martiline komentáře u knih

Moje třetí knížka od Patrika Hartla. A opět (jako při první i při druhé knize) jsem se nemohla odtrhnout a četla prakticky kdekoliv a kdykoliv to šlo. Nádhera. Ani minutku se nenudíte. Ač v životě hlavních hrdinů knihy nebylo vše sluncem zalité a ani se nekonal vždy happy end ... tohle Patrikovi odpustíte. Vlastně ani vám to tak nepřijde, protože - jako v každé jeho knize - je to ŽIVOT.

14 30.05.2020

V mém dětství tako kniha nechyběla snad v žádné domácnosti. Já se dokázala při čtení povídek smát a smát až mi slzy tekly :-)). Hlavně mne jako dítě rozesmály ty nadávky po nářečí :-) ... Ale nejvíc mi uvízla v paměti -Tragédyja "Škrk do rži"- ... při ní jsem nemohla skoro až číst jak jsem to před sebou živě viděla ... a smích nešel zastavit :-).

13 19.10.2023

Tyhlety sestřičky ... je to prostě moc pěkné čtení. Na posledních stránkách jsem byla i dojatá ...
Už se těším na další díl.

13 11.07.2023

Ubírám jednu hvězdičku. Něco tomu nějak chybělo ... a nebo přebývalo.
Stupňující se brutalita v detektivkách Robertovi Bryndzovi prostě moc nesvědčí.
Některé děje byly nedotažené ... něco mi připadalo až nemožně nereálné.
Je to už další díl (po Do posledního dechu), kde vraha známe dřív a pro mne se ztrácí tak nějak to kouzlo samotného vyšetřování ...

13 16.04.2023

Tajemné místo ... tajemný klášter ... tajemná zahrada ... tajemná místnost ... krásné tajemství.
I když jsem dočetla už včera, pořád jsem ve hře barvy duhy a světel, když do kláštera zasvitlo slunce. Pořád slyším ten nádherný zpěv. Pořád jsem v zajetí krásné zahrady opata. Pořád jsem v kapli v lavici o páté ráno a vlastně si vůbec neuvědomuji, že mezi námi všemi je vrah ...
Víte, jak moc je těžké číst jakoukoliv jinou knihu než knihu od Louise Pennyové ? ... Mám tu připravenou jinou knihu a nemohu ji ani otevřít, protože se bojím, že nic se nevyrovná autorčinu psaní ...

13 26.04.2021

Kočičky a kocourky mám moc ráda ... a mám moc ráda i Jamese Herriota, takže to nemohlo dopadnout jinak než že knihu nazývám nádherným čtením. James Herriot píše tak úžasně ... nejde mi to ani popsat. Z každého příběhu na vás dýchá klid, přirozenost, život, cit ... láska.

13 04.09.2020

Báječné čtení. V celé knize jsem vnímala skrytou moudrost, klid minulé doby ... ani minutka stresu dnešní doby.
"Zvěrolékař" mi silně připomíná moji velmi oblíbenou knihu Pravidla moštárny.
Tohle jsem už dlouho potřebovala ... :-)
... "Pane Herriot", pravil, když mu kouř táhl kolem uší, "taky někdy cejtíte, dyž se něco stane, že to tak mělo bejt a že je to tak nejlepší ?" ...

13 28.07.2020

Óóó ... já zase byla překvapena nádherou této knihy. Druhý díl (volné pokračování) a já si ji užívala ještě více než první ... Opravdu krásné nevšední čtení. Akorát jsem často měla chuť nalít si whiskey nebo sherry ... ale odolala jsem. Nádhera ... Těším se na další čtení ... :-)

13 14.02.2019

Jak já tu knihu milovala. Líbila se mi tolik, že jsem některé pasáže četla pořád dokola :-).

12 19.10.2023

Moc pěkné detektivní čtení. Tentokrát se příběh rozbíhá do dvou časových linií ... což vůbec není na škodu. Nejdříve mi připadalo, že se příliš rozebírají myšlenky inspektora Gamache, ale ... tak nějak to k tomu celému ději patřilo ... protože rozuzlení je zajímavé.
Vlastně celou dobu sedí na lavici obžalovaných vrah a vy vůbec nevíte, kdo to je ...
Také doporučuji po přečtení knihy přečíst na konci "autorčinu poznámku". Tím dostal příběh ještě větší punc citlivosti ...

12 28.09.2023

Řešení záhad Herculem Poirotem ... jedním slovem to shrnu jako "klasiku detektivek Agathy Christie" ... já jen podotýkám, že vlastně v žádném z děl filmově (ne)zpracovaných jsem nikdy neodhadla vraha (zloděje, únosce, podvodníka atd.) ... prostě nemám ty Poirotovy šedé buňky mozkové :-) ...

12 16.08.2023

Myslím, že na tuto detektivku jen tak nezapomenu ... už jen ta PANENKA, kterou si živě dokážu představit ...
Bylo to pro mne napínavé čtení, uprostřed knihy se tedy jakoby nic nedělo ... ale ke konci ten rozjezd ... bylo to až moc rychlé ukončení pouhým dialogem mezi Freyjou a Huldarem.
A pak přišel ten zlom ...
Uff ... musela jsem číst úplně pomalu, abych si vše zmapovala a zařadila ...

12 09.08.2023

James Herriot opět potěšil.
Čtení jeho románů mne naprosto uklidňuje.

12 19.04.2023

Moje první kniha od autorky. Styl psaní je velmi čtivý ... ale ... v půli jsem chtěla knihu odložit. Dočetla jsem jen díky přečtení zdejších komentářů. Námětu moc nerozumím a čtení mi vlastně bylo velmi nepříjemné. Rozporuplné pocity ... a vlastně nemožnost řešení ... Jsem ráda, že jsem dočetla ... a stejně nevím, co si mám myslet.

12 31.01.2023

Opět nádherné dílo z pera autorky. Před časem jsem četla první díl této knihy "Než jsem tě poznala". Tehdy to se mnou tak zamávalo, že shlédnout film bylo nemožné, už by toho bylo prostě na mne moc. Ale teď ... když jsem byla asi v půli knihy "Život po tobě", jsem se odvážila. Bylo to dojemné ... a silné.
A i teď jsem četla jedním dechem.

12 01.05.2019

Krásná kniha, krásný příběh, krásný děj ... Ačkoliv jsem film ještě neviděla (chystám se shlédnout), dokonale jsem se vžila ... J. Irving píše tak, že je lehké "žít" s hrdiny knihy. Pro mne doslova "krásná poezie", kniha hladí a uklidňuje ... jako sám celý příběh. Cele jsem ji vnímala jako bych byla součástí příběhu a viděla vše na vlastní oči. Jedna z knih, kterou jsem dočetla ... a pak jen vnímala celou dohru pocitů.

12 11.01.2018

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Působivý příběh.
Životní síla Anny byla nezlomná a sama si to snad vůbec neuvědomovala. Nebyl čas. S čímkoli, co ji potkalo, se smířila a dokázala v každé situaci najít kousek dobra. Dokázala vše zvládnout a ani se nad tím nezamýšlela. Snad se zamyslela jen ve stáří, ale ani tehdy v tom nevidím jedinou stopu hořkosti nebo lítosti.
Znamenitá žena. A věřím, že takových bylo více. Muselo. Jinak by v té době nemohli ani přežít. Si tak říkám, že my se hroutíme hned při každé maličkosti ... a přitom tehdy ...
Jsem ráda, že jsem Annu "potkala a strávila s ní čas ve vzpomínkách" prostřednictvím knihy, která je prostě nezapomenutelná.
"Vždycky jsem měla kolem sebe samý hodný lidi."

12 01.12.2016

Dočetla jsem ... a jen nechávám v sobě vstřebat celý ten příběh.
Než jsem začala číst, vůbec nic jsem nevěděla, netušila ... možná jsem jen kdysi zahlédla nějaký cestopis o henjo. A pak jsem si postupně vyhledávala slova a slovíčka, protože už z plynoucího příběhu jsem chtěla všechno znát. Netušila jsem nic o takových těžkostech, které tam kdesi daleko musely ženy (hlavně ženy) přežívat. A byly neskutečně silné, odvážné. Musím přiznat, že ta část knihy o surovostech se mi četla těžce. Překonala jsem to, zůstal jen obrovský soucit s veškerou minulostí ... jinak to ani nejde.
Chápala jsem i hlavní hrdinky knihy ... obě dvě. Neodpuštění, odpuštění - to se vlastně line celým tím těžkým, ale svým způsobem krásným příběhem.
Toto je kniha, na kterou se nezapomíná ...

11 23.10.2023

Jako bych se na chvíli "nastěhovala" do domu smutku i já. Zároveň jsem si zavzpomínala na seriál, který jsem kdysi sledovala. I jsem si našla jednotlivé představitelky rolí.
Musím ale přiznat, že jsem knihu ráda četla ... ačkoliv je smutná.

11 09.10.2023

Takový nepovedený "agent 007", ale hodně nepovedený.
Tolik zázraků a absurdit ... až se divím, že kniha nemá označení sci-fi.
Dočetla jsem ji, avšak rvačky jsem už přeskakovala ... četlo se to dobře, to ano, proto si dám určitě další díl ... už jen proto, že snad už autor vyčerpal veškeré absurdity a zázraky v prvním díle ...

11 20.08.2023