Marla komentáře u knih
Další nálož tipů na výlety zaujala místo v knihovně vedle svých také úspěšných sester. Už se těším na zajímavé cesty!
Několik krátkých povídek o dětských starostech a radostech a o hluboké moudrosti našich předků. Místy úsměvné, místy k zamyšlení.
Rozkošně vulgární, šťavnatá a vtipná báseň, navíc korunovaná skvělými ilustracemi od Káji Saudka. Velice nadaný byl velikán české poezie, už dlouho jsem se tak nepobavila! :D
Každá nová autorova knížka je čtivější, zamotanější a dobrodružnější než ty předešlé. Nebo to alespoň tak vypadá. A zase jsem podlehla, bylo to úžasně napínavé, absolutně uvěřitelné a občas se mi zdálo, že některá zmiňovaná místa dobře znám a že už jsem tam někdy na vandru byla. Celé čtení mělo jen jednu nevýhodu - zase jsem četla skoro celou noc. Ještě že mám dovolenou....????
Po letech jsem se vrátila zase do dob svého mládí a zase jsem Jitce držela palce a zároveň, když už jsem ve věku víc než dost Jitčiných rodičů, jsem zase rozuměla jim. Problémy mládí a starosti dospělých jsou stále stejné, ať je doba jakákoliv....
Dobrodružná cesta napříč republikou pro tři kluky a dva dospělé - v létě, které nebylo moc letní. Přespávání v autokempech provozovaných Svazarmem, propočítávání na jak dlouho vydrží benzín, protože benzínek bylo jako šafránu a dostala mě závodní jidelna v třeboňském hotelu Bílý koníček....zajímavé čtení o dobách skoro nedávných. A alespoň takto mohl Frank cestovat, když už mu to opravdu dálkové soudruzi zakázali....
Velice zabydlená kniha. Zabydlená koňmi, hromadou vesnických sousedů, kteří nejsou úplně standardní, nejrůznějšími situacemi na jaké jen lze pomýšlet, celek je korunovaný jedním mlýnem, kde bych se bála i v poledne v létě...a přitom to čtení není až zas tak velká fantasmagorie. Klevisová mě prostě baví!
Můj milý Ignát Herrmann opět nezklamal. Líčení života různých více či méně rázovitých pražských postav bavilo, dojimalo a občas nutilo k úvahám, jak se vlastně tenkrát v Praze žilo.
Saturninova ironie, dobrodružství šesti trampů, poetika rozmarného léta i nihilismus ruských autorů. Ano, opravdu to není kotlíkárna.
Na větrem odrané haluzi
krčí se havran
podzim je pryč
A v tom je nesmírná poezie haiku. V pár slovech, která řeknou víc než mnoho vět.
Čtení studené stejně jako neutuchající vítr na vrcholu Toru. Vanul z něj takový smutek a bezútěšnost, že mě nezahřálo ani to, že jsem snad poprvé uhádla kdo je vrah.
Úplně jsem zapomněla, že ji mám, náhodou jsem ji vytáhla při úklidu knihovny...od doby vydání se mnohé změnilo, za některými rostlinami se už musíme vydat do zahraničí, některé vymizely úplně a jiné naopak přibývají. Vše se prostě mění, ale kniha je stále zajímavá.
Krásné čtení o Praze jak kdysi vypadala a jak se v ní žilo. Čtení skoro pohádkové, člověku se ani nechce věřit, že je to vše pravda a že to vlastně není zas tak dávno, kdy se pro vodu chodilo ke kašnám a spousta dnes městských částí byl venkov!
Z celé knížky na mě při čtení vanul takový smutek, že jsem se občas skoro otřásla. Asi to bylo jednou dějovou linii z války...Autorka píše velice poutavě, určitě si zase seženu další příběh dvojice detektivů.
Skoro jsem zapomněla. jak jsem tuto knížku kdysi milovala. Vše se vrátilo, když jsem se spokojeným povzdechem dočetla poslední stránku a knížku vrátila do knihovny zpět z bedny s dětskými knížkami/ta bedna je pečlivě uložená na půdě a je plná takovýchto pokladů/. Dík, Čtenářská výzvo, s velkou radostí jsem si připomněla časy šťastného dětství!
Možná lehce depresivní, leč krásně poetické . Jako by člověk procházel galerií plnou krásných obrazů a nevěděl, kam se dříve podívat...
Těžká nuda, připadalo mi, jako by to ani nepsal Eduard Fiker. Dočetla jsem s vypětím všech sil a bez výčitek odhodila do e-koše.
Zvláštní a velmi čtivá kniha o osudech lidí, kteří se dostali tam, kam vůbec nechtěli. Psáno z pohledu jednoho z nich, příběh působí dojmem, jako by autor zažil vše sám.
Přečteno po velice dlouhé pauze, pro připomenutí, jak skvostně uměl Jestřáb psát pro svou tehdejší cílovou skupinu.
Divná kniha, po dočtení jsem měla trochu zneklidňující pocit, že jsem něco přehlédla, něco, co by mi pomohlo lépe pochopit celý příběh. A rozhodně jsem nezahlédla ani stopu avizovaného humoru, ale možná jsem jen špatně četla.