve zbytku knihy nenajdete.
Pokud rádi žasnete nad životem a tajemstvími přírody, pokud hledáte souvislosti ve věcech kolem sebe, je to kniha pro vás.
Doporučuji mrknout i na autorovo video ke knize. Na něm jde vidět, že autor svou práci (i knihu) opravdu žere!
Jeden den
David Nicholls
Tato bichle se mi dostala do ruky až po shlédnutí stejnojmenného filmu. Zaujal mě způsob vyprávění skrz konkrétní den, rok po roce, který kupodivu autorovi dovoloval i určitou pružnost a možnost postupného objevování osobních tajemství i chvil podstatných pro celistvost románu. Příběh mě natolik uhranul, že mi stálo za to prokousat se 400 stranami, přestože jsem věděla, co se na nich zhruba bude dít.
A jsem ráda, že jsem knihu dočetla až do konce. Pochopila jsem díky tomu hlavní postavy, jejichž jednání, zasazené do širšího kontextu děje, charakterových vlastností a vnitřních pohnutek, najednou dávalo smysl. Dokonale to rozbilo ve filmu naznačenou černobílost hlavních hrdinů. V některých jejich prožitcích jsem teď zahlédla otisky těch mých, z doby kolem dvaceti let. A napadalo mě, kolik chyb a blbin je možné za život udělat, ale že je to zároveň normální, lidské, někdy i nevyhnutelné. Nakonec stejně nejvíc záleží na tom, jestli si dokážeme své slabiny uvědomit a jak se potom postavíme ke každému novému dni.
Autor se velmi poctivě snažil zachytit komplikované, až protichůdné dojmy a emoce, které daly jeho postavám i příběhu hloubku a uvěřitelnost. Navíc je mistrně dávkoval v tu pravou chvíli, aby to nejdůležitější ještě muselo čekat na rozkrytí (podobně, jako si v životě to opravdu podstatné někdy uvědomíme až po delším odstupu). Zároveň mě udivovalo, jak si dokázal držet linku vtipnosti i tam, kde objektivně moc vtipu hledat nešlo. Pomohlo to čtivosti i stravitelnosti knihy.
Během čtení mi v hlavě občas zněla filmová hudba od Rachel Portman nebo přicházely emoce úplně opačné, než měla určitá pasáž vyvolat - s vědomím dalšího vývoje příběhu všechno dostalo hutnější a osobnější nádech. Dočítala jsem s těžkým srdcem, protože jsem měla pocit, jako by Dexter a Emma byli mí blízcí přátelé, jako bychom se znali osobně a s poslední stranou knihy se museli rozloučit.
Moudré z nebe
Richard Skolek
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu namluvenou autorem (dostupná na youtube) a strašně jsem se u poslechu nasmála. Ale strašně.
Autenticita projevu, dětský pohled na svět a reálie z dob mého dětství (Želvy ninja třeba!) - tím vším mě audiokniha dostala. A přestože jinak s dětskými zážitky hlavní postavy nemám moc společného, tak zážitek s klubovnou mám teda dost podobný. A to mě rozsekalo smíchy na cucky. :D
Doporučuji všemi deseti, pokud hledáte něco příjemně odpočinkového.
Dokud láska nezní v mollu
Richard Skolek
Navzdory názvu sbírka není (jen) o lásce, otevírá širokou paletu témat. To ji činí příjemně pestrou. Proto dávám hvězdičku navíc oproti monotónnímu pohřebnímu Krchovskému. Během čtení jsem se přistihla, že se mi u jednotlivých básní (až na jednociferný počet výjimek) honí hlavou slova jako: "krásná", "tahle je fakt dobrá", "přesně",... To se mi nestává ani u autorů typu Mácha (Máj mě nudil k smrti) nebo Šrámek, kde s většinou nesouzním a krásná forma časem začne pokulhávat za obsahem. Jako laické čtenářce, která v poezii hledá krásu, myšlenku, dojetí nebo aspoň vtip, se mi sbírka líbila a dokázala obsáhnout všechny tyto kategorie.
Pokud si čas na čtení musíte postupně krást během dne nebo si čtením rádi krátíte čas venku, potěší vás formát sbírky - tolik básniček (4 na dvoustranu) ve formátu do malé kabelky nebo velké kapsy, to je luxusní.
Jediná nevýhoda sbírky: Není k sehnání v knihkupectvích a za to odebírám pomyslnou hvězdičku všem nakladatelstvím, která mají co do činění s poezií.
Jmenuji se Václav a zachráním ti život
Václav Wortner
Od první kapitoly mi kniha svou formou připomínala Kerouacovo legendární "Na cestě". Proud myšlenek, který v dlouhých souvětích prolíná současnost, vzpomínky a zamyšlení, aby se zase vrátil k současnosti. Připadalo mi to osvěžující a divoké, možná bylo i autorovým záměrem takto lépe uchopit popisovanou životní etapu nebo nespoutanost emocí a valících se myšlenek. Postupně se příběh stává strukturovanější, i když se k překotným myšlenkám zase občas vrací.
Na rozdíl od Kerouaca (a proto 5 hvězdiček) se ale děj netočí kolem sjetých a opilých hipíků, přestože hipíci i zde mají svoje místo. Je to spíš příběh jedné lásky a dvou rozdílných lidí. Tak trochu cestopis zeměpisný i vztahový. Hlavní hrdina hledá sebe i ženu svého života, ale i přes svou váhavost na mě působí spíše vyzrále - pochybuje o sobě, reflektuje svoje jednání (až na pár vyjímek), jeho vnitřní cesta mi připadala zajímavá a v závěru inspirativní.
Až na konci příběhu jsem si dala dohromady, proč se nejspíš kniha jmenuje, jak se jmenuje a proč je na přebalu vlna (toto není spoiler).
K této knížce se jednou ráda vrátím pro její čtivost, příchuť dobrodružství, autenticitu a hloubku. A možná i proto, že "Tresku" a "Šemíka" znám osobně a to mě taky dost bavilo.
