markulina711 komentáře u knih
Původně jsem čekala rodinnou ságu z prostředí cukráren. Příště nedám na reklamu. Byla hodně povrchní. V podstatě čtenář dostane tři knihy v jedné -tu rodinnou ságu plnou silných osudů,propletenou nečekanými zvraty,ale v tom je síla kapky magického realismu v tomto vyprávění;dějiny Gruzie (1900-2007), obzvláště konflikt s Ruskem a padesátá léta 20. stol. vyžadují silný žaludek; skvělý psychologický román, za všechny postavy zmíním Kitty,ta mě zasáhla nejvíc. Není to lehké čtení, když si člověk uvědomí, že ti vůdci,generalissimové, předsedové UV,agenti KGB a další sebranka jsou opravdové historické postavy a jejich metody jak získat a udržet moc za cenu obrovských ztrát na životech se opakují i v dnešní době.
Atraktivní prostředí meziválečného Berlína, ve vzduchu frustrace z prohrané války a plíživý nástup nacismu. Město doslova tepe v divokém rytmu jazzu,drog ,neřesti a zločinu.Komisař Rath není žádný Mirek Dušín. Márnice se taky solidně plní. Vraždí někdo z podsvětí, komunisti nebo ruská tajná služba?
Zajímavé pro toho,kdo nezná a nedodržuje zvyky a neví nic o jejich původu. Folklor je pro něj jen pestrý kroj a víno. Pro člověka, který v tom vyrostl, žije tím a nese životem víru,zvyky a tradice svých předků a předává je dál je četba tohoto povrchního průvodce zbytečná ztráta času. Nic nového se nedoví.Hvězdičky dávám za snahu autorek zprostředkovat tradice i nedotčeným.
Na zadek jsem si z toho nesedla. Ale po vynikajícím filmu Gangy New Yorku už nevím co by se na Five Points ještě muselo odehrát. Úplně marné to nebylo, Timothy Wilde je postava s velkým potenciálem. Na začátku by mu člověk dal poslední pěťák, na konci je protřelý detektiv . Jen je s podivem jak mu šťastné náhody posouvají vyšetřování k zdárnému konci. Tempo není žádný kalup, místy to hodně skomírá. Body dávám za atmosféru špinavého chudinského NY plného zoufalých přistěhovalců.
Kultura Sámů mne zajímá dlouho, krásnou severskou přírodu obdivuju.Zima je moje nejmilejší roční období. Období druhé světové války ve Finsku zas až do podrobna zmapováno nemám. Proto mne to lákalo. Závratný historický příběh, jak je anoncováno, to rozhodně není. Trochu mi připomněl Porodní bábu Katji Kettu, vyprávění však není až tak brutálně explicitní. Je mnohem účinnější naznačit ať si čtenář domyslí. Člověk je schopen v krajních situacích pro svou záchranu neskutečných zvěrstev. Některá tajemství je lepší i po letech neodkrývat ,jak pro dobro pachatelů, tak obětí. Někdy těžko určit kam kdo patří.
Úžasné finále. Sice půl knihy se pořád k něčemu schyluje, ale je třeba vytrvat, stojí to za to. Zpětně mně dochází jak velké události stojí na náhodách a nelogických rozhodnutích. Koho by napadlo bojovat v mlze, po tmě, držet armádu v zimě? Co k čertu dělal Warwick u Coventry?Proč nesmetl hrstku Yorků, když je měl pod nosem? Srdce mě bolelo, když jsem pomýšlela na ztrátu synů Alžběty Woodvillové a Markéty z Anjou a to jsem je obě neměla ráda. Nedovedu si ani představit, že by někdo zabil mé nevinné děti, protože jsou pokračovatelé vládnoucího domu a budoucí hrozby. Žádná postava mi nepřirostla tak k srdci jako Warwick, tvůrce králů. Myslím si, že byl daleko lepší diplomat než vojenský stratég. Jeho konec jsem skoro obrečela, i když jsem věděla jak dopadne a kdy padne, nepokrytě jsem mu fandila až do konce. A slovo závěrem? Doslovy v románech většinou nečtu, tady jsem se na historické poznámky autora strašně těšila.
První kniha od Igguldena,kterou jsem četla, mě naprosto nadchla. Hodně bitev, nepokojů, vojenské taktiky, oficiální i zákulisní politiky a žádná romance. Naprosto to splnilo moje požadavky na historický román. A navíc jsem se dozvěděla i mnoho nového z běžného života v 15. století.
Nehostinná australská buš plná všelijaké havěti a v ní teambuilding 5 ženských z jedné velké firmy. Rozehrávají se žabomyší války, vytahují staré křivdy a do toho se plán výletu sype. Atmosféra houstne a jemnocit se stírá ve snaze přežít. Jedna se nevrátí.
Dalo mi docela fušku začíst se,ale pak drapne a nepustí.
Zařadila jsem znovu po letech v rámci čtenářské výzvy. Když mi bylo náct, byla jsem nadšená. Dneska mně Olin štval od první strany po poslední. Asi už ten pubertální vzdor nemám a nemusím být za každou cenu v opozici.
Do Berlína přijíždí americký gangster. Množí se mrtvoly. Gangy podsvětí přichází o své vůdce. Vše se zdá být jasné. Vraždí Goldstein,ale na čí objednávku? Nebo to bude všechno jinak? Atmosféra houstne městem pochodují nackové a jejich organizace prorůstá do veřejného života a policie není výjimkou. S podvědomím co bude následovat za pár let se to fakt nečte lehce. Fakt povedený díl.
Neobyčejná kniha. Spousta snových pasáží a a magie. Gabriel mi trochu připomíná Melquíadeze. Hra na utvrzování tušeného mě neskutečně bavila.
Nečtěte, pokud milujete HH. Knížku jsem dočetla jen kvůli autorovi, od kterého mám načteno vše, co vyšlo v češtině. A ačkoliv mám v oblibě plnokrevné mafiánské příběhy, tento mě nenadchl. Tekly sice potoky krve, probíhaly mocenské boje, ale bylo to příliš překombinované, těžkopádné a ztrácelo to tempo. Celé to na mne působilo odfláknutě - jak postavy a jejich motivace, tak kupodivu i akční pasáže, které má Nesbo v malíku.
Snaha byla,ale po 150 stranách jsem se rozhodla to s nesnesitelným Sigurbjornem skoncovat. Jediné, co můžu přičíst k dobru, byly pasáže popisující můj oblíbený Island. Nedočteno, takže nehodnotím.
Koho nadchl Kvítek, bude rád za opětovné setkání s některými postavami. Ať však nečeká,že rozlouskne jak to bylo dál. Spíš než povídky s pointou jsou to letmé črty , stojí spíš na odstínu, náladě než na příběhu.
Tak tohle mne opravdu nebavilo. Autor dopředu čtenáře připraví na to,že se jedná o fikci. Životopis to rozhodně není, je to splácanina veršů Rimbauda proložených rádoby šokujícími obrazy. Čím víc, tím líp? Asi ne. Rimbaud je sice prokletý básník, ale z tohoto líčení se jeho život skrz naskrz jeví jako zvrácený sled nechutností, revolty a bizarních situací. Zdá se, že základní hnací motor je vzdor a to ke všem a všemu a vždy. Ano, je to fikce,ale neoslovila mě. Nebavila, horko těžko jsem se tím prodrala na konec.
Tuto útlou knížku jsem objevila kolem 12.roku v knihovně mojí mamky. Tenkrát se mi moc líbila. Bylo to něco úplně jiného než jsem do té doby četla. Emmu jsem si zamilovala. Sheila mi doslova otevřela oči, člověk si neuvědomuje jak se žije nevidomým, co já dělám denně nevědomky, to pro ně kolikrát není snadné.Po letech jsem po knize sáhla znovu,z nostalgie, chybí mi pondělky z Bratislavy.Jsem Husákovo dítě a z jedné osminy slovenka, žiju na Moravském Slovácku, takže kontakt se slovenštinou neztrácím. Hodně mne mrzí,že moje děti už jsou na tom o poznání hůř a za řekou Moravou se v jejích očích rozprostírá cizina.
Druhý díl je snad ještě lepší. Zoufalá Markéta se snaží zachránit co se dá a na prostředky nehledí. Porazí sice svého úhlavního nepřítele, ale otevře tím cestu jeho synovi, který touží po pomstě a trůnu. Už se těším na pokračování. Sice znám historická fakta a vím kam to spěje, ale ta poutavá omáčka která posouvá děj mě strašně baví.
Bulík opět nezklamal. Jako zkušební pilot saní na atomový pohon byl neodolatelný. Je to prostě frajer. Já i moje děti ho bezmezně milujem.
Soubor ženských kreatur, to by mohl být podtitul této krimi. Kdo potřebuje přilnout a ztotožnit se s kladnou hrdinkou má problém. Prostředí je atraktivní a zabíjet mohl kdokoliv. Jedna z lepších autorčiných knih.
Neurazí,nenadchne. Nechutná fotka na obale a zavádějící název zapříčinila,že si knížka dlouho poležela na hromadě ke čtení. Nakonec jsem tomu nevhodnému dárku k narozeninám dala šanci v rámci čtenářské výzvy. Některé kapitoly byly skvělé, některé méně, některé jsem přeskákala rychločtením. Prostě i to pivo nechutná v každé hospě. Někde to padá jedno za druhým, někde drhne a někde radši nechat stát a rychle pryč.