martiline komentáře u knih

Knihy od Aleny Mornštajnové jsou velmi čtivé. Člověk o nich pak po přečtení musí i hodně přemýšlet a jednotlivé příběhy zůstávají pod kůží dlouho. Nejinak to bylo i u Slepé mapy. Tentokrát jsem cítila úzkost a deprimaci při čtení příběhu Anežky ... autorka se dokáže tak vcítit při psaní, že i já jsem lehce vklouzla do Anežčiných pocitů ze situací, z nichž není úniku a pocitů bezmoci ...
Krásné, ač smutné. Přesto doporučuji k přečtení.

19 04.05.2019

Ačkoli je téma knihy na hony vzdálené autorčiným ostatním mistrovským dílům ... dovolím si tuto knihu nazvat skvostem.
Zahloubala jsem se do čtení ihned při prvních řádcích a nerada jsem knihu opouštěla. Bylo mi při ní radostně, ale i smutně ... a pořád jsem se těšila na šťastný konec. S knihovnicemi jsem se vlastně přátelila na stránkách a měla jsem i chvilkový pocit, že jsem všeho toho součástí. :-)

18 18.09.2023

Čtení jsem si užívala. Patrik Hartl prostě umí psát.
Sice jsem prožívala pár nesouhlasů, ale přece děj nemůže probíhat podle toho, jak bych si přála :-).
Pěkná kniha, uvolněná, klidná, pro léto naprosto dokonalá ... a zvědavá na děj jsem také byla. Konci jsem doslova zatleskala. :-)

18 02.07.2023

Toto bylo těžké čtení. Přiznám se, že jsem ji četla do čtyř do rána. Já jsem prostě musela, nešlo mi totiž usnout. Pořád jsem měla před očima ta zvěrstva a kdykoliv jsem se rozhodla spát, tak mi to vyskočilo na mysl a sevřela mne až úzkost. A četla jsem dál hnána pocitem, že přece už to horší být nemůže ...
Nejhorší byl ten kratičký úryvek - když vtrhli do porodnice a ... ne, to se nedá. V té chvíli si říkám, že to nejde odpustit. Těch zvěrstev bylo tolik. Zároveň cítím z autora úplnou absenci myšlenek na pomstu nebo zášť ... což třeba nám se zdá až divné, ale ono to tak je. Přežil několikrát doslova zázrakem. A v neposlední řadě mu nejvíce pomohl důstojník wehrmachtu ... takže ne, nebyli všichni stejní.
Ach jo ... knize dávám plný počet. Ale nedám si ji do šuplíku "doporučuji", protože toto je opravdu těžké téma a i já si v sobě nesu ze čtení této knihy jakýsi "otřes". :-(

18 27.04.2023

Opět jsem se při čtení prosmála od samého začátku do samého konce.
Neuvěřitelně vtipné repliky ... :-)
A čím dál víc je mou oblíbenou postavičkou paní Tichá. Přiznám se, že je to možná i tím, jak úžasně se své role ve filmu zhostila paní Eliška Balzerová. :-)

18 02.01.2023

Ano ... toto mi chybělo.
Už delší dobu jsem nečetla případy inspektora /na odpočinku/ Gamache. A nedá mi to, abych ho nesrovnávala s ostatními autory detektivek.
Toto je tak uklidňující čtení. Stránka plyne po stránce, všemu rozumím, děj se přede mnou odvíjí a já ani nikam nepospíchám ... jen ke konci jsem byla dost zvědavá.
Tento díl má nádech až skoro tajemna, sci-fi ... ale ani to mu neubralo na čtivosti.

18 24.11.2022

Super !!!
Vyhovuje mi i styl psaní ... krimi jak má být - napětí, nedočkavost, strach, svižnost, odhalení, rozuzlení ...
Až jsem si dnes uvědomila, jaká je to nespravedlnost. Spisovatel detektivku sepisuje tak dlouho a já ji doslova zhltnu během jednoho a půl dovolenkového dne. Nemohla jsem jíst ani spát ... :-)

18 02.07.2022

Kdybych mohla přidat dalších deset hvězdiček ... tak je všechny označím ...
Čtení od Louisy Pennyové mne přivádí do klidu ačkoliv se vraždí ... Nehoním se ani za koncem, rozuzlením ... nechávám si vše předkládat a ani si nedovolím dedukovat jak u detektivek od jiných autorů. Zkrátka se nechám přivést k odhalení.
Užívám si okolí, přírody a všech těch krás spojených s okolním světem. Tahle kniha byla taková, že jsem se i probouzela s myšlenkou na ni a s určitou vzpomínkou v textu, což se mi nestává.
Nechám ji v sobě vstřebat ... a spočítám si dary ... Děkuji.

18 05.04.2021

Dávkovala jsem si ji po troškách ... jako lék. Jako lék, který vám ukáže jak malicherné jsou problémy když jsme hezky v teplíčku, bezpečí, sytí a spokojení ...

18 16.09.2020

Ačkoli je kniha napsaná tak, že mne čtení úplně pohltilo ... tak jsem ve čtení nenašla nic hezkého. K tomuto regionu nemám vůbec žádný vztah, někde kolem Ostravy jsem byla asi jedinkrát v životě a jinak jsem znala jen pohlednice černo-černého ostravského smutku. A černo-černá (a pesimistická a depresivní) je i celá kniha ... celý příběh. Mám za sebou tolik přečtených knih i z druhé světové války, smutných, těžkých, při kterých mi tekly slzy, cloumaly mnou emoce a tíseň, zároveň naděje, obdiv, obrovský soucit, láska k těm neexistujícím postavám ... tady nic, žádné slzy, soucit ... kdeže, zůstal jen vztek. Tragédie stíhá tragédii, víra je tu pošlapaná ... a ani u jedné postavy jsem nenašla jakousi skrytou moudrost, porozumění, všichni tam žili s klapkami na očích, bez lásky, bez naděje, s hloupostí a s utrápeným osudem ... tohle fakt není pro mne.

17 05.12.2023

(SPOILER) Malé ženy jsem měla ve své mysli v šuplíku "musím si to určitě přečíst" ...
Dostala jsem se k ní až nyní. Je krásná - a plná moudrých slov. Také jsem u ní měla často slzy v očích, třeba báseň o Beth, vyrovnávání se rodiny s jejím odloučením, nic nebylo zapomenuto ... přitom jsem oceňovala, že je vše opravdové ze života a nehraje si nikdo na žádné zázraky a zázračná uzdravení ...
Ale nejvíc, nejvíc bolesti jsem cítila při větě "Přesně, jak Beth doufala, její odliv dozněl klidně a v temné hodině před úsvitem, na hrudi, kde se poprvé nadechla, vydechla tiše také naposled."

17 05.08.2023

Druhý případ Kim Stoneové mne těšil víc. Inspektorka mi už nepřipadala tak protivná jako v detektivce Němý křik. Nebo jsem se jí na její povahu zvykla a beru ji takovou jaká je.
A nyní k samotné zápletce. Trpěla jsem každou kapitolu o Alex, byla tak hrůzná, že jsem se o tom i bála číst ... a oprávněně. Ke konci jsem se snažila přeskakovat slova i řádky, prostě mi z toho bylo zle.
Přesto hodnotím jako skvělé čtení a těším se na další případ.

17 02.03.2023

Na Purpurové řeky jsem se velmi těšila. Kniha čekala pěkně v hraničce nepřečtených knih z knihovny a já byla spokojená, jak se k ní pomalu - ale jistě - blížím. :-)
Viděla jsem kdysi film ... a byl to jeden z těch filmů, kdy přepínáte programy a najednou vidíte začátek Purpurových řek ... ovladač odložíte a jen koukáte, zíráte, tajíte dech, bojíte se a po shlédnutí si jen řeknete "to byl skvost !!!".
Toto samé cítím po dočtení knihy. Vím, že některé události v ní jsou lehce přitažené za vlasy ... vím to, ale i tak mne okouzlila. Doporučuji k přečtení ...

17 24.12.2022

Thriller s velkým Té ... četla jsem jedním dechem od začátku do konce. Dokonce jsem postupně veškerý vývoj událostí převyprávěla dceři.
Pro mne srovnatelné s filmem Mlčení jehňátek.
Kdo má rád napětí ... doporučuji.

17 29.07.2020

Ve třetím díle Případů Kim Stoneové mi hlavní vyšetřovatelka Kim už vůbec nevadí. Když si vzpomenu, jak se mi první díl vůbec nelíbil kvůli její aroganci ... Jsem ráda, že jsem tehdy poslechla komentáře, ve kterých se psalo, že v dalších dílech případů se chová daleko líp a dala jí ještě šanci.
Tento případ byl velmi citlivý - únos dvou malých devítiletých kamarádek ... vlastně už druhý takový ... konec byl překvapivý ... a Kim mám čím dál víc raději. Už se těším na další díl.

16 23.04.2023

... A po dočtení mne jen napadá "... to je ale slátanina" ...
Asi od první třetiny knihy jsem četla jen ze zvědavosti, jakou absurditu autor ještě vymyslí. A nezklamal ... taková jatka, to musí asi bavit, jinak si to neumím vysvětlit ...
I sci-fi je uvěřitelnější. "Předčil" i Hadrového panáka.
Konec už jsem doslova přeskákala ... škoda papíru. Škoda času.

16 09.12.2022

Tentokrát se hlavní čin (vražda) stáhl do pozadí ... a dokončeno je to, co se prolíná v detektivním příběhu od prvního dílu ...
Neskutečně poutavé čtení ... ostatně, jako vždy.

16 17.05.2022

Někdy jsem dostávala prosté záchvaty smíchu, kdy jsem se snažila okolí vysvětlit z úryvků, proč se směji :-)) ... načež jsem se dočkala pohledů typu "ta má dost !" :-))
Je to proto, že věty byly vytrženy z kontextu ... skvělá oddechovka, užila jsem si to.

16 27.06.2021

Jednoduše opět krásné dílo.
A ten konec ... tak to mne autorka převezla. :-) Prostě krása. V těchto příbězích si neděláte žádné závěry, jen se necháte vést dějem.

16 23.06.2021

Opět něco úžasného z pera autorky.
Normálně jsem se přistihla při tom, že si případy vrchního inspektora Gamache "šetřím". Prokládám si tyto případy jinými knihami, zatímco se těším na další díl. Říkám si, že teď už budu číst postupně, stalo se mi, že jeden díl byl vypůjčený a já přeskočila na další ... toto nedoporučuji. Protože hlavní postava inspektora se vyvíjí a vy pak vidíte, z čeho se vyvíjí a proč je takový jaký je.
Je to kniha, kterou si šetříte a na čtení se velmi těšíte. Uvaříte si pořádný hrnek čaje, sednete si do ušáku nebo do jiného příjemného místa, vezmete knihu ... a čtete ... přenesete se tam - do vesničky Three Pines, do krásné přírody, do lesů, do domků ... i do starého domu Hadleyových ... vnímáte jednotlivé postavy, přisuzujete jim výraz a pak se jen tak necháte vést dějem. Nádhera :-)

16 21.04.2021