MartinaF komentáře u knih
Dalo by se říct, že kniha kopíruje Odstíny, ale v příběhu je jiná. A navíc - Grace není hloupá, ale je inteligentní mladá dívka a má všechny moje sympatie. :-)
Knížka mě nezklamala. I přesto, že jsou tu sprostá slova a hovorové výrazy, tak mě kniha bavila a už se těším na druhý díl.
Slova plynou a ani se nenadějete a kniha končí a uvědomíte si, že každý potřebuje toho svého anděla. Je možné, že se v knize někdo z vás najde a to nebo ono vám připomene něco, co jste třeba zažívali vy, jako je zažili oba hrdinové. Je to příběh o naději, ale také o smutku, život totiž není vždycky veselý.
Můj první přečtený román tohoto typu a nebylo to vůbec špatné! Když pominu zvrácenost této realitní show, byla to opravdu kniha, která se četla jedním dechem. Jsem zvědavá i na další díly.
Biografie Jiřího Muchy vypráví tragický příběh o jeho ženě Vitce Kaprálové, která se stala první českou dirigentkou. Na pozadí příběhu se odehrává druhá světová válka, která zasáhla do života všem. Nejen Vitce a Jiřímu, ale i ostatním přátelům, kteří v té době žili v Paříži.
Před chvílí jsem knihu dočetla a jsem nerozhodnutá, jestli se mi má kniha líbit nebo ne. Čtivá byla, četla se jedním dechem, ale ten příběh...Děsivý a plný nenávisti malého kluka.
Konečně po dlouhé době kniha, která mě bavila od samého začátku. Sice jsem čekala trochu jiný příběh, ale ve finále mi to nakonec nevadilo. Povedené, milé, vtipné, romantické. Za mě krásný čtenářský zážitek.
Příjemné čtení, druhý díl je stejně výborně napsaný jako ten první a tentokrát je zde také trochu námětu k přemýšlení.
Čekala jsem od knihy více, než se mi dostalo. Thriller nebyl špatný - prostředí, kde se příběh odehrával, byl vykreslený velmi zdařile. I námět se autorce povedl. Jenže celé zpracování jaksi pokulhávalo. Hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická, přišlo mi, že si příliš hrála s osudem a nesmyslně a zbrkle riskovala. Taková superwoman, což v podobných příbězích nemám ráda. Sice hodnotím hvězdičkami vcelku vysoko, ale ve výsledku lehké zklamání.
Mně se kniha líbila, nebyla ani jednoduchá, ani komplikovaná, příjemné čtení do nepohody. Z obou hlavních postav jsem si víc oblíbila Alfieho, pro tu jeho povahu i lidskost, Alice byla taky fajn, ale víc jsem si užívala čtení kapitol s Alfiem. Co mě trochu zaráží (a už to bylo i tady zmíněno), že mohou být na nemocničním pokoji jak muži, tak ženy dohromady. Opravdu to tak existuje? Nejsem si tím úplně jistá, přesto mi to prožitek ze čtení nenarušilo.
Kde začít. Příběh patří bezesporu do přihrádky romantické čtení pro ženy. Vůbec proti tomu nic nemám, vymyšlený příběh se mi líbil, splnil to, co jsem čekala, zasmála jsem se, pobavila se, nemusela jsem přemýšlet, prostě se jenom uvolnit. V tomto bodě bych knize dala čtyři hvězdičky.
A tím se dostávám k bodu dva - pardon, ale prošla kniha korekturou? Jindy nad chybami dokážu přimhouřit jedno oko, v nejhorším případě obě, ale tady se to hemžilo úplně zbytečnými hrubkami - tam slovo navíc, tam slovo špatně vyskloňované, chybějící písmenka, vynechané čárky. To se opravdu nedalo. Doufám, že se nakladatelství v tomto ohledu v příštích knihách zlepšilo.
Od autorky mám přečtenou celou sérii o bubákovi a dětech Hellemaových, proto jsem se těšila na nový román této finské autorky. A za sebe můžu říct, že pro mě byl příběh úplně úžasný. Skvěle se četl, dialogy byly vtipné a jak píše Dadulina, je tu spoustu přesahů. Taky nejsem cílovka, ale příběh mě chytl a nepustil. Vřele doporučuji k přečtení, klidně i starším dětem, než je uvedená věková kategorie.
Knihy Kateřiny Dubské mají pro mě zvláštní kouzlo už od doby, kdy vyšla její prvotina Člověk Gabriel. Ale není to čtení na jeden večer ani na dvě odpoledne, je to čtení, na které si musí najít čas a není to jenom proto, že je to kniha velkého objemu. Tolik informací, tolik věcí, které čtenář musí zpracovat. Kniha je průřezem československé historie, byť jen okrajově a částečně jen zrychleným pohledem, ale především je také o člověku samotném, o jeho životě, snech a touhách. Knihu jsem četla dlouho na můj vkus, místy jsem hlavního hrdinu proklínala, ale četla jsem dál a čekala jsem, jak se jeho postava vyvine. Přece není možné, aby na pěti stech stranách neproběhl nějaký vývoj. Stalo se a já dočítala se spokojeným pocitem.
I když dávám pět hvězdiček, přesto jsem lehce zklamaná. Autorka upustila od brutalit, které použila v předchozích dílech, což je trochu zklamání. (A ne, v násilí se opravdu nevyžívám, ale autorka je drsnými popisy vražd známá). Předchozími tituly nasadila hodně vysokou laťku, tady děj plynul vcelku klidně. Vraha jsem, jako obvykle, nepoznala, přesto mě příběh vtáhnul do sebe. Yrsa umí psát skvěle, ale tohle je trochu slabší pokračování.
Milé, svižné, čtení na jedno odpoledne. U knížky jsem se bavila, zasmála jsem se, i když už nejsem cílová skupina třicet let.
I když dávám 4 hvězdy, je to jenom s odřenýma ušima. Z knihy jsem v rozpacích. Nebyla vůbec špatná, byla čtivá a ke konci hodně napínavá, ale nesedla mi úplně perfektně.
David Finch má můj velký obdiv, že se rozhodl se svým životem něco udělat a nevzdát to. Podobné příběhy mám ráda, rozhodně jsou motivační nejen pro ty, kterým je kniha určena, ale také pro ostatní. Myslím si, že některé věci, které chtěl David na sobě zlepšit, by se daly aplikovat i na obyčejné lidi.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. LGBT literaturu moc nečtu, měla jsem trochu obavy, jak moc bude autorka konkrétní. Nakonec vše bylo milé, něžné, sexuálních scén se tu čtenáři moc nedostane, Sam Xabyssus klade důraz spíše na mezilidské vztahy a trápení hlavních hrdinek. Autorčin styl psaní mě nesmírně bavil, přesně takové příběhy vyhledávám. Čtení jsem si užívala, i přesto, že příběh Sam byl smutný a hodně vážný. Sam i Alison byly velice sympatické postavy a kdyby existovaly, ráda bych se s nimi seznámila.
Mám načteno dost knih pro teenagery, ale tohle byl hodně slabý průměr. Nemastné neslané, vcelku žádná zápletka, postavy naivní a tuctové. Pokud ovšem nehledáte nic náročného na čtení a chcete si jenom odpočinout, proč ne. No a navíc Vánoce, že? Knihu jsem četla v dubnu, což je asi trochu mimo, takže mě to vánočně nenaladilo.
Nebylo to špatné, autorka píše velice čtivě, zápletku měla skvěle promyšlenou. Více se mi však líbila první část knihy, i když byla pomalejší, ale čtenář měl možnost se seznámit se s prostředím, kde se Lena po své smrti probudila. To vše se autorce skvěle povedlo - temné Kostějovo království, zářivá Velesova země. Druhá část byla nabitá akcí, ale kvůli tomu mi přišlo nereálné, aby se Leně podařil splnit úkol, který dostala. Jinak pro milovníky fantasy velice dobré čtení.