marketa3815 komentáře u knih
(SPOILER) Bohužel mě opravdu oslovila jen jedna kapitola, kde Sally zachraňuje Liss, zbytek jsem nějak přetrpěla. Pouze 2 ženské postavy a zapadákov, totální absence mužů. V hlavě mi z knížky zůstane asi jen myšlenka, že dobré hrušky už jsem nejedla desetiletí.
(SPOILER) Dceři se knížky Krolupperové líbí, mně připadají na jedno brdo, nějaké víly, putování a semtam nějaká informace o přírodě. Dětské knížky u nás vždy hodnotí dcera, takže posílá 5 hvězd.
Ačkoli má Jirkův tajný klíč ze všech Jirků nejnižší hodnocení, dceři se všichni 4 Jirkové, které četla, líbili stejně. Ve svých 7 letech asi nepobírá všechnu vysvětlovanou fyziku, nicméně příběh je vždycky zajímavý a astrofyzika je bonusem navíc.
Tak tohle se nepovedlo, nudný příběh, strašné ilustrace, jedna z mála knih, kterou dcera odložila po pár stránkách. A to máme tandem Šrut-Miklínová rády. Tak jsem knížku dočetla aspoň já, aspoň že byla krátká, za to dostává od nás 1 hvězdičku. Slzičkový čaj je navíc vykradený z Pana Sovy.
V tomto díle je neuvěřitelně iritující, že George začali říkat Jirka. Jinak jsou příběhy správné pětky všechny na jedno brdo, nicméně čtivé. Naše dítě je čte v našem městečku zřejmě jediné, knihovna je přesunula už dávno do skladu. Tento formát s malými písmeny bez ilustrací většině současných dětí nevyhovuje.
Hezký příběh, ale písmo příliš drobné. Ilustrace průměrné, příběh by si zasloužil lepší formát.
Správná pětka je u nás oblíbená, bohužel tento díl jsme měli půjčený ve vydání z 90. let bez ilustrací a se strašně malými písmeny, takže za to strháváme s dcerou hvězdičku. Takto knížka pro děti vypadat nemá. My ilustrace prostě chceme.
Zatím úplně nejoblíbenější knížka - komiks naší prvňačky, přečetla ji šestkrát za 2 dny a zřejmě se čtením ještě nekončí.
Dceru (7 let) knížka příliš neoslovila. Přečte sice všechno a tohle bylo pro ni čtení tak na hodinku, ale absolutně ji to nezaujalo, takže další díly zřejmě vyhledávat už nebude.
Tohle dceru (7let) nezaujalo, skoro to chvíli vypadalo, že snad knížku ani nedočte, i když většinou přečte úplně všechno. Příběh je nějak nudně napsaný. Stelu v zemi tučňáků už určitě číst nebude.
Dcera (7 let) strhává 2 hvězdičky za krutost. Teď budu muset vysvětlovat, proč tam lidi v jednom kuse zabíjejí zvířata.
Naše sedmileťačka je ze Správné pětky nadšená, dobrodružství, parta dětí, pes. Někdo tu srovnával s Ransomem, tak u nás je to přesně naopak - Ransome odložen dcerou po prvních stránkách, ze Správné pětky budu muset shánět další díly.
Dceři se dva kratičké příběhy celkem líbily, měla je přečtené snad za 10-15 minut, ilustrace jsou opravdu povedené.
Naše Markétka je z knížky pochopitelně nadšená, vždyť je o ní, malé holčičce ze školy. Ilustrace se vydařily. Nověji vyšly jako knížky o Kamilce.
Není to špatné, ale po filmu jsme čekaly trochu víc, rozhodně se nezařadí do našeho zlatého fondu dětských knížek, takže si ji nekoupíme.
(SPOILER) Když jsem četla Džamilu poprvé jako teenager, vnímala jsem ji jako příběh o lásce a stepi,
teď si myslím, že je to především příběh o lásce k rodnému kraji, oslava národa a jeho hrdé a nespoutané duše a o lásce k životu.
Nespoutanost, divokost, živočišnost, přirozeně vysoké sebevědomí a hrdost reprezentuje Džamila, ale částečně i všechny další postavy, přírodní líčení oslavuje step a často se protíná s emocemi postav, při poslední letní bouřce dochází ke konfrontaci Džamily a Danijara.
Dalším motivem je touha projevit se - v písni, v malbě,..., touha tvořit je možná i protireakcí na válečné ničení, jehož dozvuk se do příběhu nese jakoby z veliké dálky,
a v neposlední řadě je v novele zobrazen přerod chlapce v muže, s přijetím zodpovědnosti za svůj život.
Ze Zeyerovy prozy Plojhara považuju za béčko, Dům U Tonoucí hvězdy to zkrátka není. Osobně mě nudí poněkud hysterický nacionalismus, který je ovšem vzhledem ke kontextu pochopitelný. Hlavní příběh lásky a smrti je zrcadlen nebo předjímán i v příbězích vedlejších. V románu jde také o hledání nějakého pevného bodu, respektive sebe sama. Vzhledem ke své životní zkušenosti a svým nárokům považuju tuto četbu za oddechovou a relaxační. Hlavně posledních pár kapitol hraničí s červenou knihovnou a opravdu dost nudí. Je to naprostý čistokrevný průměr, který nikoho nenadchne, ale taky nikoho neurazí.
Celkem zajímavé čtení, i když spoustu myšlenek už většina někde četla nebo slyšela. Místy se poněkud opakuje. To ovšem nic nemění na tom, že stojí za přečtení/poslech.
Tenhle druh humoru mi sedí, místy černý, naprosto nekorektní. Četla jsem několikrát a vždycky jsem se znovu zasmála.
Celkem čtivá ptákovina o krizi středního věku. Místy mi seděl absurdní humor, ale na celou knížku je to trochu málo. Naprosto bez přesahu.