markyticka komentáře u knih
Nový příběh z kontinentu, který se stále ještě nevyrovnal se ztrátou Božstev. Příběh i zápletka mne zaujaly ještě víc než v Městě schodů. Závěr knihy jsem málem oplakala. Zdálo se, že to skončilo... Ale nestalo se...
Knihu jsem přečetla během víkendu - přítomný čas mi nevadil, občas rozvleklé vyprávění se dalo přežít, příběh samotný mne zaujal, název města mi připomínal Kačery z Kačerova :)... Příběh je v knize ukončený, takže jsem zvědavá, o čem je druhá kniha.
Kniha se četla se dobře. Je fakt, že pravý důvod zápletky mne nenapadl. Ale po knize Manželé odvedle mne mohlo napadnout dřív, že zas šlo o peníze až v první řadě. Řekla bych, že bez odhalení v poslední kapitole bych z knihy měla lepší pocit - s otevřeným koncem a otazníky...
Silný příběh o světě po tom, co se lidé dočista zbláznili a chtěli si každý kousek urvat pro sebe... A tak po velkém požáru nikomu nezbylo nic... Poslední zbytky lidí se potkávají na silnici... A mezi nimi jeden otec se synem a nákupním vozíkem mířící na jih, aby se vyhnuli zimě... Otec žije jen pro svého malého syna...
Knihu jsem přečetla za pár hodin. Četla se dobře - i když opakované výslechy mne až tak moc nebavily. Ale zápletka se postupně objasňovala a nakonec šlo zas hlavně o peníze, jako ve spoustě skutečných životních příběhů. Jak moc musí být někdo v úzkých, aby kvůli vidině peněz zradil sám sebe? A jak jednoduché je někoho takového zneužít?
Film jsem viděla, když mi bylo tak 17 a byla jsem jím nadšená, pustila mi ho maminka tehdejšího přítele a dívaly jsme se na něj spolu. On nám k tomu udělal hranolky... Knihu jsem četla myslím po třicítce - a mně se ta romantika líbila i v knize :)
Když jsem si knihu pořizovala, měla o dost více než současných 76%. Těšila jsem se na napětí a odhalení v severském stylu. Začátek knihy mne nechytil, ale pak jsem se začetla a ke konci přemýšlela, kdo mluvil pravdu, i když jsem měla tušení, které se asi potvrdilo. Ideálně bych dala 2 a půl hvězdičky...
Když jsem si knihu četla, myslela jsem, že vychází z reálného příběhu a moc se mi líbila. Když jsem si časem přečetla, že jde o fikci, byla jsem zklamaná a cítím se i po letech podvedeně… Příběh je poutavý a čte se jedním dechem, obzvlášť když je od lékařky, která u australských domorodců pomáhala. Nenechte si čtení knihy zkazit debatami o tom, že autorka měla hned přiznat, že se jedná o fikci – kniha stojí za přečtení.
Začátek neskutečný zmatek - tolik měst, lidí, příběhů. Ale když jsem se zorientovala, tak mne to chytlo. Třeba u krav jsem si říkala, že by nemusely nutně všechny zemřít nepodojené, že by se asi víc lidí snažilo jim pomoci a sami pro sebe tak získat zdroj obživy... Celkově se mi kniha líbila a teď přemýšlím, kde si zřídím bunkr a kolik zásob v něm nechám.
Právě dočteno... Kdybych si nepřečetla na přebalu knihy, co je uvnitř, asi bych měla měla menší nebo žádná očekávání. Začátek mne bavil hodně, cca od poloviny už jsem se se trochu k četbě přemlouvala, na konci - zklamání, že není nic, co by Nami našel... A já si tak přála, aby dostal vodu zpět do jezera - je na čase vrátit se k pohádkám :)
Na to, jak je kniha stará, neztratila nic ze své čtivosti. Ačkoli už nikdy nezjistíme, co přesně se stalo a kolik lidí na světě přežilo, zaujme nás příběh malé skupiny lidí, kteří se perou o své místo na slunci. Emanuel byl taková takřka čistá duše (až na ty ženský) jako Mirek Dušín a navíc všechno vyřešil jako později v seriálu MacGyver, ale mně nijak nevadil. Kdyby ji psal někdo z aktuálních autorů, tak by asi zvolil více popisu krvavých scén a sexu. Pro mne kniha fungovala i bez toho a užila jsem si ji od začátku do konce.
Moje první setkání s tímto autorem. Na začátku mi přišlo moc popisu pátého činu, ale později to mělo svojí logiku. Ani mi nevadilo, že hned na začátku byl vrah odhalen. Ke konci už jsem si říkala, co Lucasi proboha řešíš? Proč si pro něj nezajdeš, vždyť jméno už máš! Stačí, abys prošetřil toho posledního ze seznamu…
Už opravdu velmi dlouho se mi nestalo, že bych se do děje knihy začetla tak, že si mi o tom zdály i sny, kde příběh pokračoval. To, když jsem několikrát se snažila z knihy v noci přečíst víc, než moje unavená tělo sneslo a usnula jsem uprostřed stránky. Nejen, že jsem občas měla guláš v tom, jak autor skákal mezi příběhy a časy, ale ještě k tomu jsem musela části přečíst znovu a zjistit, co byl sen a co kniha :) Příběh mne držel ve střehu, rozběhlo se spousta dějových linek a já se občas ztrácela v postavách, ale brzy jsem se zase našla. Doufám, že bude nějaké pokračování, některé linie příběhu skončily, ale jiné jsou otevřené…
Knihu mi doporučil kamarád, který má rád fantasy jako já. Na začátku mi kniha přišla jen pro děti, ale nenechala jsem se odradit a postupně jsem byla vtažena do příběhu. Těším se na pokračování :)
Nemám ráda horory, ale svět plný hlodavců mne zaujal. A pak jsem na x-té straně zjistila, že se nejedná o malé savce, ale o nemrtvé hlAdovce... Střed knihy byl trošku slabší, musela jsem se trošku nutit pokračovat, ale naděje, že to pro lidstvo dopadne přece jen dobře mne hnala dál a konec mne strhl úplně... Od dočtení nemohu na tu knihu a příběh přestat myslet, chybí mi Eddie, a doufám že se mu narodí Marie...
Dočteno, zamáčknuta slza... (ne)Jen pro ten dnešní den... Sbohem Hrdino od Istanbulu, vítej nový světe… Bylo to rozvleklé, ale bylo to dost dobré – od všeho kousek a jen ta dlouhá cesta byla neuvěřitelně neskutečná…
(SPOILER) Za mne rozhodně lepší než Rozkaz zabít. Je to důstojné dovyprávění celého příběhu a mnohé nejasnosti osvětluje. Nicméně ne vždy mi Thomas přijde jako nejchytřejší a pořád netuším, proč ho Tereza "zradila" - proč od počátku více spolupracuje se ZLOSINem a neříká mu vše. Ráda bych se více dozvěděla o ní a o jejích pohnutkách...
Pro mne rozhodně zábavnější čtení než 'Pod sněhem'. Tři povídky, mnoho osudů a osobních příběhů, tentokrát jsou příběhy ukončené. I tak mi forma úplně nevyhovuje, občas se v ní ztrácím. Náměty zajímavé...
Knihu jsem dostala od babičky, když jsem byla menší a měla jsem angínu. Přečetla jsem jí jedním dechem a smála jsem se i plakala. Knihu jsem četla několikrát a vždy se mi moc líbila. I když její jazyk byl moderní v době, kdy byla malá moje babička.
O dopinku ve vrcholové cyklistice každý slyšel, ale při čtení této knihy si ho člověk doslova prožije. Asi jsem konečně ztratila iluze…