markyticka komentáře u knih
Recepty protknutý průvodce některými částmi zemí. Více než text mne na knize baví fotografie. Hodí se spíš na pročítání při plánování cesty někam, než na čtení v kuse. Čekala jsem roky na druhý díl. Mezitím přišly jiné literární pokusy, které mne nenadchly vůbec. Série kuchařek Což takhle byla super :) a jsem zvědavá na knihu o Lenčině pobytu v Anglii...
Detektivku jsem četla v rámci čtenářské výzvy - kniha poprvé vydaná před rokem 1950. Mám ráda knihy a styl Agáty Christie a Georgese Simenona, ale tohle nebylo úplně ono, nějak mi celé to odhalení zápletky nesedlo, i když alespoň vraha jsem odhalila správně. Možná to bylo způsobeno překladem. Nic jiného jsem od této autorky nečetla.
Na knize je vidět, že ji psaly dvě autorky - každá dodala za svou postavu svoji verzi pohledu. V tom je asi kouzlo knihy a tím se liší od ostatních příběhů o výměně těl.
Pro mne první kniha od tohoto autora. Četla se velmi lehce a tuto útlou a malou knihu jsem měla přečtenou jsem za den. První jsem si ale měla přečíst knížku Mluviti pravdu, na kterou sice úplně nenavazuje, ale odkazuje se na ni.
Knihu jsem přečetla během víkendového pobytu v lázních mezi procedurami. Je příjemně čtivá, plná vojáků, zbraní, magie a vztahů. Na konci "dobro" porazilo zlo, ale happyend se nekonal :)
Čtení jednoduché a krátké, ale bez něčeho, co by mne nadchlo, konec byl takový nijaký a o ničem. Přitom kolonizace Marsu a to, že na ni dojdou peníze je hezké téma, dalo by se z něj vytěžit více. Ze zápisníku je pak cítit křivda z polistopadového vývoje v ČR, bez toho by byla knihy sice užší, ale lepší...
Od knihy jsem nic moc nečekala a to bylo dobře. Je vcelku čtivá a humorná, plná krátkých příběhů ze života o tom, jak je marné zkoušet změnit chlapa, který nechce… Navíc to vypráví ten muž.
Tahle kniha mne velmi bavila, stejně jako první díl série o Koskovi. Kolikrát jsem se smála i nahlas, jen je škoda, že některé vtípky /doufám v to/ za 20 let nikdo nepochopí (Jaromír Soukup a jeho pořady, Monika Štiková,...). Každá část mne bavila, i když se postupně celý příběh uklidňoval, ubývalo sexu a magie a přibývalo kulek. Další díl by mne určitě zajímal - jak případ v Americe, tak babyboom :)
Nejvíc se mi líbila první povídka - ten konec musel být... Drubá byla také čtivá. U třetí mne mrzel konec - chudák cizinec v Praze okradený...
Těším se na další knihu od této autorky, protože příběh je velmi čtivý, i když je děsivý. Když jsem v tramvaji knihu dočetla a vzhlédla, byla tam slečna s velkým motýlem na triku - že by znamení? Každopádně mne trochu zamrazilo...
Prostě to nebyl Kotleta takový, jakého ho známe a máme rádi... Krátká reklamní povídka a spojení s technologiemi se mi líbilo. Kdyby to skončilo před kapitolou "Projekt Mercury", dala bych i tři hvězdičky, protože jsem od začátku věděla, že budu číst reklamní text...
Útlou knihu jsem objevila náhodou - poezii nevyhledávám, rusky neumím. Ale akademický malíř Jiří Nosek byl soused mých prarodičů a až do své smrti nejen krásně maloval, ale rád se i bavil a vyprávěl - a Arménie byla jeho láskou. Opět jsem se díky malým obrázkům zamyslela nad tím, že bych se pod Ararat měla někdy podívat. Básničky byly krátké a jemně doplňovaly obrázky, spíše jako příběhy než jako poezie. Veledílo nečekejte, ale mne to potěšilo.
Do knihy jsem se nemohla začíst. Jen to, že by měl být zajímavý závěr mne donutilo knihu číst dál. Cca od poloviny jsem tušila, že spousta věcí je jinak, než se na konci příběhu, resp. na začátku knihy zdálo. Část jsem odhalila, část odhalila poslední kapitola č.1. Sice mi trvalo začíst se, ale přesto nad knihou a příběhem občas zpětně přemýšlím.
Rozloučení nejen s Bábi Zlopočasnou, ale i s celou Zeměplochou - důstojné a milé, občas zábavné a přesto mi ukápla nejedna slza. Sbohem od Pratchetta i Kantůrka „ANO. TOTO JE POSLEDNÍ CESTA NÁS VŠECH. S VÁMI ODCHÁZÍME I MY A ZŮSTANEME POUZE V LIDSKÝCH SRDÍCH A PŘEDSTAVIVOSTI."
I když je první v sérii, četla jsem tuto knihu jako třetí. Narozdíl od předchozích mi přišla strašně rozvleklá. Ale velmi mne překvapil konec. Myslela jsem si, že už je dohráno a ještě nebylo. Za to hvězdička navíc...
Jako první jsem četla Údolí mrtvých (2.kniha v sérii), tohle byla má druhá kniha ze série (4.kniha v sérii). Líbila se mi víc i mi přišla více reálnější. V knize se opět vrací ke knize, která jí přdchází v sérii, v češtině však vyjde až v 10/2018. To mne trochu mrzí, že už vím, co David přežije. Teď se budu snažit číst sérii od začátku a na 3. díl si počkám :)
Docela dobrý detektivní příběh, i když s docela čitelnou zápletkou. Sheldon napsal i o dost lepší knihy, přesto nelituji toho, že jsem si tuto knihu přečetla.
Cca po padesáti stránkách jsem se začetla a ač to probíhalo předvídatelně, docela mne to bavilo. Jen závěr - to jak mu najednou dovedla něco tak rychle provést a že by se z toho před policií dostala – tomu úplně nevěřím, byla tam několikrát i přes noc, takže tam po ní muselo zůstat mnoho biologických stop a to i na obrazech, které malovala… ale v knize vlastně není, jestli to prošlo…
Příjemné letní oddechové čtení - dva příběhy a události, které dělí 50 let a které se nakonec souhrou osudu protnou. Čtivá a milá kniha o lásce, vášni, lži a odhodlání.
Moje prvni kniha od tohoto autora. Asi bude lepsi cist je tak, jak jdou poporade v serii, protoze se obcas vraci k predchozimu pripadu, ktery ho malem stal zivot... Kniha mne bavila, i kdyz pribeh neni uplne uveritelny - treba spoluprace s policii, kdyz sli hledat Jill.