martiline komentáře u knih
Celá tahle sága Dynastie Morlandů mne velmi zajímá a ráda ji čtu. Těším se, kolik nádherných dílů mne ještě čeká. Autorka vše tak lidsky a hezky popisuje, že si i zvyknete na tu těžkou dobu krátkého života, nemocí a umírání. Jako by v té době žila a věděla, že tehdy se na životě nedalo lpět ... dokáže popsat vůni i pach tehdejšího Londýna a vy v té době jste spolu s ní. Já se přenesla do těch dob panství a zahrad pánů Morlandů a posléze i do Londýna ... a i když vše bylo až dojemně těžké, tak to bylo až hezké ...
Překvapilo mne, jak dojemně jsem se při čtení cítila, zamilovaně, láskyplně, tajemně, záhadně. Myslela jsem si, že kniha to ve mne nedokáže vyvolat ... ale ...
A teď se podívám na film ...
Knihu jsem docela přečetla rychle ... ale ... ALE těch velkých "ALE" je na mne moc.
Vyšetřovatelka je mi extrémně nesympatická. Číší z ní nedospělost, nevyzrálost, jízlivost a sarkasmus. Jestli tím autorka chtěla být vtipná - tak to se tedy nepovedlo.
Extrémně nepravděpodobný je i příběh. Spousta vět a myšlenek nedokončených ... někoho to možná dovede k ještě většímu zápalu čtení, ale mne ty nedokončené věty prostě naštvaly.
Několik důležitých odstavců jsem musela číst znovu a znovu, pomalu ... abych pochopila vůbec o co jde.
Jsem rozmazlená jinými autory a jejich detektivními díly, které se čtou téměř samy a ty postavy v nich mám prostě ráda a jsou mi sympatické ...
A tak ... netuším, jestli dám ještě šanci dalšímu dílu.
Yrsa prostě umí psát. Další její povedená detektivka. Čtu vždycky jedním dechem. A už se těším na další díl s Freyjou a Huldarem ...
(SPOILER) Proplouvala jsem lehce čtením ... navazováním života tří kamarádů po válce. Následky války a předzvěsti další války. Těžkost žití a těžkost bytí. Lenz ...
Jen jsem netušila, že přijde něco daleko těžšího. Těžšího ? Umírání Pat bylo ve vší té hrůze a smutku prostě ... krásné ...
Nádherná knížka mého dětství a mé knihovničky ...
Kdyby mi někdo dal nástin toho, o čem kniha je ... těžko uvěřím, že bych ji vůbec četla. Mladá holka (když já se blížím k padesátce) ... ještě nějakým způsobem nemocná ... no, prostě, ani zařadit se nedá do romantiky, do zápletky, do krimi ... do ničeho.
Ale ... svým způsobem mne kniha s příběhem okouzlila, něčím mne těšila, moc hezky se mi četla a já se na ni i těšila.
Prostě sama ze sebe jsem překvapená. :-)
Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, tak mne ani ve snu nenapadlo, že mne tak moc uchvátí celý příběh a vtáhne mne do děje. Ke knize jsem se utíkala v každé volné chvilce. Je to příběh, ke kterému nic dalšího netřeba přidávat.
Pohlazení a balzám pro duši ... to jsou všechna díla od Jamese Herriota ...
Nádherné detektivky od autorky ... přenesu se na jí popisované nádherné místo a užívám si rozplétání tajemství ... ani tak nespěchám na poznání "kdo je vrah" ... protože ta kniha baví naprosto celá ... :-)
No, to mi připadá, že bych nebyla snad ani dítě, kdyby se mi kdysi tahle kniha nepřipletla do života :-) ... prožívala jsem ta dobrodružství spolu s Tomem.
Opět povedený díl "sestřiček". A těším se na další.
Donna Douglasová píše skvěle. Neztrácím se v postavách, neztrácím se v ději ... vše krásně plyne a já jen čtu a čtu v každé volné chvíli.
Já se do těch Sestřiček... začítávám víc a víc ... a víc a víc mne baví.
Knihu jsem "slupla" během dvou dní ... zkrátka nešlo přestat číst.
A už mám doma z knihovny připravený další díl.
Opravdu to byly malé záhady a já neuhodla ani jednu :-) ...
Opět bravurní dílo ... ale přece jen ... příště jednu záhadu dlouze řešenou s mnoha tajemstvími ... :-)
(SPOILER) Yrsa Sigurdardóttir píše velmi čtivě, proto i tuto detektivku jsem hltala a nemusela jsem se pozastavovat nad představami typu "jak která osoba vypadá". Tak nějak to šlo samo.
Tentokrát ale příběhu něco jen chybělo ... a taky ... zeptal se někdo nebo bylo objasněno, proč se v té vesnici rodily jen ženy ? A co ten Arnar ? Taky žádný výsledek. A bylo to nějaké takové zamotané, chvílemi se mi to zdálo až "odfláklé" :-) ... ale stejně tuto autorku velmi ráda čtu. :-) Na tom se nic nemění.
Opět působivá detektivka od Yrsy ...
Až skoro do půlky knihy se toho nic moc nedělo a nebylo se čeho chytit ... ale pak dostal děj spád a došlo k zajímavému rozuzlení.
Četla jsem jako náctiletá ... a je fakt, že dlouho jsem na všechno myslela. Přišlo mi to tedy až nereálné, z jiného světa ... přece jen - jsem holka z vesnice.
Psychothriller podle mne musí mít trochu jinou formu ... tohle bylo tak protáhlé a pořád dokola a dokola... pocity "on mně, ona mně, on jí a proč a tohle a takhle" ... už po pár stránkách jsem nalistovala vztekle na konec, abych znala "pachatele" a o co jde (ač to jindy nedělám) ... pak jsem dočetla. Teprve v poslední části dostalo vše spád.
Námět dobrý ... ale víc než tři čtvrtiny knihy o ničem ...
Přečteno během chvilky. Patrik Hartl prostě "umí". Příběh z pohledu Jáchyma je přesně takový jako si představuji pohled chlapa ... ale i když je Patrik Hartl muž, dokázal se nacítit na pohled Veroniky ...
Kniha se mi moc líbila ... ale rozhodně jsem se u ní nesmála jako u předchozích Hartlových děl ... vlastně jsem se vůbec nesmála.