MartinaWranová komentáře u knih

Kniha mě vtáhla do děje od úplného začátku. Líbí se mi spisovatelův styl psaní, je docela stručný, často vtipný a také velmi ostrý. Nebere si servítky, píše věci tak, jak jsou. Když se zmiňoval o křiku lidí, mrtvých nebo hrozným způsobem zmrzačených tělech, jako by se nic nedělo, jako by to bylo na denním pořádku, což vlastně v té době bylo. Pavel a jeho kamarádi bojovali za svůj život, za svou vlast tak dlouho, byli skoro u konce, ale jak smutné, že i přes všechno, zemřeli. Jako by ty roky boje byly k ničemu. Velmi jsem si oblíbila postavu Katciznského, který, podle Pavlových slov, „určitě ví o každém husím stehně v okruhu dvaceti kilometrů“.

4 17.01.2015

Vůbec mi nepřipadá, že 2. díl - Rezistence je slabší než první díl - Divergence. Právě naopak se mi zdálo, že to bylo ještě napínavější a emocionálnější. V prvním díle bylo hodně zasvěcování do jejich světa, frakcí, větší akce byla až na konci, zatímco v Rezistenci už nešlo ani tak o Neohrožené a vůbec ne o výcvik.
Příběh mě dostal, hltala jsem každou stránku, velmi rychle mi to uteklo. Musím přiznat, že jsem si u toho i pobrečela, bylo to hodně emocionální, navíc jsem byla pořád překvapována dějem, nedokázala jsem předvídat, co se stane, byla jsem kolikrát šokována a konec byl také velmi překvapující, rozhodně nabádal k tomu, aby si čtenář přečetl i třetí díl.
Takže pro mě skvělá kniha, rozhodně doporučuji všem, aby si ji přečetli! :)

4 31.12.2014

OBSAHUJE SPOILERY!
Právě jsem dočetla poslední díl, Alianci, a stále se mi třepou ruce. Úplně jsem se ponořila do téhle trilogie, byla to, a pořád je, moje srdeční záležitost.
První polovina knihy se mi nečetla až tak dobře, jako u předešlých dílů, bylo tam dost informací o těch "porušených" o genech atd. ale chyběla mi tam akce a více dobrodružství. Bylo to poněkud klidné, což u téhle trilogie není až tak zvykem. Každopádně jsem se akce poté dočkala a nebylo jí málo. Co mě dostalo, bylo to, že ze začátku v prvním díle šlo o Tris, Tobiase a frakce. Teď je to o něčem větším, mnohem větším a důležitějším.
Co můžu říct na ten závěr..... mrzí mě, že to tak dopadlo, ale na druhou stranu, možná kvůli tomu se mi kniha vryje do paměti, možná kvůli tomu na ni budu dlouho ještě vzpomínat, možná kvůli tomu má své kouzlo. Pořád jsem doufala, že to není pravda, že to skončí jinak, měla jsem tu naději ohledně Tris. Kdo to už četl, mi snad rozumí. Soucítila jsem s Tobiasem, s jeho bolestí, ale čekala jsem, že aspoň dostane záchvat vzteku, že jeho bolest bude více prožitá, vůbec by mi nevadilo, kdyby začal rozbíet věci a házet je po stěnách, křičel a snažil si tím "ulevit". Každopádně oba se milovali a vždy budou, i když jeden z nich to už nebude schopen vyjádřit nahlas.
Ano, mohlo to skončit HAPPY ENDEM, ale co už. Skončilo to, jak to skončilo a my, čtenáři, se s tím buď vyrovnáme, nebo si vymyslíme svůj vlastní a šťastnější závěr.
Kniha je skvělá a doporučuju ji všem! :)

2 31.12.2014

Ráda utíkám do jiných světů, tam kde na své problémy zapomenu, ale tahle kniha mi ukázala, že lidé někdy nedostanou to, co si zaslouží, že život není fér a je na nás, jak se s ním vypořádáme. Ukázala mi, že mé starosti a problémy jsou vlastně malichernosti, protože toho chci spoustu, zatímco nemocný člověk chce jenom být zdravým. Kniha byla ve své podstatě vlastně smutná, ale autor ji napsal takovým způsobem, že jsem měla na tváři většinou úsměv. U čtení knihy jsem cítila mnoho emocí a musím říct, že tahle kniha, tenhle příběh mi toho dal mnohem více než cokoliv jiného, jež jsem četla. Člověk si u ní uvědomí, jak může být spokojený a šťastný se svým životem, že má být vděčný za své zdraví a nejlépe by měl těm, co to zdraví chybí pomáhat.
Krásná kniha, rozhodně doporučuji :)

2 17.11.2014