markyticka komentáře u knih
Hledala jsem knihu s obálkou, která by se mi nelíbila a tato kniha vyhrála, asi proto, že oranžovou ráda nemám a broskev mi bez znalosti obsahu přišla zbytečně vulgární. Nevím proč. Každopádně obsah mne mile překvapil a povídky se četly lehce. Některé příběhy by šlo jistě i pro knihu. Bavilo mne to.
Kniha mě chvílemi neuvěřitelně bavila a chvílemi dost nudila, četla jsem vydání z roku 1984, přemýšlela jsem, jestli to novější vydání není trochu upravené a tím není čtivější. Pobavil mne i doslov a pozn. překladatele. Chvílemi jsem při čtení měla pocit, že jsem určitě musela vynechat pár stránek... Ale prolistování zpět nepomohlo. Prostě si to vyprávění někam přeskočilo bez dokončení předchozí myšlenky...
Zajímavé téma buněčné paměti orgánů od dárce. Chvílemi mne to nebavilo, chvílemi ano, byla jsem zvědavá, jak to s dárkyní bylo - co ji potkalo. Neurčitý a nedotažený konec mne zklamal. Dala bych tak 2,5 hvězdičky...
U knihy z prostředí patologie se člověk občas může zasmát i nahlas. Příběh mne bavil, i zapojení nových technologií z biomedicíny. Jen rozuzlení na konci bylo nějaké rychlé a čekala jsem ještě nějakou akci.
Příběh je chytlavý a čtivý, má spád, žadné záseky, od půlky knihy už se těšíte, až ji dočtete a dozvíte se, kolik lidí přežije.
Kniha je velmi čtivá, bála jsem se opakování motivů u autora, ale byl to opět jiný příběh než v předchozích knihách. Bavilo mne to moc, i když mne to nevyděsilo tolik, jako Blackout.
První kniha byla na čtení lehčí, čtivější. Jsem ráda za pokračování příběhu, jen v něm bylo trochu moc propojení na reálný svět - Amazon, Alza, Babiš, věštkyně Jolanda, ... To mi čtení dost stěžovalo. Navíc se bojím, že díky to ubere té knize kredit v budoucnosti - dnes už taky málo kdo pochopí polistopadové hlášky a vtipy.
Knížka je útlá, přečíst se dá během odpolední ķávy. Čte se snadno, i když se to nedá nesrovnávat se smutným osudem autorky. Psychické nátlaky a násilí i ta dlouhá neschopnost utéci... Konečné řešení však narozdíl od skutečnosti bylo docela trefné.
Četla jsem i původní verzi a tehdy se mi líbila - dvě útlé knížky od pana Kyši. Trochu mne překvapilo, že tato spojená kniha, i když upravená, je o tolik širší. Než jsem si knihu pořídila, zeptala jsem se, o kolik se liší, přišla mi odpověď, že jsou z 90% shodné. Ale řekla bych, že se mi to četlo lépe a jednodušeji a stále mne to bavilo :)
Do knihy jsem se nemohla dlouho začít a prokousat se jí mne stálo značné úsilí. Ale nelituji. Zajímavé srovnání a vnímání náboženství, zajímavý pohled do Indické ZOO, zajímavá plavba a zajímavé bylo i vyústění, přesto nevím nevím, jestli bych to doporučila jako - jo, to je ta kniha, kterou si musíte přečíst.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, žánr humor - to je vtip? Nestojí to ani za půl hvězdičky.
Kniha se mi líbila a přečetla jsem během chvilky. Co mne děsí je síla předmluvy, tam jsme se bohužel neposunuli - my evropané stále máme výraz únavy, starostí a smutku a chybí nám umění býti šťasten...
Četla jsem Máj po letech a vůbec nechápu, že jsem zas zapomněla, jaký je to drsný příběh. Cituje se z něj jen to zamilované, co vzbuzuje úplně jiné očekávání od příběhu básně.
Četla jsem tuto nádhernou knihu už mockrát. Pokaždé mne obohatila :)
Pro mne první kniha od těchto autorů. Prvních 30 stran jsem louskala s přestávkami měsíc, pak mne to konečně začalo bavit a během dne jsem přečetla většinu knihy a posledních x stran už mne opět moc nenadchlo. Nenamotivovalo mne to koupit si další knihy ze série, nevím, jestli mám chuť zkoušet jiné díly.
Zajímavý příběh, část rozuzlení jsem tušila, ale ne vše. Chvílemi poměrně rozvleklé, hlavně mne nebavily vložené komentáře nejen z Twitteru. Konec mne bavil a díky němu má kniha 3 hvězdičky z 5.
Na začátku rozvleklé, ale nakonec mne zápletka a příběh chytil. Za mne by tam nemusely být ty přepisy výslechů nebo tweety.
Při čtení knihy jsem přejela svojí zastávku, tak moc jsem se začetla. Ke konci jsem spěchala, abych věděla, jak to dopadne. Moc dobře napsané a i přeložené.